PrincaListicka přečtené 205

Klíč 2021, Kathryn Hughes

Po přečtení autorčiny první knihy Dopis jsem již tak trochu měla představu o tom, co mě v její druhé knize, Klíč, čeká. A moc jsem se na to těšila, neboť jsem velkou fanynkou příběhů, které prolínají vícero dějových linek a ve kterých čtenáře čeká velké a spletité rozuzlení záhady, která se proplétá skrze celou knihu. A autorka mě ani tentokrát nezklamala. Čím déle čtěte, tím více vám začne docházet, co se tenkrát asi stalo a k čemu to vedlo. Postupně vyměňujete neznámé v rovnici příběhu za fakta a blížíte se velkolepému finále, kde konečně zapadnou všechny dílky skládanky do sebe. V tu chvíli ale již tak nějak tušíte, jak celý příběh dopadne. Prostředí ústavu pro duševně choré je opravdu nesmírně autenticky vylíčené, až máte pocit jako byste ho sami znali, jako byste se snad procházeli po jeho chodbách spolu s pacienty a sestrami. Některé situace, ve kterých se setkáte s chováním typickým pro duševně nemocné lidi, jsou opravdu silné, jiné trochu nechutné a nebo vyloženě nepříjemné. Není to nic pro úplně citlivé povahy. Mě osobně byly sympatické všechny tři hlavní hrdinky, i když Amy byla občas zralá na proplesknutí, což bylo ale v její situaci pochopitelné. Jen si představte, že vás lidé, kterým věříte nejvíc ze všech, vaše rodina, zavře do ústavu, a vy nemáte nejmenší tušení proč. Co jste provedli tak strašného, že s vámi chtěli přerušit veškerý kontakt. Musí to být naprosto nesnesitelné. Každá postava, včetně těch vedlejších, si nese své životní jizvy a šrámy, svá zklamání a občas i pocit viny za to, co provedly. Vše je naprosto uvěřitelné. V knize Klíč podle mě paní Hughesová posunula své spisovatelské schopnosti na úplně nový level, který by ve své kategorii jen těžko hledal konkurenci. Knize nemám absolutně co vytknout, zhltla jsem ji během několika večerů a vzpomínat na ni budu jistě ještě velmi dlouho.... celý text

Cesta do neznáma 2021, Theodora Stonewall

Fantasy jsou obvykle příběhy vyprávějící o hrdinných válečnících zachraňující spanilé děvy. Fantasy jsou obvykle příběhem rytířů, mágů bojujících proti zlu. Fantasy jsou bojem dobra se zlem. Ač jsem rád, když ve skutečnosti vyhraje spravedlnost a dobro tak porazí zlo, ve světě fikce, ve světě knih, filmů či komiksů jsem velice rád za každou chvíli, za každou jednu knihu, která vypráví jiný příběh… příběh kdy dobro je relativní, příběh, který vám dá ochutnat agónie, pomsty a nenávisti a přesně takový je příběh našeho hrdiny Zakhara. Zakhar by vlastně mohl být i kladným hrdinou, ale to by k němu život nesměl být až tak krutý. Pod tíhou všech událostí, všech křivd, každého okamžiku kdy jej někdo ranil, se nemůžeme ničemu divit. Zakhar se tedy naučil spoléhat jen sám na sebe, na svůj vlastní instikt a především sleduje jen a pouze své cíle. Je tedy vlastně záporná postava? Je hrdinou jež sleduje vlastní cíl nebo je ukázkovým záporákem? Cesta do neznáma začíná přesně tam, kde končí Na hraně temnoty, tedy na počátku dlouhé cesty k nejtemnější knize, jež spatřila světlo světa. Společně s karavanou, jejíž hlavou je kupec Božidar, v níž třímá roli čaroděje, se vydáváme na dlouhou cestu. Jak jistě tušíte, nebude se jednat o procházku rozkvetlou zahradou plnou nádherných květin rozličných vůní, udržovaného trávníku a vzrostlých stromů poskytujících útočiště před slunečními paprsky. Namísto vůně květin a zpěvu ptáků je Zakhar mučen a trýzněn vlastními myšlenkami, které jej přivádějí k hranici šílenství. V jednu chvíli vnímáte okamžiky nekončící agónie, v jinou pak směsici psychedelického šílenství. Místy jsem se divil, že Zakhar nebyl zavřený v příslušném ústavu. Jenže… Jenže každou další stránku čtete rychleji, dychtivěji a pak… a pak se začnete smát nad fantastickým humorem, který je pod tíhu temnoty umně a naprosto nenásilně vložen. Tyto vtipné prvky vůbec neruší celý ráz knihy a pouze mají čtenáře, aspoň na chvíli, příjemně naladit. Musím říci, že díky vhodně dávkované akci, tedy přesněji řečeno preferenci spíše psychologické roviny vyprávění, je kniha neuvěřitelně čtivá a chytlavá. Velkým přínosem jsou rovněž ilustrace, které mi vyhovují svým konceptem mnohem více než předchozí černo-červené fotografie. Jejich zpracování vás donutí jen tak sedět a vychutnávat si jejich provedení. Přemýšlel jsem jak vhodně uzavřít hodnocení, ale jediné co mne napadá je, že Cesta do neznáma je tím příslovečným větrem do plachet fantasy. Cesta do neznáma je přesně tím, co u všech hrdinů potřebuji. Cesta do neznáma je výjimkou, jež si zaslouží vaši pozornost.... celý text

