Pasadenka přečtené 593

Urla 2024, Petra Stehlíková

Je to už 8 let. A nejspíš to bude 10 i víc, než se dočkáme závěru. Před každým dílem si přečtu ty předchozí, protože po těch letech si všechny detaily nepamatuji. A po každém přečtení je mé čtenářské srdíčko o něco měkčí. A jak se blížíme do finále, tak si pořád říkám, že ten prvotní nápad s Ďatlovovou expedicí, kterou před léty zfilmovali jako found footage horor s odkazem na bájný Filadelfský experiment, nebyl předobrazem tajemna, které máme v knize odhalit. I když to, že film vyšel 3 roky před vydáním knížky mne stále nabádá, že Petra hledala inspiraci mimo jiné i ve zmiňovaném filmu. Třetí díl mě při prvním čtení zklamal. Teď, po větší pauze však musím přiznat, že není zdaleka tak špatný a minimálně emocionálně funguje skvěle. Tento díl přímo navazuje, jak to bývá zvykem a pokračujeme s Ilan v područí mečů zpět do podzemí s pár kamarády. A s její démonickou podobou začínáme čtvrtý díl. Co se změní hned v úvodu je styl vyprávění. Proměna Ilan a její poznání mění předchozí dynamiku a nyní se kamarádi dostávají do role tazatelů. V úvodě knížky se však z dlouhodobého plánu nic nemění a Ilan se stále snaží otevřít brány a naplnit proroctví, jen tentokrát už není tou bezmocnou holkou, ale mladou ženou, co získala moc. Její proměna se nejvíc dotkne jejího vztahu s 25 a konfrontace s kapitánem je přesně tak drsná a nepříjemná, jak nám ji naznačil již závěr třetí knihy. Ne nadarmo jsme od prvního dílu četly pořád dokola upozornění na to, aby se Ilan před kapitánem odhalila. Zlověstné následky se nám vyjeví právě v tomto pokračování. Příběh se však nemůže zavrtávat do nekonečna a jednou musíme narazit na konec žíly. Vystavěné části příběhu se v předposledním díle spojují a jednotlivý aktéři nejen vyjeví své úmysly, ale také se budou muset postavit na stranu před závěrečným bojem o podobu zbytku světa. Toto posouvání všech aktérů na pomyslné šachovnici je doplněno pořádnou dávkou interakce mezi Ilan a 25, nebo spíš její části a to, co nám v jinotaji sliboval konec třetí knihy, nám čtvrtá bohatě nadělila. Změna dynamiky celý příběh oživila a Petra i my čtenáři, teď sklízíme ovoce, které jsme dostávali po kouskách a mnoha, mnoha letech! I když série patří k mým oblíbeným, tak nemohu zavírat oči před jistou uspěchaností a nahodilostí, která se sérií táhne od druhého dílu. Nicméně, právě díky velkému odhalení, které jsme si již odbily a uzavírání příběhových oblouků mi tentokrát přišly mnohem méně patrné. Co mi však za celou dobu nevyhovuje jsou vymyšlená slova, která se ani po několika přečteních nedokážu naučit a kolikrát se musím dívat do slovníčku, cože to jakože je. A to mám problém i se slovy, které slouží jako názvy knih. :D Nejhorší je, že má intuice zcela selhává. I tento díl s tajemným jménem Urla mi hned evokoval odkaz na Ural. Když už se tam pohybujeme. :D Ale kdeže. Další pojmenování jistého druhu lidí, co když si zpětně uvědomuji, tak tomu odpovídá každý název. :) Emocionálně na mě však nejvíc fungovala první a třetí knížka. A nejvíc ta třetí, kdy Ilan několikrát vyjevila, kým je. V tomto díle, i když se dovíme dost odpovědí, tak mě to emočně tolik nezasáhlo a knížka mi přišla ze všech ostatních jako nejvíc akční. Rozmrzelost z předchozí knížky však tolik necítím. Konečně jsme usedly v předvečer války a vím, že její konec bude až za několik let. A ono je to vlastně v pořádku. Takto ukončené mi to vůbec nevadí a budu se těšit, jak si za 3? roky přečtu všechny 4 knížky, v předprodeji si přečtu prvních 30% a budu 2 týdny trpět a aktualizovat web, aby pak šlo vše stranou... ...a už teď fandím Petře, aby svůj příběh i naši milovanou sklenařku dovedla do nového světa. Že děti nebudou moc zlobit a dají mamince inspiraci a klid na psaní a že ji rozněžní tak moc, že příběh bude končit přinejhorším hořkosladce. Jak znějí poslední slova přenesená Héchají. Je čas!... celý text

Mýty na talíři: Proč téměř všechno, co se říká o jídle, není pravda 2023, Timothy David Spector

