Pasadenka
přečtené 593
Smečka
2015,
James Patterson
Bavil mě seriál – ano, není to nejlepší seriál pod sluncem – ale něco na té pomstě zvířat opravdu je. :) A co knížka? Inu mnohem lepší! Dávám plnou palbu hvězdiček, protože tohle mě nejen, že bavilo, tohle mi vysloveně sedlo. Příběh sám o sobě není zas tak působivý – zvěřena se rozhodne zabíjet lidi a jeden galán s Francouzkou kamarádkou se snaží lidem vysvětlit, jako hele tady se fakt něco děje. A pak? Pak lidi dělají to, co vždy. :) Příběh jednoduchý, se silným proudem a děsivým poselstvím. A právě onen konec mě dokonale nadchnul. I když se nejedná o promyšlenou sondu do lidské společnosti – ani se zde nenachází široká psychologie postav – je to skvělá oddechovka se zamyšlením na konec knížka funguje dokonale.... celý text
Zelené klamstvo: Záchrana sveta ako výnosný obchodný model
2020,
Kathrin Hartmann
Součást mé oblíbené edice. Obálka vypadá lákavě, vnitřek už je o něco méně chutný. Obsah knížky je de facto popsán již v jejím názvu. Kat zde popisuje, jak se zelené loby stalo jen další skládankou do portfolia moderní image. I když se sama orientuje primárně na firmy, které se nejzásadněji podílejí na zásahu do planetárního ekosystému, tak mi při čtení napadlo, jak velký podíl na oněch praktikách máme my – konzumenti. Jak nutíme firmy deklarovat se „zeleně“, abychom si obhájili svůj konzum. Některé eko knížky jdou tvrdě za tím, že bez obětí to jednoduše nepůjde. Zde popisované firmy věří, že ano. Nejlepší je, že si stačí jenom počkat, jak to dopadne. I když to může být fatální – kdo se nepoučí z chyb druhých, je nucen je opakovat sám. Již padesát let se řeší klimatická změna. Geologie nás poučila, že celá naše civilizace čerpá z nevídaně stabilního klimatu – byť výkyv v podobě malé doby ledové udělal svoje – a místo toho, abychom se připravili, tak strategicky vyčkáváme. Tedy ne jenom to. Rosteme. :D I ta korona z roku 2020 nebyla vůbec nečekaná. Právě naopak. Byla očekávaná. A i tak byl svět překvapen, jako když jsou 24. prosince Vánoce. :D Knížka opravdu není ničím objevná, možná i proto má necelých 200 stran. A i když nebyla špatná, vlastně nebyla ani skvělá. Takže 3 hvězdičky.... celý text
Ľudskosť: Optimistická história človeka
2020,
Rutger Bregman
Dobře napsaná kniha. Je cítit, že autorem je novinář. Způsob reportáží se odráží jak ve struktuře, tak v samotném stylu – snad to není vinou překladatelů. :) Je to taková ta knížka, která ve vás zanechá pachuť. Pachuť naděje a přesvědčení, že existuje lidskost a lidství. :) Celá knížka je rozdělena na několik sekcí, ve kterých Rutger na příkladech ukazuje chování lidí, které narušuje obecné přesvědčení o tom, že lidé jsou ve skrze bezcharakterní sobci, kteří nevidí dál než za okraj rodiny. Tyto příběhy rozpíjejí nosné myšlenky a knížku dělají hodně čtivou. Pro mě víc zajímavým aspektem jsou pak studie a stereotypy, které autor podrobuje zkoumání a snaží se zjistit, co je na nich pravdy, a co jsou jen zažité nepravdy. A tady to začíná být zajímavé. Knížka uvěřitelně narušuje zažité pořádky a podněcuje k zamyšlení. I když autor není slepě oddán myšlence universální všeobjímající lidskosti –je knížka hodně tendenční. Třebaže jsou anekdotické příhody povznášející, nedokážou smazat realitu všedního dne, kdy jsou na sebe lidé po celém světě tací, jací jsou. Autor si je této skutečnosti vědom a svou knížku předkládá jako protipól možná až příliš pokřiveného světa plného násilí a bolesti. A z tohoto úhlu pohledu je jistá názorová plochost zcela v pořádku. Dávám 5 hvězdiček, protože ke knížce se budu vracet, jako ke zdroji oněch anekdot a zajímavých argumentačních podkladů. :)... celý text