Dopis 2018, Kathryn Hughes

Děj Dopisu sestává ze dvou linek - jedné sledující osudy Tiny Craigové druhé sledující příběh Billyho Stirlinga. Obě linky se krásně prolínají a vzájemně doplňují, co se dozvíte v jedné je více rozvedené v té druhé. Spolu s hlavními hrdiny je čtenář nucen projít situacemi, ve kterých by se dobrovolně nechtěl ocitnout nikdo. Nechci být příliš konkrétní, ale připravte se na velkou dávku násilí, zoufalství, bezmoci a bolesti. Spád celého příběhu je velmi rychlý, neustále se něco děje a proto je velmi těžké knihu odložit. I když spolu s hrdiny trpíte, chcete prostě vědět, co bude dál, jak to celé dopadne. Jednotlivé postavy jsou pak skvěle vykreslené, i když už od samého počátku víte, kdo je vlastně "padouch" a kdo stojí na straně dobra. Víte, komu budete fandit a od koho můžete čekat to nejhorší. A "záporaci" jsou tak přesvědčivé vedlejší postavy, že vás donutí jimi opovrhovat a v duchu kroutit hlavou nad nespravedlností, kterou jsou schopni páchat. Jelikož se Billyho dějová linka odehrává během čtyřicátých let minulého století, setkáváme se zde také s problematikou tehdejší společnosti, toho, co tehdy bylo a nebylo "přípustné" a jak kruté občas bylo řešení těchto nepříjemných situací i za cenu toho, že přijdete o své nejbližší. Musím přiznat, že jsem od knihy čekala něco podobně příjemného jako Poslední dopis od tvé lásky z pera Jojo Moyesové (a co se týče samotného nápadu, myslím, že se zde asi paní Hughesová hodně inspirovala), ale dostala jsem příběh skrz naskrz protkaný bolestí. Jestli je to dobře nebo špatně nedokáži říct, nicméně rozhodně vím, že obě dvě knihy za to stojí. Pokud tedy máte rádi příběhy o lásce, které nejsou jen samá "duha a jednorožci" a příběhy, ve kterých se prolínají dvě časově velmi vzdálené a přesto propojené dějové linky, je Dopis napsán přesně vám na míru. A já nemohu jinak než knihu upřímně doporučit, protože je napsána vskutku brilantně!... celý text

Terapie vínem 2021, Lucie Melicharová

Terapie vínem je kniha plná naprosto uvěřitelných příběhů, se kterými se už každý z nás v životě setkal, ať už sám, či u jiných. Lucka se jako autorka posouvá dopředu a její styl psaní je neodolatelný. Musíte číst dál a dál, kniha se prostě nedá odložit. Přiznám se, že jsem čekala tak trochu další z mnoha "tuctových" příběhů o nevěře a lásce, kterých je na knižním trhu spousta. Jenže Terapie vínem je tak nějak...nu, omamná jako ono slovutné víno. Jazyk, kterým je kniha psaná, je neskutečně autentický. Věty nepůsobí kostrbatě. Rozhovory vám v hlavě zní tak, jak byste je v reálném životě skutečně řekli, nic strojeného. Dějové linky se krásně proplétají. Postupně se střídají kapitoly z pohledu všech pěti kamarádek. Na začátku jsem měla trochu problém se orientovat v tom, která je která. Tak jsem si musela ke každé vymyslet nějaké "poznávací znamení." Postupem času se to zlepšilo. Na druhou stranu bych ale nechtěla, aby byl pohled některé z hlavních hrdinek vynechán, to by byla velká škoda. Je to tedy něco za něco. Myslím, že se v příběhu najde každá žena, ať už mladší či starší. Každá z nás o sobě někdy pochybuje. Bojuje s problémy. Se vzhledem. Se strachem z mateřství. S problémy ve vztahu. Tahle kniha je tak trochu terapií i pro své čtenářky. Přiměje člověka zamyslet se nad svými problémy. Opravdu jsou tak zlé? Nebo jsou v životě důležitější věci? Netrápíme se zbytečně ve vztahu, ve kterém nejsme šťastné? Měly bychom se mít rády takové, jaké jsme? Na tyhle i spoustu dalších otázek v knize můžete i nemusíte najít odpovědi. Rozhodně to ale stojí za zkoušku. Jediné, co mi na příběhu trochu vadilo, bylo, že se některé scény v různých variacích opakovaly v několika dějových linkách. Maličko to ubíralo na jeho kouzlu. Stejně tak jako některé momenty, ve kterých si postavy hleděly do očí tak intenzivně, až létaly jiskry, a podobně. To jsou ale drobné detaily, které mohu s klidným svědomím přehlédnout a příběhu na kráse nijak zvlášť neuberou. Rozhodně tedy mohu doporučit všem ženským, romantickým duším, ale i těm, které si prochází těžkým životním obdobím a hledají z něj cestu ven.... celý text

Hodná holka, zlá krev 2021, Holly Jackson

Děj pokračování Návodu na vraždu pro hodné holky je napínavý od začátku do konce. Musím říct, že jsem se trochu obávala, aby pokračování na podobné vlně nebylo jen pouhou snahou vytěžit ze zápletky co nejvíc. Bála jsem se, že to bude nuda, že se budou opakovat stejné události jako z předchozího dílu. Naštěstí se ani jedno z toho nestalo a mě příběh pohltil stejně jako u první části! Co se mi však líbilo ještě víc byl obrovský osobnostní vývoj Pipy. Vždycky jsem nesnášela postavy, které byly 100% dobré a bojovaly jen čestnými metodami. Proto se mi nesmírně líbilo, když si Pipa uvědomila, že člověk nemusí být vždy za každou cenu milý, nemusí vždycky všem vyhovět, nemusí vše dělat tak, jak se po něm chce. A že někdy je prostě nutné udělat i něco, co není považováno za správné. Tím si mě tahle holka omotala kolem prstu ještě víc než kdy dřív. Oproti prvnímu dílu se tahle část bude rozhodně líbit všem, co fandí podcastům a příběhům typu "Opravdové zločiny." Hlavní dějová zápletka je do detailů promakaná, měla jsem častokrát husí kůži. Vše dává perfektní smysl a když si uvědomíte, jak to všechno vlastně bylo, je to až neuvěřitelné. Opravdu obdivuji autorčinu fantazii a talent na vymýšlení propracovaných zápletek. Celý příběh je opět propletený graficky zpracovanými konverzacemi či záznamy z rozhovorů, což čtení zpříjemňuje. Knihu mohu rozhodně jen a jen doporučit!... celý text

