povi
přečtené 205
Deník fejsbukové matky
2016,
Lucie Nachtigallová
Mam pocit,ze pani zije muj zivot :-D jedna z nejlepsich oddychovek posledni doby.i kdyz uz facebook nemam,nejak nesdilim nadseni ze sdileni,tohle je bomba :-D
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Opět další povinná četba,kterou jsem nepovinně přečetla až 14let po nařízení.Tolik temna na mě nesálalo ani z Kingových knih,chladně reálný popis krajiny a domu mě naprosto uchvátil.co se týče ženských postav a charakterů,ty byly na ranu všechny,paničky rozmazlené,služebné lehce přihlouplé,mužské postavy mi byly sympatičtější,až na odnož Lintonů,ale vzhledem k prostředí,v jakým vyrůstali nebylo jiné možnosti,než být takoví.Povahové vlastnosti všech ukazovaly,jak se vyvíjí lidský charakter odděleně od ostatních lidí,Heatcliff měl možná dobré srdce,ale vlivem všech okolností....Román pěkně ukazuje,co se děje s člověkem,když je špatně veden a nemilován.Konec byl dokonalej.Prostě jsem moc ráda,že jsem se k té knize dostala.... celý text
Lékařka
2003,
Noah Gordon
Trilogie ukončena.... Z Lékařky jsem měla největší strach, přece jen už to bylo úplně oněčem jiným než Ranhojič či Šaman, nicméně!!, bylo to velice příjemné čtení, s menším množstvím postav než v předchozích dvou knihách, takže se to četlo lehčeji :-) Až se mi po tom stýská.... Podle mého napsal N. Gordon celou trilogii naprosto bravurně.... celý text
Šaman
1995,
Noah Gordon
Právě dočten a úplně super :-) Moc se mi líbil popis osidlování Ameriky - tu konkrétně Holdenova přívozu, líbil se mi příběh Robyho J., to jak byl čestný, úplně mě zasáhlo, jak dopadl :-o I když půlka knížky není o Šamanovi, ale o jeho otci, je to tak správně a dějová linie mi sedla :-) Dobře se mi četl příběh Indiánu, jak ho popisovala Makwa. I když z toho šel mráz po zádech. Uvědomila jsem si, jak tenký je led mezi vlastnictvím a tím, že někdo chce vlastnit a má prostředky k tomu to získat. Čistě Šamanův příběh byl taky hezký, jen nevím, jestli to v té době šlo hendikepovaným opravdu tak "lehce" . Ale moc jsem mu to přála :-) A až do naplnění Makwina osudu jsem si myslela, že si ona a Rob J. spolu začnou :-D :-D... celý text
Ranhojič
2004,
Noah Gordon
ufff, Ranhojič dočten. Mám z téhle knížky vcelku rozpolcené pocity.... Na jednu stranu skvěle zasazený děj do, mnou milované, Anglie jedenáctého století, posléze cesta na Východ, z čehož jsem zprvu byla poněkud rozpačitá (pro mě zatím nepříliš probádaná oblast), nicméně nakonec jsem z Persie byla nadšená :-) Co mi dále přidělávalo trochu vrásky, byla skutečnost, že Robymu defakto všechno v životě procházelo se štěstím - bradýř se ho ujal a byl mu skvělý učitelem, dokázal se bez problému vydávat za žida a s karavanou se dostat do Isfahánu, přes počáteční nepatrné problémy si na něj najednou šáh vzpoměl a jen tak mu udělil chalát, čímž mu otevřel cestu ke studiu medicíny... Znovu se setkal s Mary, se kterou měl syna, zplození druhého syna bylo odbyto dvěma stranami o tom, že si ji nárokoval šáh, když se to pak Roby dozvěděl, byla chvíli tichá domácnost, ale pak najednou vše ok... Napadení Isfahánu a jejich vcelku bezproblémový odchod.... Nějak mi tu chyběl tvrdší děj, rozvinutý děj, těch deset let v Persii hrozně uteklo a bylo to vzaté tak nějak jendím dechem... Ale je pravda, že jsem čekala něco na způsob K. Folleta a jeho Pilířů země nebo Navěky věků, což jsou snad nenapodobitelné romány s mnohonásobkem stran, kde se život hlavní postavy opravdu měl šanci a prostor rozvinout. A taky jsem, kvůli nedostatku času, Ranhojiče louskala skoro tři měsíce, což je ŠPATNĚ a jesem si toho vědoma, takže si ho přečtu znova, jakmile trochu pozapomenu, o čem byl :-) ALE! Konec byl hodně divokej, to zase musím uznat, že návrat do Londýna mi vehnal do očí slzy.... A úplně nejvíc mě dostalo, že zapoměl Mirdinovu hru.... Knížka byla dobrá. Ale musím ji přečíst v lepším rozpoložení. A teď se vrhnu na Šamana :-)... celý text
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
Vynikající....procítěné,hluboké...pocit z téhle knihy je fascinující....zůstane hodně dlouho...
