PeggyQuella
přečtené 34
Co se skrývá v lesích
2020,
Katya De Becerra
Tohle byla knížka, která si v knihkupectví okamžitě upoutala mou pozornost - ať už krásnou obálkou nebo tématem rodinného tajemství. Škoda, že provedení už tak dobré nebylo. Nápad mě okamžitě zaujal. Tajuplné sídlo uprostřed temných lesů? Super! Rodinné tajemství, o němž hlavní hrdinka nic neví? Bezva! Trocha magie? Proč ne. Do knížky jsem měla problém se začíst, poněvadž první kapitoly byly, naprosto upřímně, hrozné. Chtělo by na nich ještě zapracovat, protože působily spíše jako neslavný první draft autorky, než ucelené kapitoly, které prošly revizí a jsou připravené k vydání. Ve vyprávění se nesmyslně skákalo od jednoho tématu k druhému, odstavce mi chvílemi připadaly, že na sebe vůbec nenavazují. Poznámky v závorkách pro mě byly spíše rušivé než vtipné. A nesmím opomenout ani na střídání přítomného a minulého času, aniž by to dávalo jakýkoliv smysl. Nevím, jestli je to pouze českým překladem nebo se to vyskytovalo i v originálu, avšak příjemný čtenářský zážitek to zrovna nevyvolávalo. Nicméně po několika kapitolách se to zlepšilo a já konečně měla možnost ponořit se do příběhu. Hlavní postavu jsem si okamžitě zamilovala. Byla mi velice sympatická - na rozdíl od své nejlepší kamarádky Del, kterou jsem od prvního okamžiku nesnášela. Jak neustále nutila svou nejlepší kamarádku do líčení a do nějakých rande... Opravte mě, jestli se pletu, ale kamarádky by se měly navzájem respektovat. Pokud jedna něco nemá ráda, ta druhá by ji do toho nutit za žádných okolností neměla. Přestože později moje nesnášenlivost vůči ní trošku polevila, i přesto mi otravná a nesnesitelná Delphine nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Moc se mi líbilo, jak je příběh protkaný informacemi z fyziky, které jsou podané tak, aby jim porozuměl každý. I včetně takového fyzikálního analfabeta, jako jsem já. :D Další zajímavý prvek, který musím vyzdvihnout, jsou novinové články, dokumenty, a poznámky, které jsou do knihy vkusně vloženy. Zatímco většina knih je tvořena pouhým vyprávěním, tady máme šanci nahlédnout i do dokumentů, které jsou pro příběh nějakým způsobem důležité. Věc, u níž si nejsem jistá, jak k ní přistupovat, je romantická linka mezi Hayden a Shannonem. Nejlepší kamarádi z dětství je druh romantiky, kterou mám obyčejně ráda. I zde není vystavěna úplně špatně - žádné náhlé vzplanutí po letech se nekonalo a vztah mezi dvojicí se nejprve vyvíjel pomalu. To je rozhodně plus navíc. Ale potom to autorka neuvěřitelně zkazila. Hayden se s Shannonem poprvé po mnoha letech setkala teprve před jedním nebo dvěma dny - a už se s ním líbá a chovají se, jako by spolu chodili. A ať si říká kdo co chce, přestože se znali v dětství, nyní by měli být pro sebe navzájem úplně cizími lidmi - vždyť se neviděli přes deset let! Člověk dokáže za takovou dobu otočit o sto osmdesát stupňů, nota bene, když se tehdy jednalo o malé děti, které ještě osobnost nemají zcela úplně dotvořenou. Ti dva by si měli nejprve projít dlouhým procesem poznávání, než začnou s podobnými důvěrnostmi. Ale tohle je jen můj (možná trochu staromódní) úhel pohledu. :) Co však musím vytknout, je skutečnost, že přestože se celý děj točí kolem záhadné rasy zvané Nibelungové, čtenář se nikde přímo nedozví, kdo vlastně jsou. Jistě, můžeme si domyslet, že byli jakýmsi legendárním rodem, nicméně to je podle mého názoru málo. Chybí mi vysvětlení, čím jsou vlastně zajímaví, kde se vzali, nebo jaké legendy se jich týkají. Autorka je sice do příběhu vložila a udělala z nich hlavní