PrincaListicka přečtené 205

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Když se stíny natahují 2022, Jasmina Petlach

Už podle obálky každého čtenáře nejspíš napadne, že se nebude jednat o zrovna veselou knihu. A skutečně tomu tak je - hlavním tématem je totiž válka v Bosně. Máme zde dvě hlavní hrdinky - Auroru a Evu. Obě dvě jsou na začátku příběhu velmi mladé, Aurora je v podstatě ještě dítě a Eva studentka. Žijí si spokojeně se svými rodinami, nicméně v určitém bodě jejich každodenní reality jim dojde, že něco není tak, jak má být. Že se najednou nemůžou stýkat se svými přáteli. Že se na ně někteří sousedé dívají skrze prsty. Že v televizi neustále hlásí o nepokojích a bojích, které se v jednu chvíli zdají tak vzdálené, ve chvíli druhé jsou ovšem již za dveřmi. Dějové linie se hodně střídají, stejně tak jako pohledy obou hrdinek. Hned na začátku knihy tedy víme, že se obě dvě dívky v určitém bodě příběhu setkají, jen nevíme kdy a za jakých okolností. Dozvídáme se také něco o jejich současném životě ještě před tím, než se dozvíme, jakými hrůzami si musely projít. Nejdůležitější na celém příběhu je fakt, že ani jednou není konkrétně zmíněné, mezi kým dané boje probíhají či k jaké straně dívky patří. Místo toho zde máme tři skupiny lidí se zvláštními, až pohádkovými jmény - Snowyany, Silasovce a Jayveejce - které uctívají každá jednoho bájného draka namísto "klasického" boha. Tohle je podle mě jedna z nejlepších věcí, co mohla autorka udělat. Protože tímto přesně ukazuje to, co si spousta lidí neuvědomuje - je úplně jedno, na jaké straně stojíte. Války nemají vítěze, jen viníky a oběti. Každý má vždycky pocit, že to jeho strana je ta "správná" či "dobrá," nebo snad "v právu." Jenže úplně stejně to vidí i strana druhá či třetí. Vyrůstáme v určitém prostředí, kde jsou jisté politické směry, náboženství či jakékoliv další konfliktní oblasti považované za správné a některé jiné za špatné. Tak nás to učí od malička. Ale je tomu skutečně tak? Doopravdy je vždy jedna strana ta "zlá" a druhá "hodná?" Myslím, že všichni, kdo se nad tímto zamyslí, musí nutně dojít k závěru, že nic nikdy není černobílé. Jedna věc je však jistá - v každém takovém konfliktu budou trpět nevinní, bezbranní lidé. Kniha popisuje příšerná zvěrstva, kterými si museli všichni civilisté, uprchlíci či váleční zajatci projít. Myslím, že nemá smysl zde vyjmenovávat konkrétní situace, protože není tak těžké si je domyslet. Je to opravdu až neuvěřitelné a smutné. Nicméně jsem ráda, že jsem se prostřednictvím tohoto příběhu dozvěděla něco víc o válce v Bosně a Hercegovině. Bylo osvěžující, že toto nebyl jeden z dalších příběhů druhé světové války, kterými je, mám ten pocit, knižní trh tak trochu přesycen. Styl výpravění je naprosto skvělý, svěží, děj rychle ubíhá. Autorka má skvělé vyjadřovací schopnosti a podařilo se jí příběh tak detailně proplést do sebe, takže má čtenář až pocit, že pomalu rozplétá jednotlivá vlákna tohoto složitého příběhu a nenávratně se blíží k jeho rozuzlení. Musím jen přiznat, že zkraje se mi trochu pletlo, které zážitky patří Evě a které Auroře, ale po chvíli čtení se toto ustálilo. Obě dvě hrdinky jsou velmi sympatické a silné osobnosti, které není vůbec těžké si oblíbit a věřit v jejich šťastný konec. Nicméně konec samotný byl velmi smutný a dojemný, pobrečela jsem si. Přiznám se, že pro mě byl tak trochu překvapením, a že jsem čekala klasický happy end. Na druhou stranu mě autorka příjemně překvapila tím, že se odhodlala pro takovýto konec.... celý text

