Pralinka1910
přečtené 166

Život, na který metr nestačí
2017,
Karolina Mikšíková
Vtipné čtení o holce z paneláku na vesnici mezi zvířaty... Pro mě skvělé téma. Autorka má výbornou schopnost použít přesně tolik slov, kolik je potřeba, aby vyjádřila co chce. Některé historky jsou za hranici uveritelnosti, ale to mi nevadilo. Zasmala jsem se. Spis mi nesedely rádoby vtipné glosy nesouvisejici s příběhem, do kterého byly pristrčeny a velká spotřeba papíru. Ona to ve skutečnosti není kniha, ale vytištěný, poměrně zdařilý blog. S klidným svědomím vrátím do knihovny.... celý text

Muž v černém
2019,
Sylvain Reynard
Dobrou knížku poznám od první stránky. Chytne a nepustí. Čtu i přes laskavé upozornění večerky z mobilu, ze je čas jít spát... a najednou půlnoc a je mi jasné, že za pět hodin bude opravdu těžké vstát z postele. No a jaký je Muž v černém? Originální, svižný, obzory rozšiřující, z luxusního světa a dobre končící. Proste ideální k porušování večerky!... celý text

Fantóm opery
1967,
Gaston Leroux
Muzikálový boom jsem klidně minula, tak aspoň sahám po knižní podobě Fantoma. Příběh mne rychle vtáhl do děje, pak ale přišla pomsta ropuchou (?!) a vše se stocilo k budově pařížského divadla a jeho obsáhlým popisum. Ve své době bylo jistě toto prostředí naprostým vrcholem umění, společenskou nutností i ukázkou technického pokroku. Ovšem jak časem zachází dávná sláva divadelního operního umění, tak vyvanulo i kouzlo této knihy. Téma milostného příběhu s hororovymi rysy je stále velmi originální, ale kdybych jej četla před sto lety, určitě by zapůsobil víc.... celý text

Myšlenky za volantem
2020,
Marek Eben
Velmi příjemné čtení. Nasmala jsem se. Letní a zimní gumovrat proste nemá chybu... Ostatně, kdo by neměl rad vytříbenou úroveň, noblesní vyjadřování a šarm tohoto člověka. Zrovna tyto vlastnosti bych velmi ocenila ( čti zásadně postrádám ) u prezidenta republiky. A tak mne napadá: Pane Ebene, nechtěl by jste to příští rok zkusit????... celý text

Svatba naoko
2018,
Jo Watson
Úžasné holčičí čtení. Má spád, je vtipné a ujeté je tak akorát. Strašně rada bych si nechala - stejně jako hlavní hrdinka Annie - na Mauriciu spálit svůj pihovaný nos. Zatím budu mít problém dojet příští týden mimo okres do práce. A pak nečtěte Jo Watson:)... celý text

Rok v naší kuchyni
1949,
Marie Úlehlová-Tilschová
Od doby, kdy k zahnáni hladu bylo potřeba zabit mamuta, uplynulo hoooodne let. Ještě před sedmdesáti roky autorka této kuchařky předpokládala k dosažení stejného cíle aspoň nějakou aktivitu.... zasadit, sklidit, sezbirat, podojit ... a uvařit. Dnes nám stačí k zahnáni hladu mobil. Původně jsem chtěla napsat kreditka a mobil, ale telefonem se dá nejen objednat i zaplatit, a řetězce fastfoodu v lepším případě zástupci mezinárodních restauraci, přinesou jídlo až na práh. Určitě bude pěkně vypadat, dobre vonět a nevšedně chutnat. Po jeho původu a složení není zahodno moc pátrat. Nebude příliš regionální. A tak organismus připravený spíše na nekoreneneho mamuta s bramborem a nějakou tou bobulí, zase dostává něco, složitého. Opět jsme zdrhli evoluci a ona se snaží svým rozvaznym tempem připravit nás na pizzu, hambace, hranolky, dresinky, chipsy a kdoví čím komplikovaným se ještě cpeme. Tělo začne po nějaké době stávkovat. Různou formou - obezita, cukrovka, kardiovaskulární nemoci, nádory, prinejlepsim alergií na téměř všechno kolem nás. Kdybychom dokázali hodit zpátečku a jet v ustrety receptum a životnímu stylu z této knihy, dostalo by se nám časem alespoň částečné odměny... Pokud se rozhodnete couvat s touto knihou, tak doporučuji začít na straně 144 se štědrovečerní rybí polévkou. Predesílam, ze rybí polévky nejim - následek spolecneho školního stravování. Tato je výjimka. Je to nejsložitější polévka, kterou jsem kdy vařila. Při její přípravě zaspinite hned 3 hrnce a příprava zabere téměř tolik času jako bramborový salát. A výsledkem je kremova polévka neatraktivniho vzhledu ( který se dá vylepšit na másle osmazenou houskou), zajímavé vůně a absolutně nevšední božské chuti, podle hesla : v jednoduchosti je krása. Pokud preferujete, jako já, proste Vánoce se zvyky, dřevěnými figurkami, svíčkami a miskou jablek, budete nadšeni. Pokud jste příznivci opulentni štědrovečerní hostiny, určitě nebudete zklamáni. Recept jsem objevila v době, kdy jsem se začala spolupodílet na přípravě štědrovečerní večeře, někdy na druhem stupni ZŠ. Od té doby tento kulinářský skvost dávno překročil hranice mých stedrovecernich spolustolovniku. Kdo ochutnal - vyžaduje znova. A tak k nám známí a příbuzní přinášejí před svátky části svých kaprů, výměnou za mou polévku. O posledních Vánocích jsem ji vařila ve 20-ti litrovem hrnci a další potenciální zájemce musím zklamat, protože větší se mi nevejde na sporák. Před Štedrym dnem polévku roznáším a představuji si, jak spolu s ni predavam do těchto domácnosti i část naší vánoční pohody. Mám krásný hrejivy pocit, ze lidé ocení to, co jsem vyrobila rukama. Ke knihám se většinou nevracim. Tato má čestné místo v mé kuchyni a doufám, ze v ni objevim další kulinářské skvosty sladěné s duchem evoluce stravování.... celý text

