Pebra komentáře u knih
Nic složitého, co by odbornými výrazy odradilo amatéra a milovníka historie. Vyprávění, které se spíš podobá beletrii.
Moc milé vyprávění. Klučičí duše je odjakživa odlišná té holčičí. A Míša to u mě vyhrál.
Úplně jsem ji slyšela, Pařížanku - určitě v zajímavých hadrech s cigaretou v namalované puse :). Břitká, sebevědomá, ryze ženská - a podle toho vypadaly i povídky. Časem na ně určitě zapomenu.
Jiný svět. Jiné hodnoty. Precizně popsané s mnoha odkazy. Na druhou stranu mě bavilo i vyprávění služky Marie o životě, který vedla před nástupem do rodiny Janáčků.
Lidi jsou lakotní stále, ale snad se doba přece jen posunula, já osobně žádného Harpagona neznám - i když - tolik se ve světě VIP nemotám :).
Náramná kniha. Jen si představte, že je to pravda! Obr lev, prochází se mezi knihami! Miluje děti. Děti milují lva. Všichni milují knihy. Jenže pak se to zvrtne a lev musí knihovnu opustit! Ach...
Netušila jsem, že taková kniha od Čapka existuje! Dokazuje, že uměl napsat cokoli.
Jsem tu upřímná ke všem autorům, a proto musím s politováním sdělit, že ctihodný pan Arbes si mě nezískal... Se vší úctou k jeho době, osobě i stáří, nemůžu si pomoct, ale na mě tohle dílo, ať už má prvky sci-fi, působí jako těžkopádná červená knihovna :).
Dobře si vzpomínám, že jsem jako malá (8-9 let) nekompromisně Alenku odsoudila jako hnusný příběh. Vadily mi všechny ty prapodivné figury, brala jsem je vážně a hledala v příběhu logiku. Asi jsem nikdy nebyla nakloněná absurditám. Svým dětem jsem Alenku vůbec nenabídla. Po mnoha letech jsem se přiměla příběh si přečíst znovu. Musím uznat, že mu vlastně nejde nic vytknout - možná název. Alice se mi k příběhu hodí víc než česká Alenka... :)
Jednoduchý a přesto dobrý text. Úsměvné příběhy z džungle přesně ušité pro malé děti. Chytré!
Kniha plná detailů, které by mi nevadily, až na to, že některé jsou zbytečné (rajčata ve slevě, tlachání s kamarádkami, které tam nehrají žádnou roli) :) Pokud jde o fikci, jako čtenářku by mě více bavilo, kdyby autorka rozehrála fantazii a do obšírných detailů uvedla jiné situace, například záhadné světlo pode dveřmi či pohled na věc očima otce.
Tahle kniha ve mně zanechala neuvěřitelně silný dojem. Četla jsem ji opakovaně a nedala bych ji za nic. Potvrdila to, co mi napsal kdysi do památníku táta: Neber si muže jiné národnosti!
Velký básník ani nemohl napsat mizerný životopis! Člověk se jen může kochat jeho poetickým popisem chudoby, lásky, krásy či žalu, zkrátka života. Jde asi jen o to, že kdyby totéž prožil třeba malíř pokojů nebo švec, počet stran by se smrsknul na třetinu :).
Já Čapka a jeho psaní jednoduše zbožňuju. Ale hlavou mi vrtá, jestli bych názor nezměnila, kdybych s ním cesty absolvovala :). Zda by situace taky vtipně glosoval nahlas, upozorňoval na každičkou zajímavost, anebo zda by cestu promlčel s papírem a tužkou v kapse... Každopádně nadčasovost jeho textů - v porovnání s ostatními autory oné doby - mě fascinuje.
Mně se kniha vážně líbila i v dětství, snad proto, že jsem k vlastní babičce jezdila spíše za trest. :) Toužila jsem být Barunkou, mít krásné šaty s volánky, laskavou babičku a povídat si s kněžnou... jako malá jsem u babičky musila nosit tepláky a holiny, chodit na diviznu a věčně jíst houby :) (Šumava). Ale jistě, že dnes už svou babičku chápu, bylo nás vnuček šest, všechny z města, musela nás srovnat!
Za mě dobré. Mám ráda popisné knihy s dobovými detaily.
Teskné. Jako by autorka žalovala tenhle českej zpropadenej systém a svět vůbec. SIKA je dobré obohacení, stejně jako Baltazar v Alhambře.
Rodiče se nám zapíšou do srdce ač chceme či ne. Tohle se povedlo i téhle knize. Krásné čtení obohacené o snového Baltazara.
Branald mě tímhle žánrem vážně překvapil. Je to skvěle napsané smutné čtení. Trochu hutné na krimi, ale možná to lépe vystihuje proudy myšlenek pachatelů.