Božský bastard
2013,
Christina Lauren
Dokonalá knížka. V žánru se jedná opravdu o jednu z nejlepších knížek, co se mi dostala do rukou. Tolik nezapomenutelných momentů, tolik nenávisti, sexu a roztrhaných kalhotek. :D Už delší dobu se mi nepodařilo vyprsknout smíchy. A u této knížky tomu bylo hned několikrát. Moc moc pobavila. Některým přede mnou knížka nesedla – nejspíš ji brali příliš vážně. Krásná braková pohádka plná sexu. Mňam. :P 5 hvězdiček za nezapomenutelný zážitek!... celý text
Božský hráč
2014,
Christina Lauren
Tak třetí díl rozhodně lepší, jako druhý. :D Ale co k tomu víc říct. Skvělá oddechovka se základní strukturou, plnou vlhkého sexu a animální přitažlivosti. Autorky se pro mě drží hezky na hranici přijatelné fantazie, která nepůsobí trapně. Nebít toho přehnaně hutného děje, dovedu si celkem bezpečně představit filmové zpracování. Třeba na pornhubu. :D 4 hvězdičky.... celý text
Smečka
2015,
James Patterson
Bavil mě seriál – ano, není to nejlepší seriál pod sluncem – ale něco na té pomstě zvířat opravdu je. :) A co knížka? Inu mnohem lepší! Dávám plnou palbu hvězdiček, protože tohle mě nejen, že bavilo, tohle mi vysloveně sedlo. Příběh sám o sobě není zas tak působivý – zvěřena se rozhodne zabíjet lidi a jeden galán s Francouzkou kamarádkou se snaží lidem vysvětlit, jako hele tady se fakt něco děje. A pak? Pak lidi dělají to, co vždy. :) Příběh jednoduchý, se silným proudem a děsivým poselstvím. A právě onen konec mě dokonale nadchnul. I když se nejedná o promyšlenou sondu do lidské společnosti – ani se zde nenachází široká psychologie postav – je to skvělá oddechovka se zamyšlením na konec knížka funguje dokonale.... celý text
Božský cizinec
2014,
Christina Lauren
Za mě rozhodně horší než první díl. :) Jednička byla hrozně uhozená, zábavná a vtipná. Toto volné pokračování prakticky kopíruje první díl, jen je více střídmé. Uvidíme, co přinese pokračování. Zatím je to za 3 hvězdičky.... celý text
Nasterea
2021,
Petra Stehlíková
Tak, po velice dlouhé době tady máme pokračování. Po rychlém přečtení první třetiny v předprodeji se mě do zbytku vůbec nechtělo. Ale hezky popořadě. Jednička mě hrozně bavila, dvojka byla taky dobrá, i když už se začínala objevovat jistá šablonovitost, která mi nakonec zážitek z třetího dílu začala značně kazit. Prakticky celá knížka se potácí z jednoho vysvětlujícího rozhovoru ke druhému a veškeré posuny v ději se dějí absolutně nahodile. Děj se vleče? Nevadí, padneme do díry, nebo v ní něco najdeme a jde se dál. Tak jak Ilan poznává historii svých lidí, začíná chápat souvislosti a poznává víc svoji jedinečnost a osudovost, tak se její vztah s 25 a s kapitánem obzvlášť dostává na druhou kolej. Vztahy, které Ilan budovala v předchozích dílech jsou upozaděny a sama se začíná orientovat jen na své nové poslání. Petra jemně našlapuje kolem faktu, že se s Ilan stává žena a snad se v dalších dílech objeví větší důraz na její dospívání, které by mohlo ovlivnit její charakter. Složitost světa a hromada tajemství pak naráží na ich formu vypravování. Jelikož vše se dozvídáme jen skrze Ilan, tak se začíná celá struktura vyprávění rozpadat a knížka mi přišla hrozně nesourodě slepená. Jako by si Petra načrtla svět, který se bortí na ramenou patnáctileté sklenařky, která, aby mohla vše odvyprávět, musí neustále nacházet ty správné lidi v tom správném čase. To, že pak v příběhu skáčeme o veliké časové úseky, kdy se „nic nestane“, aby pak osud odkryl něco z tajemna, se stalo standardem. Knížka je pořád super, baví mě, no je cítit autorčino nevyzrání, kdy se jí nedaří vše konsistentně propojit. Takže s těžkým srdcem, je to za mě 3 hvězdičky. „Do prasečí řitě!“ – nechápu, proč se tato věta musela pořád dokola opakovat – pořád je to hezká knížka se silnými momenty, i když trošku překombinovaná a těším se na pokračování. Jen doufám, že to zas nebude trvat tolik let. :D... celý text