Jak zkrotit svůdníka 2022, Evie Dunmore

Z prvního dílu téhle historické romantické série jsem byla naprosto unešená, ústřední dvojici jsem si absolutně zamilovala. Když jsem pak zjistila, že druhý díl nebude o mé oblíbené Annabelle, ale o její kamarádce Lucii, trochu jsem znejistěla. Bude i druhý díl tak skvělý? Co když mi Lucie jako hlavní hrdinka nebude sympatická? Nicméně již po pár stránkách bylo jisté, že takové zklamání se nekoná. Lady Lucie si mě totiž svou nezkrotnou povahou a ochotou udělat pro svou věc prakticky cokoliv ihned omotala kolem prstu. Díky vzájemné přitažlivosti a chemii mezi Lucií a Tristanem dostáváme bezpočet kouzelných situací, kterých prostě nikdy není dost. Po několika přečtených kapitolách jsem měla ohromnou radost, že je druhý díl delší než první, i přesto mi však trvalo pouhé dva dny ho přečíst. Přišlo mi také, že je tento díl o dost odvážnější než byl díl první, což není vůbec na škodu. Erotické scény jsou velmi dobře napsané, nepůsobí trapně ani nechutně, opravdu jsem si je užívala. Nenechte se však zmýlit - kniha není jen prostoduchým erotickým dobrodružstvím. Je plný chytrých diskusí a inteligentních nápadů, zabývá se důležitými otázkami dané doby a každý si v ní jistě najde to své. To, že má Lucie jako domácího mazlíčka kočku Boudiccu je jen třešničkou na dortu pro každého kočkomila. Děj ubíhá nesmírně rychle. Rebelky z Oxfordu jsou přesně tím typem knihy, kterou prostě nejde odložit, a budete ji chtít číst dál a dál i navzdory spánku, práci či jiným povinnostem, dokud se nedozvíte, jak to celé dopadne. Autorka mě po přečtení druhého dílu, který byl dle mého názoru ještě lepší než ten první, pouze utvrdila v tom, že je brilantní spisovatelkou, a že budu netrpělivě vyčkávat každou další knihu z její tvorby.... celý text