Je to zvláštní. Knih tohoto typu mám přečteno hned několik. Lepších i horších. Populárnějších i banálnějších. No v této mě autor vysloveně sedl a i když to nejsou žádné závratné novinky (mimo ty, co se o téma biologie, medicíny a výživy nezajímají), tak jejich podání a autorův nadhled a nevtíravost ve mě zanechaly opravdu dojem. Takto si představuji knížku od autora, který prezentuje svou práci a své úvahy a sám si uvědomuje, jak v minulosti dělal chyby. Samozřejmě oprávněně mohou někteří čtenáři namítat, že se jedná o zjednodušení a problém je složitější. Autor však s tímto pracuje. Poukazuje jak na nedokonalost studií, tak na výrazné individuální rozdíly každého z nás, které mohou být v některých případech až ve stovkách procent. Nakonec neexistuje žádná universální rada, jak se co nejlépe stravovat. Málokdo z nás má tu možnost si z toho nepřeberného množství potravin vybrat tu pro něj nejoptimálnější. Tato knížka je však skvělou motivací k zamyšlení a může posloužit jako podnět k tomu vynaložit energii a svůj jídelníček vylepšit. A to je celkem fajn.... celý text

Twisted Love: Láska na ostří nože 2023, Ana Huang

Celkem mě u čtení překvapila detektivní linka i když zde vlastně žádný detektiv není, ale vyšetřujeme zločiny traumata z minulosti. Tak možná gangsterka? Příběh je zasazen do klasického schématu Pýcha a předsudek a kulisy nám tentokrát autorka ozvláštnila svým etnickým původem, takže hlavní hrdinka je čínská Američanka a hlavní hrdina ukrajinec. A i když se knížka výrazně liší od žánru, naštěstí dostaneme i hromady živočišného sexu, jak je to správné, stejně tak obrovský problém, který musejí naši hrdinové překonat, aby obhájili svůj jinak úžasný vztah. Ale tak nic jiného ani v tomto žánru nemůžeme čekat, že ano. Co mi však nakonec na knížce vadilo, bylo až příliš stereotypní vykreslení všech postav. Autorka nám vybudovala celkem zajímavé kulisy, no po přečtení knížky mi chování postav, i celý běh příběhu přišel takový zcela očekávatelný, co mě mrzelo. Avšak, pořád je to hrozně zábavná čtivá knížka, plná žhavých scén, emocí a trošku i toho napětí, no v žánru znám lepší.... celý text

Pro tebe 2024, Jodi Ellen Malpas

Každý občas potřebuje rozněžnit a ukápnout pár slz. Jodi napsala velice dojemný příběh, plný bolesti, lásky a něhy. Přerývaný tkanivem zármutku, ze kterého vykoukají šlahouny naděje, které mé srdíčko svíraly dojetím. Lo v každém okamžiku vyzařovala zármutek nad osudem, jenž si s ní krutě pohrával, aby jí pak hodil záchranné lano v podobě opory a rozptýlení. Romantický příběh, u kterého by mi vůbec nevadilo, kdyby skončil jinak. Celý příběh si dává na čas a i když od začátku směruje k očekávatelnému konci, nikdy není zcela jisté, zda se tam opravdu dostane, nebo jak se tam dostane. Musím pak pochválit i vedlejší postavy a jejich příhody, které vyprávění hezky doplnily a hlavní linie z nich mohla čerpat. Jsem hrozná plačka a na konci mám opuchlé oči, bolí mě u srdíčka a moje tělo je emočně absolutně vyčerpané. A mám neukojitelnou potřebu objetí. Opravdu dojemná romantika.... celý text

Pan Spencer 2024, T. L. Swan

T.L. je jedna z mích nejoblíbenějších autorek. A to až tak moc, že její knížky čtu hned ve třech jazycích. A pokaždé je to jiný zážitek. Série Mr. Tom mě sice nebaví tak, jako Milesův klub, ale je to pořád stará dobrá TL. Romantický příběh, který je okořeněn peprným milováním, až je jednomu stydno. Tato Australanka umí příběh hezky natáhnout a čtenářům doručit ty správné emoce a konce... ty teda umí. No u Spencera mě až tak nesedlo to prostředí aristokracie a předchozí díl mě bavil víc. Co mě ale mrzelo nejvíc, že TL neuzavřela několik příběhových linek, které nebyly důležité pro dokončení příběhu, ale jakmile posloužili svému účelu, tak šli zcela do ztracena, ať už její práce, nebo zvýšená ochranka, na kterou se v knize pořád poukazuje a jeden by čekal, že v tom bude nějaký háček. Charlotte samotná mi pak přišla až příliš nezkušená (ale jsme v pohádce, takže realita jde stranou ). Závěrečný zvrat byl tentokrát hodně dobrý, až mi to jeho vyrovnání se s ním přišlo až moc snadné. Nakonec všichni milujeme tyto knížky pro jejich pohádkovou atmosféru a šablonovitost, která někomu může připadat až hloupá, no dostáváme pořádnou dávku emocí a přesně o tom tyto knížky jsou. O emocích. A ty dostaneme.... celý text

