Nová kniha
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii - Abigail Shrier
Dospívající dívky stále častěji užívají testosteron, ničí si těla a vydávají se na nevratnou cestu ke změně pohlaví. Co stojí za tímto jevem, o kterém se podle ... detail knihy
Související novinky
Vila v Itálii, Noční dům a další knižní novinky (21. týden)
Vítáme vás u nového článku připravovaných knižních novinek - tentokrát se zaměříme na tituly, které vyjdou mezi 20. a 26... celý text
Nové komentáře u knih Abigail Shrier
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
„Všetkým, ktorí hodnotili knihu ako "ztráta času" s tým, že nás sa to netýka by som rád pripomenul slová pastora Martina Niemőllera z čias nástupu fašizmu v Nemecku.“... celý text
— momo67
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
„Jsem vdecny, ze jsem si tuhle knizku mohl jako otec tri malych holcicek precist.“
— Dudák1979
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
„Tak tohle bylo opravdu "slovo do pranice." Hlas židovské ženy, volající z pouště do chaosu moderní doby. A je to hodně zajímavé a současné čtení. Myslel jsem, že si tuhle anabázi ušetřím, protože jedinou osobu, která prošla transgenderovou proměnou, jsem osobně poznal počátkem 80. let, a to jsem té křehké, umělecky založené dívce, která se uvnitř cítila být mužem, a časem je jím stala, věřil. Když jsem se však dozvěděl, že se nedávno mladý muž z USA, kterého s celou rodinou zprostředkovaně znám, stal mladou, po roce od operace stále spokojenou ženou, nedalo mi to. Kniha je hodně podnětná a pokud mohu posoudit, docela erudovaná. Někomu možná nebude stát za přečtení jako celek, ale případové studie za to stojí. Není žádným tajemstvím, že naše doba je docela slušně ujetá. Není divu, že třeba masově plodí jindy tak zvláštní, okrajové případy, jaké jsou v knize popsány. Aniž bych chtěl závažnost situace jakkoli snižovat, dovedu si docela dobře představit, že se dívky a mladé ženy snaží s něčím identifikovat. Je to odvěký a pochopitelný jev. Kdo nezná sám sebe, snaží se najít identitu jinde. Proto mladí lidé v Goethově době páchali "wertherovské" sebevraždy, v 50. letech se stávali nadšenými komunisty a v 80. nagelovanými travolťáky, a proto třeba naši senioři dnes tíhnou k jistému mazanému filutovi, chaoticky blábolícímu plynnou praslovanštinou. Docela věřím, že memy, ideologie nebo vliv vrstevníků a jiných influencerů takto fungují. Puberta a dospívání pro mnohé představují obtížnou etapu v životě člověka, a ne nadarmo se uvádí výraz "adolescentní demence." V dnešní době se všemožně snažíme, aby člověk, onen jedinečný, vzácný tvor, žil jako v bavlnce a sebeméně netrpěl, takže máme porozumění i pro zmatky, úzkosti a deprese, které tento důležitý přechod k dospělosti doprovázejí, a snažíme se je vyřešit medikací, nálepkováním a bezbřehým porozuměním. Jedině tak si dovedu vysvětlit, že zejména v USA dochází k tak enormnímu nárůstu případů transgenderové proměny. (Ano, peníze pochopitelně také ani tam nesmrdí. A je jednodušší souhlasit s pacientem než mu jeho bludy vyvracet a riskovat žalobu a veřejné zostuzení.) Obávám se, že v naprosté většině případů se jedná o reálný, menší zástupný problém, jehož radikální řešení bylo citlivému mladému člověku podsunuto a naočkováno, a tak se ten malý problém rozbujel do netušených rozměrů. Ze šikmé plochy se pak hodně těžko seskakuje, zvláště když žena začne brát testosteron. Buďme rádi, že se v těchto ožehavých, extravagantních věcech zatím moudře držíme opodál, a můžeme se z nich poučit. Sám jsem v životě prodělal pět nepříjemných, bolestivých operací, a jímá mě hrůza při pomyšlení, že bych se dobrovolně podrobil lopotnému a riskantnímu předělání na ženu nebo opačně. Možná jsem v těchto věcech "konzerva", ale někdy je docela dobré být "konzervou." PS: Dal jsem si tu práci a zjistil jsem, že 12 čtenářů, kteří dali knize hodnocení "Odpad", až na dva zcela bez komentáře, mělo v průměru relativně "pouhých" 176 přečtených knih (z toho dva aktivisté tristní 2 knihy, takže ryze účelové přihlášení). To spíše svědčí o tom, že autorka měla pravdu, a progresivistická ideologie a nátlak fanatické sociální skupiny (tedy jakési sekty) ve škole nebo na sociálních sítích hrají zásadní roli. Věřím, že má pravdu také ohledně rad, které na konci své knihy sděluje. Mezi progresivismem a zkamenělostí existuje taková rozumná, vybalancovaná cesta, která je asi ideální. Jenže my často takové řešení odmítáme, protože nám naše extrémní řešení připadá daleko lepší. V otázce genderu jsou, obávám se, bezpečnou cestou jenom dvě možnosti: ženy a muži. Snažme se jich držet. Náš hardware můžeme vylepšit jen do jisté míry a poměrně pracně, ale proti přírodě bychom jít asi neměli, protože na to většinou sami doplatíme. Nejjednodušší cestou je provést úpravu a upgrade našeho softwaru. Někdy opravdu stačí jenom poodstoupit a nestát si na kabílku. Pokud se vás tato problematika týká osobně, zvažte to, než uděláte osudovou chybu. Radikální změna prostředí, optimálně pak dočasně bez smartphonu a internetu, je opravdu jednou z nejlepších cest, jak vystoupit ze situace. Změna pohlaví je naopak určitě jednou z nejhorších. Je mi strašně líto tolika zničených životů.“... celý text
— Metroušek
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
„V první řadě je třeba si uvědomit, že je autorka žurnalistka a tak to umí se slovy. A taky umí čerpat zdroje, hlavně ty, které souzní s jejím přesvědčením.
