Pavliseb
přečtené 92
Amélie a tma
2012,
Petra Neomillnerová
Pamatuji si, jak mě zaujala knížka v katalogu klubu mladých čtenářů, protože mi připomněla Emily Strange, trochu – temná, fešná dívka na obálce. V knížce je nejen příběh titulní Amélie, slečny utonuté během záplav v roce 1890, ale také Markétě, dívky ze současnosti. Hrdinky se střídají po kapitole ve vyprávění. Kapitole Amélie jsou vysázené v bezpatkovém písmě a Markétiny v patkovém, což je zvláštní. Vzhledem k jejich původu bych to čekala obrácené, ale možná právě proto to tak je. Ilustrace ze světa živých a duchů se odlišují barvou stínování, což je milé. Příběh je i přes duchařinu zasazen v realitě, řekla bych. Maminkám Amálie i Markéty hrozí, že nebudou mít kde bydlet, a tak se to společnými silami snaží vyřešit. Také je milé, že když si holky neví rady, jdou pro radu za maminkou, i když z toho možná bude průšvih (i když to docela odkládají,... ale to je lidské). Při druhém přečtení po deseti letech mě docela pobavily odkazy na anime, hlavně nakreslený Naruto. A ten stále letí, na rozdíl od ICQ, které je několikrát zmíněné. Některé odkazy zastaraly, tak to bývá, ale příběh podle mě jistě má co nabídnout své určené skupině.... celý text