téma, ovšem záhadu, kterou jsou opředeni, zcela nevysvětlila, což je hlavním (a nejvýznamnějším) nedostatkem této knihy. Zároveň musím podotknout, že mi druhá polovina knihy přišla trochu chaotická. Přísně tajná organizace, která zkoumá krev, výzkumy otce Hayden, naplánovaná apokalypsa... Nevím, přijde mi to trochu přitažené za vlasy. Čekala jsem knihu laděnou spíše do fantasy, a konec mi připadal více jako sci-fi. Nejsem zrovna fanynka apokalyptických knih, takže jsem z toho byla mírně zklamaná. Kromě toho, závěr je dost uspěchaný. Hayden se dozví, že se blíží konec světa, dostane se do říše svého lidu, ale velmi rychle (a téměř bez problémů) se dostane zpátky, a ihned porazí svou sokyni v posledním souboji... Není to zrovna konec, který bych si představovala. Navíc nesmím opomenout, že některé části zůstávají nedořešené - co se třeba dělo dál s tím novinářem, který napsal článek o Haydenině extempore v bývalé škole? Kdyby tahle část byla vynechaná, v podstatě by to příběh nijak neovlivnilo. Celou dobu jsem čekala, že se tenhle zvrat bude vyvíjet dál, že se s ním Hayden dříve či později potká, avšak setkala jsem se s hořkým zklamáním. Je možné, že autorka chystá další díl, který bude na "Co se skrývá v lesích" navazovat a všechny tyhle věci tam vysvětlí, nicméně mám za to, že by i v sérii měla každí kniha fungovat sama o sobě a neměla by nechávat čtenáře s nezodpovězenými otázkami. Rozhodně nepatřím mezi fanoušky otevřených konců. Abych to shrnula, nápad zajímavý, postavy zajímavé, avšak zpracování dost pokulhává. Rozhodně to není jedna z knih, ke které se vrátím vícekrát.... celý text
Mistr a Markétka
1969,
Michail Bulgakov
Naprosto geniální příběh, ke kterému se velmi ráda vracím znova a znova, a i přesto mě nikdy neomrzí. Při každém dalším přečtení si tam čtenář totiž najde něco nového, čeho si předtím nevšiml - a to umí jen málokterá kniha. :) Mistra a Markétku bych se i odvážila nazvat nejlepším dílem, které vůbec kdy někdo za celou historii literatury napsal, ale chápu, že tento můj názor může být ovlivněn i mou láskou k magickému realismu a obecně podobným faustovským námětům. Zároveň je obrovským plusem i to, že u některých scén jsem se řehtala na celé kolo - což je u knihy celkem vzácnost. Také musím vyzdvihnout nádherné a dechberoucí vydání z roku 2020. Jako člověk, který se zajímá o výtvarné umění a ve volném čase rád kreslí a maluje, musím říct, že je to jedna z nejkrásněji ilustrovaných knih, co jsem kdy viděla. :)... celý text
Návrat z temnoty
2013,
Liz Coley
Návrat z temnoty je velmi poutavý příběh, pojednávající nejenom o krutosti lidí, ale i o nemoci, o které toho většina lidí moc neví. Mimochodem, netuším, kdo vytvářel ty štítky ke knize, nebo jestli je tam psal někdo, kdo to vůbec četl, ale je to DISOCIATIVNÍ porucha osobnosti! Nikoliv mnohočetná. Vím, je to detail (nijak nesouvisející s knihou), ale povzdechnout jsem si nad tím musela. :D Pokud by někdo od příběhu očekával nervy drásající thriller, pravděpodobně by byl zklamaný. Kniha je napsána velmi psychologicky, zaměřuje se převážně na život hlavní hrdinky poté, co si prošla neskutečně hrůzostrašnými útrapami a na její psychické stavy. I kvůli tomu je samotný únos spíše vedlejší dějovou linkou a samotný konec je vcelku předvídatelný. S tím jsem nebyla úplně spokojená (například mi ihned došlo, že s tím jejím strýčkem je cosi v nepořádku), ale budiž, chápu, že příběh se zaměřuje na to "potom". První část knihy se mi opravdu líbila a žádné výtky bych k ní neměla. Bohužel, ten konec to dost pokazil. Přijde