Rudý vlk 2022, Rachel Vincent

Již od samého počátku jsem se ke knize skutečně snažila přistupovat jako k YA literatuře - nespadám do cílové skupiny, ale přesto si občas ráda příběh z této kategorie přečtu. Nicméně musím říct, že kniha bohužel má očekávání příliš nenaplnila a mé dojmy z ní byly spíše vlažné. Nezlobte se na mě, ale holka na přelomu patnáctého a šestnáctého roku svého života, která nemyslí na nic jiného než jak se vdá a bude vychovávat kupu dětí, mi skutečně nepřipadá jako důvěryhodná postava. Spíš mi to připadalo už od počátku úsměvné, protože na jednu stranu Adéla neustále myslí na výše zmíněné věci, ale na stranu druhou se pořád chová jako umanuté děcko, kterému někdo sebral oblíbenou hračku. A přesně takhle to vypadá celou knihu. V jednu chvíli je Adéla naivní, jedná neuváženě a hloupě, a v druhou chvíli je z ní uvědomělá a zodpovědná žena. Pochopila bych, kdyby se celou dobu chovala naivně, přeci jen je to puberťačka, ale tohle neustálé střídání nepůsobilo věrohodně. A tento typ chování se neobjevuje jen u ní, ale i u ostatních postav příběhu. Vlastně na tomhle principu stojí i hlavní zápletka celé knihy, kdy se Adélina matka, která své dceři neustále klade na srdce, jak je les plný nebezpečí a příšer a musí se mít stále na pozoru, najednou promění v nezodpovědnou puberťačku a udělá naprosto začátečnickou chybu. To, že Adéla (a nejen ona) je naprosto nesympatická a nedokázala jsem si ji v průběhu celého příběhu oblíbit ani trošku, je spíš už věcí mé osobní preference a knize to nevyčítám, nicméně výše zmíněná fakta prostě nejsem schopná knize odpustit. A stejně tak musím přiznat, že mi opravdu vadilo to, že jméno hlavní hrdinky bylo přeložené do češtiny. Proč? Proč proboha máme Sofii, Graingera, Maxe, ale najednou máme Adélu? Vždyť to zní otřesně. Já, jakožto bilingvní člověk, miluji češtinu i angličtinu úplně stejnou měrou, ale opravdu nemám ráda, když se oba jazyky nesmyslně míchají dohromady. Souboje a akční scény jsou dalším bodem, ve kterém jsem příběhu vůbec nevěřila. Holka, která nikdy s ničím a nikým nebojovala, dokáže po měsíci ne až tak úplně intenzivního tréninku najednou neohroženě zabíjet monstra v lese? A pak je tu ještě jedna věc - nějak nechápu, proč je příběh označován jako převyprávění červené karkulky, protože mi přišlo, že jediné, co mají tyhle dva příběhy společné, je babička bydlící uprostřed lesa a vlci. Abych ale nebyla jen negativní, velmi se mi líbilo prostředí vesnice, ve které se příběh odehrává, moc se mi líbila atmosféra celého příběhu a také les a nebezpečí, která ukrývá. Stejně tak jsem si oblíbila postavu Maxe, který mi připadal jako jediný člověk široko daleko, který měl v hlavě mozek. I samotná myšlenka ochránkyně, u které nechci zacházet příliš do detailů, abych vám nic neprozradila, je velmi pěkná, a myslím, že by se dala zpracovat mnohem lépe. Také bych chtěla vyzdvihnout, že kniha nebyla psána žádným "sluníčkovým" stylem a když došlo na nepříjemná rozhodnutí, autorka se rozhodla jít tou méně příjemnou, ale celkově prospěšnější cestou, i když například zahrnovala smrt či zachránění vlastního krku na úkor ostatních. To opravdu oceňuji, nemám ráda, když se v knihách postavy chovají za každou cenu bezchybně a "správně." Moc mě mrzí, že nemohu o knize napsat více pozitiv, ale ve svých hodnoceních ráda zůstávám upřímná. Knihu doporučuji spíše nenáročným čtenářům, kteří jsou ochotni příběhu odpustit nedotaženost a naivitu na úkor dobře vystavěné atmosféry a několika neotřelých témat.... celý text

Budoucí úča aneb Převážně nevážně o studiu v době covidu 2021, Martina Abrahámová

Tato útlá modrá knížka zdobená matematickými a fyzikálními vzorečky, kterém nepochybně rozumí jen správný matfyzák, je vlastně takovým deníčkem autorky. Ta se totiž na střední škole rozhodla, že se navzdory své lásce ke psaní pustí do studia matfyzu a jednou bude předávat své znalosti dalším generacím jako učitelka. Za tohle rozhodnutí jí ode mě náleží pořádná dávka obdivu. Jen málokdo se odváží vstoupit do vod učitelství, natož potom v kombinaci matikou a fyzikou. Dozvídáme se tedy, jaký je samotný přerod ze středoškolačky na vysokoškolačku, jaké nástrahy skýtá informační systém, jak velký problém je si správně zapsat předměty a jaké nástrahy na vás mohou čekat mezi stěnami fakulty. Nicméně výše zmíněné historky nejsou ani zdaleka hlavním motivem knihy. Najdete zde třeba návod na použití matfyzáka, zážitky ze zahraničí, vtipné historky z online výuky, příhody z rodinné kavárny či autorčiny první pokusy o to někoho něco naučit. Historky jsou milé, nenucené, uvěřitelné a vtipné. Situací, ve kterých jsem viděla sama sebe, nebylo málo a o to více jsem si je užila. Jediné, co mi v knížce trochu scházelo, byly nějaké časové milníky, abych se mohla trochu lépe orientovat v tom, kdy se která historka odehrává. Kromě této drobnosti však mohu knize "vytknout" snad je to, že je tak krátká. Vůbec bych se nezlobila, kdyby byla alespoň dvakrát tak dlouhá. Nicméně doufám, že až autorka do své sbírky přidá zážitky z učitelování, podělí se s námi o ně v další knížce. Doporučuji všem, kteří si chtějí u čtení odpočinout, pobavit se a třeba i těm, kteří na čtení nemají moc času, neboť se jednotlivé vstupy dají číst pohodlně i s větším časovým odstupem.... celý text