Koruna otráveného stromu 2023, Vlaďka Sacká

Mrzí mě to. A to opravdu. Knížka měla celkem solidní potenciál a i když se oprostím od věcí, které mi nesedí osobně, tak i z širšího nadhledu nemohu říct, že knížka je nějak moc dobrá. Příběh začíná celkem pozvolna představením hlavního hrdiny Adama a jeho kamarádky princezny Ariel (ale ne té s ploutví (ano, knížka na to upozorňuje )). Po pár stránkách se knížka rozjede a kromě hlavního hrdiny vojáka se dozvídáme o dalším světě, ze kterého je i princezna a do kterého se chtějí naši hrdinové vrátit. Každý má své důvody a vzájemně se využívají, dělají lásku a utíkají před nebezpečenstvím. První polovina si dává na čas a vše se nám dávkuje postupně. S hrdiny následujeme jejich cestu a v náznacích si skládáme obraz. Princezna využívá svůj potenciál, jako neznalá našich zvyků, stejně tak se karta obrací zas na vzdálené planetě. Adam je řízný a drsný a nebojí se do toho jít po hlavě. Ariel je zas tajemná a nikdy není jasné, co je jejím pravím cílem. V půlce knihy se dostaneme do kouzelného světa a tempo se citelně změní. Místo postupného objevování si postavy vždy poslechnou historii, aby bylo jasné, co se děje, abychom pak začali podivně skákat v prostoru a čase až do velkého odhalení a finále. Tento zlom ve vyprávění mi přišel natolik rušivý, že mi zkazil celou knihu a chápu ty, kteří ji ani nedočetli. I mě to hrozilo, ale nemám na to dost síly. Druhá půlka tak působí velice nekonzistentně až zvláštně. Postavy se někde musejí ukázat, no tak tam jednoduše jsou a není důvod o tom vůbec mluvit. Některé části šli zcela do ztracena a celé mi to přišlo, že autorka měla spousty nápadů, ale nevěděla, jak má příběh dovést do konce. Osobně mi pak vadila ta spousta popkulturních odkazů. Působí to na mě pak jako fan fikce. Tedy nevadí mi, když tomu odpovídá odlehčené, až humorné vyprávění, jako např. u Kotletu. Ale styl knihy je pro mne příliš vážný, aby mi to tam sedělo, ale vím, že toto je dost o osobním nastavení a někomu jinému se to bude líbit. Co mě pak docela rozesmálo, tak to byl dovětek na konci knihy. I ti, co by ji nechtěli dočíst, tak doporučuji si jej přečíst. K tomu ani nemám co dodat. Co říct závěrem. Opravdu mě to mrzí. Pani Sacká není další Stehlíková, nebo Sněgoňová a i když mě třetí Naslouchačka zklamala, pořád mě bavila a těším se na čtvrtý díl, který se už tiskne. Koruna otráveného stromu mě akorát tak otrávila a nemyslím si, že její druhá polovina je dobře napsaná.... celý text

Zápas o Ameriku: Hlasy z rozeštvané země 2024, Jan Kaliba

Knížka je sérií reportáží z Ameriky, které autor dělal pro český rozhlas v letech 2017 - 2023. A styl tomu absolutně odpovídá. Ale to není špatné, jen každému, kdo zná reportáže ze zahraničí z českého rozhlasu budou autorovy slova dobře známá. Knížka je dělená do několika tematických celků, které mají na konkrétních příkladech lidí ukázat jejich nazírání na svět, nebo pouze zdokumentovat jejich život. Samozřejmě se nejedná o žádnou sociologickou práci a širší perspektivu nabízí právě pestrá paleta respondentů. Zde autor volil ty nejvýraznější sociální témata, která se dotýkají života současné Ameriky. Jmenovitě fenomén Trumpa a jeho dopad na jednotlivce, jak v politické, tak profesní a osobní rovině. Dále pak se podíváme do některých Indiánských kmenů a jejich vyrovnávání se s minulostí. Kde plynule přejdeme k černošskému obyvatelstvu a zastavíme se i u dalšího fenoménu, tentokrát Floyda a BLM. Autor mimo jiné poukáže i na to, že rasové pnutí a segregace platí pro každého, kdo do ameriky přichází, a že na základě svého zjevu se automaticky zařadí do rasových kolonek a zažije si americký rasismus na vlastní kůži, ať už se zařadí kamkoli. Nakonec nevynecháme ani problém migrace a otřesné příběhy a systém, který se bortí pod návalem tolika lidí. Celkově je to děsivá knížka. Amerika je hrozné místo plné skvělých lidí, ale zároveň plné nenávisti a utrpení. Proces vypořádání se s minulostí je teprve na svém začátku a díky otevřenosti soudobé společnosti dostávají hlas i skupiny, které byly do té doby přehlíženy, nebo upozaďovány. Je dobré nezapomínat na to, že USA není jenom velmoc, která ovlivňuje životy všech lidí na planetě, ale že je také tvořena obyčejnými lidmi na které dopadá složitá minulost a společenské napětí a současnost je stejně, ne-li víc složitá.... celý text

