Pán much přehled

26.12.2024

Ve svých skoro 50 letech si pouštím v audioverzích klasiku, tentokrát přišla řada na Pána much. Příběh začíná na ostrově, v náznacích se i dozvídáme, kde se tam vzaly ty děti a do jakého období je zasazen. Zpočátku jsem se musel příběhem doslova pronudit, téměř jsem ho odložil, protože nekonečné popisy přírody, pobřeží, mi přišly příliš košaté a rozvláčné, přitom děj nikde. Postupně ale začalo docházet k tomu, k čemu celá ta předehra směřovala, úžasný ostrovní ráj se začal měnit. Častokrát jsem se zamyslel a srovnával vývoj téhle dětské skupinky s vývojem reálné společnosti, ten často zoufalý a marný boj opatrného, nejistého a kritického rozumu proti primitivním pudům, které jsou nám všem vrozeny. Jak snadné je poslouchat hlasitější a krutější Vůdce nabízející chléb a hry, jak snadné je najít neznámou a všudypřítomnou hrozbu a děsit s ní lidi, kteří pro strach vypínají rozum, jak snadné je zahodit budoucnost podmíněnou potem a slzami výměnou za aktuální výhodnou a pohodlnou nabídku bez budoucnosti. Jak snadné bylo v bezhlavé a spalující touze po moci zapomenout na všechno a bezmyšlenkovitě si zničit životadárný ekosystém, zničit naději, že je někdo zachrání. Jak snadné je zapomenout na pravidla a poddat se lákavé anarchii řízené primitivní silou, kde může i ten poslední s dostatečně ostrým klackem uspět. Spisovatel dobře vystihl myšlenku a angažování skupinky dětí, bytostí ještě ne příliš poznamenaných životem, a řeklo by se čistých, tomu dalo nový rozměr. Jsem rád, že jsem knihu neodložil, stojí za přečtení a určitě k zamyšlení, tím víc, čím jsem starší a vím, jak to ve společnostech a skupinách lidí funguje. Zajímalo by mne, jak příběh vnímá pubertální či adolescentní jedinec, co si z něj vezme, zda mu dojde, jak vlastně mohl skončit ... pro všechny.