Tantrický orgasmus pro ženy
2017,
Diana Richardson
Hledala jsem romantickou knížku. Do vyhledávače jsem zadala klíčové slovo “ romantika” a “ pro ženy” a vyskočil na mě tento titul. Nejprve jsem zpracovala úlek, přečetla všechny komentáře a pak, díky nim knížku stáhla. Po přečtení musím uznat, ze to byl fajn omyl. Někam mne to posunulo. Autorkam všech komentářů posílám palec a nenapadá mne co bych ještě k obsahu dodala... Jen mám potřebu si poznamenat: “Chcete-li zažít dobrodružství, nejlepší je nečekat až na příště.“ “Šťastný bude muž, jehož život obohatí dobrodružný duch jeho ženy.”... celý text

Babička
1931,
Božena Němcová
Babičku jsem četla několikrát, a ruku na srdce, ani jednou dobrovolně. Ano, je to ryzí základ naši literatury a všichni bychom tím měli projít. ALE Když někomu (čti žákovi ZŠ), kdo není zvyklý číst, nařídíme pod heslem “ povinna četba “ přečíst jako první knihu v životě Babičku, tak je zaděláno na doživotní odpor k literatuře a knihám.... celý text

Toulavý autobus
1966,
John Steinbeck
John Steinbeck je mistr slova. I kdyby přepsal kandidátku některé naši čelní politické strany, bylo by to bezesporu zajímavé čtení. Trefné je tu v komentářích přirovnání k Účastníkům zájezdu! Mám vydání z roku 1966 na páté stránce je napsáno: JOHN STEINBECK TOULAVÝ AUTOBUS —————————— Mladá fronta Smena Naše vojsko Svět sovětů ???????? Autor by byl hodně překvapený! Vydání má rozhodne nevšední obrázky. Když jsem došla k prvnímu, snažila jsem se ho z knihy odstranit. Byla jsem přesvědčena , ze se jedna o výlev fantazie některého z dřívejsich vlastníků a je mezi stránky pouze vsunut. Pak jsem zjistila, ze obrázků je více a všechny patří k vazbě.... celý text

Část věčnosti
1989,
Jana Moravcová
Souhlasím s komentářem níže. Neurazí, nenadchne, já nic jiného od autorky zkoušet nebudu. Aspoň, ze má pruhovanou obálku.