Vládci popela 2021, Scott Reintgen

Musím přiznat, že když jsem před časem četla Nyxii, byl to sice pěkný příběh, ale prostě mu něco chybělo. Postavy byly takové... ploché, naivní. Proto jsem byla z jedné části zvědavá a z druhé trochu skeptická, když jsem se do Vládců popela pouštěla. A hned první stránky mě přesvědčily o tom, že se Scott jako autor posunul o obrovský kus vpřed. Příběh mě okamžitě vtáhl, líbilo se mi postupně odhalovat fungování světa a uspořádání společnosti. Co se týče originality příběhu, nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. O koňských fénixech jsem slyšela poprvé v životě, což je rozhodně jen a jen dobře. Celý příběh těchto tvorů a jejich fungování je skvěle promyšlený, takže všechno šlape tak jak má. Postavy jsou skvěle propracované. Střídají se kapitoly ze třech úhlů pohledu, jeden za každého hlavního hrdinu. Kapitoly z pohledu Pippy jsou navíc výjimečné. Jsou psány takzvanou du-formou, tedy v druhé osobě (ty jdeš a něco uděláš...). Na nic podobného jsem v knize ještě nenarazila. Překvapivě se to četlo velice příjemně, dějovou linku to zpestřilo. Co se týče samotných postav, Adrian ani Imelda mi k srdci dvakrát nepřirostli, paradoxně nejvíc jsem si oblíbila Pippu a následně i Quinn. (Ale o té nebudu spoilerovat.) Kapitoly jsou vyvážené, všechny postavy dostanou stejný prostor pro to si čtenáře získat. Děj ubíhá příjemnou rychlostí, nic není uspěchané ani naopak zbytečně protahované. Konec je velice uspokojivý. Jedna podstatná zápletka příběhu se vyřeší a druhá se začne rozplétat. A na to, jak to celé dopadne, si budeme muset počkat do dalšího dílu.... celý text

Víno a čáry 2021, Luanne G. Smith

Tenhle kouzelný příběh potěší jistě každého milovníka vína. To je zde s velkou láskou velmi často zmiňované, ať už jeho výroba, tak také chuť. O to víc mne mrzelo, že já sama víno nemám ráda a nemůžu s postavami tuto radost sdílet. Elena je moc sympatická, celé pojetí magie je zde "ze staré školy" - grimoáry, přísady do lektvarů, zaklínadla, tajné sklepy ve kterých čarodějky kujou své pikle. Prostředí i dobové zasazení je vskutku kouzelné. V příběhu se vyskytuje několik francouzských výrazů, které krásně podtrhují autenticitu prostředí. Sice v knize slovníček nenajdete, ale dají se dobře odvodit. A pokud ne, je tu strýček Google. Zkraje se zdá, že se bude jednat o velmi oddechový příběh. Musím tedy říct, že jsem byla velmi překvapená, jakým směrem se příběh přibližně od poloviny knihy začal ubírat. Setkáváme se zde se zakázanou magií, honem na čarodějnice, vězením, jedy i vraždou. Závěr má dvojitou gradaci - nejprve se vysvětlí hlavní zápletka příběhu a následně také onen větší příběh - Elena zjistí, kdo stál za jejím nešťastným prokletím. Romantická linka je zde poměrně nenucená, i když tak trochu zřejmá od prvních okamžiků a možná místy trochu uspěchaná. Rozhodně ale budete Eleně fandit, to vám zaručuji. Je to inteligentní a charismatická žena, jejímuž kouzlu prostě propadnete. :) Dostaneme i zajímavé vedlejší postavy, které jsou velice rozmanité a z celého příběhu vytváří komplexní a dobře fungující příběh s až pohádkovým nádechem. Rozhodně doporučuji všem romantickým duším, které mají rády magii. Doufám, že se dočkáme i pokračování, jinak si ho budu muset přečíst v originále.... celý text

Okovy války 2016, Larry Correia

Vždy se těším na závěrečný díl oblíbené série, byť vím, že je poslední a celý příběh končí. Už nebude žádné pokračovaní, nejspíše se již ani nesetkám s oblíbenými postavami. Je to krásné a zároveň smutné. Jak vnímáte závěry sérií vy? Ale nyní pojďme ke knize samotné. Jake Sullivan se vydává porazit nejvyšší zlo galaxie. Naštěstí na to není sám, společnost dělá roztodivná partička lidí. A myslím, že piráti jsou jejich nejmenším problémem - zase předbíhám… Před samotným naloděním se z Jakea stane bez okolků náborář. Tu bude muset infiltrovat imperiální konzulát, jindy se vydá zpět do Rockwill pro přísně střeženého trestance. Uznejte, není nakonec banda pirátů tím nejmenším problémem? Není třeba zastírat, velice jsem si oblíbil japonce s obrovským kyjem, který je jako…Jake…jen je japonec. Mimochodem, postava „trestance“ mi nápadně připomíná jednoho soudního psychiatra, který byl rovněž vybraným gurmánem. Jistě si dovede představit rozkošnou partičku, které Jake po nalodění na Cestovatelku (není to od Francise rozkošné?) musí velet. Mezitím se Fay v Evropě snaží získat co nejvíce informací o své moci a hlavně se jí naučit ovládat. Jistě víte, že zažila poněkud krušné chvíle, a přesto je tou nejlaskavější postavou z celé knihy. No dobře, v minulosti zastřelila…ha, to vám neprozradím! Jen řeknu, že to byla nehoda, tedy pokud několik výstřelů považujete za nehodu. Francis odvrací hrozby na „domácí půdě“. Jeho zbraně nejsou smrtící, nýbrž diplomatické. Svádí krutý souboj s novinářskými supy a bezohlednými politiky, kteří touží po segregaci a ovládnutí všech aktivních. Osobně si myslím, že je na tom mnohem hůř než Jake, přeci jen pokud selže diplomacie, nemůže vyřešit problém pěstmi. Podaří se Grimnoirským rytířům porazit Nepřítele? Já to vím, ale vy to musíte zjistit! Udělejme si malou rekapitulaci: akce ✓ humor ✓ napětí ✓ skvělé záporné postavy ✓ výborní hrdinové ✓ vzducholodě ✓ atmosféra ✓ Suma sumárum si Okovy války zaslouží 95%. (Poznámka: Celá série byla naprosto báječná, závěrečný díl posunul laťku ještě výše. Celkové hodnocení série: 93%)... celý text

