Kyri
komentáře u knih
Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský
Jde o pěknou, klidnou detektivku. Trochu mi vadí ten komunistický patos, ale když vidím rok narození autora, asi mu nic jiného nezbývalo. Naopak se mi líbily vtipné hlášky. Díky jinému času a kontextu je čtení i poměrně originální.
Schopenhauerovi dikobrazi
Deborah Anna Luepnitz
Někdo mi knížku přirovnal k těm, co psal Yalom. To myslím, že snad jen v tom, že jde o kazuistiky, jinak to spolu nemá nic společného. Autorka píše poměrně nezáživně a je tam spousta (pro mě) nerelevantních psychoanalytických úvah, s něčím se neztotožňuji (myslím, že terapeut by neměl proklamovat svůj světový názor a 14 let terapie už z principu nelze zvažovat jako možnou úspěšnou terapii, ale spíš jako osobní zrání). Dejme tomu, že je zajímavá tak 1/3 knihy, ale kdybych to nečetla vůbec, nechybělo by mi to.
Co ukrývá jezero
J. D. Kirk (p)
Z knížky jsem moc nadšená nebyla. Odbíhala mi pozornost. Nelíbí se mi šikana člena týmu. Motiv k brutalitě vrahů jsem úplně nepochopila. Přišlo mi, že si autor vymyslel situaci a pak ji v průběhu knihy zkusil vyřešit. Je to celé takové nudné a kostrbaté. Jediné, co stojí za to, je prostředí. Další knihu od tohoto autora už v žádném případně číst nebudu.
Mrazení
Sharon J. Bolton
Knihu jsem přečetla docela rychle. Brzy bylo jasné, kdo je hlavní zloun. Nejsem moc na příběhy o osudové lásce, za to ta hvězda dolů. Není to úplně typická kniha téhle autorky, je víc civilní, méně tajemná, ale taky tím pádem méně poutavá.
Chlapec, kterého chovali jako psa
Bruce D. Perry
Kniha nabízí pro mě zatím jediný rozumný pohled na práci s traumatem u dětí. Autor provází velmi pomalu tím, jak se utvářel jeho názor. Kniha je velmi propracovaná, logická a zároveň lehká a čtivá. Zároveň je i zajímavá z hlediska publikovaný kazuistik. Za poslední dobu nejlepší odborná věc, co jsem četla.
Sedm principů spokojeného manželství
John Gottman
Populárně naučná publikace s mnoha radami, jak se to má dělat správně. Určitě to pro někoho může být inspirací. Autor se zpočátku snaží vyvolat dojem na "evidence based" datech založené knihy. Vzhledem k tomu, že poukazuje na výzkumy, které nijak podrobněji nespecifikuje, a hlavně je necituje, mohou existovat a být validní, nebo taky ne. Většinu "vědeckých" fakt evidentně získal ve své "laboratoři", kde natáčí páry při hádce a následně odhaduje (tedy: "vědecky posuzuje"), jestli mají šanci na budoucnost. O sebenaplňujícím proroctví zřejmě nečetl. Postupně dokonce přechází ke klasickým tvrzením typu:"95% procent párů tohle a 30% tamto". Zřejmě pocit, že o vztazích ví všechno, sytí jeho bezbřehé vychloubání. Přitom, když si shrneme, že kniha neobsahuje žádná ověřená data a je to jen typologie, vycházející z jeho pozorování, není k němu důvod. Četla jsem to s myšlenkou, že bych knihu mohla doporučit některým klientům, ale to rozhodně neudělám.
Zářit a nevyhořet
Iva Moravcová
Na knize jsou zajímavé příběhy úspěšných lidí o tom, jak zvládají náročný pracovní režim a udržují si energii. To, co tam píše autorka, je buď chronicky známé, nebo jsou tam dávno vyvrácené mýty (např. o tom, že převahu informací přijímáme neverbálně), případně věci, které nevyžadují odbornost, ale jen selský rozum. Chybí tam definice, co je to to vyhoření a z kontextu se vlastně ani nezdá, že autorka by to věděla. Ani ji nezmate, že osobnosti v knize mluví o tom, že většinu jejích pravidel nedodržují a taky se jim daří dobře. Nenutí ji to přemýšlet, jestli dodržování jejích postupů opravdu nějak ovlivňuje ne/vyhoření u jejích klientů. Zřejmě lidem pomáhá silná rada, co mají dělat. Takže ty tři hvězdy jsou za opravdu zajímavé osobnosti, které byly ochotné se vyjádřit.
Anděl smrti
Robert Bryndza
Knížka se mi líbila. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne - jak to dopadne s vražedkyní. Co se mi tedy moc nelíbilo, bylo otřepané téma korupce a politiky. Otřepané je i téma zneužívání v dětských domovech. Erika hrozně bojovala, aby mohla případ vyšetřovat, ale vlastně celým svým počínáním potvrzovala, že je nespolehlivá a neřiditelná. Spíš jsem nechápala, že ji z případu nestáhli. Opět do celé knihy zasahovaly moc silné emoce a nelogická rozhodnutí.
Muž s modrými kruhy
Fred Vargas (p)
Ze začátku mě to zaujalo. Má to takový snový, nezvyklý ráz. Jenže postupně se to začne vléct. Autorčino probírání pocitů hlavních postav je otravné a nezajímavé. Nevím, jestli je to chyba autorky nebo překladatele, ale slovo maniak nepopisuje žádnou reálnou duševní poruchu. Čekala bych, že se aspoň trochu seznámí s problematikou, když v knize nechá vystupovat psychiatra. Přišlo mi to jako takové blábolení o blábolení.
