Hani77 komentáře u knih
Čtivý příběh a mnoho úsměvných historek s lvicí v hlavní roli. Ráda se k němu zase vrátím.
Velice napínavá detektivka, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Na konci sice zůstalo několik nevysvětlených otazníků, za což bych strhla půl *, kdyby to šlo, ale velice mě to bavilo a moc se těším na další díly. Oceňuji krátké kapitoly, můžu využít každou chvilku ke čtení.
Pejsek a kočička jsou mojí srdeční záležitostí, takže nejde dát jinou známku než pět. V tomto provedení jsou velké barevné obrázky a méně textu, takže ideální pro menší děti. Četla jsem v angličtině, ale vybavovaly se mi české dialogy. Tuhle knížku mám prostě pod kůží.
Kniha neslouží jako naučné dílo o autoimunitních nemocech, ale jako psychická podpora chronicky nemocného pacienta. Obsahuje řadu zajímavých rad, jak se vyrovnat s vážnou nemocí. Ani jsem nečekala, že se mi bude tak líbit a že mi to něco přinese. S mnoha radami, jak se smířit s celoživotní léčbou a nevyléčitelnou nemocí, musím souhlasit, prošla jsem si úplně stejnými fázemi.
Hezky zpracovaný průvodce, vše podstatné jsem zde našla. Drobné výtky bych ale přeci jen měla, dala bych čtyři a půl *.
Mnohokrát nastavovaná kaše. Předchozí díly se mi líbily více. Sice se i tady našlo pár vtipných pasáží, ale většinou jsem se těšila, až budu na konci. V půlce knihy jsem dokonce přerušila čtení na půl ruku, což se mi už dlouho nestalo. Ale na (dějově nultý) díl Aristokratka v Československu se už těším.
Váhala jsem mezi 3 a 4*, protože jsem docela soucítila s manželem a některé jeho postřehy byly docela trefné. Pro mě jedna z lepších Vieweghových knih. Akorát mě zklamalo, že to vlastně nemělo žádnou pointu.
Některé povídky byly docela zajímavé, ale u dobré poloviny z nich jsem trpěla a četla dál jen pro další "zářez" ve čtenářské výzvě. Nízké hodnocení mě překvapilo, ale v průběhu četby jsem jej zcela pochopila.
Když jsem viděla nízké hodnocení, měla jsem strach. Ale knížečka svůj účel splnila. Trochu pobavila, trochu poučila. A díky ní jsem víc pochopila německou mentalitu. S mnoha věcmi jsem musela souhlasit.
Za mě tak 3,5*. První polovina byla velmi přeslazená, v polovině se objevilo trochu napětí, konec byl docela rychlý. Za půl roku nebudu vědět, o čem to vlastně bylo. Vzhledem k tomu chyběla nějaká zajímavá pointa, dávám za tři.
Velice oddychové čtení. Autorku jsem neznala, na knihu jsem narazila náhodou, když jsem hledala lehké čtení do autobusu. Zaujalo mě také místo, protože na Rhodosu jsme byli na dovolené dvakrát a pokaždé nadšení. Autorka umí výstižně zachytit atmosféru a také puberťácké úlety. Mnohokrát jsem si říkala, že je to jak z naší rodiny. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že Řekové z toho povídání vyšli dost negativně. Přitom jsou to velice přátelští lidé. Akorát neskutečně nedochvilní. "Když Řek řekne v 6, tak se v 8 začni vypravovat." Takže nevěřím, že by autobusy jezdily po ostrově tak přesně, jak líčí autorka.
Úplně jiná Agatha Christie, než jakou jsem dosud znala. Ale příběh mě nakonec pohltil a ten závěr mě překvapil i dojal. Určitě doporučuji.
Kniha splnila očekávání - pobavila. Představovala jsem si u čtení filmové postavy - a paní Tichou (Elišku Balzerovou) jsem viděla i slyšela opravdu živě. Už se těším na další (bohužel poslední) díl.
Celkově mě dílo nenadchlo. Ale mám moc ráda smutnou povídku Přivedla žebráka na mizinu, tu jedinou bych hodnotila 5*.
Maxipsa Fíka jsem měla ráda od dětství, ale v té době jsem knihu neměla. Četla jsem ji opakovaně až svým dětem. Fíkův život mě bavil víc než jeho cestování, proto ubírám jednu *.
Četla jsem jako malá opakovaně a moc se mi to líbilo.
Zaujal mě název. Krásné myšlenky a pohledy na okolní svět. A člověk si uvědomí, co vše v životě má. Pro autisty jsou často naše běžné činnosti velice těžké.
Velice zajímavý námět, je škoda, že dílo zůstalo nedokončeno. Nápad s pohledy různých osob na jednoho člověka se mi moc líbil, ačkoliv hlavní hrdina mi byl velice nesympatický až protivný. A stejně jako Venda32 jsem si googlovala, zda je to fiktivní postava, nebo zda takový skladatel opravdu žil :-).
Přečteno podruhé po 3 letech a opět velice pobavilo. Saturnin prostě nemá chybu a je ideální volbou, když člověk potřebuje odreagovat.
Musím uznat, že je to psáno hezkou češtinou, ale je to "tak nějak o ničem". Nikdy v životě jsem neviděla celý film, jen ukázky, takže jsem znala scénu s komínem, medvídka mývala, pití piva, jízdu na kole a vlasy. A ukřičeného Hanzlíka. Chtěla jsem si přečíst alespoň knihu, navíc se mi hodila do výzvy. Nenadchlo mě to! Myslím, že jednou stačilo a že ani film vidět nemusím.