Ženy z La Texu 2021, Jan Mašata

Pokud jste milovníky Kmotra a italských gangů, tahle kniha se vám bude líbit. Námět je, minimálně v našich končinách, velmi neotřelý, což je rozhodně velké plus. Ráda bych řekla, že jsem ze závěrečného "rozhřešení" celé záhady byla překvapená, ale byl pro mě po určitých počátečních indiciích tak trochu předvídatelný. Pan autor totiž v průběhu děje občas zmíní informace, které jsou pro ostřílené čtenáře jako "pěst na oko". :) Ukončení hlavní zápletky bylo pěkně dotažené, vše do sebe zapadlo. Co se samotného konce knihy týče (v tomto případě konkrétně skutečně několika posledních řádků) byla jsem z něj poměrně rozčarovaná. :D Pokud jde o manželské krize, obvykle stávám na straně žen, protože příběhy tak většinou bývají napsané. V tomhle případě však musím přiznat, že Adam mi byl tisíckrát sympatičtější než Sára, která mi spíš tak trochu lezla na nervy. Postavy jsou velmi různorodé, každá má svou osobnost a nejspíš každý čtenář si zde dokáže najít svého "favorita". I když je Adam hlavním hrdinou příběhu, i ostatní postavy dostávají poměrně velký prostor se projevit. Autorův styl vyprávění a použitý jazyk je velmi pestrý, v některých chvílích trochu peprnější. Mě to v tomto případě vůbec nevadilo, naopak to příběhu dodávalo na autentičnosti. Mladším čtenářům bych ho však z tohoto důvodu nedoporučovala. Asi jako každá gangsterka byl i tento příběh v některých scénách poměrně přitažený za vlasy, ale to se příběhům o mafii snad ani nedá vyčítat. Moc se mi líbilo zapojení tajemných prvků, u kterých čtenář pochybuje o tom, zda se jedná o skutečnost nebo něco nadpřirozeného. Pokud jste milovníci akce, pak si přijdete na své - v příběhu se neustále něco děje a i vzhledem k délce knihy děj sviští ohromným tempem. Já osobně bych uvítala, pokud by byly některé pasáže více rozepsané a daly čtenáři trochu víc prostoru pro vstřebání informací a navození atmosféry. Každopádně je to zcela jistě příjemná knižní jednohubka doplněná o velmi zdařilé ilustrace, které čtení osvěží a zpříjemní.... celý text

Magické pouto 2015, Larry Correia

Magické pouto zvolna navazuje na události prvního dílu. Rytíři zdárně porazili mocného kancléře a svět by se mohl připravit na boj s neznámou entitou, jež je úhlavním nepřítelem a lovcem Moci. Jenže tomu tak není. Rytíři čelí závažnému obvinění - spáchání atentátu na prezidenta Spojených států amerických. Z hrdinů se stávají štvanci, lovná zvěř, veřejní nepřátelé číslo jedna a nepřítel se blíží… Příběh se odehrává v alternativní realitě třicátých let dvacátého století. Stejně jako v předchozím díle i zde jsou odkazy na události, osoby či pojmy vysvětleny pod čarou. Není třeba mít sebemenší strach s orientací a souvislostmi jednotlivých reálií. Jak jsem již zmínil, rytíři se stávají lovnou zvěří, ale lovcem není naše staré známe BI, ale tajnější než tajná organizace OCI, kterou zastupuje super drsný agent Crow. Rovněž musím zmínit, že příběh rozšíří i rytíři z Evropy. Za zmínku rozhodně stojí Pochodeň Whipser, která má svůj zvláštní úkol, a Soudkyně Hammerová, která je no... rozkošná, ale více neprozradím. Larry má svůj styl, který mi naprosto vyhovuje. Akcí nabité pasáže střídají klidné a ještě klidnější, jen aby se o pár stran později rozpoutala bitevní vřava či přímo peklo na zemi. Postavy se příliš nerozvíjejí, nedozvíme se o našich hrdinech nic moc nového, ale to není vůbec na škodu. Larry nebude psát nikdy epické fantasy ságy, ale je to vlastně špatně? Ne, to rozhodně ne! Chcete fantasy, které vás provede večerem po náročném dnu? Fantasy, které nemusí být ve vlastním smyšleném světě, ale přesto si jej budete užívat každou stránku? Pak jsou Larryho knihy přímo pro vás a Magické pouto by nemělo chybět v kolonce přečtených! Pohodlně se usaďte a užijte si jízdu. A bezpečnostní pokyny? Nevyklánějte se…co to povídám? Nic takového není! Dobře se bavte Hodnocení: 91%... celý text

