Petr0101 přečtené 12
Osud člověka
1959,
Michail Alexandrovič Šolochov
Příběh je moc pěkně napsaný, nechává hodně prostoru představivosti. Ukazuje v nemnoha stránkách, jak šťastným, ukrutným i tragickým se může stát osud člověka, prostého řidiče, když jeho vlast postihne válka. Zůstává v mé paměti hned z několika ohledů, jeden z nich je postava jeho manželky, taková milá duše, kterou si zkrátka zapamatujete. Potom mi v hlavě zůstala scénka, kdy díky ruské povaze nebo možná jen důvtipu jeho samého unikne téměř jisté smrti. Na závěr zanechávám úryvek, který mi z nějakého důvodu utkvěl a asi ještě na dlouhou dobu utkví v hlavě. „Někdy člověk v noci nespí, dívá se do tmy nevidoucíma očima a myslí si: ‚Za cos mě, živote tak poničil? Za co tak zubožil?' A odpověď nepřichází ani ve tmě, ani za jasného sluníčka...“... celý text
Kyselá těšínská jablíčka: Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945
2011,
Jiří Bílek