PeťkaW.
přečtené 509
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Martin umí vyprávět, opravdu ano. Dokáže udržet pozornost, bravurně vykreslovat, pletichařit, hrát si s postavami a jejich osudy. Ale nic nedokáže nahradit pořádný děj, kterého je v, prozatím posledním, díle opravdu pramálo. Vzhledem k neuvěřitelnému počtu hlavních postav a dějových linií je rozdělení na Hostinu pro vrány a Tanec s draky více než logické. I tak ale mohly být oba díly o dobrých několik stovek stránek kratší, kdyby se Martin nezabýval mnohdy zbytečnými poznámkami z minulosti a všemožnými opisy, myšlenkovými pochody a nepopisoval kolikrát jednu věc pořád dokola. Píseň ledu a ohně je neobyčejná série, která nemá v současnosti obdoby a nejspíš ještě nějakou dobu potrvá, než se někdo další do podobného eposu pustí. Určitě stojí za přečtení, protože si to čtení užijete. Ale ukamenujte mě - já četla už i lepší a záživnější série :)... celý text
Tajemství karet
2003,
Jostein Gaarder
Tajemství karet je jeden z nejúžasnějších fantasy příběhů, jaké jsem kdy četla. Knihu jsem četla asi 3x, s odstupem několika let a vždycky jsem v ději našla něco nového a překvapivého, co jsem minule nepostřehla. Člověk tu musí hodně číst mezi řádky a domýšlet si, což mám ráda. Styl psaní je čtivý, děj dokonale zapletený a následně i umně rozpletený, jsou tu skvělé zvraty, které vás dokonale překvapí a hlavně - není to jen bezduché tlachání. Naopak, o knize můžete přemýšlet pořád dokolečka...... celý text
Super koťata
2008,
Lenka Lanczová
Bohužel, nedá se svítit - jedna z nejslabších knih, které jsem od této autorky kdysi dávno četla. Vadila mi především její snaha, působit za každou cenu "světově". Ať už kvůli použitým jménům, které dnes jsou sice běžná, ale v té době působily mezi zbytkem "domácích" jmen jako pěst na oko, nebo kvůli ději, který se taky v určitých směrech snaží napodobit americké seriály pro teenagery.... celý text
Štvanice na ďábla
2011,
André Wiesler
Znáte ty knihy, které čtete, čtete, čtete je rádi a najednou zjistíte, že už je čtete rádi o něco méně, až se pak musíte do čtení skoro nutit? Tak přesně tenhle problém mám s druhým dílem o Hagenovi von Stein. Postavu Hagena jsem si v prvním díle docela oblíbila, a proto mi jeho násilná přeměna z kladného v záporného hrdinu moc nesedí, i když občas jeho dobré vlastnosti v ději problesknou. Celý díl jsem bojovala s tím, že jsem skousávala fakt, že je Hagen vlastně záporák ( i když ne tak úplně). Díky tomu se stalo, že mě v druhé polovině knihy začala bavit víc dějová linka von Vitzhuma ze současnosti, což v 99% jiných případů bývá přesně naopak a já bych nejradši přítomnost úplně vypustila a četla jenom úseky z minulosti. Těžko říct, kde udělali soudruzi při psaní chybu... uvidíme, co s mými rozporuplnými pocity udělá závěrečný díl.... celý text
Stříbrná relikvie
2011,
Patricia Briggs
Kdo si počká, ten se dočká. A já jsem opravdu ráda, že jsem se dočkala. Klasická dějová zápletka, která začínala být po předchozích dílech už trošku ohraná, se konečně trochu obměnila. Briggs upustila od osvědčené příběhové kostry, a to je moc dobře. Není tu možná tolik akce, ale zase jsme se dozvěděli mnohem víc o vnitřních charakteristikách postav, o jejich pohnutkách a minulosti.Společně se Železným polibkem, hodnotím Stříbrnou relikvii zatím jako nejvydařenější knihy se série. Jen je trochu zvláštní, že jsem si ani po 5 přečtených knihách nebyla schopná vytvořit nějaký hlubší vztah k hlavní postavě, ale mnohem víc mě zajímají postavy vedlejší. Něco podobného se mi moc často nestává, ale je to ryze můj problém a ostatní čtenáři můžou celou věc vidět úplně jinak. Navíc to nevidím jako negativum nebo chybu autorky, ale spíš jako takovou... zvláštnost :)... celý text
Střet králů
2011,
George R. R. Martin