Amari a Noční bratři 2021, B. B. Alston

Na úvod je asi nejdůležitější zdůraznit, že se jedná o příběh určený primárně dětem a tudíž se v něm objevují prvky příslušící tomuto žánru. Příběh je vyprávěn v ich-formě a dostává se nám tedy autentického stylu vyprávění z pohledu puberťačky. Tento styl vyprávění je zároveň skvělý také v tom, že Amari, stejně jako my, o nadpřirozeném světě vklíněném do toho našeho a jeho chodu nic neví, a tudíž při čtení zažíváme stejné či podobné pocity jako hlavní hrdinka. Myslím, že už z popisu děje je jasné, že se kniha potýká hned s několika tématy, které nejsou úplně snadné. Řeší se zde původ, barva pleti, setkáváme se s příběhem matky samoživitelky i a faktem, že když se člověk narodí do "dobré" rodiny, má prostě o dost víc štěstí než ostatní. V určitých chvílích se dostáváme až tak trochu na tenký led,kdy hrozí větší konflikt. Nicméně Amari ze sebe i přes nepřízeň osudu rozhodně nedělá žádnou chudinku, na naopak, je to velká bojovnice, která si stojí za svými názory a rozhodnutími, a nenechá se od ostatních beztrestně ponižovat. Velmi důležitými postavami v příběhu jsou také Amariini přátelé. Jednou z jejích kamarádek se například stane drakodlačice Elsie, která má velké nadání pro vynalézání všelijakých technických zlepšováků. Amari zde také najde kamaráda, od kterého by na první pohled spojenectví vůbec nečekala. Příběh je plný překvapení a zvratů, které jsou často nepředvídatelné, a neustále čtenáře udržují v napětí a zvědavosti. Je zde hodně akce, často jsou demonstrovány magické schopnosti jednotlivých dětí i dospělých. Dozvídáme se spoustu zajímavostí z nadpřirozeného světa a také jeho propojení s naším běžným světem prostřednictvím vysvětlení nejrůznějších událostí, které byly tak trochu zakamuflovány v něco jiného. Na mě osobně byly některé scény až trochu přehnané a některé vynálezy působily trochu infantilně, stejně tak mi trochu vadil překlad některých jmen a pojmenování z angličtiny, nicméně opravdu nepatřím do cílové skupiny čtenářů. Umím si představit, že před 15 lety bych z knihy byla naprosto unešená. Velkým plusem jsou také pěkné ilustrace doprovázející začátek každé kapitoly. Knihu bych rozhodně doporučila všem fanouškům magie a nadpřirozena (i těm dospělým), kteří si rádi přečtou příběh o velké odvaze a boji "dobra" proti "zlu."... celý text