Chvilka erotiky: Více než 9 hodin erotických povídek 2023, Anita Bang

Jako není to vysloveně špatné, ale je to spousta kratičkých povídek, které prakticky nemají prostor pro vybudování ničeho zajímavého. Je to takové měkké péčko. A i když mě baví romantické knížky, kde je i erotika, takto ohlodané na kost je to v podstatě nuda. Mě to zaujalo protože mi ten formát vyhovoval v EN jazyku, kde mě knížka nutila k větší pozornosti. No v češtině a v takovém rozsahu je to opravdu jen taková prvoplánová erotika a to mě vlastně moc nebaví.... celý text

Buď užitečný: 7 zásad pro život 2024, Arnold Schwarzenegger

Total Recall byla trošku chválenkárská, ale hezká knížka plná pozitivní energie. Buď užitečný mě absolutně zklamala a zanechala trpkou pachuť. Její hodnocení proto muselo počkat dva měsíce. Sama o sobě je knížka hezká, motivační a Arnoldovská. Samozřejmě je dobré podpořit souseda, který udělal díru do Ameriky a světa a navíc je takový sympaťák. Co mě však nakonec zkazilo celou knihu byla jedna drobná poznámka. "Já jsem měl vždy spousty energie, co byla určitě výhoda...". Co prosím? Výhoda? Ať se na mě Arnold nezlobí, ale bez energie, kterou pociťuje celý život, by nic z toho, co dokázal, nedokázal. A tato věta mi vlastně rozbila vše, co v knížce zaznělo. Když mám několikahodinový trénink, tak opravdu si pak nedokážu sednout ke knize a studovat, jak to Arnold popisuje a nikdy mi to nešlo. Dokážu v létě ujít Stezku Českem ale je pro mě nepředstavitelné v rámci toho studovat nebo pracovat 6-8 hodin, protože se nedokážu na tak dlouhou dobu soustředit. A ano, je to moje chyba, nemám onu drobnou výhodu, ale tedy jako já neznám moc lidí, co by ji měli. A tak mě knížka vlastně naštvala, i když objektivně princip užitečnosti a cílevědomosti je obdivuhodný, stejně, jako samotný Arnold. Normálně by dostal i 4 hvězdičky, ale já z té jeho "drobné" výhodu opravdu nemůžu. Tak senátore, uvidíme, co napíšete za 10 let.... celý text

Hora v moři 2024, Ray Nayler

Cítím to jako zradu svého čtenářského srdíčka. Knížka, která je hezká na pohled, obsahuje inteligentní hlavonožce se spoustou chápavých končetin a já ji nechápu. Ray má díky svému životu unikátní perspektivu, která jej předurčuje k tomu psát zajímavé knížky, které obsáhnou ducha zemí, které nepatří k těm nejprofláknutějším. A jeho postavy i struktura celkem bavili. Také byly skvělé ty fiktivní komentáře. Takovou pseudovědu můžu. No a proč mě to nebavilo? Protože knížka vlastně ani moc nebyla o těch krásných potvůrkách, jako o "hloupých" robo inteligencích a mě to v kontextu současnosti leze už krkem. Ne, opravu nechci číst, nebo koukat na další AI příběh. Od tohoto potŘebuji zas chvíli pauzu. A hlavně mě hrozně rozmlsala Evoluce od Thoma Thiemeyera, která svým německým brakovým stylem byla přesně tím správným příběhem o inteligentních hlavonožcích. A jelikož Evoluce je knížka pro náctileté, úplně mě nadchla vidina dospělého příběhu. A místo kombinace Evoluce a Přístavu u Řeky Styx je to povídání o tom, co je vědomí a umělé vědomí. (Ano, příběh je košatější, ale toto je základní linie). Přiznám se, že další knížka od Autora se mi líbila víc a snad se tato novela dostane i do českého jazyka. Je to něco jiného a tam mi přišlo, že Ray umí psát. Jen má očekávání se zcela míjeli s tím, o čem knížka je.... celý text

