Pebra
komentáře u knih

Moudrost indiánů jednoduše popisovaná ústy malého kluka. Nadčasové dílo.


Vždy mě fascinuje, jak se bohaté manželky hroutí, přičemž mají služku. :)


Ach, přiznávám, že jsem to četla kvůli zvědavosti, kdyže tam zazní hymna! Panenko skákavá, já si to spletla s Fidlovačkou! :)


Četla jsem ji opakovaně a už někdy ve dvanácti jsem se rozhodla, že také musím sepsat testament!


Moudrý malý princ sděluje myšlenky, co se honily Exupérymu hlavou, když s letadlem ztroskotal na poušti. Obdivuhodné.


Nádhera. A znovu se mi potvrzuje, že chudé dětství formuje lidi k dobrému.


Všem těm dětem jsem záviděla báječnou pohodu, která z knihy čiší. Ale nikdy jsem nepochopila tu fintu s vypínačem na zdi! :)


Možná je dobré některé knihy poslouchat. Tahle je skvěle namluvená mladým Slovákem, který na youtube vystupuje jako Ondro. Toho pubertální mladíka vytvořil skvěle.


Kniha, kterou nemůžou hodnotit dospělí! Oslnila ale všechny děti, kterým jsem jim kdy četla a ukazovala. Děsivé obrázky je přitahují, i když se na ně dívají skrz prsty. Nemusí příběh zcela chápat, jde o to, aby si uvědomily, jak je jim dobře doma u maminky, kde žádné takové příšery nejsou. :)


Další Gaarderův zajímavý nápad, ale je fakt že to tentokrát bylo tak zamotané, že jsem leccos nepochopila a ani neměla chuť se v tom zorientovat. Každopádně chodit na cizí pohřby, aby se člověk necítil osamělý, je dobře bizarní, a to jediné mě na knize pobavilo.


Nádherný laskavý humor. Kdo tu dobu nezažil, možná nepochopí.


Je to dobrý nápad seznamovat děti s historií formou "vyprávění" zúčastněných dětí z dob dávno minulých. Jen příliš stručné bez většího děje, autor se asi obával větší fabulace při vyprávění, takže vlastně se záměr míjí s účinkem.


Dnes jsem si na tu knihu bůhvíproč vzpomněla. Vím, že ve mně zanechala příjemný dojem, takže špatná nebyla.


V dětství to byla moje první kniha, kterou jsem četla s velkým zápalem, chystala jsem se být zálesákem, a napsala o ní minimálně tři strany do čtenářského deníku - k mému zklamání si to učitelka nepřečetla - a docela mě mrzí, že mi tenhle deník zmiznul, ráda bych si moje hodnocení po letech přečetla znovu! Mimochodem zálesák nejsem. :)


Staré klučičí příběhy miluju. Tenhle navíc přibližuje smutnou dobu fašismu - ne toho profláknutého německého, ale italského. A mladým Slovincům to italské uzurpování sakra vadí.


Přeštice i Lužany znám jako svoje boty - pro čtenáře téhle knihy je to samozřejmě plus. Je velmi příjemné číst o člověku, který dokázal tolik, a s kterým jsem se bohužel minula v čase.
