Paulus.1987 přečtené 440

Nebeští jezdci 2017, Filip Jánský (p)

Předem musím opět poděkovat Levným knihám a nakladatelství Československý spisovatel za znovuvydání Nebeských jezdců po dlouhých 14 letech! Myslím, že v případě tohoto slavného díla je to nehorázně dlouhá doba! Na román jsem se velmi těšil a moje očekávání byla naplněna. Ze začátku jsem si musel zvyknout na neobvyklý sloh (krátké, úsečné věty), ale obsahová stránka všechno vynahradila. Příběh popisuje snad všechny aspekty války, dobré i špatné - přátelství vojáků na život a na smrt, lásku, hrdost, odhodlání, odvahu, ale i strach, utrpení a smrt. Musím souhlasit, i já jsem z knihy neuvěřitelně cítil E. M. Remarquea, nejvíce snad na konci příběhu. Rovněž mě velmi zaujala postava Prcka, kterou si dovolím označit za jednu z nejkouzelnějších literárních postav (pominu-li možný reálný předobraz). Knihu samotnou považuji za klenot. "...Mimochodem, tu pásku s nápisem ,Czechoslovakia' na rukávu musíte s Řeřichou nosit? Nebylo by lepší ji odpárat? Víte, je mi to nemilé, až teď jsem si uvědomil vaše riziko. Bez pásky by snad byla větší šance, mluvíte už slušně anglicky a ostatní by vás jistě kryli. Neříkám, samozřejmě, že vás hned na příštím náletu sestřelí, víte ale sám dobře, jak to s námi je." "Ne, pane, děkuji, my už jsme se o tom s Pavlem dohodli, pásku si necháme. Já zůstanu Čech a Pavel zase Slovák, pane, před vámi i před jiným, i před gestapem."... celý text

Jonathan Livingston Racek 2017, Richard David Bach

Nečekal jsem, že tuto knížečku zvládnu přečíst za jeden večer, ale stalo se. Dost dobře jsem nevěděl, co od ní očekávat, ale o to větší dojmy z ní mám. Myslím, že to je jedna z těch knih, které člověk může číst celý život a pokaždé v ní něco najde - moudrost, útěchu, povzbuzení, cokoliv. Podle mě je tato kniha především o víře - o víře v sebe sama, o víře, která dokáže bourat předsudky, omezenost, všední rituály, prostor, čas... Možná je to pouze můj dojem, ale v knize jsem spatřoval hodně náboženských motivů. Rozhodně jsem ji nečetl naposledy, protože číst ji pouze jednou nestačí.... celý text

Jako bychom dnes zemřít měli 2012, Miloš Doležal

Jako muži se mi to těžko přiznává, ale osud Josefa Toufara mě při čtení této knihy dojal k slzám. Konkrétně popis zrůdných a otřesných událostí posledního měsíce jeho života je opravdu silnou kávou. Po dočtení knihy jsem se chvíli díval na ušlechtilou Toufarovu tvář na obálce a cítil se mizerně... Pan Doležal odvedl skvělou, vyloženě mravenčí práci, které zasvětil de facto většinu svého života. Je jedině dobře, že tyto knihy vycházejí, protože ať už se komunistické zrůdy a mlátičky nacházejí spokojené v domovech důchodců nebo ve vysokých ústavních funkcích, je nutné si jejich oběti připomínat.... celý text

Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda 2008, Robert Louis Stevenson

U mě maximální spokojenost. Plně se ztotožňuji s názory ostatních čtenářů, že k vybudování temné atmosféry strachu není potřeba desítek brutálních vražd. Samozřejmě pokud má čtenář v oblibě severské detektivky, pak tuhle klasiku nejspíš neocení. Na druhou stranu je příběh Jekylla/Hydea natolik zakotven ve všeobecném povědomí, že považuji za vhodné si knížku přečíst už jen z důvodu doplnění čtenářského vzdělání, i když je pointa prakticky všeobecně známá. Rovněž mě zaujal závěr, ve kterém se příběh přehoupl z thrilleru/hororu/detektivky do sféry psychologie v podobě popisu toho, jak se člověk může skládat z několika osobností a jak jedna lidská osobnost může získávat převahu nad tou druhou. Opravdu zajímavé, doporučuji k přečtení. Rovněž mě zaujalo neobvyklé grafické zpracování vydání nakladatelství Dokořán z roku 2008.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Na české poměry nevídaná kniha, takové nadšení z české knihy jsem naposledy cítil při Šulcových Dvou proti říši. Ačkoliv bylo těžké od knihy odcházet, nejedná se o žádné veselé čtení. Na pozadí historie jedné rodiny a jejího blízkého okolí se dočítáme o nevýslovném utrpení, odevzdanosti, lítosti, ale také o důvodech k dalšímu životu. O to více jsem rád, že moderní česká literatura není pouze o románech Michala Viewegha.... celý text