Tajemství 2021, Tereza Dobiášová

Musím říci, že zkraje jsem vůbec nevěděla, co mám od příběhu čekat. Popravdě jsem nečekala, že bude zápletka taková, jaká je. Ale musím také říci, že to bylo překvapení veskrze pozitivní. Nikdy jsem podobný příběh nečetla. A protože jsem člověk, který miluje fakta, byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že autorka svůj příběh skutečně vystavěla na těch malých střípcích informací, které z této doby máme. Jen se na něj podívala úplně jinak, než všichni ostatní. Především se snažila na vše nahlížet očima ženy tehdejší doby. Četla mezi řádky a do rovnice doplnila neznámé, které se sice mohou jevit jako naprosto liché...ale co když ne? Když připustíte, že je něco takového možné, začne celý příběh dávat smysl a už navždy ve vás zůstane. Děj knihy neutíká příliš rychle. Vlastně chvílemi máte pocit, že se neděje skoro nic. Jde totiž především o pocity hlavních postav, o jejich myšlenky, morální zásady a pochybnosti, se kterými se musí vypořádávat. Podstatná je duchovní stránka a také víra a bůh. Existuje jen ten křesťanský? Nebo je i jiný bůh, který prostupuje vše kolem nás, který je v každém listu, větvičce či květů? Podobných konfliktů je v knize spousta a i když na ně logicky nedostaneme jednoznačnou odpověď, donutí nás k zamyšlení. Charaktery jednotlivých historických osobností jsou vykreslené uvěřitelně, rozhodně nejsou ploché či prvoplánové. A i když s přihlédnutím k historickým faktům tak nějak tušíte, jak příběh skončí, je dost nepravděpodobné, že byste předem byli schopni odhadnout, co je oním tajemstvím, okolo kterého se ovíjí dějová linka. Velkým bonusem jsou pak nádherné ilustrace, které doplňují jednotlivé kapitoly Anežčina příběhu, a které překrásně dokreslují atmosféru děje.... celý text

Jak svrhnout vévodu 2022, Evie Dunmore

Když jsem poprvé uviděla Rebelky z Oxfordu, říkala jsem si, že mě jejich příběh určitě bude bavit. Mám moc ráda romantické příběhy odehrávající se v historii, takže jsem neváhala a pustila se do nich. Musím ovšem říct, že jsem byla ohromena tím, jak skvělý tenhle příběh je! Už nějaký ten pátek mi není -náct, ale u téhle knížky jsem se neustále culila jako puberťačka a doslova jsem hltala každý řádek. Sebastian Montgomery je na první pohled chladný, odtažitý a bezcitný muž, kterého by sice chtěla každá žena široko daleko, ale jen pro jeho bohatství a společenské postavení. Já osobně musím říct, že on je prototypem muže, kteří mě vždycky přitahovali. Ti, kteří se navenek jeví jako kus kamene, a jejich pravou tvář zná sotva hrstka těch nejbližších. To, jak se mu Annabelle dostávala pod kůži a to, jak moc to mezi nima dvěma jiskřilo, mě přesvědčilo o tom, že je Evie skutečně skvělou autorkou, která si zaslouží mnohem více pozornosti než má nyní. Ne však jen kvůli brilantní romantické lince, ale především také kvůli tomu, jak důležitými politickými a společenskými otázkami se zabývá. Práva žen byla dlouhou dobu kontroverzním tématem a ve společnosti panovaly názory jako například že ženy mají jinak zakroucený mozek než muži, a proto nikdy neporozumí politice ani nebudou schopny se plně vzdělávat. Že potřebují muže, aby je ochraňovali a o všem rozhodovali za ně. Že musí být poslušné manželky a matky a celý svůj život zasvětit výchově dětí. V dnešní době samozřejmě dávno víme, že něco takového není pravda a takovéto názory jsou směšné, v době, ve které žijí naše hrdinky, se však společnost teprve začala připravovat na něco jako jsou vzdělané a soběstačné ženy. Na Annabelle a její přítelkyně tak většina lidí pohlíží jako na něco nečistého, nepatřičného, či dokonce pobuřujícího. Také se mi moc líbilo, že se nám dostalo jak Annabellina, tak Sebastianova pohledu na celou záležitost a často jsme se tak zpětně mohli dozvědět, jak se v dané situaci cítil ten druhý. Mám pocit, že v takto psaných příbězích si postavy dokáží čtenáře mnohem víc získat. Já sama jsem oběma fandila od začátku do konce. Kdybych si měla vybrat postavu z historického příběhu, kterou bych chtěla být, pak by to byla rozhodně právě Annabelle. Skvělé je také to, že hlavní hrdinové nejsou žádní puberťáci. Sebastianovi je 36, je to tedy již zralý muž, který má spoustu zkušeností. Annabelle je sice o dost mladší, ve 25 však tehdy byly neprovdané ženy považovány skoro za staré panny. Dalším plusem jsou erotické scény. V historických příbězích bývá intimita dost často pouze naznačena, ale ne explicitně popsána. Tady se nám ji dostává plnými doušky. Trochu jsem se bála, aby nebyly tyto scény trapné. Nevím jak vám, ale mě občas určitá pojmenování či přirovnání při sexuálních scénách tak pokazí zážitek, že mi to celé pak přijde trapné a nepatřičné. Tady bylo vše tak, jak má. Všeho bylo tak akorát. Samozřejmě, jedná se o romantický příběh, takže sem tam se objeví nějaké to klišé nebo scéna, kterou tak nějak očekáváte. Ani samotný konec není kdovíjak překvapující. Ale to už je prostě součástí tohoto typu knih a tak nějak to každá čtenářka očekává. Vlastně myslím, že často tyhle příběhy čteme právě proto, že víme, co nás čeká. Autorka nám nabízí také spoustu zajímavých vedlejších postav, o kterých bychom chtěli vědět víc. A máme štěstí. I když se příběh Annabelle a Sebastiana v této knize pomyslně uzavírá, v dalších knihách na nás čekají příběhy Hattie, Catriony a Lucie, takže se rozhodně máme na co těšit!... celý text