Jak Island změnil svět 2022, Egill Bjarnason

Island mě baví. Jako země. Jako kultura. Jako jazyk. I proto jeho historii znám, stejně jako starší i novější literaturu. Proto se nakonec ukázalo, že nejsem cílová skupina pro tuto knížku. Samotné by to však tolik nevadilo, nemá smysl dávat nízké hodnocení, pokud je knížka dobrá. Až na to, že vlastně není. Je taková průměrná a určitě osloví spoustu nadšenců, kteří mají o tuto malou ostrovní krajinu zájem. Osobně mi však to šroubované tlačení na světovou věhlasnost přišli trochu přes čáru a v závěru knížky mi to přišlo až trapné. Takže ano, stylizace a banálnost informací mi nakonec zkazili celý zážitek z knížky, která bude pro malé, nebo mladé čtenáře určitě skvělou volbou a jako úvod do toho, co je to Island, jakou má historii a se zavřenýma očima také o pochopení jeho světové důležitosti, lepší knížku neznám. (Co samozřejmě nic neznamená )... celý text

Nikdy sa nezastavím 2024, David Goggins

Přiznám se, že neznám předchozí knížku autora, která je světovým bestsellerem. Asi i pro to, že obálka s vojákem mě nějak nenadchla. Ale běhání, to už je jiná a tak mi nešlo nezkusit pořádnou nálož běžeckého utrpení od dalšího autora. Ale byla to chyba. Knížka je z části autobiografií. Autor je na můj vkus příliš vulgární a prostořeký a osobě mi styl, u kterého se autor prezentuje jako "divoch" protože je to jeho vnitřní nastavení, kterým si omlouvá nadávky a urážky sebe i druhých, jednoduše nevyhovuje. Ale věřím, že pro spoustu lidí to bude přesně to, co hledali, nebo to, co potřebují. Biografická část, která pojednává o dětství a dospívání mě celkem překvapila a byla taková, no nudná? Ale to je opět můj problém, mě ty stereotypní příběhy afroamerických nebožáků, kteří nezdolnou sílou své vůle překonali jařmo svého původu, aby těm bílím rasistickým utlačovatelům ukázali, že jsou lepší než oni, jednoduše už nebaví. Zbylá část knížky pak pojednává o tom, jak si David stanovuje cíle, jak si pozmění své uvažování, aby i z nezdarů vytěžil co nejvíce. A také jeho odhodlání zkusit, zda ty limity jeho těla jsou opravdové limity a zda to není jen hra, která se dá vyhrát jenom tak, že člověk ty limity posune dál. Zaujalo mne i to, že David není úplný blázen a respektuje svůj zdravotní stav. Ale jen do té úrovně, kdy je ochoten zvolnit a klidně vypadnout ze závodu, aby jej po 16 hodinovém odpočinku neoficiálně dokončil ve stanoveném času, i když se to počítá jen pro něj. Bude záležet na čtenáři, zda mu autorův styl vyhovuje, nebo nikoli a jelikož jeho knížky jsou tak populární, věřím, že většina lidí bude spokojena. Pro mě zklamání.... celý text

Chyť mě, jestli to dokážeš 2003, Frank W. Abagnale

Tato kniha je tedy něco. Film mi při ní připadá jako slabý odvar. Ty šílenosti a snadnost, jakou Frank dělá své podvody a pořádnou dávkou drzosti si dokáže omotat kolem prstu takřka každého. Film je oproti knížce laskavější a hlavně vedlejší postavy dostávají větší prostor. Některé události jsou, jako to bývá zkráceny, nebo sloučeny, takže čtenář, co zná film, nemá pocit, že by to byla ztráta času. Problém pak nastává v okamžiku, kdy si začneme říkat, zda opravdu všechny ty věci, co knížka vydává za autobiografické, jsou reálné. Po krátkém zahledání se ukazuje, že víc lidí pochybuje, že vše, co je v knížce je opravdu pravda. Ostatně, co čekat od notorického lháře a podvodníka, že ano. Proto dávám i hvězdičku dolů, protože jako příběh je to úžasné, ale omlouvám se, opravdu nevěřím, že vše, co je tam napsané je pravda. Co mě pak na konci mrzelo byla i samotná jednostrannost. Víc by mě zajímala i druhá strana a výpověď lidí, kteří se staly obětí tohoto chlapce. To už by ale byla spíš novinářská knížka, nežli autobiografie, která z Franka dělá moderního Lupina.... celý text

Povídání o pejskovi a kočičce 1956, Josef Čapek

Hodnotit knížku, které v sobě nese část národní identity je ošemetné. Příběhy jsou notoricky známé, k nim asi není moc co říkat. Takto zpětně oceňuji, že v příbězích vystupuje i sám autor, stejně jako u mého milovaného Pooha. Ten je však v mnoha ohledech drsnější a dospělejší. Asi jedinou poznámku a mám a ta je stranou laskavosti. Příběhy, postavy a samotné vyprávění je psané opravdu laskavým jazykem pro malé čtenáře a nevím, zda dětské knížky už o laskavého ducha přišli, no musím přiznat, že tato ne a je jako pohlazení po srdíčku.... celý text

