PeggyQuella
přečtené 34
Autistky: O ženách na spektru
2023,
Clara Törnvall
Velmi hezky napsaná kniha ohledně ženského autismu. :) Nicméně, pokud by někdo očekával tvrdou literaturu faktu, ve které se dozví podrobnosti o zvláštnostech autistických žen, byl by pravděpodobně zklamaný. Respektive - kniha ty informace obsahuje, ale jsou spíše na vedlejší koleji a vložené do popisů subjektivních úvah o emocích, vlastním prožívání a zkušenostech. Podle mého názoru se nejedná ani tak moc o obecný popis ženského autismu - ten je tam spíše ukázaný na konkrétních příkladech a lidech. Knížka popisuje zkušenosti konkrétních žen. Obsahuje i úryvky o spisovatelích z minulosti, kteří vykazovali známky autismu a způsob, jakým se to mohlo obtisknout do jejich tvorby. To se mi moc líbilo. Zároveň se tam objevovaly i úryvky týkající se historie, filozofie, či poezie, které nějakým způsobem souvisely s tématem dané kapitoly. Malé výtky mám k některým obratům - konkrétně například „my všichni jsme stejní autisté“. Já asi chápu, jak to bylo myšleno; nehledě na to, jak moc je každý z nás autistů jiný, nebo jak každý má jinou míru potřeby podpory, všichni sdílíme jednu a tu samou diagnózu. Ano, každý z nás bude mít jiné vlastnosti, jiné prožitky, jiné problémy, jinou potřebu podpory, ovšem ve výsledku jsme všichni autisti, nejedná se o jiný „typ“ autismu nebo jiný „typ“ diagnózy. Nicméně za mě je to dost nešťastný obrat, který měl být formulován jinak. Takhle to může pro někoho vyznívat, že jsme všichni stejní, což je naprostý, absurdní nesmysl. Jedna z nejdůležitějších skutečností ohledně PAS je ta, že každý autista je jiný, a že pokud jste potkali jednoho autistu, potkali jste prostě jednoho konkrétního člověka s diagnózou autistického spektra. Právě proto bych uvítala jiný slovní obrat. Na druhou stranu, je otázka, jak moc je zrovna toto chyba autorky, a do jaké míry je to ovlivněné překladem. Častokrát se nuance původního jazyka mohou v překladu ztratit. Co mi také vadilo je takové... nevím, jak přesně to popsat, občas (a hlavně v závěru) mi to připadalo skoro jako až nepřátelství vůči neurotypickým lidem. Já naprosto souzním s kritikou některých zbytečných společenských konvencí, které nedávají smysl a vím, že pokud se někdo chová falešně či pokrytecky, je třeba na to upozorňovat. Nicméně moc se mi nelíbilo, jak autorka házela všechny neurotypiky do jednoho pytle a popisovala je obecně jako ty nejhorší lidi na světě (a naopak autisty jako ty nejlepší). Dokážu pochopit, že má špatné zkušenosti - já ostatně taky - avšak jestli je mi něco krajně proti srsti, je to právě takovéto zevšeobecňování a házení do jednoho pytle. Znám spoustu neurotypických lidí, co jsou prostě úžasní a skvělí, a naopak, postřehla jsem i dost autistů, co byli hrozní lidé. Tohle „zbožšťování“ autistů a naopak „zatracování“ neurotypiků mi nepřijde jako úplně ten nejšťastnější způsob jednání. Akorát to prohlubuje míru nedorozumění mezi oběma skupinami. I přes těch pár negativ se mi kniha velmi líbila a doporučila bych ji všem, co se o toto téma zajímají. :)... celý text
Aspergerka - Posila pro ženy s Aspergerovým syndromem
2018,
Rudy Simone
I když knížka není úplně dokonalá, jsem jako sama autistka moc ráda, že vyšla. Má spoustu much, ale ve výsledku je užitečným náhledem pro odlišnosti u žen na spektru. Začnu těmi pozitivy. Podle mého názoru jsou tu dost dobře popsány rozdíly mezi autistickými ženami a autistickými muži. Jsou tu nastíněny problémy, kterým mnohé z nás čelí. A některé pasáže mě zasáhly takovým způsobem, že jsem se u nich málem rozplakala, jak pravdivé mi připadaly. :'-) Uvedu příklad: „Některé z nás si kvůli neustálé sociální kritice a izolaci, kterou jsme musely dlouhodobě snášet, zvnitřní přesvědčení, že si „nezasloužíme“ opravdu báječného partnera; že osamělost je cena, kterou platíme za své nedostatky. Jenže správný partner se na tytéž rysy podívá z úplně jiného hlediska než ten nesprávný.