Slza na rukávě
1948,
Jan Wenig
Příběh líčí vztah agenta Hanuše ( 46 roku) a mladičké panny Evicky ( 16 let). Autor dovede historické období, do kterého je příběh zasazen reálně zachytit. Jde o velmi pomalý příběh, se kterými já mám problém. U Větrné hůrky jsem se taky docela trápila. Nedovedu uvést svou mysl do klidu, téměř na hranici hybernace a v klidu si příběh užít. Bohužel. Bylo by to úžasné a jsem si jistá, ze bych ve svém knižním světě objevila další povznasejici dimenzi. ...... přejel po nich svými rty skoro motýlim polibkem. Nebyl to onen vítězný, dobyvatelsky polibek, kterým jindy pečetival milostnou smlouvu, nebyl to dobyvajici polibek, drtící poslední zbytky odporu, nebyl to frivolni polibek, uloupený půl ze zvědavosti, půl ze zaletnickeho hladu kdesi v přítmí chodby... Na konec jsem doskala. Svůj příběh hrdinové vyřeší rozumem a ne citem. To mě nepotešilo. Příjemným bonusem pro mne byla zatuchlina, která ze 73 let staré knihy čpěla. Po dvou týdnech na nule první čichový vjem!... celý text

Tajemství vysmáté kozy
2015,
Shann Nix Jones
Na knížku jsem se moc těšila. Je to přesně čtení pro mě, možná i o mně. Prožívam teď úžasné kozí období:). Ke kozam mě přivedly mnohem přízemnejší důvody - na rozdíl od autorky, kterou k nim přivedla láska. U mě to bylo břicho - moje vlastní. Po jídle, jsem se totiž cítila jako velký pes, ten, co sežral kocicce a pejskovi dort. Takže nastoupily expozične-eliminační diety, což není nic jiného, než metoda pokus-omyl. Nejdřív jsem zkoušela eliminovat lepek. Dietu jsem dovedla k dokonalosti a napekla i vánoční cukroví bez lepku (mimochodem moc dobre), naučila jsem se péct kvaskovy žitny chleba, který čerstvý, křupavy, voňavý a s máslem považuji za úplně nejlepší jídlo na světě. Jen to břicho nebylo úplně spokojene. Pak jsem zkoušela dat pryč laktosu, jenže taky nic. K mé hrůze pomohlo vysadit vše, co pochází z kravského mléka. Protože bez mléka, na rozdíl od alkoholu, si život nedovedu představit, bylo rozhodnuto. Pořídit si kozu, je v dnešní době složitější, než koupit auto. Sice nezřizujete povinné pojištění, ale byrokracie je to velkolepá a garážovat ji musíte za určitých podmínek, na rozdíl od auta, nemůže stát na ulici. Když jsem konečně zvíře sehnala a jela si ho vyzvednout, v doprovodu všech dětí z našeho konce vesnice, které si nemohly takovou atrakci nechat ujít, začaly první komplikace. Majitelce odřekli zájemci druhé kuzlatko, a tak mne přesvědčila, ze když budu mít jen jednu kozu, určitě bude moc smutná a sníží se tím i dojivost... No, kdo by chtěl kozu s depresí? Tak jsem koupila obě. Následně jsme je začali strkat do kufru mého krásně udržovaného VW. Paní opět rázně zakročila, ze kozy jsou zvyklé na určitý cestovní standart a tudíž musí jet s námi uvnitř v autě. Po závěrečných chovatelskych radách, ze se každý večer češou kartáčem a mělo by se jim pravidelně zpívat, jsme vyjeli. Honzik, kterému jedna seděla na klíně, se celou dobu třásl strachem, aby na kozu nepřišla vyprazdňovaci potřeba. Naštěstí nepřišla, ale po několika minutách kuzlata naznala, ze prozkoumaji vozidlo. Já jsem křečovitě svirala volant a snažila se něco vymyslet, děti ječely. Tak jsem se rozhodla zkusit závěrečnou chovatelskou radu a kozam zazpívat. Vzali jsme to od lidovek, přes osvobozené divadlo, písničky z muzikálů, ale když největší dojem na obě kozy udělala národní hymna, bylo jasné, ze jsem koupila dobre. Podobných historek v mém životě přibývá. Ono “jen” sehnat kozla, naučit se dojit podle YouTube, protože ve škole nás učili kde co, ale takovou důležitou věc ne. Zatimco ostatní mé kamarádky sjíždějí na internetu poslední módní trendy nebo sleduji celebrity, já se zabývám technikou dojení event. péčí o paznehty. A když přijde konečně na věc, stejně za to nalite vemeno tahám, podle výrazu kozy, asi špatně. Svou výzvu pro rok 2020 - naučit se dojit kozu, jsem naštěstí pokořila a teď zkouším, co vše se dá z koziho mléka vyrobit. Skoro všechno, pokud to umíte :) K mému překvapení, jsou kozy zdrojem četných sociálních interakci, obzvlášť, pokud jako my, bydlíte u cyklostezky, kde je pasete. Opakovaně u nás zvoní lidé s různými podněty. Zda koza na pastve nemá hlad? Nebo žízeň? Ze jim musí byt horko! Zda nechce jinak uvazat, protože smutně kouká apod. Bezkonkurenční jsou situace typu - u bránky stojí neznámý muž řkouc, poté, co mne spatří: “ Dobrý den, vy mate tak krásné kozy, můžeme si je pohladit?” Prvotním reflexem mi vyletí ruce k hrudníku k mým 80B, ale pak se zdvořile usmeju a prikyvnu směrem ke svým rohatym ctyřnohym kamarádkám... Jejich foto si tímto přidávám do profilu.... celý text