Moje nejoblíbenější jednorázovka
2020,
Christina Lauren
Pro mě první kontakt s autorkami a dopadlo to dle očekávání. Taková jednoduchá blbůstka, která zpříjemní odpoledne a dá oddechnout od těžkého dne. I když DK píšou EROTIKA, tak tady rozhodně není. Postavy jsou ploché, zápletka banální a děj předvídatelný – i když ono se tam toho vlastně moc nestane :D A i když to může vyznívat jako negativní kritika, tak opak je pravdou. Jednoduše príma oddechovka, napsaná jednoduchým, přímočarým jazykem. Za mě 3 hvězdičky. :)... celý text
Zemský ráj jen na pohled: Krutá pravda o Češích očima našich polských sousedů
2020,
Michał Zabłocki
Kaťoulinká knížka, která se snaží nastavit zrcadlo polským předsudkům spojených s Českou republikou. Hned v úvodu je napsané, že knížka byla primárně určena pro polského čtenáře – a nejspíš se ve vydavatelství tak líbila, že ji protlačili a vydali česky. Můj zájem byl čistě akademický – zajímalo mě, jak je Česká republika vnímána Poláky a jaké mýty se o táto krajině na severu tradují. A jak to dopadlo? No ve zkratce si autor vybral většinu sociálních problémů, které se aktuálně v České společnosti objevují a „vyvrací“ jejich bezelstnost. Je však těžké říct, jestli je tato čechofilie tak silná a jestli všechny zmíněné problémy Poláci jednoduše vnímají skrze růžové brýle, a tudíž je nevnímají. Knížku nevnímám jako kritiku, ale jako zrcadlo pokřiveného vnímání. Autor vybírá „negativní“ pohled na různé oblasti a snaží se polskému čtenáři uštědřit políček, aby mu ty brýle shodil z nosu. Nevím, jestli tedy mělo smysl knížku vydávat v českém jazyku pro české čtenářstvo, jelikož v ní není nic objevného a kritika může působit značně disproporčně. Za mě 3 hvězdičky.... celý text
Jak ztratit Zemi
2020,
Nathaniel Rich
Na jedné straně je fajn, že Nathaniel napsal knížku, která výpravnou formou vypovídá příběh diskurzu klimatické krize z pohledu spojených států, na straně druhé je docela útlá a tím pádem i hodně úzce zaměřená. Ale myslím, že je hloupost od knížky čekat něco víc. Moje hloupost. :) Na 200 stranách nám autor ukazuje počátky toho, jak se problém klimatické změny postupně odhaloval, jak k němu přistupovali jednotliví aktéři a jak se za celou dobu, bezmála 60 let nic zásadního nestalo. Knížka má i svého „pomerančového“ hrdinu a myslím, že bez problému by se z ní dalo udělat dokudrama. :) Nemyslím však, že knížka jako taková má nějaký závratný komerční potenciál. Ono v zásadě je lidem kolem hodně věcí jedno a když si někteří myslí, že klima se začalo řešit příchodem Gréty, tak v celkovém kontextu je jedno, jestli je to pravda, nebo jaká je opravdická historie – – a opravdická historie je to jen z pohledu USA. Samozřejmě je svět složitější, komplexnější a větší, a i když v jistém historickém období byly USA zodpovědné za 1/3 emisí – své dominantní postavení postupně opouštějí. No o této polemice knížka není. A o čemže to vlastně je? Je to příběh o tom, jak lidé zjistili, že se blíží velký problém. Jenomže je příliš veliký a vzdálený, aby jej dokázali v mysli uchopit. A tak se desítky let handrkují a vymýšlejí co s tím, a jestli vůbec něco a také jak vše zmanipulovat, aby to neznělo, tak špatně. A tak sobectví opět vítězí nad laskavostí, nepravda nad pravdou, pohodlí nad omezením. Jako střípek do nově vznikající mozaiky Klimax si myslím, že je to dobrý kousek. Malinko rozšiřuje obzory a popravdě mě bavila mnohem víc, nežli předchozí díl – nebyl moc invenční. Autor se v závěru snaží ukázat možné řešení – apel na morálku, nicméně si myslím, že lidstvo své cynické období ještě nepřekonalo. Zatím. 4 hvězdičky :P... celý text