“ Tohle je něco, co se mnou opravdu hodně rezonovalo. Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že jsem to četla zrovna v době, kdy jsem si podobnými pocity vlastní nedostatečnosti procházela. Líbily se mi také rady pro autistky a jejich rodiče na konci každé kapitoly. Leckdy se tam vyskytly velice zajímavé postřehy, které by mě nikdy nenapadly. Jistě, každý autista je jiný, a tudíž samozřejmě ne každému budou vyhovovat a fungovat, ovšem alespoň k zamyšlení to bylo zajímavé. Pak tu jsou ale i negativa, které knížku bohužel dost shazují. Jednak samotný pojem Aspergerův syndrom - já toto označení autismu nemám ráda; jednak kvůli kolaboraci Aspergera s nacisty, jednak kvůli tomu, že rozdělení „běžného“ autismu a AS je trochu zmatečné. Ale budiž, vím, že je to už docela dlouhá doba, kdy kniha vyšla a musí se k tomu přihlížet. To bych překousla. Co už ale moc překousnout nedokážu, je skutečnost, jak autorka popisuje všechny autistky stejně. Jeden z nejdůležitějších faktů o autismu je ten, že každý autista je jiný. Stejně jako jsou všichni neurotypici odlišní, tak i všichni autisti jsou odlišní. Nelíbilo se mi, jak autorka některé autistické rysy zevšeobecňuje, jako by byly stejné pro všechny autistky (což logicky nejsou). Tomu napomáhá i styl psaní v prvním čísle množného čísla a oslovování typu „my“. Zároveň se mi příčilo, jak byly dávány do souvislosti zažívací potíže a autismus, případně zlepšení autistických vlastností v závislosti na různých dietách. Nepopírám, že gastrointestinální potíže jsou velmi, velmi časté u autistů (ani já konec konců nejsem výjimkou), ale doporučovat nějaké náhodné diety nebo vitamíny či doplňky stravy čtenářům, o kterých vůbec nic neví... Přijde mi to nebezpečné a nezodpovědné. Stejně tak mi byly proti srsti některé výrazy - otázky ohledně vyléčení autismu, otřepaná a mnou nenáviděná fráze „epidemie autismu“, braní autismu jako škálu, kde je na jedné straně někdo „více autistický“ a na druhé straně „méně autistický“... Je toho docela dost. NICMÉNĚ! Musím podotknout, že na dobu, kdy kniha vyšla (rok 2010) je vážně pokroková a přelomová. Tehdy se o autismu moc nemluvilo, a obzvlášť o možných rozdílech u autismu u žen. Na dnešní dobu se jedná o spíše překonané dílo, které obsahuje dost zastaralých věcí, avšak s přihlédnutím k době vydání je to opravdu solidní kniha.... celý text
Drobné protislužby
2023,
Erin A. Craig
Drobné protislužby jsou knížka, která mě upoutala ihned už jen svou nádhernou obálkou. To, co ovšem na první pohled vypadá jako romantický či oddechový příběh, je ve skutečnosti mnohem zajímavější. Vzhledem k tomu, že já zbožňuji příběhy s mysteriózní, nadpřirozenou atmosférou, z níž tuhne krev v žilách, tato kniha se mi velice trefila do vkusu. Hlavní hrdinka Ellerie mi byla velmi sympatická. Nejedná se o žádnou Marry Sue ani emancipovanou, drsnou, supersilnou ženskou postavu, ba naopak - Ellerie mi přišla jako obyčejná dívka z malého městečka, která se snaží s každým vycházet za dobře. Líbilo se mi, jak byly vykreslené vztahy v její rodině (protože mi přijde, že jen v málokteré Young Adult knize mají postavy pozitivní vztah k rodičům a sourozencům), jak se snažila starat se o sourozence i domácnost a jak přebírala zodpovědnost. Ellerie si prostě nejde nezamilovat! Zároveň se mi líbila i postupná gradace příběhu. Na začátku se vesnice zdá jako ráj, kde má každý s každým dobré vztahy a víceméně spolu vychází za dobře - a postupně se odhalují sousedské sváry a neshody, které pomalinku přecházejí v mnohem zlověstnější