Pebra
komentáře u knih

Trochu mě ničilo povědomí, že v době, kdy v Evropě zuřila válka a mnoho lidí končilo v lágrech, vyšla kniha, která líčí zdravý způsob života, od vyvážené stravy po vzdušné lázně... Každopádně je to skvěle přeložené a vlastně nadčasové. Jen lidstvo se podle toho jaksi neřídí.


Anotace zní jednoduše, ale text je mnohem složitější. Jako malá bych z toho byla jelen a obrázky by se mi vůbec nelíbily... Jako dospělá musím říct, že je to nádherně poetické.


Vilém i Petr Vok by se určitě prosadili i dnes.


Kromě schopnosti zorganizovat si cestu, nepohádat se, nebát se a riskovat, uměli tihle dva o tom ještě poeticky vyprávět.


Člověk se umí proměnit v živočicha o tom žádná, ale tady jde i o to, že při tom všem zůstal člověkem a všímal si neuvěřitelných detailů, které ho zachovaly při lidském životě a dokázal cítit radost. Jinak je samozřejmě pekelné, co dokáží lidi dělat lidem.


Nádherné ilustrace malebného místa a jímavé vyprávění o docela obyčejných lidech, kteří měli ovšem kliku, že se narodili v tomhle zapomenutém koutě středověké Prahy. Anderle je moudrý muž a jeho vyprávění je vlastně poměrně sexy. :)


Kniha, která mě v dětství bohužel minula. Zcela jistě bych si ji zamilovala. Smutnou loutku s knihou v ruce. Příběh je jednoduchý, ale je vyprávěný poměrně vzletným jazykem. Nádherné ilustrace.


Jednoduché čtení o době, která už zanikla... děti chodily ráno samo pro mléko přímo do kravína, toulaly se nočním lesem, jezdily na valníku a těšily se na koláče. Ryska uměl psát pro malé děti, ovšem ty se za ta léta proměnily, takže nelze očekávat, že by je svět minulý bavil tak, jako nás.


Vždycky mám zvláštní smutný pocit, když čtu dětské knihy z období krátce po roce 1948... I tady cítím autorovo skutečné nadšení z toho, že by svět mohl být zachráněný socialismem, potažmo komunismem. Podle toho vypadá i příběh. Kolik bylo těch lidí, co propadli iluzi? A jaké asi bylo jejich rozčarování?


Roth má zajímavý jazyk. Popisuje příběh dobře a přesto úsporně jak umí málokdo. Všichni možná směřujeme k zázraku, kdo ví.


Hluboká sonda do lidské duše, až mě z toho občas jímal strach - jakoby to psal čaroděj.


Anotace zase velmi zavádějící... Knihu ocení milovníci 17. a 18. století, kteří se nebojí Jiráska :). Tady je poměrně stručný a jasný. Mě osobně fascinuje, jak vůbec mohli obyčejní lidé přežít ta krutá staletí.


Sbírám v knihobudkách knihy mého dětství a mládí. S odstupem a úsměvem vidím, jak jsme vlastně byly v těch čtrnácti letech nevinné. Rudolf měl holky v tomhle věku dobře přečtené :). A vždy jsem obdivovala, jak nenápadně v několika větách či slovech uměl nás čtenářky vzdělat (tady např. o tom, jak a čím se vyvolávají fotky).


Jiná doba, logicky jiné navazování vztahů. Ale upřímně, ta nesmělost byla určitě na místě.


Je to pekelně české... až je mi stydno, že jsme vážně takoví. Asi je autor poplatný minulému režimu, ale tím spíš si čtenář uvědomí, jaké to tehdy bylo.


Miluju tyhle figurky z 19. století. Lidé chodili pěšky desítky kilometrů, mívali skutečný hlad, věčně jim šlo o život, složitě sháněli živobytí, žili život všemi smysly. Baar to umí skvěle popsat.


Jímavé čtení bez patosu. Až k nevíře, co může člověk prožít. Oproti tomu jsou úsměvné životní osudy současných herců.