O čem mluvím, když mluvím o běhání 2010, Haruki Murakami

Murakami mě baví a bavila mě i tato jeho knížka. Podobně, jako mě bavila knížka od Adamse, Ještě je můžeme vidět, která mě tedy bavila víc, než Stopařův průvodce po Galaxii. Toto povídání o autorově cestě k běhání a také o běhání, protkaná popisem obyčejného života mi vždy přišla v něčem až uklidňující a i když to není její prvotní impuls, tak i motivující. A tak nelituji její přečtení již po třetí, kdy se ke knížce vracím po takřka deseti letech. A dál asi nic. Ono ta knížka opravdu o ničem jiném není a čtenář musí mít chuť, nebo pochopení pro autorův život, který i když není zcela tradiční, není ani extrémně odlišný od jiných lidí. A ta civilnost celého tohoto počinu je něčím, co mi u čtení dělá radost a motivuje žít život o kousek lepší za cenu většího úsilí.... celý text

Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím? 2024, Chris van Tulleken

Knížka je napsaná velice hezky. Je zábavná, nenucená a zároveň jak plná dobře známých informací a zároveň i těch překvapivých a občas i kuriózních. Prvně hned v úvodu si řekneme, že vysoce zpracované potraviny nejsou tím nejlepším, co do sebe můžeme dávat a že je lepší to nedělat. Asi jako s kouřením. Autor sám však velice dobře ví, že to není nic snadného a úmyslně se jim vyhýbat je opravdový oříšek. Nesnadné to mají i lidé, co odmítají živočišnou stravu. Pro ně je připravená náhražka náhražek náhražek. Asi nejzajímavější informace pro ty, co mají problém s vyšší váhou je ta, že to není jejich chyba, i když je ostatní přesvědčují o opaku a že ne vše je tak snadné, jak si mnozí myslí. Sám autor to demonstruje na příkladu sebe a svého jednovaječného dvojčete, kdy změna prostředí a stigmatizace narušila jejich vztah po tom, jak nabral 20 Kg. Samozřejmě výživa není nic jednoduchého a problém s jídlem má většina populace, byť před 70 lety tomu tak nebylo a autor hezky popichuje, zda jsou tedy současníci natolik nezodpovědní a mají tak slabou vůli, že padají do nadváhy a obezity zcela svou vinou. Asi nejzajímavější perlou je pak poukázání na kompenzační mechanismus, který ve zkratce dělá to, že lidé si i při navýšení fyzické aktivity udržují stejný energetický výdej, protože tělo si tento nárůst výdeje kompenzuje potlačením jiných metabolických procesů. Co jen poukazuje na další problém hubnutí, u kterého se ukazuje, že lidé musejí vynaložit opravdu velké množství energie, aby tento kompenzační mechanismus překonali a tým reálně zvýšili svůj skutečný energetický výdej. Jinak řečeno, kus dortu nevyběháme půl hodinkou na páse, nebo procházkou v parku. Variabilita kompenzačního mechanismu do střední zátěže je od 25%-70% a jak to tak bývá, ve hře je spousta faktorů. Co jen potvrzuje rady trenérů, že strava je základ pro hubnutí. Není to moc dlouhá knížka a docela mě bavila. Je psaná hezkým novinářským stylem a vybírá si hezké příběhy a příměry. A když už nic jiného, zopakuje známá tvrzení a ukáže další perspektivy v hlubších souvislostech a pro ty se oplatí si ji přečíst. Ale sama o sobě není žádnou motivační knížkou a to je nakonec asi její největší plus.... celý text

Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii 2024, Abigail Shrier

Takže konečně knížka vyšla i když s jinou obálkou, která připomíná předchozí ne moc šikovnou knihu od Heyera. Škoda. Samozřejmě, že po tom, jak se spustila šikana a výzva k zakazování knížky byla moje automatická reakce jasná a to přečíst si ji. Ať se na mě lidé, kteří si myslí, že zakazování knih vede k něčemu pozitivnímu klidně zlobí, ale pokud se bojíte knih a informací v nich, nebo si myslíte, že zhroutí váš svět, tak je s vámi něco opravdu špatně. Co knížka? Osobně ji hodnotím jako průměr. Je to současná žurnalistická práce, která se na problematiku trans tématu v obecné společnosti věnuje kriticky s pohledem na dominující interpretaci. Jednodušeji řečeno, Abi nastavuje tvář sociálním hnutím, které z trans udělali společenské téma a nastavuje mu nelichotivé zrcadlo v podobě kritiky. Abi ve své knize ukazuje také respekt a opakovaně tvrdí, že nevyvrací pohlavní dysforii, ani nezatracuje hnutí, které mnoha lidem pomáhá a také toto téma normalizuje. Nic však není tak jednoduché a Abi nám naservíruje spousty příkladů, jak osobních, tak systémových, které jsou až děsivé. A konec konců i samotná nemožnost o tomto tématu mluvit bez vzbuzování emocí jen dokazuje, že se pohybujeme ani ne tak ve vodách faktů a vědy, jako ve vodách sociálních a morálních. Z toho pramení i větší argumentační základny, které stojí za zákazem knihy a bojkotem autorky. A je pravdou, že Abi sama zprostředkovává autentické zděšení nad tímto tématem a jeho uchopením v současnosti. Samozřejmě pořád musíme na knihu nahlížet jako na publicistiku, dlouhou reportáž, kterou psala právnička se značně osobním tónem. Co nesnižuje její relevanci, ale zasazuje ji do širšího kontextu. Jelikož je trans otázka v současné podobě spíše sociální, než faktickou, tak mi knížka jako taková připadá jako zajímavý kousek do diskuze a spíš mě mrzí, že reakce aktivistů byla ve směs nenávistná. Autorka však v tomto roce napsala mnohem zajímavější knihu z dalšího sociálního ranku a tentokrát zkoumala terapeutické praktiky a s ním spojené psychické zdraví u dětí. A ta mi připadá mnohem děsivější, protože praktiky na školách od nekvalifikovaných pracovníků, po utajované schůzky před rodiči až po tvrzení některých terapeutů/psychologů/... "v zásadě málo lidí potřebuje terapii a když tak, tak jen na omezenou dobu. Když se budete nimrat ve svých životech tak vždy najdete něco špatného. Ale proč to máte dělat? Spíš žijte svůj život." co je myslím dobrá rada pro každého z nás. Přestat se nimrat a věnovat se životu. Takže knížku hodnotím jako průměr. Vnímám ji jako protipól, ale chybí mi smířlivější tón, který by mohl otevřít debatu. Navíc je knížka dost osobní, co snižuje její objektivitu a pečliví čtenář si musí říkat, zda se sama autorka nestala obětí konfirmačního zkreslení svého vlastního zděšení z toho, jak je téma trans komunikováno ve společnosti.... celý text

Odvrácená tvář transgenderu 2020, Walt Heyer

Není to moc dobrá kniha a zaujalo mě, proč s ní má tolik lidí problém. V zásadě je to svědectví autora, který popisuje, jak mu lékaři nedokázali pomoct s jeho psychickými problémy a místo toho jej tlačili do tranzice, kterou nakonec uznal za neefektivní a zbytečnou. Autor není sám, co dokládá výňatky od podporovatelů a lidí, kteří také šli/jsou cestou detranzice. Musím říct, že je super, že se o tématu mluví. Lakovat si svět na růžovo nikdy není dobrá cesta a je lepší brát život takový, jaký je. Chápu i frustraci lidí, kteří se cítí ukřivděni tím, že z nich dělají blázny. Jak moralisté rádi říkají, záleží na každém životě. No tak, zde máme jeden z příkladů. :D Jak píši v úvodu, jako kniha to vůbec nefunguje. Nepomáhá tomu ani náklad a rozsah knížky, který spíš napovídá, že se jedná o pokus přihřát si polívčičku v kulturních válkách. Walt zvedá důležité téma a dává zpětnou vazbu lékařům, kteří tranzice dělají. Jedná se však o čistě aktivistickou činnost, žádnou novinářskou ani vědeckou reportáž a tudíž je celkový přínos knížky hodně malý, který popisuje jak to občas může dopadnout.... celý text