události. Lidské vztahy jsou tu zobrazeny opravdu skvěle a nadpřirozené bytosti jsou jenom třešničkou na dortu, která dodává knížce šmrnc. To jediné, co bych tomuto příběhu vytkla, je to, že některé dějové linky zůstaly tak nějak... nedořešené. Například otázka, jak to dopadlo s rodiči Ellerie. Osobně bych uvítala alespoň nějaký náznak, nebo zmínku o jejich setkání, nebo tak něco. Nebo i to, jak vlastně dopadlo celé Amity Falls. Ale i přes tyto drobné nedostatky musím říct, že Drobné protislužby se řadí k velmi nadprůměrným Young Adult fantasy, které bylo velmi krásně napsané. Děj ubíhá - i díky poměrně krátkým kapitolám - docela rychle a vždycky se tam něco děje, takže čtenář od knížky jen tak neodejde. Dala bych jí celkově 4,5 hvězdičky. :)... celý text
Touha
2023,
Tracy Wolff
Naprosto klasická, tuctová Young Adult knížka - neurazí, nenadchne. Je plná ohraných klišé, jako by se autorka snažila vecpat do jednoho díla všechny znaky podobných příběhů a nedat tam nic ani trochu originálního. Nicméně styl, kterým je kniha napsaná, se dobře a rychle čte, tudíž děj rychle utíká (to podporují i krátké kapitoly). I když je občas otravné, jak autorka dokola opakuje, jak je Jaxon děsně sexy (zmíní se to tam asi tak milionkrát), postavy nejsou nezajímavé a sledovat jejich osudy je zábavné. Hlavního záporáka jsem sice odhalila už na začátku, avšak i přesto byl závěr napínavý a dobře se četl. Celkově bych tuhle knihu označila za trošku horší průměr - ohodnotila bych ji 2,5 hvězdičkami z 5.... celý text
Atlasova šestka
2022,
Olivie Blake (p)
Nádherně napsaná kniha s velice půvabným jazykem a propracovanými postavami. Atlasova šestka je vyprávění o různorodých lidech, kteří do vínku při narození dostali výjimečné schopnosti. Jako první musím zmínit překrásně zpracované grafické provedení knihy. Obálka úplně dýchá svou tajemností a dokonale odpovídá obsahu. U každé kapitoly se vyskytuje ilustrace jedné z postav a všechny jsou velmi povedené. Jsou malované do takového trochu realističtějšího stylu, nicméně jim nechybí osobité kouzlo. Působí to opravdu nádherně. :) Způsob, jakým je příběh vyprávěn, je poměrně poetický. V textu se hojně vyskytují cizí či odborná slova, složitá souvětí a neobvyklá spojení, která tvoří unikátní ráz knihy. Na některých místech to může působit až příliš složitě, a i já si musela tu a tam přečíst některou větu vícekrát, než jsem ji plně pochopila. Někdo by to mohl brát jako negativum, nicméně já jsem za to naopak ráda. Mám ráda knihy, které jsou psané složitěji. Co se samotného příběhu týče, zaměřuje se hlavně na postavy a jejich vztahy. Na začátku můžeme vidět partu lidí, kteří byli hozeni do neznámého prostředí, vůbec se neznají, neví, co od sebe čekat a jsou vůči sobě navzájem nedůvěřiví. Každý z nich je úplně jiný a originální. Jsou to právě i postavy, co je na této knize nejvíce propracované. Každý ze šesti má svou vlastní unikátní osobnost a unikátní schopnosti. Líbí se mi, že žádný z nich není stoprocentně kladný nebo záporný - dokonalý příklad „morálně šedých“ charakterů. I dívka, která má být na první pohled „ta hodná“, má určité chyby a zlozvyky - a ani ona se v průběhu děje nevyhne poněkud nemorálnímu rozhodnutí. Zároveň je potřeba poznamenat, že každý ze šesti má poměrně výraznou osobnost. Rozhodně se však nedají označit za pouhé karikatury, každý z nich má totiž své klady a zápory, cíle, přesvědčení, minulost a mnoho dalšího, co jim dodává hloubku. Některé postavy jsou svými naprostými protiklady a vidět je ve vzájemné interakci je opravdu hodně zajímavé. Musím se zmínit o zpracovávání různých témat, kterých se tato kniha dotýká. V rámci příběhu jsou totiž do textu nenásilně zakomponovaná všemožná zamyšlení ohledně morálních či etických