Soumrak západního liberalismu
2019,
Edward Luce
Nezačíná to špatně a ani to špatně nekončí. Jen to mezi tím je jaksi příliš krátké! Docela mě knížka bavila a donutila mě „odebírat“ celou edici. Konkrétně tento kousek není zas tak obsáhlí a nikterak nenabízí odpověď na nepoloženou otázku, jak je to s tím úpadkem západního liberalismu. Jak sám autor píše, je to taková rychlá – rozuměj aktuální – reflexe stávající doby – jo je to už pár let od vydání. :) Autor se snaží reflektovat pohyb západního liberalismu současnosti s blízkou minulostí. Neděje se tak nikterak složitě. Spíše naopak. Jemně našlapuje kolem a na příkladech ukazuje určitou skepsi nad současným děním. Celkově knížka není špatná. Je hodně krátká, docela úderná, a i když autor protěžuje tu svojí, závěrem se nebojí ukázat, že jeho hodnocení není až tak normativní, jak by mohlo vyznívat. Za mě dobrá, jednoduchá a snadná knížka, která i když nepřidává k tématu něco nového, tak stojí za přečtení. I když. Pro mě to byl na konci pocit: Jako, a to je vše? :D Ale zas necelých 200 stran žurnalistického textu můj údiv hned schladilo. :) Takže nakonec 4 hvězdičky. :P... celý text
21 lekcí pro 21. století
2019,
Yuval Noah Harari
Má třetí knížka od autora a po té době musím říct, že se na jeho dílo dívám víc a víc skepticky. První věc je jeho posedlost algoritmy, jako zkratkou, která reprezentuje celou matematiku, biologii a informační technologie, které se za něčím tak komplexním skrývají a je zde vidět, jak zjednodušeně se na tuto problematiku dívá. Další má výtka je Yuvalova vize budoucnosti, kterou prezentuje de facto v každé své knížce – člověk je v první řadě uvědomělá inteligence, nezávislá na tělu. Co si myslím, že je hluboké pohrdání lidskostí, které je spjato s pojmem lidství. A i když je možné, že nás nahradí „homo virtualis“, tak rozhodně to už nebudou lidé – nedokonalí, smrtelní, s fyzickými těly, součástí přírody. Neříkám, že se to jednou nestane, ale je otázka, zdali se jako druh rozhodneme pro sebevraždu, abychom se stali druhem jiným. A to si nemyslím, že se stane v brzké době. V předchozí knížce autor více rozpracoval, jak se máme nechat ovládat chladnou logikou strojů, i zde se této problematice okrajově dotýká. Pokládá za zcela „přirozený vývoj“ propojení každého aspektu života s velkými korporacemi. I on, jak mnoho dalších zapomíná na možnost „být zapomenut“, kterou google, facebook i další musejí podporovat. A i dnes je možné si u google nastavit mazaní „všech“ dat v intervalu, např. co 3 měsíce. Nějak opět opomíjí tu svobodnou nesvobodnou vůli, jakýsi biologický imperativ, který hodně z nás říká, abychom zůstali jednoduše lidmi a sami si řekli, kde bude hranice. Je jasné, že další a další generace budou jiné a jiné, no je to další ukázka autorova plochého pohledu, který si myslím, že v knížce rozhodně mohl alespoň vzpomenout. Další, zdá se, nevyřešený autorův problém je s náboženstvím. Stereotypní pohled na velká náboženství, argumentace, která se tradičně opírá o to, že křesťanská víra je nesmysl a křesťané páchají zlo. :D Jo, protože ve světě, kde člověk nemůže být nic jiného, než křesťan je křesťan jednoduše každý. A