Balíček 2018, Sebastian Fitzek

Kniha Balíček se četla velice dobře, děj utíkal rychlostí blesku. Pořád se něco dělo, děj neměl hluchá místa, takže milovníci akce si zde jistě přijdou na své. Emmy - hlavní postavy - mi bylo nesmírně líto, dovedu si představit, že člověk, který si prožije takové trauma, a nemá zrovna valnou psychickou podporu a oporu ve svém okolí, musí strašlivě trpět. A že tenhle nedostatek podpory a také věčné zpochybňování toho, co se vlastně stalo, může i z naprosto zdravého člověka udělat blázna závislého na prášcích. Ostatní postavy v příběhu neměly moc velký prostor, i když jich nebylo zrovna málo. Měly svůj účel, který splnily, ale celý děj čtenář vnímá z pohledu Emmy. Příběh obsahuje několik nečekaných odhalení, musím ale přiznat, že jsem z nich nijak zvlášť odvařená nebyla. Bohužel. Už jsem u knih zažila to, že jsem z některých scén měla husí kůži a doslova jsem události prožívala s hlavními hrdiny, ale v případě Balíčku se tohle nekonalo. Neříkám, že je to proto, že by byl příběh napsaný, tohle jsou jen moje osobní dojmy z knihy. V průběhu knihy se děj stává čím dál tím víc spletitým a propracovaným, až se konečně dostáváme k velkému odhalení pravdy. I z konce jsem byla trochu rozpačitá. Rozhodně se autorovi musí nechat, že má velkou fantazii, to nepochybně. Muselo dát obrovskou práci vymyslet tak propracovanou zápletku. Na druhou stranu je ale tahle zápletka tak strašně komplikovaná a spletitá, že je z mého pohledu nereálná a tak trochu přitažená za vlasy. Jako kdyby se autor na sílu snažil natlačit do závěru knihy co nejvíc zvratů a překvapení. Chtěla bych ale opravdu vyzdvihnout grafickou stránku knihy - obálka i vnitřní grafika knihy skutečně evokuje balíček, což se mi neskutečně líbí. Z knihy jako celku tedy mám poměrně rozporuplné pocity. Určitě není špatná a pro milovníky psychothrillerů to nejspíš bude skvělá jednohubka, ale tak nějak nenaplnila moje očekávání.... celý text

Budeš iba moja 2020, Martina Kováčiková

Při pohledu na obálku této knihy vás nejspíš napadne, že se jedná o erotický román. Opak je však pravdou - Tahle kniha je všechno, jen ne romantická a erotická. Na o něco více než sto stránkách vypráví příběh 28leté Natálie, právničky zaměřené na rodinné právo. Největším paradoxem je tedy to, že žije po boku násilnického tyrana Kristiána, který ji pravidelně ponižuje, mlátí a v podstatě znásilňuje. Jenže jak je známo, i osoby zcela kompetentní k pomoci ostatním v jisté oblasti nedokáží v té samé oblasti pomoci samy sobě. Všichni kolem tuší, že se u ní doma něco děje, především Adrian, vedoucí advokátní kanceláře, kde Naty pracuje, a který je pro ni jako otec. Ona se však neustále vyhýbá řečem o Kristiánovi a jak sama říká - kdyby na to přišlo, ještě by se ho sama zastávala. Naty se chystá na advokátské zkoušky a tak na svou současnou pozici koncipientky hledá nástupce. Když mezi kandidáty spatří mladého muže, který to má v hlavě srovnané a který jí na první pohled učaruje, má jasno - Gregor bude na její pozici ideální. Kvůli předání pracovních povinností je s Gregem v úzkém kontaktu, a to se vůbec nelíbí Kristiánovi, který ze žárlivosti začne své tyranství ještě stupňovat. Jednoho dne oznámí Natálii, že přestane brát antikoncepci, udělají si dítě a vezmou se. Naty si vůbec není jistá, jestli s Kristiánem chce dál žít, ale když jí a její matce zaplatí dovolenou, začne to vypadat, jako že se věci obrací k lepšímu. To ale ještě netuší, co za touhle dovolenou stojí a co jí čeká doma. Nakonec skončí v nemocnici a začne trpět panickými ataky a depresemi. I když konec nejspíš není takový, v jaký čtenáři doufají, čekala jsem ho. A jsem moc ráda, že do něj paní autorka šla. Život často prostě není procházka růžovým sadem a na každého nečeká happy end jako z milostného románu. V knize jsou naprosto přesně vykreslené pocity lidí trpícími panickými záchvaty a něco takového dokáže popsat a pochopit jedině člověk, který něco podobného v životě zažil. Spousta lidí si myslí, že se člověk po traumatickém zážitku nebo po dlouhodobém psychickém teroru dokáže po pár týdnech či měsících oklepat a být zase normální. Neumí si představit tu prázdnotu v duši a strašlivé myšlenky, které člověka sžírají zevnitř. Nikomu proto nepřísluší říkat takovému člověku, že už by se sebou měl konečně něco udělat a dát se dohromady. Někteří lidé se z toho nedostanou už nikdy a nesou si s sebou tohle těžké břemeno celým životem. To, že se člověk tváří vesele a šťastně ještě neznamená, že v tu samou chvíli nesvádí vnitřní souboj sám se sebou. Příběh je psaný velice čtivě a vzhledem k jeho délce je to taková "jednohubka" na dlouhý zimní večer. Je opravdu realistický a myslím, že byste ho neměli číst ve chvíli, kdy se zrovna necítíte psychicky dobře. Takže se radši nejdřív příjemně nalaďte, uvařte si hrnek dobrého čaje nebo kávy, a teprve pak se pusťte do příběhu Natálie. Nesmírně si vážím toho, že se paní autorka rozhodla o takovémto tématu napsat knihu. Je důležité o takových věcech psát a rozšiřovat povědomí o tom, jakými psychickými problémy si lidé můžou procházet. Hodnocení: 90% Velice děkujeme autorce za poskytnutí e-knihy k recenzi. :)... celý text