Nabíječ
2014,
Alice Clayton
"Caroline nemá Óčko!!" - když jsem si přečetla toto jako úvod knihy,uf, myslela jsem, že juségře vrátím :-D Jako nebyla to zas až taková hrůza, taková americká Lanczová bych řekla, oddychovka, u které člověk nepřemýšlí a přečte ji za dva dny :-) Klasická Amerika - bohaté, krásné, úspěšné holky a k nim bohatí, krásní, úspěšní kluci se dají dohromady a zase mají svá Óčka :-D Nejvíc se mi líbil asi jeho "párek - nazdárek" , to jsem se málem po..... smíchy :-D Jako kravina - to jo :-) Ale i přes to jsem se do Caroline i Simona a jejich života zamilovala a četlo se mi to dobře :-) Úplně mám v hlavě ten její byt..... Pravdou je, že na posledních x - stranách už jen drbali, ale přežila jsem to, citovala jsem manželovi některé pasáže, aby věděl, jak se to dělá v Americe :-D Kravinka to byla, ale milá :-) Chvílema puberťácký výlevy, ach jo, škoda jich, ale de facto po celou dobu pěkně napjatá atmosféra :-) "Dobrou noc, Simone...." "Dobrý ráno, Caroline..."... celý text
Co život dal a vzal
2004,
Betty MacDonald
Ach jo, tak moc se mi nelíbí zařazení mezi "romány pro ženy", protože ta syrovost a popis obyčejného života obyčejné rodiny z toho naprosto čiší a rozhodně by to nemusely číst jen ženy :-) I když chlapi by si asi jen řekli, že jsme všechny stejný :-D Vynikající kniha... Není snad ani víc co dodat, první část popisuje tak nějak boj mladé svobodné matky o místo v životě, i když měla zázemí v podobě rodiny, maminky a sester, prací vystřídala dosti, poněkud mi to připomíná mé vlastní začátky po škole... :-) Moc vtipné příběhy a zkoušky života, nasmála jsem se :-D Druhá část popisující pobyt v sanatoriu byla sice plná vtipných scének, ale stejně mi šel mráz po zádech, vylíčila to opravdu živě a já, dnes přesně pět měsíců poporodu, mám zcela v živé paměti můj TŘÍDENNÍ pobyt v porodnici,kde jsem mohla normálně vstát z postele, dívat se na tv, povídat si, smát se.... A stejně to pro mě bylo utrpení, takže jsem si představovala, jaké to muselo být pro Betty a všechny ostatní s TBC, když vlastně ani NEVĚDĚLI, kdy a jestli je vůbec pustí, do toho ten příšerný řáda pak těžké návraty do běžného života.... Docela by mě zajímalo, jak se potom dařilo Kim, jestli se dále stýkaly a jestli zůstala v kontaktu s Eileen etc. Tato část byl vážněmazec :-o No a třetí část je prostě a jednoduše krásná :-) Je to takové krásné a vtipné vyprávění o tom, jak i ona našla svůj životní přístav a milujícího manžela a s dětmi a přáteli žili na ostrově Vashon, to se mi moc líbilo, snad nejvtipnější část :-) Tuto část dopsala pár let před smrtí a je obrovská škoda, že zemřela relativně mladá a nenapsala další knihy, čte se to samo. Prostě, stejně jako u Vejce a já, pět hvězdpro Bettynku je jasných :-)... celý text
