PrincaListicka přečtené 205

Šerochodec 2012, Kat Richardson

Šerochodec nás zavede do doby pomalého internetu, pagerů, telefonních záznamníků. Do doby kdy vyhledat něco v archivu znamenalo přehrabovat se v zaprášených krabicích. Do doby, kdy vše bylo...pomalejší a klidnější. Hlavní hrdinkou je soukromé očko Harper Blainová. Její obvyklou náplní práce je sledování, pátrání po pohřešovaných předmětech a osobách. Při jedné rutinní práci dostane Harper pořádnou nakládačku a probudí se v nemocnici. Postupem času začíná tušit, že je něco jinak. Stíny se stávají skutečnější, hranice mezi světem živých a mrtvých se pomalu prolíná v Šero... Mám velice rád urban fantasy, neboť se mi líbí zasazení právě do skutečného světa, do světa, ve kterém žijeme. Šerochodec není napěchován akcí, je fantasy detektivkou, která je sice místy trošku nelogická a zkušenému detektivovi by mohl děj připadat až příliš průhledný. Ale, a to je hlavní, výborně jsem se bavil. Poklidné tempo je v závěru knihy vystřídáno akcí hodnou nejednoho fantasy! Jediné co mj vysloveně vadilo bylo slovo detektivka, měl bych to uvést na pravou míru a v kontextu. Harper se představuje jako detektivka... no nevím, ale kdyby překlad zněl soukromý detektiv/vyšetřovatel/očko tak by mne to možná neudeřilo tak do očí. Co mě naprosto potěšilo bylo použití pár odkazů na Bonda, hlavně při popisu jedné z postav – Edwarda. Stejně tak jsem se musel pousmát ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka vychutnávala whiskey Bushmills. Ano, hádáte správně, jedna z mých oblíbených. Suma sumárum máme tu příjemnou nenáročnou detektivku s prvky fantasy, která pobaví, sice nepřekvapí, ale neurazí. Hodnocení: 70%... celý text

Low-cost za každou cenu 2020, Tadeáš Rulík

Tahle knížka je taková roztomilá sonda do světa mužů a toho, jak narozdíl od nás žen nic až tak moc neřeší. Dostanou se nám dva příběhy - první je o cestě na Balkánský poloostrov a druhý o cestě po západní Evropě. Na obě dvě se vypraví 5 kamarádů, přičemž obou se účastní také samotný autor knihy Tadeáš. Musím říct, že ve jménech cestovatelů jsem se trochu ztrácela, protože jsem se o nich moc informací nedozvěděla. Kluci si pronajmou devítimístnou dodávku a prostě vyrazí, bez nějakých větších plánů, jen s hrubým obrysem cesty a časovým rozvrhem. A hlavně s velkou zásobou piva, vína, potažmo jiného alkoholu. :D Asi jsem čekala, že se dozvím víc zajímavostí nebo reálií z navštívených zemí, ale kluci spíš obráželi pláže nebo kavárny. To už je však jen otázka osobní preference. Každopádně v knize je spousta vtipných scén - Ať už když kluci už po tisící vaří k obědu špagety a nebo hledají vhodný plac na zaparkování přes noc, sotva projdou u celní kontroly či stráví dvě hodiny v obchoďáku při výběru vína. :D Zajímavé je, že i když je autor sám součástí příběhů, nejsou psány v ich formě, ale v er formě, takže do nich nevkládá žádné své myšlenkové pochody nebo pocity. Kniha je doplněna překrásnými fotografiemi. :)... celý text

Google poezie: Psáno našeptávačem 2020, Tomáš Miklica

Kniha Google poezie mě zaujala od první chvíle, kdy jsem se o její existenci dozvěděla. Já mám totiž moc ráda moderní umění a poezii, která není úplně typická. Na knize se mi především moc líbí, že to není jen soubor básniček, ale obsahuje i rozhovor s původním finským autorem, který Google poezii "objevil" a taky dodatečné informace o tom, proč může být GP klasifikována jako poezie. Četli jsme si básničky společně s rodinou nahlas, a dost jsme se pobavili. Člověk by si myslel, že je to celé jen o náhodě, ale ono není. Algoritmy pracují poctivě a našeptávač nám pak podle našich získaných charakteristik nabízí to, co by se nám mohlo hodit. A navíc je to taková zajímavá sonda do společnosti. Ukazuje, co lidé vyhledávají, s čím potřebují pomoci, jaké mají (ne)všední problémy a co se třeba boji svěřit komukoliv jinému než anonymnímu vyhledávači. Našla a založila jsem si několik mých oblíbených básniček, které ráda ukazuji známým. Knihu bych doporučila všem, kterým nevadí tak trochu alternativní poezie a rádi se pobaví nad každodenními problémy (ne)obyčejných lidí.... celý text