Smart Casual 2020, Daniel Šmíd

Položili jste si někdy otázku jaký význam má náš oděv? Oděv neslouží jen k zahalení našeho těla z důvodů společenských, neslouží jen k ochraně před vlivem počasí. Oděv je zároveň způsob komunikace s lidmi v našem okolí, vyjadřuje naše postavení, pocity a zároveň morální přesvědčení. Ovšem nyní se zaměříme na knihu samotnou. Vazba a papír Filozofie knihy spočívá v drobných detailech, které dokáží rozlišit mezi produktem kvalitním a méně kvalitním. Na první pohled dělá, po materiálové stránce, kvalitní knihu vazba, přesněji struktura použitého materiálu. V případě Smart Casual je použita pevná vazba s velice příjemnou texturou, která mi připomíná tkané plátno, díky čemuž je velice příjemná na omak a slibuje dlouhou životnost. Barevná kombinace odstínů šedi a zlaté barvy je nevtíravá a elegantně jednoduchá. Druhým prvkem, který učiní knihu v očích majitele hodnotnější je použitý papír, a ten je opět velice kvalitní. Má příjemnou gramáž a strukturu. Za veliké plus považuji i skutečnost, že je použit „jednotný“ papír, tedy stejný materiál pro text i fotografie, o kterých si povíme později. Smart Casual - styl nebo filozofie? Daniel Šmíd již v úvodu hovoří o důležitých otázkách, které jsou spojeny s oděvním průmyslem. Záměrně jsou nepoužil termín módní průmysl a hned si povíme proč. Není nic pomíjivějšího nežli móda a zároveň nic tak proměnlivého. Každý rok jsou jiné barvy a vzory módní či „in“ a právě tato proměnlivost definuje dočasnost módy, její nevyhnutelný zánik, který pramení „z barvy či vzoru nového roku“. A právě opak pomíjivosti, nadčasovost, je jedním z hlavních pramenů stylu Smart Casual. Položili jste si někdy otázku jestli je pestrobarevné tričko s velkým nápisem oděvem, který budete nosit i další léto? A to je pomíjivost módy. Pan Šmíd hovoří nejen o otázkách nadčasovosti (udržitelnosti) oděvu, o údržbě a péči, ale také o mužské postavě (stavbě těla) a především o doporučeních, které jsou vhodné nejen dle anatomie, situace a vhodnosti daného oděvu dle určité příležitosti. 
 Organizace šatníku - čistý stůl a obsah knihy Kniha je rozdělena do jednadvaceti kapitol, které jsou dokonalými průvodci. Na začátku každé kapitoly se dozvíte, co vás čeká, ale především co vám daná kapitola sdělí, co vás naučí. Samotný text je členěn vždy do dvou sloupců. Toto rozvržení mi připomíná noviny, závan starých časů v době digitálních technologií. Svým způsobem mne tyto sloupce přiměly zpomalit a čtení si doslova vychutnávat, za což může i zvolený font, který je krásně čitelný. Fotografie poví více než tisíc slov Čím by byla kniha o odívaní, kdyby postrádala fotografie? Byla by úspěšným manuálem, který by vám pomohl poskládat šatník? Jistěže ne, proto ve Smart Casual naleznete více než čtyřicet fotografií, které jsou nejen originální, ale především výborně zpracované. Jednotný styl aranžování působí neutrálně, díky čemuž vynikne každá kompozice, a umožní vám studovat jednotlivé detaily, které si zaslouží vaši pozornost. Komu je kniha určena, závěr a hodnocení Když jsem knihu dočetl položil jsem si několik otázek. V první řadě jsem hledal odpověď na to, komu je kniha určena. V první okamžik mne napadl muž dvacátého prvního století. To ovšem není tak úplně pravda. Kniha je určena nejen dospělému muži či ženě, jež chce pečovat o svého drahého, zároveň je určená rodičům, otcům i matkám, neboť právě rodiče vychovávají svého potomka, předávají mu názory, zkušenosti, svůj pohled na svět. Myslím si, že pokud se naučíme odívat chytře budeme se cítit lépe nejen díky tomu, že budeme lépe vypadat a zároveň ušetříme finanční prostředky, ale především proto, že přispějeme ke kvalitě životního prostředí, protože odmítneme rychlou, nekvalitní módu. Smart Casual mohu jednoznačně a bez jakýchkoliv výhrad doporučit všem, kteří si váži sebe, své rodiny, přátel a země, která je naším domovem. S velkou radostí mohu dát své první absolutní hodnocení a jsem rád, že jde o knihu, která vznikla v České republice. Hodnocení: 100%... celý text

Nájezdník z Pustiny 2020, Tomáš Sekerka

U většiny sci-fi či fantasy knih obálku ani příliš nevnímám. Nesoustředím se na detaily, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Zuzi Maat vytvořila obálku, která kombinací barev, temným laděním a především propracovaným válečníkem zaujme na první pohled. Vlastně jsem strávil docela dost času zkoumáním každéhi jednoho detailu. To se mi nestává opravdu často, ale teď k samotné knize. Děj knihy začíná v 39. roce po D.T. - Době temna. Oblohou neplují mraky roztodivných tvarů a velikostí, Slunce již není klenotem, miliardy hvězd neprotínají noční tmu ve společnosti měsíce. Svět zahalila fialová nepropustná Clona, jež změnila život všech lidí. Společnost se dělí na obyvatele pustiny a měšťáky. A stejně jako se dělí společnost, dělí se i kniha samotná, která je vyprávěna z pohledu Erika, člena Klanu Pustiny a Nikkol žijící v bezpečí a blahobytu megaměsta. Na jedné straně víra v Rubínového boha, Omni Pugnae, dodávající sílů dobyvačným barbarům pustiny, na druhé straně nebezpečný virus KiSMET, který napadá lidský organismus skrz vysoce pokročilou technologii zvanou I.T.E. Rozdělení na dvě linie je rovnoměrné a rozhodně nemohu říci, že by mne spíše technologická část věnovaná Nikkol nudila oproti brutální, akcí napěchované části věnované Erikovi. Děj samotný byl plynulý, sem tam se ovšem objevila část, která by si zasloužila více pozornosti. Vzhledem k celku ale mohu těch pár slabších momentů odpustit. Naopak části vyprávějící příběh Bezejmenného či souboj s kyborgem byly natolik skvělé, že na ně budu ještě dlouho vzpomínat. Jediné co mne vysloveně naštvalo byl konec. Pamatujete si, jak je nepříjemné, když sledujete svůj oblíbený seriál, a na jeho konci je věta „Pokračování příště…“? Naštěstí je pokračování a tedy i závěrečný díl s názvem Otrok megaměsta uveden v edičním plánu roku 2020. A já se jej nemohu dočkat! Pokud jste fanoušci sci-fi, post-apo knih či českých autorů, rozhodně neváhejte ani minutu. Odměnou vám bude příběh plný akce, napětí a násilí. Hodnocení: 95%... celý text

