petrxx11
přečtené 314
Pokušení a pomsta
2000,
Zdeněk Pošíval
On je to vlastně jakýsi prequel k "satanské sérii", pouze bez "hlavního vyšetřovatele" Jožíka Bukovského, který v době příběhu byl ještě na houbách. Odehrává se ve stejné lokalitě na Pelhřimovsku, zeman Jakub Straka z Dudína i jeho stádo plaváků je v té sérii několikrát zmíněno, stádo nakonec skončilo právě na Bukově. Autor bohužel není v historické literatuře žádný profík, ve srovnání s českými mistry žánru vychází jako politováníhodný amatér. A to nemluvím o žádné Loukotkové, Vaňkové či třeba Vladimíru Neffovi, bohužel ani v podškatulce historických detektivek, na kterou tato kniha i následná pentalogie aspiruje, nemá na současné autory typu Niedla nebo Bauera ani omylem. O Vondruškovi pochopitelně nemá smysl se zmiňovat. Bývá zvykem v historické literatuře používat alespoň v přímé řeči poněkud archaizující jazyk, samozřejmě ne autentickou staročeštinu, se kterou by si značná část čtenářů bez slovníku neporadila. Autor ho bohužel nezná a přimíchání několika archaických výrazů do jinak běžné hovorové "pražské" češtiny působí často dost násilně. Např. "krahová voda", což je prý lokální výraz pro ledovou, se opakuje nesčíslněkrát a to zdaleka ne jen v přímé řeči. Bohudík v této knize autor ještě neznal slovo "žeť", což je prý zase lokální výraz pro přitakání, kterým v pentalogii vysloveně hýří. Obálka, o které se zmiňuje Bezantina, je samozřejmě dost hrozná, patrně amatérská fotomontáž, aby se ušetřilo za grafika. Horší je pravděpodobná neexistence redaktora již zaniklého nakladatelství AGAVE. Nejde o pravopis nebo gramatiku, autor (1937 - 2013) je starší generace, takže tyto nyní tak časté chyby nedělá. Spíš trošku zapomíná... Od začátku víme, že Dorota má jediného synka Kubíka a dost. Ovšem ke konci se několikrát mluví o jejích dětech, dokonce i sama Dorota to říká. Kdyby někdo knihu redigoval, snad by si toho všiml. Nechci samozřejmě nikoho od čtení odrazovat. Ačkoliv jsem při čtení mnohokrát skřípal zuby, knihu jsem dočetl a celkem se líbila. I když se autor v tomto žánru výše uvedeným pánům (i některým neuvedeným - a samozřejmě i dámám včetně mnou nově objevené Zuzany Koubkové) nemůže rovnat, přesto se mi kniha četla dobře, příběh byl uvěřitelný a závěr nenásilný a lidský. Kdyby Pánbůh dal a takových knih bylo víc. Hodnotím třemi hvězdičkami. Autore, promiňte, ale pět má Vondruška a po čtyřech pár těch ostatních... :-)... celý text
Amatér
2016,
Robert Littell
Něco tak hrozného jsem již dlouho nečetl. Autor, když už o Československu nic nevěděl, si snad mohl něco přečíst, někoho se zeptat, podívat se do mapy atd. Místo toho si pustě a hlavně blbě vymýšlí. Možná to nevadí americkým čtenářům, kteří o Evropě ani komunistických režimech nic nevědí, ale mně to vadí velice. Děj se odehrává někdy začátkem 70. let, ale reálie absolutně neodpovídají. Geografické údaje už teprv ne. A překlad je tzv. kongeniální, čili stejně pitomý jako originál. „Tady, v Českejch Budějovicích, vás průvodce předá jedné ženské a ta vás hodí do Písku. Odtamtud půjdete podle Vltavy až k jejímu nejširšímu bodu.“ „A co mě čeká v tom nejširším bodě?“ „Praha. Pamatujete si adresu?“ „Vinohrady 41, za muzeem.“ Podle Vltavy mohl vyrazit už z těch Budějovic, Pískem Vltava neprotéká. To by napřed musel šlapat cca 30 km podél Otavy. Každopádně by se našlapal dost. A nejširší místo na Vltavě by našel na Orlíku, po Praze ani památky. Ale pojmout plán pro tajnou misi jako pěší výlet z Budějovic do Prahy je bezesporu originální, škoda, že ho nakonec nepoužil. Mimochodem, když si stopnul autobus s anglickými turisty, proč s ním nemohl přijet přes hranice, místo aby se plížil přes minové pole? Vinohrady 41 je kravina, autor nejspíš myslel Vinohradskou, překladatel to netuší. Na hranici s Rakouskem nebylo žádné minové pole, zato tam byly ploty, nabité elektřinou. Větrný mlýn na Šumavě těsně u hranice? No proboha! Nakonec se dostane do Budějovic a dál pokračuje do Prahy po čtyřproudové dálnici. Která dosud nestojí. Domobranu jsme tu neměli ani tenkrát, ani teď. Profesor, předseda správní rady kontrarozvědky České zpravodajské služby, je také zajímavý. Atd. Dalo by se pokračovat dlouho, téměř na každé straně nejméně jeden nesmysl. Dočetl jsem to jen proto, že jsem byl zvědavý, kolik těch kravin tam bude. Ale nakonec jsem je radši nepočítal...... celý text