Místní komunita a zarytí fanoušci mě nejspíš ukamenují, ale nemůžu si pomoct a napíšu svůj názor. Martin je bezkonkurenční vypravěč. S každou kapitolou mě víc a víc fascinuje to, jak měl tento svět promyšlený a vypiplaný. Každý rod má svou bohatou historii, ke každému místu se váže nějaký příběh, pověst, všechno má své postavení v minulosti a ta se tak promítá i do vyprávěného času a prostoru. Před touto stránkou knihy se opravdu nedá jinak, než hodně hluboce smeknout. To samé platí i o vypravěčském umění a propracovanosti charakterů. Všechno má zkrátka svůj řád a místo v ději, který je poutavý, neotřepaný, čtivý a má plno zajímavých míst a zvratů. Chápu, že vzhledem k počtu postav a právě i oné složitosti a komplikovanosti příběhu, musí být kniha rozsáhlá, jinak by to asi ani nešlo, aby vše mělo hlavu a patu a aby všechno bylo dostatečně vysvětleno. Přece jenom si ale myslím, že dost pasáží bylo zbytečných a když ne přímo zbytečných, tak zbytečně natahovaných a já se opravdu chvílemi nudila a říkala si, že už by ten či ten úsek mohl skončit. A jakmile se něco podobného při četbě děje, tak je to prostě špatně. Neříkám, že Střet králů není dobrý. On je dobrý. Je akční, brutální, překvapivý, originální... ale Hra o trůny byla dle mého názoru v komplexním pohledu lepší, čtivější a obsahovala, pro mě, zajímavější a sympatičtější postavy.... celý text
Strašidlo cantervillské
2004,
Oscar Wilde
Jednoduchá, krátká knížečka na jeden večer pod dekou s čajem v ruce, kdy chcete číst něco oddechového, ale zároveň klasického. Příběh se příjemně čte. Místy se smějete, jindy trochu bojíte a celkově jsem si ze čtení odnesla docela milý zážitek a pocity ;). Strašidlo Cantervillské je klasika, která nenudí.... celý text
Železný král
2012,
Julie Kagawa
Od prvních stránek je jasné, že jde o čtivo spíše pro náctileté. Když ale přistoupíte ke knize tak, že jde opravdu o pohádku a ryzí fantasy, užijí si ji i čtenáři o dekádu starší. Kagawa se držela klasických představ o elfím světě. Nevymýšlela nic nového, ctila tradice, klasickou mytologii i pověsti a po záplavě knih o fantasy, s rádoby inovativními myšlenkami, byla tohle příjemná změna. Děj byl poměrně dobře vystavěný, krásně odsýpal, pořád se něco dělo a celý příběh byl čtivý, až mi dělalo problém přestávat. Asi nejsympatičtější na knize byla ústřední skupina postav. Megan mě sice chvílemi rozčilovala tím, jak pořád brečela, ale dalo se to přežít. Všechno zachraňoval Puk, jehož sarkastické hlášky byly pro mou ironickou povahu jako balzám a neskutečně jsem si výstupy s ním užívala :)... celý text
Strakonický dudák
2004,
Josef Kajetán Tyl
Žádné překvapení se nekonalo - Tyl mě zkrátka nebere. Ale v porovnání s jinými knihami, které jsem od něj četla, je tohle slabý nadprůměr, co se dá přežít, proto 3 hvězdičky. Nějaká zajímavá myšlenka nebo pasáž se tu taky najít dají a těch 80 stránek je celkem přežvýkatelných. Pokud už od tohoto přeceňovaného autora musíte něco přečíst, tak Strakonický dudák je dobrá volba... celý text
Stíny nad Ulldartem
2009,
Markus Heitz
Na Heitzovy poměry má tahle sága poměrně pomalý a táhlý rozjezd, který bohužel chvílemi může na někoho působit až nudně a nezajímavě, což je škoda, protože příběh je to rozhodně zajímavý a má co nabídnout. Líbí se mi spojení několika dějových linií a jejich propletení. Vypravěčský styl je krásně čtivý, což lehce vyváží ono pomalejší tempo. Doufám, že další díly už naberou na obrátkách.... celý text
Stínem políbená
2010,
Richelle Mead
Inu, tak tomu říkám nečekaný zvrat... Stínem políbená je prozatím rozhodně nejlepším dílem. Autorka si nenechala veškerou akci na posledních 20 stránek a konečně začala zápletku trochu přiměřeněji dávkovat i do zbytku knihy. Navíc se nespokojila jen s jednou hlavní, ale připojila i pár vedlejších, což je příjemnou změnou. I třetí díl si drží čtivé, napínavé a rychle ubíhající tempo.... celý text