ondrula
přečtené 1619
Klášterní madrigal
2011,
Vlastimil Vondruška
Z vlastní zkušenosti vím, že pan Vondruška má smysl pro humor a je to ostatně patrné i v jeho knížkách. Přesto mi taková bláznivá taškařice od něj nesedí. Je to dílo z kategorie "legrace za každou cenu" a takové dílo obvykle přestává být vtipné a začíná být trapné. Například hláška "Chceš do držky?" se objevuje v průměru asi tak čtyřikrát na každé straně a tomu se člověk už nemůže smát. Další věc, která mi vadí, je, že autor do svých knih pod tlakem neustále cpe sex. Dívky neustále s někým lehají anebo se aspoň vyptávají náhodných kolemjdoucích, jestli je nechtějí pomilovat. Muži všech věkových kategorií jsou zpravidla postiženi podobnou umanutostí. Není to žádná pornografie a ani to není vulgární, vlastně je to takové rozpustile roztomilé, ale je toho příliš.... celý text
Sedláci I, Podzim
1926,
Władysław Stanisław Reymont
Již před delším časem jsem zjistil, že vesnický román dokáže být neobyčejně silným zdrojem poučení i zábavy. Za obojím však stojí ještě něco: jakási esence samého života, odkaz životní moudrosti předků, mohutné životní pouto mezi přírodou a člověkem. Proto je četba vesnického románu pro mě zajímavá. Mám v čerstvé paměti třeba Mlhy na Blatech, Jana Cimburu nebo Zapadlé vlastence. Mlhy na blatech jsou tak nějak klostermannovsky užvaněné, Jan Cimbura je jaksi mravokárný a ukňouraný, Zapadlí vlastenci jsou nudní. Vše jsem ale dočetl do konce. Když pak člověk otevře Reymontův román Sedláci, je to jako kdyby dostal ránu pěstí. Tak nádherné popisy krajiny a jejích proměn, črty lidských charakterů a jejich pohnutých osudů, epické dějové zvraty, živé zobrazení lidových zvyklostí a slavností... o tom se může výše zmíněným autorům zvučných jmen (Klostermann, Baar, Rais) jen zdát. Však ne nadarmo je také Reymont laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Zpočátku jsem se trochu bál, jak budu vnímat polský román, protože jednak s nimi nemám moc dobré zkušenosti a jednak jsem nostalgický vlastenec a selské prostředí v sousedním Polsku by mi mohlo být třeba cizí. Opak je pravdou, kulturní rozdíly jsou poměrně mírné a přesto zábavné, poučné a osvěžující. Paralely s českým prostředím jsou naopak silné. Je mi záhadou, proč Reymont není v Čechách známější a čtenější, když na hlavu poráží svým spisovatelským uměním naše učebnicové klasiky. Ale třeba je to i dnešní dobou a silně konkurenčním knižním trhem; Sedláci je přeci jen četba pro fajnšmekry a vydat dnes čtyřdílný epos napsaný před 116 lety (sic!) by byla zřejmě nakladatelská sebevražda. Jen na okraj - v Čechách byli Sedláci vydáni naposledy v roce 1951, tedy před 70 lety, to je síla.... celý text
Kavky nad městem
2014,
Vlasta Dušková
Atraktivní téma sepsané nudným a nečtivým způsobem. Krumlov má jednu zvláštní vlastnost. Jeho neuvěřitelně silná atmosféra pudí ohromnou spoustu tvůrců k uměleckému vyjádření. Na mnoha případech z oblasti literatury, filmařství, malířství, sochařství a jiného kumštu bych mohl doložit, že se však ve výsledku pravidelně jedná o díla spíše slabá a podprůměrná. O Krumlově byla napsána celá řada historických románů, přesto žádná z těchto knih se nestala Knihou, na kterou by mohl být Krumlov hrdý. Když se vrátím ještě ke Kavkám nad městem, přijde mi, že autorka má problém s jazykem jako s vyjadřovacím prostředkem, a proto se do její knihy nedá dost dobře začíst. Své myšlenky formuluje třeba takto: „Myslela na Manka, ke kterému vzhlížela s neskonalým zbožňováním“. Tohle já považuji za nedostatečnou a nevyzrálou práci s češtinou.... celý text
Příběh zbloudilé kulky
2017,
Lubomír Kubík
Lubomíra Kubíka jsem do nedávna vůbec neznal, jeho kniha mi přišla pod ruku náhodou. Přesto se jedná o autora neobyčejně talentovaného. Kniha je napsána strhujícím způsobem, je neobyčejně čtivá a zajímavá. Pan Kubík navíc výborně pracuje s historickými fakty; hloubka jeho erudice je zjevná a přitom se nenechává strhnout k tomu, aby své poznatky čtenáři vulgárně a pod tlakem vnucoval, jak se tomu ostatně neubrání spousta jiných spisovatelů. Tak trochu se zabývám česko-německými vztahy a díky této knize jsem se dozvěděl některé zajímavé myšlenky, které mě nutily k hlubšímu zamyšlení. Proč nedávám plný počet hvězd? Protože přestože se jedná o knihu od počátku napínavou, trošku mě mrzelo, že narativní oblouk nevyvrcholil nějakou dostatečně dramatickou scénou. Kniha, která je jinak plná násilí, křivd, zloby a lidské ubohosti logicky směřovala k určité explozi, ta se ale nakonec nekonala.... celý text
Život alchymistův
2004,
Václav Kaplický
Knihu vnímám jako typického představitele normalizačního historického románu. Jedná se o styl pomalu plynoucí, popisný a dosti nudný. A to přesto že se jedná o příběh renesančního dobrodruha a hochštaplera Kelleyho, v jehož životě nebyla nouze o náležitá dramata. Měl jsem u Kaplického týž problém s Kladivem na čarodějnice; přijde mi, že autor tak nějak popisuje historickou scénu, bez většího nápadu sepisuje dialogy postav, ale nemá talent k tomu, aby čtenáře zaujmul či dokonce strhnul. Problém je možná také v tom, že kniha na svých asi 260 stranách se snaží obsáhnout románovou formou celý Kellyho život, což je ovšem na historicko - biografický román zoufale malý knižní rozsah a kniha nakonec působí skoro až jako životopisný medailon. U takových knížek mám zkušenost, že po nich sáhnu, když momentálně nemám po ruce nic atraktivnějšího, čtu je nekonečně dlouho a dočtu je se zaťatými zuby anebo vůbec ne.... celý text
Po delší době jsem zas nějakou knihu nedočetl, a to dokonce nedlouho před jejím koncem, protože se mi kniha postupně znechucovala pořád víc a víc a postupně mi začalo být jedno, kdo je vrah. Chápu, o co Mayovi šlo, dostal nápad napsat detektivku, ve které bude čtenáři postupně dávkovat zajímavosti o čínské kultuře a reáliích. Je to spisovatelská kalkulace a zjevný marketingový motiv, což by mi zas tak nevadilo, kdyby se jednalo o zajímavou detektivku. To ovšem Pán ohně není. Vyšetřování případu se posouvá ukrutně pomalu, spisovatelovo podsouvání reálií časem prořídne a většinu knížky opanuje lehké erotické jiskření mezi detektivem Li a lékařkou Margaret. Je to tak neskutečně otravné a rozvláčné, že má čtenář dojem, že čte nějaký šestákový román červené knihovny. Navíc se obě postavy chovají jako strašní kreténi a do toho tam něco připindává moudrý strýček - konfucionista. No nedá se to číst.... celý text
