pahorkatina
přečtené 184
Les mytág
1994,
Robert Holdstock
2,5 hvězdičky K této knize mám ambivalentní vztah. Na jednu stranu je v ní pohlcujícím způsobem budována atmosféra temného lesa jakožto magického živoucího organismu, během čtení téměř jako bych slyšela praskání větviček a cítila těžkou vůni navlhlého dřeva. Co rovněž nelze tomuto dílu upřít, je originalita a důmyslnost samotného konceptu mytág tj. bytostí, které jsou tvořeny součinností lesa a lidského (ne)vědomí. K čemu však nemohu říci půl dobrého slova, je dějová linka knihy. Abych byla upřímná, nejsem čtenář, který se v knize primárně soustředí na dějovou linku, často mi postačí, když mi kniha dává příležitost radovat se z krás jazyka, a zároveň mi umožňuje pro mě intelektuálně přínosným způsobem reflektovat text. Ale pokud se děj točí kolem naivní lásky a vyústěním děje je pouť hrdiny motivována právě tímto naivním citem, je tu jistý předpoklad k tomu, že hlavním motorem k četbě pro mě bude touha mít tuto záležitost co nejdříve za sebou. A když se k tomu přidá i nemožnost vzhlížet k hlavním postavám, nebo se s nimi v nějakém smyslu ztotožnit... Mužští protagonisté mě až na pár mytických okrajových postav neoslovili, ženských postav tu není mnoho, a navíc jsou charakterově ploché a největší důraz je kladen na jejich fyzický vzhled, někdy i sexualizovaný, ačkoliv jsou dle popisu dívčího věku. Sečteno podtrženo, naplním v případě Lesa Mytág archetyp "té, která knihu přečetla a už se k ní nevrátí".... celý text
Citlivka
2023,
Alena Wehle
Knihu bylo příjemné nejen číst, ale také je jedinečná ze senzorického hlediska - je velmi příjemné dotýkat se jejího přebalu a její stránky mají netypickou papírovou vůni. Obsah se mi ale těžko hodnotí: někoho možná Citlivka může nasměrovat k lepšímu pochopení sebe sama, ale mě osobně tato kniha podněty k osobnímu rozvoji nepřinesla. Autorka v problematice nejde moc do hloubky, je to spíš takové intuitivně laděné "povídání" o vysoce citlivých lidech. Nejslabší jsou určitě fragmenty textu věnované léčivým kamenům, silovým zvířatům a kolu roku, které se nacházejí v kapitole "Síla citlivosti", přičemž zařazení těchto témat do knihy z mého pohledu postrádá smysl, neboť nemají logickou návaznost k tématu knihy. I za předpokladu, že knihu drží v ruce čtenář, který má o tato témata zájem, informace jsou velmi povrchní (což je v konečném důsledku možná dobře, ale ještě lépe by bylo tato témata do knihy vůbec nezařazovat). Na Citlivku tedy pohlížím jako na příjemnou oddechovou knihu, ale potenciál k seberozvoji jsem v ní hledala marně. Kniha je stejná jako oblaky na jejím obalu: relaxujete při pozorování toho, jak se ty mráčky textu vznáší nad Vaší hlavou, ale když se jich pokusíte dotknout a odnést si z nich nějaké poznání, zjistíte, že je to jen prázdno, co se Vám rozplývá pod rukama.... celý text