problémů, ale na žádný z nich nenabízí jednoznačnou odpověď, což mi přijde super. Magický systém je propracovaný, moc se mi líbilo, že vychází z našich fyzikálních zákonitostí. Čtenáři je vysvětlován takovým způsobem, že by i uvěřil tomu, že by něco takového mohlo existovat. :D Malé výhrady mám k prostředí, v němž hrdinové žijí a celkově fungování společnosti. Hlavním motivem měla být ukrytá Alexandrijská knihovna, jenže na můj vkus tam byla popsaná zoufale málo. Když jsem četla anotaci, doufala jsem, že se dočkám podrobnějšího vhledu na to, jak vypadá, jak funguje, a jak ji postavy postupně prozkoumávají. Popsaná de facto není vlastně vůbec - jen tu a tam se dočteme, že ta či ona postava „procházela mezi dřevěnými policemi“ a podobné nicneříkající fráze. Zároveň po svém příchodu dostala šestice za úkol vypracovat určitá opatření, která měla budovu, v níž se knihovna nachází, zabezpečit. Jenomže splnění tohoto úkolu nikde popsáno není, nikde není ani zmínka, že to hrdinové splnili, dokud se jeden z nich později nerozhodne přidat (z určitých důvodů) svoje vlastní ochranná kouzla navíc. Přijde mi to jako hrozná škoda. Žádný jiný úkol za celou dobu postavy nedostaly, tudíž to mohla být příležitost, jak popsat jejich vzájemnou spolupráci, jak fungují v týmu, jak se mezi nimi tvoří prvotní vazby a podobně. K tomu se váže i další výtka - má to být kniha s tématem „dark academia“, ale té akademické části se tam příliš nedočkáme. Vyskytují se tam sice scény z pár přednášek, ovšem na můj vkus je to nedostačující. Ráda bych tam viděla toho tajuplného studijního prostředí více. Možná i nějaké společné úkoly navíc, které by byly skvělou příležitostí, jak ukázat jejich vzájemné vztahy. Určité otazníky mám i k dané společnosti. Ta se od začátku tváří jako hrozně tajemná a skrytá, takže mi nedávalo moc smysl, když šestici poslali v půlce roku na dva dny zpátky domů. To je vážně nechali odjet jen tak? Opravdu neměli strach, že někomu o společnosti prozradí? Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že některé postavy se nemůžou pyšnit svou důvěryhodností. Ještě bych pochopila, kdyby je někdo zaopatřil, já nevím, nějakým ochranným kouzlem, které by jim o jejich aktivitách znemožňovalo komukoliv říct, ale bez ničeho? A i kdyby to nikdo z nich nechtěl vyzradit, stále existuje možnost, že by se prostě mohl omylem proříct. Co by se dělo pak? Možná o tom až příliš přemýšlím, ovšem vzhledem k tomu, jak záhadně se společnost prezentuje si nemyslím, že by bylo pravděpodobné, aby je jen tak nechali opustit budovu bez žádných opatření. Děj plynul zvolna, každá postava dostala dostatek prostoru. Velice se mi líbilo, že děj neubíhal ani příliš rychle, ani příliš pomalu - prostě tak akorát. Plot twist na závěr knihy byl opravdu nečekaný. Rozhodně jsem náhlý vývoj událostí ani konečné rozuzlení nepředvídala. Popravdě nevím, co si o tom velkém odhalení mám myslet, protože se nedá říct, že by mi tam nějak extra pasovalo, ale zase nemůžu říct ani to, že by mi to tam vyloženě nesedlo. Mám z toho velice smíšené pocity. :D Avšak dávám alespoň bonusové body za skutečně šokující konec. Tahle knížka se i přes mírné nedostatky řadí rozhodně k těm lepším. Doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy s temným nádechem a morálně šedé postavy, z nichž každá sleduje své vlastní záměry.... celý text
Neříkej autista, to se nehodí
2021,
Natalie Ficencová