Lásky trůnu habsburského
1992,
Sigrid-Maria Größing
Kniha patřila mé babičce. Pamatuji si, jak ji četla a hodnotila jako pěknou. V té době to byla horká knižní novinka, babička zemřela pár let od vydání. Já jsem po ní zdědila spoustu knih, lásku ke čtení a venkovskému hospodaření. (je zajímavé, jak si s námi dělá genetika co v podstatě chce). Mé hodnocení je i za babičku - pěkné, poučné, nadčasové zajímavější pojetí dějepisu.... celý text

O čem nevíš
2019,
Anna Jansson
Toto je, podle mého názoru, Kočkopes. Není úplně marný. Na detektivku je tam spousta zbytečného popisu a náhle se objeví větší množství postav, které se mi pletly až do konce. Na román je tam zas moc násilí a mrtvol. Jarita mi trosku připomíná Lisbeth z Milénia. Autorka má určitě potenciál, příběh není vymyšlený špatně, a třeba do budoucna rozšíří řady spisovatelů skvělých severských krimi. Pozn. pod čarou - CŽK ( a to v příběhu nevěděla ani Maria) je centrální žilní katetr. Nevím, co je na této informaci tak přísně tajné?? A mimochodem warfragin neexistuje.... celý text

Sběratel přání
2020,
Mia Sheridan
Brrrrr - tak za mne určitě ne. Knížku jsem si koupila na základě vysokého hodnocení a recenzí v DK. Čekala jsem romanticky příběh, na který nemam žádné zvláštní požadavky, ovšem dostala jsem pohádku pro nactileté, a to se vším všudy. Trosku přeroubovaná Kráska a zvíře, trosku duchařiny, trosku detektivka, ale hlavně hodně za hranici uvěritelnosti. ( od viktoriánské doby se nikdo nestará o záhonek a trvale tam bohatě sklízí rajcata, okurky a papriky. ? Tuší vůbec autorka ze se jedná o jednoleté rostliny ??...). Je to škoda, příběh je originální a má spoustu zajímavých myšlenek - jedna hvězdička autorce za styl vyprávění. Podobný mi připadá Zámek u řeky, který je mnohem reálnější.... celý text

O trůn a lásku: Dramatický život a tragická smrt Františka Ferdinanda d'Este
2019,
Jiří Pernes
Nakladatelství Brána je sázka téměř na jistotu. Kniha obsahuje, dle očekávání, spoustu historických údajů, která ovšem autor podává velmi čtivě. Vše doplněno úžasnými dobovými fotografiemi ( měla jsem k dispozici eknihu z knihovny, kde se většinou fotka rozjela na dvě strany a popis na další, ale i tak oceňuji). Zmiňované období patří v historii k mým nejoblíbenějším, možná pro svou okázalou noblesu. Tu hraběnka Žofie Chotková jen podtrhuje. Životní osudy všech postav (nejen hlavních hrdinu) jsou dotáhnuté až do konce, což celý příběh přirozeně uzavírá. Opět se potvrdilo, ze pokud autor píše o tématu, kterému rozumí, vyjde z toho kvalitní čtení. Sdílím závěrečnou nevyjasněnou domněnku o tom, jak by asi vypadala Evropa dnes, kdyby se tenkrát G.P. netrefil?... celý text

Měli jsme to soudružce rozmluvit
2017,
Magda Vilvento
Moje první setkání s autorkou. Nemohla jsem se začíst, zabíhavé vyprávění děje mi moc nesedelo. Ke konci jsem si buď to zvykla nebo se to zlepšilo. Příběh určitě není špatný, hlavně oceňuji, ze je někdo ochoten připustit, že i za bývalého režimu mohli byt lidé obyčejně šťastní. Ve většině děl s tímto tématem se tvrdí, ze všechno bylo jen černé, špatné a ještě horší...... celý text