Pebra komentáře u knih
Asi chceme vědět, jak bude vypadat konec světa, ale nechceme ho nikdo zažít. Pravdou bude, že inteligence půjde stranou a přežijí jen ti, v kterých se probudí kanibalové. Smutné.
Eh... tedy vysvětlovat tak dlouho čtenáři, že si autor položil prsty na jiné klávesy než je při psaní deseti prsty nutné... možná za to dostal tu Magnesii :).
Hezká holka, ale knihu jsem vlastně jen prolistovala.
Kniha mě oslnila, ale když jsem ji dala svému psychoterapeutovi, aby si ji také přečetl, odsoudil ji. Tak nevím, zda je mizerná ona nebo onen psycholog :)
Nádherná moudrá kniha a popis života jakoby z jiné planety.
přiznávám, že jsem také poslouchala rozhlasovou adaptaci a musela se sem podívat, oč vlastně mělo jít a stejně jsem z toho jelen :).
Baví mě dětské příběhy z let minulých, tady je ovšem čtenářem jasně manipulováno, což mi lezlo na nervy. Jinak miluju tyhle klučičí záležitosti, jako je lézt bez obav do kanálu a podobně.
Zřejmě dobrý literární agent, anotace naprosto zavádějící. Mezi popisy nákupů hadrů a jídla vsouvat kusé informace o tom, kdo je Che Guevara či Theseus, je nejspíš pokus o dovzdělání pubertálních čtenářek. :)
Kdyby to nenapsala Ruska a neodehrávalo se to v gulagu, občas mi to připomnělo americký film. Člun se zásobami se objeví ve chvíli, kdy došly kulky k lovu, znásilnění zmaří medvěd... Každopádně dobře napsané a mně je znovu zle z lidského chování. Absurdní je, že Zulejku pracovní tábor vlastně osvobodil. A taky mi vrtá hlavou, na čí straně vlastně Guzel Jachina je.
Ono je to vlastně hrozně smutné čtení, obzvlášť to vyjmenovávání všeho, co po osmačtyřicátém zaniklo.
Je to takové tradiční, anglicky humorné, čili suché. Pobavilo mě zejména to, jak kritizuje otce i dědu jistého studenta, o všech tvrdí, jací jsou tupci a sklízí za to salvy smíchu - i od kritizovaného chlapce. Je vidět, že od té doby uplynulo sto let. Ale je to dojemné, ne že ne.
Nakonec... i když si hlavní hrdinka neustále stěžovala, tak se mi zdá, že se v tom městečku dělo oproti dnešku dost věcí, vždyť se ti lidé věčně setkávali a cosi podnikali. :) Dnes je situace mnohem horší. Konzumní společnost vyšplhala na nejvyšší přímky.
Chápu, že návrat na místo, odkud vás v dětství vyhnali, provází emoce. Psáno upřímně, s jistými výtkami. Zaujala mě především ta, proč Češi neposkytli domy a byty vystěhovaných Němců v Sudetech matkám a ženám které přišly o muže a děti ve válce.
Těžko říct, zda by takhle příběh vyprávěl skutečný autista, ale dobré je uvědomit si, že "cvoci" jsou z nás vlastně nejnormálnější.
Milovaná kniha z raného dětství. Vzpomínám si i na rozčarování, kdy jsem posléze zjistila, že život není jen zelená travička a modré nebe.
Ukecaná Andrea žijící v osmdesátkách, kde byly jiné poměry než dnes a z dnešního pohledu to čtenářky může otravovat. Každopádně výmysly měla dobré. Jako kamarádku bych ji však nechtěla :).
Anotace je trochu zavádějící, i když dlouhá, týká se pouhého začátku knihy... Mě osobně oslnil magický realismus, jakým je tu popisována nezlomná síla žití i umírání. O povolžských Němcích jsem taky neměla potuchy, ani o tom, že carevna Kateřina Veliká byla etnická Němka. Proto díky autorům za tyhle knihy.