Pebra přečtené 396

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Dobrý nápad, že se uprostřed Prahy nachází místo, které uvízlo v 19. století. Mnoho momentů připomíná skutečně Rychlé šípy (zápas ve věži, pád do tmavé kalné vody... honičky v křivolakých uličkách, hon za něčím obrovsky důležitým...), ale vzhledem k tomu, že dnešní děti Foglara nečtou, to nijak nevadí. Na můj vkus je tam přespříliš situací, v kterých by děti dávno pomřely, přesto vyváznou prakticky bez úhony. Tyhle nadpřirozené vlastnosti hlavních hrdinů nemám v příbězích ráda, bavilo by mě mnohem víc, kdyby si skutečně něco zlámaly, nebo aspoň vyrazily zuby :).... celý text

Malá kronika Anny Magdaleny Bachové 1956, Esther Meynell

Až neuvěřitelně zamilovaná manželka slavného skladatele s velkou úctou vypráví o jeho životě, do kterého vstoupila ve chvíli, kdy ovdověl a zůstal sám se čtyřmi dětmi, které přijala za vlastní. Její vyznání je až úsměvné a záviděníhodné. Pokud si to tedy autorka knihy nevymyslela.... celý text

Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude 2015, Arto Paasilinna

Psané tak dobře, že je člověk až udivený tím, že rukopis vznikl už v roce 1980. Nechybělo mi nic, setkání s Ježíšem úsměvné, idea, že se hlupáci a děti rozplynou ve Vesmíru záhy po smrti je dobrá. Konec sice bez překvapení, ale právě proto mě uspokojil.... celý text

Sirotek: Kus života 1918, Karel Václav Rais

Miluju tyhle staré knihy, kde život plyne tak nějak pomalu, i když lidé brzy vstávají a pracují od slunka do slunka. Baví mě, jak tu Rais barvitě popisuje, jak jsou lidé živočišní... pracovití až běda, poctiví.. ale i falešní, jak se pomlouvají, jak třískají děti, které lezou po stromech, na kohouty házejí kameny, kradou křížaly a chleba... a rozcuchaní hladoví kluci a holky schytávají výprasky, pranic nežalují, jelikož to je normální a patří to ke koloritu života. Vývoj se nezastaví, jak vím... každá generace je horší a horší... až ta poslední bude spálená žárem od slunce a požárů, hladové a rozcuchané děti budou krást chleba a vodu. Nebo ne...?... celý text

Škola mé štěstí 1949, Karolina Světlá (p)

Jsem stará konzerva a miluju devatenácté století. Světlá na docela nereálném příběhu malé chudé Bohdanky okatě ukazuje, jak dojít ke štěstí, když se bude držet jasných zásad, která současná generace ignoruje. Například Kdo nepracuje, ať nejí. :)... celý text

Ragtime 2005, E. L. Doctorow

Výborné postřehy k divoké Americe počátku minulého století, o slohu nemluvě. Několik spletitých zajímavých hysterických osudů. Nedivím se, že si knihu vybral Forman k natočení filmu. Není to lehké čtení, vyžaduje soustředění a aspoň nějaké povědomí o historii USA.... celý text

Jedna želva za druhou 2018, John Green

Dobrý námět, jen jsem se kvůli vlastní roztržitosti musela knihou projít dvakrát, abych pochopila, proč jedna želva za druhou :).

Kar 2019, Miloš Urban

Jo. Sympaťák Miloš Urban bezpochyby umí psát, ale v tomhle případě nejspíš nemyslel vůbec na čtenáře. :) Vary jsou podivné město, jeho popis bravurní, figury v příběhu mi přišly taky dobře absurdní, ale příběh tak zašmodrchaný a zdlouhavý! Navíc mě scény s kousáním a trháním masa z obětí nepřišly strašidelné, ale tragikomické a vůbec mě nebavily, dokonce nudily a přeskakovala jsem je. Nejvíc mi pil krev hlavní hrdina, který se bez ostychu tituluje jako "úspěšný oblíbený autor Julián". Jako parodie dobré.... celý text

Třináctá komnata 1979, Vladimír Neff

Jedna z mých TOP. Několikrát přečtená, se stejně dobrým pocitem, že díky knize stále existuje "vlastní svět" uprostřed velkoměsta, ačkoli pravda je docela jiná. Doba, kdy kluci chránili holky, muži ženy, a ty jim na oplátku omdlévaly v náruči... A čtení o záhadných úmrtích vždy vzbuzují podivný pocit v šíji.... celý text