lidé se nebudou chovat jinak jen pro to, že jsou formálně vyznavači nějakého náboženství. Yuval však místo toho jenom demonstruje, jak náboženství prakticky nemá co nabídnout, protože, i když ve středověku lidé byly křesťany, tak jim to nezabránilo v tom páchat zvěrstva. Samozřejmě ne jenom křesťanství, problém má s každým náboženstvím, i s judaismem. :) V celé problematice náboženství zde čpí nevyřešený citový problém a neochota o smířlivější výklad, nebo o snahu pochopit, co věřícím víra přináší a proč je pro ně důležitá. Závěrem, však dodává, že ji respektuje, pokud nezasahuje do osvíceného světa vědy. S čím se nedá, nežli souhlasit – jen ten podtext v kontextu celkové narace knihy vyznívá trošku blahosklonně. Docela mě bavil jeho pohled na „Evropu“, jako jakýsi homogenní cele. :D Je vidět, že to není Evropan. Odchod Británie, nejasnost v kompetencích, ochota brát všechny členy jako sobě rovné – co je mimo jiné Yuvalův předpoklad pro novodobou formu lidstva. Myslím, že jsme hodně daleko od toho, abychom se k něčemu tak utopistickému dostali. Čekají nás hodně velké výzvy. Když se klima stane extrémnějším a půjde o život, tak každý půjde za sebe, za rodinu, za město a za národ. Myslím, že v kontextu Evropy, popřípadě západní liberální společnosti, nebo celého světa, budeme nakonec hodně sobečtí. V knížce se samozřejmě zaměřuje i na foby. Homofobi, xenofobi, gendrofobi, rasofobi, a jakákoliskupinafobi. :D Zde se jeho myšlenkové konstrukce asi nejmíň potulovali. :) I když i zde bylo cítit, jak sklouzává k stereotypní interpretaci, zevšeobecňování a diskurzu, který připouští jenom dvě polohy. Co je asi můj největší problém s knížkou. Je příliš málo relativistická, příliš razantní, příliš utilitární. V závěru mě dostalo, jak Yuval své tvrzení změkčuje a sám otevírá diskusi. Kdy si je sám vědom, že člověk je v první řadě jedinec a až pak příslušník nějaké skupiny. A že statistické tvrzení, že daná skupina je nějaká, neznamená, že je takový konkrétní jedinec. Tím zachraňuje celou knížku a přichází s nejsilnějším poselstvím. Nenechte se zlákat krabičkami a škatulaty, které říkají, že příslušnost ke krabičce definuje, jací jste. Co myslím, platí pro obě pomyslné tábory „sluníčkářů“ a „fobů“. Konec konců spravedlivý a čestný člověk by se neměl bát říct svůj názor, stejně, jak by na něm neměl zarytě lpít. Že pro ospravedlnění zla si můžeme vzít jakoukoli výmluvu a otázka pak stojí, jestli jsme pak pořád spravedliví a čestní. Tím částečně pálí do „vlastních řad“ a otevírá prostor pro přívětivější přístup. Když Brňák nadává na Pražáka, nemusíme ho hned škatulkovat do kolonky fob. Když maminka říká, že Romové jsou hloupější, než „bílí“ lidé, tak nejspíš bude fob. :D I když je otázka, zdali je to něco, co je jejím niterním přesvěcením, za které je ochotna zemřít, nebo ji to tatínek vykládal, když byla malá holčička a dnes, když se vrací z práce a stará se o domácnost je to něco, co vybafne, aniž by nad tím přemýšlela. A kde je hranice mezi fobstvím a stereotypním chováním? Yuval říká – a není sám – že většinu života jednáme jako automaty. U věcí, nad kterými nemusíme přemýšlet jednoduše nepřemýšlíme. A ani to není v našich možnostech. A tedy si nakonec tak zkomplikujeme svět, že se člověk stane kyborgem, a kyborg UI a lidstvo bude jen zapomenutou vzpomínkou, která žádné UI nebude zajímat. Jak nadějné vyhlídky! :D Tak a závěrem – malinko mi ujeli prsty po klávesnici – 3 hvězdičky. První jde dolů za malou originalitu – autor až nechutně vykrádá sám sebe – druhá za přílišnou jednoduchost a zobecňování.... celý text