Elixír na lásku 2020, Kim Martinová

Musím říct, že celá myšlenka světa napůl psů je opravdu originální, není podobná ničemu, co jsem dosud četla. Autorka má celý systém důkladně promyšlený. Proto mi bylo líto, že kniha není delší, spousta zajímavých myšlenek pak nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Věřím, že brzy dostaneme další příběh z tohoto úžasného světa. Samozřejmě, jedná se o YA romantický příběh, ale není to ani žádná přehnaná slaďárna. Upřímně bych neřekla, že je to úplně feelgood příběh, často jsem si u něj totiž napětím "kousala nehty". Zároveň také nečekejte žádné explicitní sexuální scény - je to kniha spíše pro náctileté čtenáře. Takže pokud vám je "-náct", budete se moci ztotožnit s hlavními hrdiny a nejspíš s nimi také intenzivně prožívat všechny jejich pocity. Pokud vám je "-cet", jako mě, bude to pro vás taková milá, nostalgická připomínka toho, jaké byly vaše první, nevinné lásky. Yasmin je taková ztřeštěná, drzá puberťačka, se kterou se člověk nikdy nenudí. Will mi na druhou stranu moc nesedl. Je to takový ten typický "good boy", který se sebou nechá často zametat a nedokáže z hlavy dostat svoji bývalou přítelkyni. I ostatní postavy dostaly své vlastní, propracované charaktery a osobní motivy. Moc jsem si oblíbila Kierona a Lucy. Příběh je vyprávěný svižně, pořád se v něm něco děje a dostane se nám spousty nečekaných zvratů. Musím říct, že do posledních pár stránek jsem netušila, jak to celé dopadne. S koncem jsem byla víceméně spokojená, i když jsem tak trochu fandila "druhé straně". Také se mi moc líbil epilog, který byl takovou pěknou, dospělou tečkou za příběhem. Myslím, že ten oceníme spíš právě my, starší čtenáři. Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst originální romantický příběh odehrávající se mimo naši dimenzi.... celý text

Jedové trny krásných rudých růží 2019, Lucie Melicharová

Tahle nenápadná knížečka v sobě skrývá 26 básní s širokou paletou témat. Všechny básně jsou rýmované, bez volného veršování. Spousta básní se týká květin. Nejen růží, které nalezneme v názvu díla, ale také tulipánů nebo slunečnic. Opěvují jejich krásu, která je jistě nezměrná. Nejen květiny jsou však tématem této knihy, také stromy, slunce, moře a další krásy naší přírody. Některé básničky se zabývají životem samým, a tím, že bychom si ho měli užít dokud máme čas. Nalezneme zde i krásnou báseň věnovanou Mamince nebo Vánocům. Najdeme tu však také varování před minulostí a tím, jak bychom přes špatné chvíle v životě neměli zapomínat na ty dobré. V básni s názvem Kafi zdar! jsem se našla, konkrétně v téhle sloce: Krušná bývají brzká rána, Vždy přepadá mě velký splín. A potom přijde další rána, když do práce je čas jít. V další básni se nás zase autorka ptá: Zemřít hlady, ale krásná? Být bez duše tělem? Jsi takhle vážně šťastná? Tohle je však cesta jasná, a vede jen jedním směrem. A pro milovníky nadpřirozených bytostí je tu taky jedna - Cesta k peklu, která dokazuje, že pomůžeš-li čertu býti šťastný, peklem se ti odmění. Tahle sbírka se svými 50 stranami sice není nikterak dlouhá, ale myslím, že každý si v ní najde to své. Každý v ní najde něco, s čím sám bojuje, a tahle knížka mu poskytne útěchu nebo radu. Je to takový milý každodenní přítel do kapsy.... celý text

Drsná magie 2015, Larry Correia

Amerika, 30. léta 20. století… tedy alternativní. Ve světě Drsné magie je všechno úplně jinak než jsme se učili ve školách. Během 19. století se na Zemi objevila Moc, síla pramenící z neznáma. Moc propůjčuje některým lidem zvláštní schopnosti, které jsou závislé na tom jak silně a na jaký okruh moci je člověk napojen. Lidé, mágové, ovládající moc jsou označování jako Aktivní či Pasivní. Pasivní ovšem narozdíl od aktivního není schopen využít Moc dle vlastního uvážení. Lidé mají z mágů obavy, i když to byly právě mágové, kteří vyhráli velkou válku. Tedy k jejímu ukončení pomohl Nikola Tesla, který vynalezl super zbraň označenou jako Mírový paprsek. Nebyla to ovšem nejničivější zbraň, kterou vytvořil. Hlavní hrdina, Jake Sullivan je vlastenec, bývalý voják a trestanec. Z vězení jej dostane jen dohoda s J. Edgarem Hoover, jejímž předmětem je lovení Aktivních, tedy těch na špatné straně zákona. Když se na seznamu objeví jméno Delilah Jonesová, Jake netuší jaké problémy na něj čekají. Nebudu lhát, urban fatasy mám velice rád, protože je zasazena do našeho světa, tedy aspoň částečně. Larry Correia ovládá žánr naprosto bravurně, neb jeho tvorbě nechybí humor, akce, ano i romantická linka a brutalita. Přestože je úvod poněkud nejasný a můžete mít dojem, že se lehce ztrácíte, nemusíte se ničeho bát, vše bude postupem času vysvětleno. Alternativní realita je představována s naprostou přirození, místy máte pocit jako by se jednalo o skutečnost. Charakterům je věnován dostatek péče a prostoru, díky tomu nepůsobí nikterak ploše či prvoplánově. Drsná magie není výplň mezi dalším dílem Lovců monster, ale z každé stránky čiší „Jsem Grimnoirská kronika, pamatuj si to a nezapomeň“. Larry je milovníkem akce, proto ani tady nechybí, ale jako vždy nemá negativní vliv na zápletku. Podtrženo sečteno… Drsná magie je skvělý příběh odehrávající se v alternativní realitě. Některé postavy budete milovat, jiné nenávidět. Jisté je však to, že od první stránky vás bude bavit! A je to tu zase, netrpělivě očekávám pokračování, které je již na cestě.... celý text