Vetešnictví pana Nakana 2018, Hiromi Kawakami

Ta kniha není spatná, kdyz pristoupíte na to ze ji psala Japonka, které díky vrozené trpelivosti neprijde otravné trcet dvanáct hodin v obchode s použitým zbožím a zajímavost vidí i v tom, ze zárivky zárí a mouchy bzucí a kazdý den se dá sníst neco dobrého, coz popisuje barvite, cituji napr. "Pan Nakano si dal polední menu s veprovym masem na zázvoru. Takeo menu s vařenou rybou a já rýži s kari omáčkou. Maso na zázvoru a vařenou rybu přinesli okamžitě". :). K zádnému harakiri nedoslo, krome toho, ze se jí podarilo sbalit kolegu, který za den utrousil jedno ci dve slova a nechápu, cím jí zaujal. :) Ne, nehaním tu knihu, nakonec jsem se bavila tím, ze jsem si predstavovala, ze ji vypráví Ceska, kterou by ctenári roznesli na kopytech.... celý text

Hanýžka a Martínek 1999, Jindřich Šimon Baar

Kdykoli je mi úzko ze současného světa, sáhnu po některé knížce z dětství. Hanýžka a Martínek mě vždycky pobaví. Umím s nimi běhat bosá po kopcích, pást krávy, loudat se do školy či zpívat na kůru. Báječná kniha.... celý text

Poutník pod hvězdami 2004, Ilona Borská

Josef Čapek, odmalička se pasoval do role outsidera, i díky podivínské matce, jako by klopýtal vedle svého slavnějšího bratra, kterého ctil a miloval natolik, že se z role nechtěl ani vymanit. Osm let usiloval o milovanou ženu, trpěl ponižování budoucí tchýně... Přesto víme, že Josef byl umělec v pravém slova smyslu, noblesní, melancholický, laskavý a utrápený, což umocnila i jeho smrt v německém lágru. Po přečtení knihy mám chuť ho obejmout. Obdivuju autorku, kde všude asi vyhledávala informace, aby vytvořila tak plastický popis slavné éry dvou bratří, o které se nám může jen zdát.... celý text

Dědečkův deník 2017, Libuše Koubská

Z mála informací, které se v rodině zřejme zachovaly v ústním podání, kromě deníku dědečka, vytvořila autorka zajímavý kaleidoskop. Líbilo se mi to, tam, kde toho věděla víc, byla podrobná, kde fabulovala, držela se spíš zpátky, aby zesnulé nerozčílila, to chápu :). Určitě objasnila laikům mnoho faktů z dějepisu, které se ve škole učí letem světem nebo vůbec. Přísný dědeček mi byl velmi sympatický, i když kniha by si zasloužila jiný, s prominutím "nedědkovský" název.... celý text

Senzační sestry Turnerovy 2017, Juliette Fay

Přiznávám, že dosud jsem slovo "vaudeville" neznala a autorce děkuju za obohacení. Po přečtení knihy mám pocit, jako bych se stejně jako čtyři sestry Turnerovy den co den proháněla po jevišti, polykala prach a metala salta, to jen proto, abych neumřela hlady. Příběh plyne jako voda, i když ho na přeskáčku vypráví dvě ségry, každá jiná, ale ve své podstatě každá stejnou měrou oddaná své chudé rodině, a to je milé. Holky vypráví každá po svém, ale srozumitelně a barvitě. Život před sto lety nebyl jednoduchý asi nikde na světě, a na tvrdých divadelních prknech to občas muselo dost bolet. Jsem ráda, že mě neodradil text distributora, který v obsahu zmiňuje prohibici a práva žen v Americe na počátku 20. století. Jestli je o politice v knize celkem deset vět, je to hodně. Sestry Turnerovy mi budou chybět!... celý text

Opravář osudů 2017, Robert Fulghum

Se vší úctou k laskavému panu Fulghumovi... je to taková, s prominutím, laskavá blbina. :) Řádkování nemuselo být jedna a půl, ne-li víc, mezery mezi odstavci... kniha by se smrskla o polovinu a ušetřil by se papír.... celý text

Sentimentální průvodce po pražském nábřeží 1970, Adolf Branald

Jsem sentimentalni a miluju prazske nabrezi. Branald ho popisuje kouzelne, barvite, sentimentalne jen co je pravda, a to se mi libi. Nejsem asi jedina, kdo by se rad octl v onech casech, kdy se po nabrezi promenadovaly zeny v kloboucich a muzi s virzinky...... celý text