Neřekla bych, že je kniha cíleně mířená jako transfóbní, už z používání zájmen a jmen aktuálně užívaných dotazovanými a ne rodnými toto tvrzení vyvrací. Spíš si autorka vzala pod hledáček jen úzký okruh celé problematiky a v jejím konceptu nebylo žádoucí čtenáři přiblížit jediný příběh, kdy tranzice dítěti opravdu pomohla. Věřím tomu, že pocity a dojmy nejen autorky, ale i oslovených lidí jsou autentické a vychazeji ze zkušeností zúčastněných.
Samotné mi je neskutečně úzko z představy systému, který v Americe vládne. A to hlavně na lékařské úrovni, kdy jsou hormony předepsány bez hlubšího poznání dospívajícího a to jde ruku v ruce se školou, která nezletilým dětem umožní si doběhnout pro injekci bez vědomí rodičů. Nějak se v celé té záležitosti zapomnělo, že i rodiče mají city a emoce a rádi by věděli, jak se se situací popasovat. Místo toho jsou odsunuti daleko do pozadí a skoro démonizováni.
Z knihy jsem si odnesla utvrzení toho, že aktivisté a radikální skupiny dělají ze života peklo všem a kolikrát přinesou víc škody, než užitku. Autorka sesbírala příběhy lynčovaných doktorů či rodičů, kteří ne že nesouhlasili s tranzicí, ale projevili obavy z tak rychlého přijetí "jsem trans" od dítěte a naopak žádali o čas, aby měl nezletilý člověk šanci opravdu dospět do bodu uvědomění si, co hormonální léčba přináší za rizika. A nebo se lidé proplouvající životem ve své trans podobě najednou stali oslavováni jako hrdinové, aniž by o to stáli.
Autorka hodně ustrnula na tvrzení "za nás bylo líp" a zároveň ukázala, že zažité stereotypy, co je mužské a ženské je bohužel stále aktuální. V tomhle bodě musím částečně souhlasit, že jsme to kdysi při dospívání měli možná lepší a to díky absenci internetu a tudíž jsme neměli tak snadný přístup k tunám informací a tak jsme jimi nebyli přehlceni a nebyli postavení před otázku, kdo z těch milionů odborníků mluví tedy pravdu.
Nemyslím si, že dnešní teenageři jsou o moc jiní, než jsme byli mi. Lžou, rebelují, vzpírají se, snaží se zapadnou. Nebo vyrovnat se s tělem, které v pubertě prochází velkými změnami. Tohle, v kombinaci s očekáváním okolí a masáží dokonalosti z internetu, jak má vypadat a chovat se holka/kluk, může být na jednoho opravdu hodně a přenést se přes to na vlně trans komunity může pro někoho znít jako lákavé východisko.
Kniha není dokonalá, za bernou minci se rozhodně nedá považovat, ale určitě otevírá zajímavé otázky, jestli je tohle cesta, kterou by se měla společnost ubírat a zbavovat rodiče odpovědnosti nad svými potomky v tak ranném věku a naopak tak velká rozhodnutí nechat na osobách, které se nachází v jedné z největších hormonálních bouří v životě - pubertě.
A kdo chce být transfob, ten jím bude bez ohledu na to, zda si tuto knihu přečte. Takový člověk si informace najde za každou cenu a podobně jako autorka, bude čerpat jen ze zdrojů, které mu dají munici na to, proti čemu chce bojovat.“... celý text
— Vjeerus
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
„O tematiku "transgender" jsem se nikdy dřív nezajímala. "Trans" lidi jsem znala tak akorát z filmů. Ale jakmile jsem zjistila, jak je dneska vše kolem "genderu" aktuální diskutované téma a jak se to začíná dotýkat školství a veřejného prostoru, jak se z toho začíná dělat politika, řekla jsem si, že se o této problematice chci dozvědět více.
Kniha Nevratné poškození podává čtenáři především fakta, takže pokud vám nechybí kritické myšlení, nemůže se vás tato kniha nijak dotknout. Někteří "trans" aktivisté upozorňují na to, že by kniha mohla "trans" lidi poškodit, zranit. Některá nakladatelství knihu odmítla vydat a mluví se o ní jako o kontroverzní knize, která vyvolala řadu protichůdných reakcí. Já sama jsem na základě této "senzace" čekala, že bude kniha nějak extrémistická. Opak je pravdou. Obsah knihy není transfobní ani nijak dehonestující, autorka se pouze snaží o objektivní zhodnocení situace mladých dospívajících, zejména adolescentních dívek, které se teprve hledají a stále víc propadají "transgenderu" jako módnímu trendu vlivem sociálních sítí. Autorka předkládá fakta, výsledky různých studií a reálné příběhy skutečných lidí. Určitě doporučuji přečíst všem, kteří dokážou nezaujatě a bez cenzury přijímat kritický pohled na věc.“... celý text
— horkosladka
Abigail Shrier knihy
| 2024 |
 Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii |
Shrier je 3x v oblíbených.