Cesta světla (4 díla) 2014, Jan Amos Komenský

Názorná ukázka toho, že Komenský svými myšlenkami předběhl nejen svoji dobu, ale i tu naši. Základ všeho spatřuje ve zbožnosti, čemuž odpovídají velmi časté citace z Bible. V rozvoji vzdělanosti a moudrosti pak vidí nejen šíření slávy Boží, ale především spásu pro celé lidstvo. Z dnešního pohledu nám mohou tyto Komenského představy připadat naivní, idealistické, možná až utopické. Když se ale rozhlédneme a zamyslíme se nad stavem věcí kolem nás, začne na nás Komenského přesvědčení působit o něco více jako oprávněné. Nezbývá tedy než doufat ve vítězství světla nad temnotou, neboť temnota je tvořena pouze nedostatkem světla... Z pohledu současného čtenáře bych na knize ocenil novější překlady pro 21. století, jako tomu je např. v případě Labyrintu světa a ráje srdce. Použité překlady jsou sice poetické, ale na čtivosti a srozumitelnosti velmi ubírají. Do výběru mi rovněž moc nezapadala Věječka moudrosti, ve které se Komenský zpětně vyjadřuje ke svým didaktickým spisům, které opravuje a doplňuje. Kromě samotné autorovy chvályhodné sebekritiky má Věječka prakticky nulovou vypovídající hodnotu pro toho, kdo Komenského didaktická díla nečetl.... celý text

Šťastný princ a jiné příběhy 2008, Oscar Wilde

Ani ne tak pohádky jako spíše pohádkové příběhy s nádechem filozofie (některé s křesťanskými motivy), ve kterých má i samotná smrt svůj význam. V příbězích se vypráví o věcech, které jsou v životě nejdůležitější - upřímná láska, přátelství, laskavost a soucit, to vše i za cenu sebeobětování. Moudré čtení, ke kterému je dobré se občas vrátit.... celý text

Starověké báje a pověsti 2014, Rudolf Mertlík

Naprostá spokojenost, kniha splnila mé očekávání. Když jsem naposledy četl Petiškovy Staré řecké báje a pověsti, ke kterým mám citový vztah, musel jsem chtě nechtě uznat, že se přece jen jedná o zestručněné zpracování pro děti, ve kterém toho spoustu chybí. Proto jsem hledal alternativu a sáhl po Mertlíkových Starověkých bájích a pověstech. Tyto jsou mnohem obsáhlejší a podrobnější, vyskytuje se v nich mnohem víc postav (až by se v těch jménech jeden ztratil), děj bájí je košatější a vše je psáno krásnou češtinou. Kniha mi rozšířila obzory, objasnila mi původ některých symbolů (např. Asklépiova hůl - znak lékařství) a slov (např. arachnofobie). Ostatním ji mohu s přehledem doporučit.... celý text

Bratři Karamazovi 2009, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Uf, tak tohle byla těžká nálož. Upřímně jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, protože se mi román četl až příliš těžce. Věděl jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale na základě zdejších komentářů a hodnocení jsem doufal, že to nebude tak hrozné. Na druhou stranu přiznávám, že si za své nenaplněné očekávání mohu do jisté míry sám. Když jste po celém dnu unavení a večer sáhnete po klasice ruského realismu - psychologickém románu, přečtete jednu kapitolu a během té další sami sebe přistihnete, že očima přejíždíte řádky a prakticky nevnímáte, co čtete, není to to pravé ořechové... I tak jsem se ale s knihou popral a po dvou měsících ji dočetl. Knihu bych celkově neoznačil zrovna za čtivou. Čtivá byla pouze v některých pasážích, v jiných byla zase nesnesitelně zdlouhavá. V první polovině knihy se prakticky nic neděje, hlavní postavy se vzájemně navštěvují, potkávají a konverzují (střídají se několikastránkové monology). O nějakém spádu se dá mluvit až v polovině, což je u 750 stránkového románu docela problém. Tím nechci první půlku vyloženě shazovat. Například pasáž o Velkém inkvizitorovi nebo životní příběh starce Zosimy byly velice zajímavé. V polovině se příběh zlomí téměř do detektivky a na konci až do soudního dramatu. Toto vyvrcholení značně vylepšilo můj celkový dojem z knihy. Teprve na konci jsem si uvědomil, že první polovina, byť zdlouhavá, měla pro vykreslení charakterů postav svůj význam... Román je natolik hutný, rozmáchlý a tematicky obsáhlý, že podle mého názoru čtenář nemá šanci všechno pobrat a pochopit během prvního čtení. Já osobně této četby nelituji, považuji ji za jeden ze svých největších čtenářských výkonů. Jestli ale tímto mohu na závěr někomu poradit (i já sám se podle toho zařídím), nechte si tento román na prázdniny, nebo si na něj vezměte aspoň dva týdny dovolené.... celý text