mi, jako by autorka bojovala s nějakým deadlinem, do kterého musela příběh dokončit, a tak to trochu uspěchala. Shodnou okolností se v poslední době o DID dost zajímám - přečetla jsem o této poruše spoustu článků, pojednání a samozřejmě také zkušenosti lidí, kteří jí trpí. Právě proto mě konec trochu popudil, přišel mi až moc... růžový? Pohádkový? Na můj vkus není moc reálné, aby se někdo dokázal vypořádat s DID za několik měsíců. Jistě, autorka se to snažila vysvětlit jakousi experimentální léčbou - a tady začíná další problém, který jsem s knihou měla. Oceňuji, že si k tématu našla spoustu informací (u takového tématu by to, koneckonců, měla být povinnost) a vycházela částečně z reálných faktů, nicméně mně osobně dost vadilo, že si tuhle "zázračnou léčebnou metodu" přikrášlila. U podobných témat je hrozně důležité, jak je autor zpracuje, protože psychické poruchy (u DID je to o to horší, že mnoho lidí o ní vůbec neví) jsou citlivým tématem. Podle toho, jak je popkultura zobrazuje, si o nich utváří obraz i široká veřejnost, jejíž názory mohou mít přímý dopad na ty, kteří jimi trpí. Možná i to je právě ten důvod, proč mi závěr, kdy alternující osobnosti splynou v jednoho člověka už po několika sezeních, připadal trochu přitažený za vlasy. Bylo to až moc idealistické. Trochu mi vadí i to, že některé věci zůstaly poněkud nedořešené. Zajímalo by mě, jak se dále vyvíjel vztah Angely s její babičkou, jestli dal její strýc pokoj, nebo jestli i tohle nějak gradovalo... Ovšem to, co musím naopak vyzdvihnout, jsou popisy útrap, které se s touto poruchou spojují. Bohužel, podle zkušeností lidí, co DID mají, se najde spousta jedinců, kterým tato nemoc přijde zajímavá, fantaskní, a kteří by taky "chtěli mít kamarády v hlavě". Jenomže tak to nefunguje a myslím, že tenhle příběh to dostatečně ukazuje. Nezaměřuje se pouze na jednotlivé osobnosti, ale i další věci, které DID provází - amnézie, ztráta vzpomínek, hlasy, nepříjemné situace, komplikace osobních vztahů... Tato kniha by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří DID glorifikují. :) Líbilo se mi i to, jak byl příběh napsaný - svižně a plynule. Abych to shrnula, dost jsem přemýšlela, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Jsou tam části, se kterými jsem měla problém. Ovšem stejně tak tam byly i velmi silné chvíle, u nichž mi vnikly slzy do očí. Ať i však o samotném zpracování myslím cokoliv, nemohu knize vytknout fakt, že poukazuje na jednu hodně důležitou záležitost - na to, jak nedozírné následky může mít prožité trauma na lidský mozek.... celý text
Světla nad močálem
2021,
Lucie Ortega (Navrátilová)
Světla nad močálem jsou rozhodně jedna z nejlepších českých fantasy za poslední dobu. Oceňuji, že se celý děj točí kolem, podle mě celkem nedoceněné, slovanské mytologie. Co se týče hlavní postavy, chvílemi mi svým chováním přišla nesympatická, ale to mi ani nevadí - ba naopak, je velmi zajímavé číst o postavách, které jsou jiné, zvláštní, s odlišnou povahou i názory. Čtení je podle mě hlavně o tom nahlédnout do srdcí naprosto jiných lidí (třebaže nesympatických) a sledovat, jak je okolnosti příběhů mění. :) Líbí se mi, jak autorka postavila svět, v němž se děj odehrává - díky magickým popisům jsem si dokázala naprosto živě představit jakékoliv místo i postavu. Zároveň musím vyzdvihnout i úryvky na začátku každé kapitoly, které čtenáři umožní pochopit Leniny myšlenky, Leninu povahu, náhledy na život, i skutečnosti, které jí přivedly k sebevraždě. V knize se objevuje i zamyšlení nad závažnými tématy dnešní doby - ekologie, konzum, společnost, okrajově se tam vyskytuje i feminismus. Tohle je něco, co se mi líbí v jakékoliv knize. Když autor do textu vmísí i určité pasáže, nad nimiž je třeba se zastavit a zamyslet se, je to pokaždé skvělé osvěžení. Je potřeba vyzdvihnout i překrásnou ilustraci na obálce. Přestože to se zbytkem knihy nesouvisí, jako člověk, který se rád věnuje malbě a kresbě, vždycky ocením, když je příběhu dáno i krásné grafické zpracování. :) Na druhou stranu, závěr příběhu, kdy se Lena vrací z podsvětí, aby zachránila Lukáše, mi přišel trošičku uspěchaný. První polovina knihy, odehrávající se v močálu a následně v Lukášově domě, plyne pomaleji a je tak akorát - ani moc rychlá, ani moc pomalá. Nicméně ta část, kdy se Lena dostává do Temného Navu, mi přijde trošku odbytá. Což je škoda, protože zbytek je napsán úžasně. Kniha má i velmi silný závěr, který je úplně jiný, než jsem očekávala. Někdo píše, že ho naštval, ale já ho naopak musím pochválit. U knihy je vždycky plusem navíc, když se konec liší od čtenářova očekávání a překvapí jej. A já ještě k tomu mám slabost pro konce, které vyvolávají jakési pochyby o tom, co se v celém příběhu událo. Byl to všechno jenom sen dívky v kómatu? Stalo se to doopravdy? To už je na každém, aby si na tyto otázky odpověděl. Nevím, jestli se chystá pokračování, nicméně mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby žádné nebylo. Je sice pravda, že bych si velmi ráda přečetla, jak se to bude s Lenou, Lukášem, Nemojem, a všemi ostatními dále vyvíjet, ale obávám se, že potenciální druhý díl by mohl zkazit sílu celého příběhu. Další věc, co bych ráda vytkla (a co mi vadilo mnohem více než subjektivní uspěchanost závěru Leniny záchranné mise), je romantika. Přesněji řečeno, "milostná" linka mezi Lenou a Nemojem - dá-li se vůbec o nějaké milostné zápletce mluvit. Bohužel, první náznaky, že by se mezi těmito dvěma postavami mohlo něco odehrát, se objevily až v závěrečné části, a to ještě ke všemu dost slabé. Můj problém s romantikou Leny a Nemoje spočívá právě v tomto. Od začátku jsem ho nebrala jako objekt Lenina romantického zájmu a ani mě to nenapadlo. Necítila jsem mezi nimi žádnou chemii, žádné společné pouto (až na skutečnost, že oběma dvěma ublížil někdo, koho měli rádi, což si myslím, že je dost málo) - zkrátka nic, co by naznačovalo, že by byli ideálním párem. U Lukáše, naproti tomu, už mi to tak nevadilo, protože jsem nějak cítila, že si ti dva rozumí (přestože nejprve jako kamarádi). Měli v knize společně více prostoru, proto mi vývoj jejich vztahu přišel přirozenější. Ale i přes všechny nedostatky knihu hodnotím velmi kladně. Je originální, zajímavá, a zpracování ji posouvá ještě o level výš. :)... celý text
Než pravda vyjde najevo
2020,
Tošikazu Kawaguči
Stejně jako její první díl, i tato kniha mě velmi chytla za srdce. Velmi mě oslovil styl, jakým autor příběhy podává - jednoduchý, svižný, ovšem také s určitou něžností. Přestože mi občas přišlo, že se některé informace opakují až příliš často (například, co si tak vzpomínám, popis kavárny a jejího umístění), asi tuším, proč tomu tak je, právě díky opakováním těchto věcí každý příběh funguje samostatně, a knihu hodnotím velmi kladně.... celý text
Než vystydne káva
2019,
Tošikazu Kawaguči
Moc krásná kniha, při jejímž čtení jsem se nedokázala odtrhnout od stránek. Námět cestování v čase je poměrně častý, ale myslím, že zde je zpracován celkem originálně. Příběhy obyčejných lidí jsou vyprávěny svižným, leč něžným způsobem a přestože pár z nich bylo tak srdcervoucích, že jsem se v některých chvílích neubránila slzám, celková myšlenka knihy se mi moc líbila.... celý text