Naprosto úžasná kniha, která krásně ilustruje, jak autistický člověk vnímá svět kolem sebe. Po všech těch knihách o autismu, které byly psány neautistickými "odborníky", pedagogy, rodiči z externího pohledu, je toto velice příjemná změna. Hrozně ráda vidím, že o autismu začínají psát i autisté samotní. Ten interní pohled člověka, kterého se to bytostně týká, je nenahraditelný a v literatuře velmi chybí. Autorka popisuje, jaké bylo její dětství, jakou měla rodinu, přátele, práci a v některých pasážích se zamýšlí nad tím, jaké viděla rozdíly mezi sebou a neurotypickými lidmi. Moc se mi líbí, že nehledí na autismus jako na něco špatného, ale jako na přirozenou odlišnost v lidské neurologii, která sice přináší určité obtíže, avšak zároveň i spoustu výhod. To vnímám jako důležité poselství, neboť mnoho lidí má stále dojem, že autističtí lidé nemohou být v ničem dobří a nemají žádné přínosy. :( V mnoha kapitolách se nachází spoustu hlubších zamyšlení nad nejrůznějšími tématy. Je neuvěřitelně zajímavé číst o tom, jak autorka nad světem přemýšlí. Obzvláště pak závěrečné kapitoly obsahují velmi krásná poselství všem, kteří jsou tak trochu "jiní". Nechybí zmínky o sebepřijetí, jinakosti, o tom, že není špatné být divný. Všechno je protkáno optimistickým náhledem na život, radostí a zdravou pozitivitou. Nesmím zapomenout zmínit i velmi originální ilustrace, které kniha obsahuje. Celkově to grafické zpracování je opravdu povedené, je to přímo radost číst. :) Knihu to posouvá na úplně jinou úroveň. Doporučuji přečíst komukoliv, kdo se o toto téma zajímá - a možná i těm, pro které je toto téma zatím neznámé, protože osvěta je důležitá a čím více lidí má o autismu povědomí, tím lépe. Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že kniha bourá a vyvrací spoustu zarytých mýtů.... celý text
Krutý princ
2018,
Holly Black
Krutý princ je skvělá kniha s poměrně neotřelou zápletkou a uchvacujícím světem plným magie, jenž však není ani zdaleka tak dokonalý, jak se může zpočátku jevit. Líbí se mi originální pojetí víl, které si většina lidí pravděpodobně představí jako milá a kouzelná stvoření. Holly Black je však vyjevila v o dost odlišném světle; v téhle knize je potkáte jako kruté a škodolibé bytosti, z nichž většina lidi nesnáší a pohrdá jimi. Chování hlavní hrdinky Jude je proto naprosto pochopitelné. Vyrostla ve světě, který není její, a kde se dočkává ode všech jenom ponížení. Přestože mi nebyla vůbec sympatická (hlavně kvůli své umíněnosti a krutosti, ale za daných podmínek se dá porozumět, proč je taková, jaká je), s jejím osudem jsem dokázala soucítit a pochopit její pohnutky. To jediné, čemu jsem moc nerozuměla, byla její silná touha zapadnout do Elfhame, třebaže bylo už od začátku jasné, že tam příliš kamarádů nenajde. Ale na druhou stranu - hodně z nás se tu a tam chová nelogicky, tak proč by knižní postavy měly být výjimkou? :) Paradoxně to Jude dodávalo ještě větší hloubku, protože její ambice a chuť po moci byly dobře vysvětlené. Co se mi na této knize líbilo úplně nejvíc, je svět, který Holly Black vytvořila. Dokázala ho popsat takovým magickým způsobem, že jsem si ho uměla dokonale živě představit. Všechna místa vyzařují tajuplně kouzelnou atmosféru, která (minimálně ve mně) vyvolávají touhu se do Elfhame podívat. :D Třebaže hlavní dějová linka je poměrně předvídatelná, v knize se objevuje pár překvapivých momentů. Závěr je výborně popsaný a o napětí, jak to celé vyvrcholí, není nouze. Moc se mi zamlouvá propojení politiky a intrik, které jsou však do děje vloženy citlivě, takže nepochybuji o tom, že i člověk, který tyhle věci moc nemusí, si knihu může oblíbit. V podstatě nemám co vytknout. To jediné, co mě chvilkami trochu vyrušovalo, byly některé trochu kostrbatě napsané věty. Možná jsem jen moc vybíravá, ale připadalo mi, že se někde zbytečně moc opakují některá slova a věty jsou divně poskládané. Ale kdo ví, třeba to bylo jenom překladem. Musím také podotknout, že tento problém se v knize vyskytl opravdu jen párkrát, tudíž z celkového velmi dobrého dojmu moc neubírá. :)... celý text