Pan ministr 1996, Lenka Procházková

Tuhle knížku jsem četl jako takový doplněk k Fischlovým Hovorům s Janem Masarykem, ze kterých jsem byl opravdu nadšený. Částečná podoba filmového scénáře je celkem neobvyklá, ale na čtivosti rozhodně nijak neubírá. Podle mého názoru příběh dostal ten správný spád až v okamžiku odmítnutí Marshallova plánu, pak byla z knihy cítit ta temná, dusná a napjatá atmosféra strachu a nejistoty. Knížka samozřejmě předpokládá čtenářovu znalost historie, poněvadž některé historické události jsou v knize jen naznačené, což může působit problémy potencionálním čtenářům dějepisem příliš nepolíbeným. Docela mě překvapil konec, který byl mnohem akčnější, než jsem předpokládal (s ohledem na výsledek posledního vyšetřování Masarykovy smrti), na druhou stranu se nejedná až tak docela o literaturu faktu. Takže celkově shrnuto - inteligentní a velice zajímavý počin, který stojí za přečtení.... celý text

Hovory s Janem Masarykem 1991, Viktor Fischl

Jednoznačně pětihvězdičkové ohodnocení. Nemohu se ubránit srovnání s Čapkovými Hovory s T. G. Masarykem, čímž samozřejmě nechci a ani nemohu srovnávat tyto dvě osobnosti otce a syna, natožpak jejich přínos pro naši zemi. Pan prezident Masaryk byl filozof, proto pro mě bylo místy obtížné se v některých jeho myšlenkách a názorech orientovat. Naproti tomu myšlenky pana ministra Masaryka byly právě vzhledem k jeho osobitému (dalo by se říci prostému) stylu vyjadřování skvěle srozumitelné. Byly to myšlenky plné moudrosti, laskavosti, lidskosti, a v některých případech také humoru, takže jsem se při četbě nejednou nahlas zasmál. Například hned na začátku, kde Masaryk definuje nekonstruktivní kompromis aneb jak sedlák zvolil zlatou střední cestu... :-) Pan Fischl stvořil úžasné dílo, které v budoucnu rád znovu otevřu. Pokud si je nepřečtu celé, tak jím budu aspoň listovat.... celý text

Bílý tesák 1995, Jack London

Když jsem Bílého tesáka četl před mnoha lety poprvé, nijak zvlášť jsem z něj nadšený nebyl. V dospělosti jsem dal Jacku Londonovi druhou šanci v podobě románů Tulák po hvězdách a Martin Eden, které mě pro změnu zaujaly velmi. Rozhodl jsem se tedy k Bílému tesákovi vrátit s tím, že v něm třeba najdu něco, co jsem tehdy jako kluk najít nedokázal. A stalo se... Stejně jako ve dvou zmíněných románech "pro dospělé", ani v tomto totiž autor nevykresluje lidskou společnost v dobrém světle - první člověk udělá z hlavního hrdiny tažného psa a rváče, aby jej nakonec zradil a prodal, druhý člověk z něj udělá krvelačnou bestii pro potěchu davu a třetí člověk mu sice daruje lásku a domov, udělá z něj věrného hlídače, ale také v něm de facto postupně dusí jeho přirozenost. Tak nějak jsem doufal, že na konci uvidím Bílého tesáka opět svobodného zpátky v divočině, ale nestalo se. Na druhou stranu chápu, že použitý happy end je zvlášť pro mladé čtenáře asi veselejší a stravitelnější. I tak jsem ale velmi rád, že jsem dal románu ještě jednu šanci. A třeba ne poslední.... celý text