Dcera
2016,
Kiera Cass
Moc hezky napsaná knížka, kterou jsem měla přečtenou velmi rychle. Po původní trilogii je Dcera vydařeným pokračováním. Číst o Maxonovi a Americe jako o rodičích je dost zajímavé. Eadlyn jsem si jako hlavní postavu doslova zamilovala! Je pravda, že Eadlyn se chvílemi chová arogantně a mírně rozmazleně, avšak k její roli princezny, která celý život prožila v přepychu a luxusu paláce, se to jenom hodí. Občas je dost tvrdá, (až krutě) upřímná a věří si. Je to příjemná změna oproti (docela klišé) postavám, které jsou empatické, skromné a přívětivé i k tomu, kdo si to nezaslouží. Je zajímavé přečíst si i knihu, v níž se princezna ze své královské role neklepe strachy, není z ní přehnaně ustrašená, nevyhýbá se jí a naopak si svých královských privilegií užívá. Někdo tvrdí, že věta "Nikdo nemá takovou moc jako já!" zní arogantně, ale upřímně, je tomu skutečně tak? Z příběhu vyplývá, že Eadlyn ve svých rukou obrovskou moc opravdu drží, tudíž si myslím, že má naprosté právo toto říkat a jak už jsem zmínila, je velmi osvěžující přečíst si příběh s hrdinkou, která si je velmi dobře vědoma svých schopností a neváhá jich patřičně využít. :) Ovšem je pravda, že tento typ postavy nemusí sednout každému. Já si Eadlyn velmi oblíbila a držela jí palce od začátku až do konce. Příběh je velmi dobře napsaný, děj svižně odsýpá (není ani moc rychlý, ani příliš pomalý) a čte se to velmi dobře. Musím ovšem bohužel podotknout, že se to zápletkou velmi podobá prvním třem dílům - jenom obráceně.... celý text
Poslední číslo
2019,
Hayley Barker
Skvěle napsaná knížka, do které jsem se okamžitě ponořila a nedotrhla se od ní, dokud nebyla dočtená. :) Děj ubíhá rychle, k čemuž dopomáhají i krátké kapitoly a střídání pohledů dvou hlavních postav, Hošiko a Bena. Místy mi připadalo, že jsou některé situace popsány oběma pohledy úplně zbytečně a nic by se nestalo, kdyby jeden z nich byl vynechán, ale to je jen maličkost. Mnohem víc mi však vadilo nerealistické vzplanutí romantické lásky Bena k Hošiko. Ačkoliv sama sebe považuji za romantičku, vztah vybudovaný za méně než tři dny mi přijde velmi utopický. Vím, že je to u Young Adult literatury vcelku běžný jev, avšak zabránilo mi to ten jejich vztah nějak prožívat. Fandila jsem jim, to sice ano, ale situace, které popisovaly jejich lásku, ve mně neprobouzely žádné emoce. Myslím si, že kdyby postupovali pomaleji a jejich vztah začal spíše jako přátelský, příběhu by to nijak neublížilo. Nebo kdyby se příběh odehrával v delším časovém úseku. Rozdělení na ty "dobré" a "zlé" bylo sice poněkud černobílé, ale moc mi to nevadilo, zas tolik přehnané mi to nepřipadalo. Ba naopak, kniha podle mého názoru dobře vykreslovala, jakých surovostí jsou lidé schopni (mučení a bídné podmínky Dreků za nadvlády Čistých mi přišly až příliš realistické) a jak moc si navzájem dokáží ublížit. Hezky se tam popisovalo, jak jsou masy lidí schopny uvěřit jednoduché propagandě a jak moc je důležité myslet vlastní hlavou a nevěřit automaticky všemu, co kdo řekne. Příběh o rozdělení společnosti na "nadřazenou" a "podřazenou" rasu mi trochu připomněl situaci za 2. světové války. Možná bych uvítala více podrobností o historii samotného cirkusu, politiky a doby, v níž se příběh odehrává, ale snad se toho dočkám v dalším díle. Krátce shrnuto, kniha se stylem psaní četla dobře, děj plynul rychle a až na těch pár drobností, které mi moc nesedly, přišla mi skvělá - tématem i zpracováním. :)... celý text
