Natalie Ficencová

Nové komentáře u knih Natalie Ficencová

„Od knihy som mal spočiatku veľké očakávania, ale bol som nepríjemne sklamaný. Ako človek s rovnakou diagnózou som sa tešil, že si prečítam knihu napísanú z vlastnej skúsenosti autorky. Samotná kniha s autizmom až tak veľmi nesúvisela, pôsobila skôr dojmom denníka a bola preplnená detailmi o autorkinom osobnom živote a menami jej kamarátov. Niektoré časti som ani nedokázal dočítať, pretože boli naozaj nezaujimavé a prišlo mi, že do knihy vôbec nepatria. Niekoho iného možno táto kniha zaujme, ale ja osobne by som ju asi neodporúčal.“... celý text
— dom56

Neříkej autista, to se nehodí

„O autismu čtu ráda a ráda se i něco přiučím, pochopím, protože i s těmito lidmi pracuji. Kniha mě ale zklamala. Odložit jsem ji chtěla už na začátku, ale nechtěla jsem to vzdát. Asi mi nejvíc vadí poučování autorky, jako kdyby autisté byli ve svých zvláštnostech normální oproti těm, kteří nejsou ok, protože nejsou zvláštní. Jakoby měla neustálou tendenci ostatní populaci poučovat o svých názorech. Např. str. 237 "Proč nad tímhle lidí běžně nepřemýšlí? Pro mě není den, kdy bych neměla alespoň maličkou vtíravou myšlenku tohoto typu. " Ona ví, o čem lidi přemýšlí? Dále si asi myslí, že běžní lidé jsou nudní, nemají fantazii a neradi se smějí. A jak asi ona nemá ráda, že ji někam škatulkují, tak já mám podobný nepříjemný pocit z jejich názorů. Velmi se mi líbí ilustrace a řazení kapitol, struktura.“... celý text
— Kopretina

Neříkej autista, to se nehodí

„Příběhy z jejího života byly zajímavé, ale některé články mě moc nebavily. Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a trochu poznala svět autistů.“
— Hani77

Neříkej autista, to se nehodí

„Naprosto úžasná kniha, která krásně ilustruje, jak autistický člověk vnímá svět kolem sebe. Po všech těch knihách o autismu, které byly psány neautistickými "odborníky", pedagogy, rodiči z externího pohledu, je toto velice příjemná změna. Hrozně ráda vidím, že o autismu začínají psát i autisté samotní. Ten interní pohled člověka, kterého se to bytostně týká, je nenahraditelný a v literatuře velmi chybí. Autorka popisuje, jaké bylo její dětství, jakou měla rodinu, přátele, práci a v některých pasážích se zamýšlí nad tím, jaké viděla rozdíly mezi sebou a neurotypickými lidmi. Moc se mi líbí, že nehledí na autismus jako na něco špatného, ale jako na přirozenou odlišnost v lidské neurologii, která sice přináší určité obtíže, avšak zároveň i spoustu výhod. To vnímám jako důležité poselství, neboť mnoho lidí má stále dojem, že autističtí lidé nemohou být v ničem dobří a nemají žádné přínosy. :( V mnoha kapitolách se nachází spoustu hlubších zamyšlení nad nejrůznějšími tématy. Je neuvěřitelně zajímavé číst o tom, jak autorka nad světem přemýšlí. Obzvláště pak závěrečné kapitoly obsahují velmi krásná poselství všem, kteří jsou tak trochu "jiní". Nechybí zmínky o sebepřijetí, jinakosti, o tom, že není špatné být divný. Všechno je protkáno optimistickým náhledem na život, radostí a zdravou pozitivitou. Nesmím zapomenout zmínit i velmi originální ilustrace, které kniha obsahuje. Celkově to grafické zpracování je opravdu povedené, je to přímo radost číst. :) Knihu to posouvá na úplně jinou úroveň. Doporučuji přečíst komukoliv, kdo se o toto téma zajímá - a možná i těm, pro které je toto téma zatím neznámé, protože osvěta je důležitá a čím více lidí má o autismu povědomí, tím lépe. Obzvlášť vzhledem ke skutečnosti, že kniha bourá a vyvrací spoustu zarytých mýtů.“... celý text
— PeggyQuella

Neříkej autista, to se nehodí

„Jako máma autisty s těžkým mentálním postižením jsem si říkala, že mi výpověď skvěle fungující autistky nebude moc platná, ale nestalo se tak. Kniha byla tak dokonalá na omak, barevně, vyvážená, přívětivá a vyprávění mě vcuclo. Četla jsem i jiné (zahraniční) knihy psané autisty a tato byla pro mě nej. Ještě miluju A proto skáču, ale tady bylo vše jako bych to prožívala já, tak skutečné a srozumitelné.Díky za možnost vhledu. Jasně, často tady zaznívá, že je to psáno stylem - vše se kolem mě točí, možná svým způsobem, na druhý pohled je ale vidět i veliká snaha se přizpůsobit, ohýbat podle pravidel, kzerá mi nejsou vlastní proto, že oszatní nerozumí těm mým, je to fakt náročné fungovat ve světě lidí "kterým to jde samo", což vidím i u svého autistického syna, že s trochu toho zaměření na sebe a sebeterapie mohou přeci dopřát. Druhého syna s atypickým autismem a vysokou inteligencí se snažím integrovat do našeho školního systému a díky moc za reflexi života na škole, potvrdilo se mi hodně věcí, které jsem cítila a neuměla popsat proč pro syna chci. Bohužel nikdo neprahne po žákovi s komplikovanou povahou, takže bojujeme o přijetí oba. Některé pasáže si budu muset při jeho integraci často připomínat...“... celý text
— Eliška B

Přejít na knížky autora