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

Už dlouho se mi nestalo, že bych dokázal polovinu 350 stránkové knihy přečíst za jedno odpoledne. Román je neuvěřitelně strhující - jednak kvůli ději, který má spád, a také díky krátkým kapitolám, ve kterých se vypravěči/hlavní hrdinové střídají. Podle mého názoru nemá smysl uvažovat nad tím, jestli je tento román lepší nebo horší než V šedých tónech. Oba romány jsou skvělé, každý z nich vypráví trochu o něčem jiném, ale jedno téma mají společné - neskutečné lidské utrpení způsobované jinými lidmi. Přemýšlím, co mě vlastně vede k tomu takové knihy číst. Zřejmě v koutku duše cítím jakýsi morální dluh vůči těm lidem, kteří byli nuceni popisované hrůzy prožít. Občas není špatné si něco takového přečíst, aby člověk zůstal nohama na zemi. Třeba knihu jako je právě tahle.... celý text

Ranhojič 2004, Noah Gordon

Po historických románech nesahám příliš často, ale když jsem tu u Ranhojiče viděl tak skvělé hodnocení a velkou spoustu nadšených komentářů, nedokázal jsem odolat. Románu se nedá moc co vytknout - rozsáhlý, ale přesto skvěle čtivý příběh, touha hlavního hrdiny po vědění omezovaná náboženskými dogmaty, špinavá středověká Anglie, v mnoha směrech vyspělá Persie... Jednoduše skvělé a zajímavé. Přesto si neodpustím menší kritiku. Jediné, co mi na knize vadilo, byly detailní popisy erotických scén, které se mi poněkud barvily do "odstínů šedi" a do historického románu mi moc nezapadaly. Možná budu za puritána, ale myslím si, že kdyby autor tyto scény jen taktně naznačil a zbytek nechal na čtenářově fantazii, kvalita románu by se tím rozhodně nijak nesnížila.... celý text

Chlapec v pruhovaném pyžamu 2017, John Boyne

Kdysi jsem viděl filmové zpracování, které jsem považoval za kvalitní, a vzhledem k velice slušnému hodnocení knižní předlohy jsem se rozhodl, že si ji také přečtu. Kniha je zajímavá v tom ohledu, že příběh popisuje pohledem devítiletého chlapce, proto se svým stylem psaní podobá knize pro děti. Hlavní hrdina okolní události vnímá svýma očima, nerozumí jim, nechápe pravý význam toho, co se kolem něj děje... ale dospělý čtenář alespoň částečně znalý historie samozřejmě ví a chápe. O to víc šokující je závěr. Stejně jako mnoho dalších čtenářů si knížku umím skvěle představit ve školních knihovnách základních škol. Jednoznačně doporučuji knihu i film.... celý text

Modlitba za Owena Meanyho 1999, John Irving

Velmi zvláštní kniha. Chápu ty čtenáře, kteří ji nedočtou, protože po většinu knihy se děje tolik zvláštností, které se nedají pochopit až do chvíle, dokud nedočtete poslední stranu. A když se vám to podaří, budete si chtít román přečíst znovu. Jednalo se o druhou knihu Johna Irvinga, kterou jsem četl, takže Pravidla moštárny zatím zůstaly nepřekonány.... celý text

Řek Zorbas 1975, Nikos Kazantzakis

Kladivo na čarodějnice 2016, Václav Kaplický

Stejnojmenný film mám na DVD již několik let, ale dosud jsem nenašel odvahu se na něj podívat. Udělal jsem tedy kompromis a v Levných knihách jsem si za 89,- Kč koupil Kaplického román (tímto děkuji Levným knihám, že se u nich dá nakoupit také kvalitní literatura, v mém případě např. Orwellovo 1984). Knihu jsem četl zhruba týden vesměs po večerech a zcela poprávu se zařadila mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četl. Dá se říct, že vše bylo již napsáno ostatními uživateli. Podobnost s politickými procesy v 50. letech 20. století je víc než patrná. Pouze by mě zajímalo, jestli to byl autorův záměr, nebo náhoda... Nicméně problematika manipulovatelného stáda, které je schopné věřit naprostým nesmyslům odporujícím zdravému rozumu, je podle mého názoru bohužel stále aktuální.... celý text

Bruce - životopis Bruce Springsteena 2015, Peter Ames Carlin

Snad jenom proto, že život Bruce Springsteena nebyl provázen žádnými skandály ani žádnou formou závislosti, nemusí být jeho biografie tak strhující jako biografie jiných rockových hvězd. Nic to ale nemění na tom, že se v tomto případě jedná o čtivou a přehlednou knihu o životě člověka, který si svou pílí a někdy až chorobným perfekcionismem vybudoval pozici jedné s největších hudebních osobností.... celý text

O věcech obecných čili Zóon politikon 2000, Karel Čapek