Císařovy čepele 2016, Brian Staveley

Pro začátek chci říci, že jsem už dlouho nečetla takhle obsáhlé fantasy. Svět, který nám je představen v Císařových čepelích je obrovský a komplexní, má neskutečně propracovaná pravidla. Příběh vypráví o třech potomcích samotného Annurského císaře Sanlituna - jmenovitě o Kadenovi, Valynovi a Adare. Kadena poslal otec do dalekých hor, aby se učil od Shinských mnichů. Valyna na vzdálených ostrovech trénují jako elitního zabijáka - kettrala. A Adare je, jako jediná ze sourozenců žijící v hlavním městě, přítomna vraždě jejich otce. Spolu s vraždou se však objevuje také spiknutí proti zbylým členům rodiny. Co se týče Shinských mnichů, jejich teorie jsou tak propracované, že bych neměla ten nejmenší problém uvěřit, že takové náboženství je reálné. Výcvik i mise kettralů jsou naprosto originální. Věřte mi, o ničem takovém jste ještě nečetli. První třetina knihy byla hodně o poznávání principů fungování světa a hlavních postav. V druhé třetině přichází první akce, a že jí teda není vůbec málo. No a ve třetí třetině jsem si už kousala nehty napětím. Dočkala jsem se několika zvratů, že kterých jsem měla husí kůži, a to už se mi u knihy dlouho nestalo. Zatím mohu tuhle sérii jen a jen doporučit. Jsem z ní nadšená a doufám, že tomu tak bude i u dalších dílů. :)... celý text

Jak to celé přežít a nezbláznit se 2019, Denisa Cziglová

Musím s ostudou říct, že když jsem tuhle knihu nějaký čas zpátky zahlédla, aniž bych si ji pořádně prohlédla, myslela jsem si, že je to zase jen další kniha plná "rad do života" od nějaké rádoby influencerky. Jak jsem se ale zmýlila! Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo je nespokojený se svým životem. Kdo každý den prožívá stres, nervuje se, odbývá se nezdravými jídly a nezabývá se svým vlastním zdravím. A proč? Protože tahle kniha vám: 1. Ukáže, jak můžete dopadnout, pokud se s tím vším nepokusite něco udělat. 2. Ukáže vám, že existuje taky jiná cesta. Při čtení téhle knihy si člověk uvědomí, jak to, že je naše zdraví to nejdůležitější, není jen otřepaná fráze. Je to fakt. Taky si uvědomí, že i na tom, že doktoři léčí důsledky a ne příčiny, asi něco bude. Člověk se sám o sebe musí starat, mít se rád, pečovat o sebe. Necpat do svého těla jedy. Dovolit mu odpočívat, ne být pořád jen ve stresu. A taky nám ukáže, jak je důležité za to všechno bojovat. Nesmířit se s tím, že to nejde, ale bojovat za to, aby to šlo! Plus je v knize spousta fotek a taky hromada zdravých receptů!... celý text

Labyrint u Mrtvého ženicha 2017, Jana Rečková

Tahle milá knížka vypráví o partě více či méně malých dětí, které si říkají Zrůdičky. Tak trochu nezapadají mezi ostatní děti, ať už svými vlastnostmi, nebo svým nadprůměrným intelektem. Jsou opravdu roztomilé a jako celek jsem si je moc oblíbila, každopádně z kraje mi dalo hodně zabrat, než jsem si je všechny zapamatovala, neboť jich je +-10 (parta průběžně roste) a často jsou v příběhu zmiňovány příjmením. Po chvíli jsem si ale na všechny zvykla, musím říct, že každá Zrůdička měla svou osobnost. Hlavní zápletka knihy poté spočívá ve faktu, že pod Klášterkem (variace na Žďár nad Sázavou) jsou podzemní chodby plné radonu, který má na starousedlíky pozitivní vliv, co se zdraví týče. Takže třeba člověk, který je na vozíku, díky radonu může zase začít chodit. Zrůdičky se zapletou do záležitostí místního mafiána, který sužuje obyvatele Klášterka, vyžaduje po nich výpalné, a který si chce katakomby přivlastnit. Není však jediný. Zrůdičky, které už mají dost neustálého vydírání jejich rodičů se rozhodnou vymahače pana Tomana tak trochu postrašit a zavést je právě do oněch podzemních chodeb. To ale ještě netuší, že ve tmě na ně čeká něco daleko horšího, než pár krys a stará plíseň... Kniha je členěna do spousty kapitol, v jejich názvu se obvykle dozvíme, které části skupiny se týkají. Některé jsou dokonce i z pohledu protistrany, což děj výborně oživuje. Jak už jsem říkala, postav je tam opravdu kvantum, když připočítám i rodiče všech dětí, takže není vždy úplně snadné se zorientovat kdo je kdo a kde se zrovna nachází. Příběh ubíhá rychle, celý děj se vlastně odehraje během pouhých pár dnů. Po jeho přečtení jsem dostala chuť prozkoumat, zda Žďár skutečně má takové podzemí, protože je v knize opravdu moc hezky vykreslené.... celý text