Můj životopis a mé vynálezy 2012, Nikola Tesla

Myslím, že u Nikoli se mísí urputná touha vyniknout s neodvratným sklonem k nenaplnění svých ambicí, které podléhají jeho nevšední mysli. Něco podobného, leč v mírnějším ranku mě napadlo u Elona. Oba exulanti. Jeden z Evropy, druhý z Afriky. Jeden si tvrdou pílí a formálním studiem vydobyl místo na tepu doby, druhý své ambice protavil ve velkolepé podnikání. Čtení těchto vzpomínek a úvah je dvousečné. Čtenář musí mít na paměti dobu a znalosti, ve kterých autor žil. Z toho vycházejí jak jeho úvahy, tak jejich limitace a následná mýlka. Nicméně to nic nemění na tom, že Nikola se opravdu zapsal do světových dějin, a i přes svou až příliš výraznou jinakostí důstojně obstál ve světovém měřítku a ještě pořád se mu daří budit emoce a být relevantním. Sama knížka popisuje různé analýzy a vysvětlení autorova vnitřního světa a prožívání od útlého dětství, až po dospělost. Posledních 20 let zde není, nakolik knížka vyšla těsně po první válce. Snad i proto je značná část knihy věnována úvahám o míru a toho, jak jej dosáhnout. Poslední velký celek knížky je pak přihřívání vlastní polívčičky a popisování vlastních nápadů a vynálezů někdy až zbytečně technicky. Oplatí se tuto knihu číst? Popravdě nevím. Je zajímavá pro ty, co rádi čtou životopisy. Tesla nakonec sám ve své knížce ukazuje, že byl příliš jiný a neměl správný zápal pro obchod, který by jeho věhlas a úspěch znásobil. Jak to můžeme pozorovat u zmíněném Elonovi, nebo třeba firmy Apple, u které úspěch tkvěl v kombinaci obchodníka a technika, kteří si dobře rozdělili své pozice.... celý text

Kniha o klimatu 2022, * antologie

Tato kniha je nečekaně dobrá. A to mluvím v kontextu desítek klimatických knih, které mám přečtené. V jednotlivých střípcích jsou jasně vysvětleny postoje a východiska lidí, kteří ve veřejném prostoru promlouvají na téma klimatických změn a jejích dopadů na jednotlivce, nebo určité oblasti, či skupiny. Ano, tato antologie je pestrou mozaikou širokého spektra autorů a jejich pohledů. A jako jednotící prvek je zde paní Thunbergová, jejíž jméno má stále jistou váhu a budí emoce. Knížka samotná je obrovská, drahá a povedlo se mi ji rozmočit. :D Túra, léto, záda. :D Skeptik by řekl, že zažila oteplování na vlastní kůži. :D Ale to je takový vtipný a zároveň smutný detail vzhledem k její nemalé ceně. :/ Obsahově přináší úžasný vhled do myšlení paní Thunbergové. Lidé, co ji označovali za komunistku mi přišli jako mluvkové, co se ji snaží očernit. Na mé velké překvapení jim musím dát za pravdu. :o Knížka pracuje s několika tezemi, které pojednávají, no o komunismu? Je to zjednodušení, to je jasné, ale toto slovo mě opakovaně napadlo při vysvětlování nutné sociální transformace a celoplanetární rovnosti. Vše proběhne uvědomělou demokratickou cestou. Globální sever zaplatí za své hříchy a postará se o globální jih. :o Přiznám se, že víc, jak o klimatu, mi knížka přišla jako politický manifest. Samozřejmě všechny zkratky o komunismu, nebo tvrdé ideologii, jak je někteří používají jsou hodně přehnané. Osobně však na mě nejvíc ulpěla právě politická stránka, která mě opravdu šokovala. Ale právě pro to si myslím, že je tato kniha tak hodnotná. Nebojí se vysvětlit to, co jindy zazní jen v náznacích, nebo na sociálních sítích. Zde to máme v ucelené a přehledné podobě z několika úhlů a zdrojů. A pryč z té politická části k té techničtější. I zde musím velice vyzdvihnout pečlivost, s jakou jsou jednotlivá témata zvolena a utváří celistvý pohled na klimatickou problematiku. V knížce kromě základních faktů zazní i méně zmiňované negativní, nebo nefunkční politiky. Knížka rozkrývá greenwashing v širším pojetí, kdy hodně věcí zní dobře na papíře, ale reálně jen mlží skutečnost, že z pohledu redukce CO2 se jedná o mizivé dopady. Knížka je pak přehledná, dělená do několika sekcí a desítky příspěvků umožňují se kdykoli snadno a rychle vrátit k jakémukoli detailu. Kromě toho je knížka opatřena také pestrou paletou infografiky pro ještě snadnější vstřebávání informací, nebo dohledávání konkrétních údajů. Osobně mi nejvíc vyhovuje popisování klimatu jako komplexního tepelného výměníku, ve kterém se začalo akumulovat větší množství energie, kterou se tento systém snaží rozprostřít a dosáhnout nového rovnovážného stavu. Čehož důsledkem jsou výkyvy počasí a spousta konkrétních dopadů, které popisuje tato knížka. Musím říct, že toto je konečně kniha, která o klimatické změně z pohledu sociálního pojednává zatím nejlépe ze všech mnou přečtených a nebojím se ji doporučit opravdu širokému publiku. Jistě, politické vývody mnoho lidí popudí a nebudou s nimi souhlasit, to je jasné, nicméně budou rozumět lidem, kteří s takovou politikou souhlasí. Také šíře, s jakou jsou popisované konkrétní dopady klimatických změn po celém světě jsou velice užitečné pro otevřené uvažování o této problematice.... celý text