Zlaté puto 2016, Ivica Ďuricová

Styl autorčina psaní je neuvěřitelně čtivý, stránky mizí pod rukama, ani nevíte jak. Neustále se něco děje, v příběhu nejsou téměř žádná "hluchá" místa, ale zároveň to není ani neustálý běh za záchranou světa. Některé kapitoly jsou psané z pohledu Sofie (hlavní hrdinky) v ich-formě, ostatní kapitoly o dalších postavách jsou psané v er-formě, což je zajímavé. Sofii se tak můžeme dostat mnohem víc pod kůži, víme, co se jí honí hlavou. Tenhle příběh není žádná přeslazená romantika. Toho jsem se upřímně docela bála. O knize jsem si záměrně dopředu nic moc nezjišťovala a jsem za to ráda. Je to příběh, který nám dokáže, že ne všechno může být vždycky černobílé a že být na straně těch "dobrých" neznamená, že jsou automaticky všechna vaše rozhodnutí správná. Sofia je toho nejlepší ukázkou, jelikož ona sama je právě tou "šedou". Na jejím místě bych jednala stejně tak, jako ona. Nedělá hloupá rozhodnutí, nechová se naivně, nevěří každému, kdo se na ni hezky usměje. Dokáže jednat sama za sebe. Ostatním postavám sice do hlavy moc nevidíme, ale i tak jsou nesmírně zajímavé. Každý z nich má svůj motiv, své cíle, kterých se snaží dosáhnout ať to stojí co to stojí. Taky nám ukážou, že každá mince má vždy dvě strany a pokud neznáme obě, pak bychom neměli vynášet předčasné soudy. Valná většina příběhu se odehrává v překrásném Římě, který je opravdu detailně popsaný a člověk má hned chuť se do něj vypravit na dovolenou. Konec knihy je trochu uspěchaný, bývala bych uvítala, kdyby byl delší a víc popsaný. Kdyby to byl jen jednodílný román, asi by mě to zklamalo, ale vzhledem k tomu, že je to jen první část trilogie, věřím, že se nám v druhém díle dostane pořádnému vysvětlení. Už se nemůžu dočkat. :)... celý text

Nespasitelní 2020, Michael R. Fletcher

Tom: Když jsem Nespasitelné začal číst neměl jsem nejmenší tušení o tom, co mne čeká. Nepřečetl jsem si jednou recenzi, ba ani samotnou anotaci. Jediné co jsem věděl, že se jedná o můj oblíbený žánr - fantasy. Bylo dobré nechat se překvapit? V první řadě musím říci, že se mi velice líbil vybudovaný svět. Špína, nechutná odporná všudy přítomná špína, která vás obklopuje na každém kroku, ale to není ani zdaleka to nejhorší. Nepříčetnost, bludy, výmysly a víra, která nás provází na každé stránce je tím nejhorším co vás může potkat. S oblibou říkám, že jsme tím co o sobě tvrdíme. Svět Nespasitelných tuto myšlenku rozvádí mnohem, mnohem více. Svět nepříčetných bláznů čerpajících sílu ze své vlastní nepříčetnosti a nepříčetnosti jiných. Svět, kde víra utváří a posiluje vlastní zvrácené touhy. A právě díky pokřivenosti a nepředvídatelnosti všech postav, tedy i našich hrdinů, obracíte stránku za stránkou a když si říkáte „Aha, teď se stane určitě tohle“,tak s překvapením zjistíte, že se vývoj změnil zcela nečekaně. Ale proč jsem zmiňoval nepříčetnost a bludy? Každá z postav je psychicky narušená - nepříčetná. Právě nepříčetnost je prvkem, který každému charakteru přináší jisté schopnosti. Malá poznámka, stačí oprášit němčinu nebo vzít slovník a přeložit si jména jednotlivých postav. Budete překvapeni a pobaveni. Kdo jsou vlastně naši hrdinové? No, hrdinové není ten správný termín. Ústřední trojice je partička hrdlořezů, která by se s největší pravděpodobností okamžitě vyvraždila, kdyby nepotřebovali jeden druhého. Zjizvený válečník Bedeckt, který se nikdy nevzdává své sekyry. Násilnická kleptička Stehlen mající vždy dokonale nabroušené dýky. A největší šermíř světa Wichtig. Co bych měl říci závěrem? Nespasitelní nejsou dokonalou knihou, nejsou bezchybní. Zajímavé akcí a humorem nabité pasáže střídají kapitoly, které chcete mít rychle za sebou. Naštěstí jsou krátké a jejich přečtení nezabere mnoho času. Ovšem to nejlepší na Nespasitelných je humor, zvrácený, brutální, sarkastický a nejčernější humor jaký jen může být. Vlastně ne, to nejlepší je, že se naše parta hrdlořezů vrátí v pokračování. A já je chci už teď!... celý text