Umění psychoterapie
Jeffrey K. Zeig
Jde o velmi rozsáhlý sborník přednášek poměrně známých psychoterapeutů, vč. následné diskuse, z jedné konference. Dokázala jsem to přečíst tak, že jsem přeskakovala na místa, která mě zajímají (resp. psychoterapeuty, kteří mě zajímají). Nejpřínosnější pro měl byl závěr, kde jsou přednášky Rossiho, ale hlavně Zeiga. Tak ucelený a dobře promyšlený popis Ericksonovy práce jsem zatím nečetla. Jsou tam i výborné kazuistiky. Kvůli tomu stojí za to knížku projít a tohle přečíst.
Království z kostí
J. D. Kirk (p)
Lehká detektivka, která se snadno a rychle čte. Občas jsou tam dost nelogické okamžiky, zejména tedy, jak zloun zvládl na motorce unést chlapce, který byl pár metrů od otce a taky poblíž psa, který zuřivě štěká na každého cizího člověka? To autor neřešil, já trochu ano. Hlavní detektiv dost nesympatický, ale vlastně uvěřitelný. Napínavé, dobře napsané. Neurazí, lehké čtení.
Jak se stát dobrým psychoterapeutem
Zbyněk Vybíral
Dojmy mám rozporuplné. V první řadě je třeba říct, že je to poctivá knížka. Poctivá v tom smyslu, že si dal autor práci a všechny své názory podpořil názory jiných autorů. Je poznat, že bylo těžké respektovat všechny směry v psychoterapii, zohlednit nové názorové proudy (např. že psychoterapie je o spolupráci klienta a terapeuta) a tradiční a uznávané autory, kteří řeší, které metody nebo přístupy terapeuta jsou užitečné (nebo naopak). Někdy mi přišlo, že některé pojmy nejsou úplně přesně zachycené (např. aktivní naslouchání, předstírání hloupého psychoterapeuta...). Chvílemi jsem měla pocit rozporu, když na jednom místě bylo, aby byl psychoterapeut hlavně autentický, a pak vřelý, responsivní .... Musela jsem se usmát při vzpomínce na Watzlawicka. Velmi užitečná mi přišla kapitola o výzkumech, nevěděla jsem o termínu paraprofesionál. Závěrečná část knihy obecně mi přišla velmi podařená.
Hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Moc se mi to líbilo. Líbil se mi styl, kdy se něco děje ve světě hrdinů (nebo spíš obětí) a zároveň na to nasedá, co se dozvídá vyšetřující tým. Nevěřila bych tomu, ale právě to zajistilo, že pro mě byl příběh zajímavý až do konce. Autorka má občas tendenci příběhy naplnit "tajemnem", což nakonec způsobilo, že jsem ji přestala číst, teď asi zase začnu.
Temná trilogie
Miroslav Žamboch
Když jsem začala číst, tak jsem si říkala, že válečníka číst nechci. Pak jsem si přečetla ještě stránku a ještě stránku a dočetla první část. Tak jsem zkusila tu další a najednou jsem byla na konci. Velmi to chytne, čte se to opravdu rychle. Autor se moc nezaobírá psychologií postav, je to hodně epické. Děje se toho opravdu hodně. Zaujaly mě komentáře níže. Když čtete skandinávské trilery, tak Vás drobná nelogičnost z míry nevyvede. Jen jsem nepochopila, kde skončilo to vysvobozování čarodějky.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Z mého pohledu to není nejlepší kniha z této série, ale pořád velmi dobrá. Je to chytré a vtipné. Téma divadla mě tak moc nebaví, už mi to přišlo dlouhé, proto ta hvězda dolů. Analogie s vytvářením diskursu ve společnosti je mrazivě přesná.
Propast smrti
Robert Bryndza
Pěkně se to četlo, jen v jednu chvíli už bylo příliš jasné, kdo je vrah a kde je mrtvola. To, jestli se hlavním hrdinům na konci něco stane, nebo ne, se taky dalo odhadnout. Jinak mi vlastně přišla fajn i ta zápletka ze světa gayů, protože to prostředí neznám a bavilo mě se něco dozvědět. Celkově moc pěkný Bryndzův standard.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Je to něco úplně jiného, než autor dosud psal. Jestli v posledních dvou knihách docela držel na uzdě své zběsilé emoce, kterým občas propadá, tak tady je pustil naplno. Musela jsem se smát hrdince, která se docela sama dokáže přizabít sama v domě, a technická místnost jí přijde hrozivá :). Spousta absurdních, občas dost směšných situací (což autor zřejmě nezamýšlel). Nicméně příběh drží pohromadě, je napínavý, docela pěkně napsaný. Moc se mi líbila atmosféra bouře na ostrově. Závěr mi přijde smutný, nicméně reálný.
Dívky na kopci
Alison Belsham
Knížku jsou si koupila na základě recenzí. Nevydržela jsem ani svých běžných 50 stránek, protože je to plné klišé, je to špatně napsané, vůbec to nezaujme. Postavy jdou po povrchu, emoce v rámci toho, co by si každý vymyslel sám, nicméně násobené, takže to působí umělohmotně a přehnaně. Ti správní jsou bez zaváhání ti správní a ti špatní jsou zlí, až se práší. Vyhozené peníze.
Vodník
Tereza Bartošová
Docela se mi to líbilo. Rozhodně mě děj vtáhl. Mám radši, když se v závěru objasní motivy pachatelů, tady se to autorce trochu rozuteklo. Asi časem zkusím další.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Dobře se to čte, hlava si odpočine. Chtěla jsem něco lehkého a to jsem dostala. Osobně moc nepreferuji sexuální scény v žádné knize, tyhle jsou navíc často dost za hranou toho, co si člověk představuje jako chtěné. Ale dá se to přeskočit. Navíc je tam i dost násilí, které taky přeskakuji. No, když jsem si to tak shrnula, tak to asi není úplně můj šálek kávy.
