pista53
přečtené 338
Prak
2016,
Michal Vrba
Témata zločinu a trestu či viny a odpuštění byla v knihách zpracována bezpočtukrát. Není to lehké téma a kdo ví, jak bych se v podobné době, vypáčené z kloubů, sama zachovala...čili kdo je bez viny, hoď kamenem… V této knize je do nelehké situace postaven hlavní hrdina Marek, který (snad z nedostatku větší odvahy, snad z osobní pohodlnosti) zůstává v zaměstnání, kde začali úřadovat Němci a pro které píše úderné, agitační pamflety oslavující Třetí říši. Co ho čeká po válce je nasnadě. Ikdyž se své svědomí snažil utišit rádoby „hrdinskými“ činy, v očích ostatních Čechů zůstal nadále kolaborantem. Tento Markův příběh se dozvídáme z jeho deníkových záznamů, které náhodou objeví dcera jeho bývalé manželky. A zde to začíná být zajímavé, ba napínavé. Všemu totiž přihlíží rodinný přítel Tonda. Jeho prostřednictvím je totiž krásně vidět, jak lehce se dá historie překroutit, upravit podle toho, jak se to komu hodí. Jak snadno uvěříme lžím kamarádů, protože kolikrát zní milosrdněji nebo prostě proto, že to je v danou chvíli příjemnější. Kniha zůstává na konci nedovysvětlena, není tam jasné, „jak to bylo „doopravdy“, ale v hloubi duše to čtenář podvědomě moc dobře ví, cítí rozuzlení. Tedy aspoň mně se u toho nervozitou kroutily palce….a o to to bylo silnější. Jediné, co bych příběhu vytkla, je forma deníků, kdy byla jen těžko uvěřitelná jejich přílišná popisnost až poetičnost, užití přímých vět či dvě časové roviny. Ale kdo ví, třeba si někdo takový deník píše. Za mě tedy vřelé doporučení.... celý text
Pršeli ptáci
2018,
Jocelyne Saucier
Na první pohled nenápadná knížka, jejíž název odkazuje k tragickým událostem začátku 20. století, přesněji na dobu kolem roku 1916, kdy okolí Toronta zasáhla řada Velkých požárů. Příběh má hned několik hlavních postav, jejichž očima střídavě nahlížíme na celý děj. Jednotící linkou a společným jmenovatelem všech těchto osudů je Velký požár v Mathesonu a lidé, kteří tuto apokalypsu prožili a přežili. A tyto svědky se vydává hledat fotografka, která by o nich ráda napsala a nafotila reportáž. A protože je pamětníkům většinou bezmála sto let, jejich rozhovory se točí kolem svobody, naděje a všudypřítomné smrti. Kupodivu to ale není čtení depresivní. Ba naopak. Tento příběh mě velmi potěšil a pohladil. Vlastně byl až něžný.... celý text
Byla jednou jedna řeka
2020,
Diane Setterfield
Většinou si knihy pečlivě vybírám, mám dlouhou frontu titulů, které bych si chtěla přečíst a tu a tam na mě vykoukne nová kniha, která všechny čekající okamžitě předběhne. A to se stalo i s knihou BYLA JEDNOU JEDNA ŘEKA. Autorku vůbec neznám, historické romány nečtu a přesto mě něčím uhranula a přesvědčila….a od první věty jsem ani jednou nezalitovala. Vtáhl mě silný příběh, temný jako půlnoční řeka. A o příběhy tu jde v první řadě. Příběhy se tu vyprávějí, poslouchají, kolují od úst k uším jako tichá pošta, šperkují a proměňují. Dalším kladem byl pro mě neskutečně poetický a čtivý jazyk. Děj mi při čtení plynul před očima jako film a postavy byly dobře charakterové vykreslené a snadno jsem s nimi mohla prožívat všechna jejich očekávání, touhy i nesčetná zklamání. Někomu se může zdát, že je tam postav moc, či dějových zvratů jako v argentinské telenovele, ale pro mě byla nakonec hlavní hrdinkou řeka Temže. Protože kolem ní se točil celý příběh, to ona udávala směr i tok všech jednotlivých meandrů příběhu. Nenechala se obelstít žádnými sliby ani přemlouváním. Dávala i brala podle svých vlastních zákonů. Velmi doporučuji k prohlédnutí i internetové stránky, které v závěru knihy udává spisovatelka nebo fotografie Henryho Taunta, fotografa z přelomu 19. a 20. století, který byl reálným předobrazem Henryho Daunta z knihy. Hned bude váš zážitek z četby ještě živější.... celý text
Klub divných dětí
2019,
Petra Soukupová
Nová kniha P. Soukupové už byla dlouho očekávána a po jejím přečtení musím s radostí říci, že se nadmíru povedla a, už s minulými knihami pozvednutá laťka, se houpe proklatě vysoko. Příběh je nahlížen očima čtyř dětí, které se ve vyprávění střídají a díky tomu můžeme sledovat jednotlivé události z odlišné perspektivy. Nejsou to zcela běžné děti a z počátku ani kamarádi. Každé se něčím odlišuje od „normálu“, od běžného „stáda“. Ať už je to zcela specifický náhled na svět (Mila), handicap (Katka a Franta) či vnitřní strachy (Péťa). Někdo se do společenské ilegality uzavřel dobrovolně, protože ostatní – lidi/děti prostě k životu nepotřebuje či jim nerozumí (a platí to i obráceně), ostatní jsou do své osamělosti zahnáni násilím a nic jiného jim prostě nezbývá a proto to řeší po svém. Katka se utíká do světa příběhů z knih, Franta do skořápky zlého kluka, který kolem sebe jen kope, a Péťa ke skicáku. Mimochodem, dětí umí být pěkně zlé a kruté. Často se mění v bestie, které druhým neodpustí jakoukoliv jinakost. Kdopak z nás to nezažil jako dítě? Např. nosit v 80. letech fakt hrozné, velké, růžové brýle, rovnalo se odsouzení do pozice třídního otloukánka (vím o tom své). Kniha je určena i pro starší děti, ale, upřímně řečeno, nevím, jestli bych ji svým dětem (9 a 13let) zatím doporučila. Pro děti bude totiž chování hrdinů srozumitelné, běžné a možná proto i nezáživné a nudné. To spíš pro dospělého je to naprosto fantastický svět. Jak spolu děti komunikují, jak přímočaře a bez obalu řeší nastalé situace. Je to skvěle napsané, při některých situacích mi běhal mráz po zádech. Jejich myšlenkové pochody a střet s pragmatickým světem dospělých, kteří přece nejlíp vědí, „co je pro děti dobré“….A to se Petře Soukupové podařilo naprosto skvěle vyjádřit! Opravdu doporučuji všem – těm, kteří děti mají i těm zatím bez nich. P.S.: a nesmím opomenout naprosto kongeniální spolupráci s ilustrátorkou knihy Nikolou Logosovou, které se podařilo velmi zdařile a citlivě doplnit knihu přesně padnoucími ilustracemi.... celý text