Tolkienův atlas 2021, David Day

Podle názvu této knihy s překrásnou polorvrdou zelenou obálkou byste si mohli myslet, že se jedná o soubor map. To ale není tak docela pravda, i když mapy tvoří podstatnou část jejího obsahu. Již v úvodu knihy se dozvídáme, že není nutné být znalcem Tolkienova světa, abyste si tuto knihu mohli užít. Je napsána tak, že se v ní dobře zorientuje i člověk, který viděl pouze filmy a žádné bližší informace nezná. :) Jednou z prvních součástí knihy, se kterou se setkáváme, je propracovaná časová osa Středozemě a Zemí neumírajících. Zde se dozvídáme, že to, co se odehrává ve všemi tolik milovaných knihách je vlastně jen špičkou ledovce propracovaných dějin světa. Další strany a kapitoly nás pak provedou jednotlivými částmi této časové osy. To a mnohem, mnohem víc se dozvíte, pokud se nenecháte odradit zdánlivou náročností orientace v dějinách. Na první pohled se může zdát, že není možné si zapamatovat všechny názvy a jména, která se v knize objevují, a občas se mi skutečně stalo, že jsem se do nich trochu zamotala, nicméně vždy se mi podařilo pohodlně zpětně nalistovat příslušné stránky a chybějící informace si doplnit. Kniha je členěna do kapitol a podkapitol. Autor nám vždy načrtne, co nás na následujících stránkách čeká, a následně nám do podrobna přednese detaily. Takřka na každé dvoustraně na nás čekají překrásné ilustrace, mapy, časové osy a doplňující materiály, které jen umocní dojem ze čtení a potěší čtenářovo oko. Nicméně pokud jste milovníky knih plných akce a napětí, pak tato publikace zřejmě není pro vás. Čtenář k ní musí přistupovat skutečně jako k atlasu, který mu má pomoci se zorientovat, a který je nabitý především fakty. Není to oddechové čtení a skutečně vyžaduje, abyste se na všechna fakta plně soustředili, jinak vám nebudou dávat smysl a to bude mít za následek pokažený čtenářský zážitek.... celý text

Šaty pro královnu 2021, Jennifer Robson

Pan primář 2020, Ondřej Nečas

Pan primář je kolekcí jedinečných postřehů, sarkastických poznámek a černého humoru. Původně byla určena jen úzkému kruhu přátel autora, studenta medicíny. Jednotlivé stripy byly (a stále jsou) publikovány na Instagramovém profilu @panprimar, autor však nadále zůstává veřejnosti neznámý. A vlastně se ani není čemu divit, možná by mu jeho vtípky leckdy mohly trochu zavařit. :D Znáte to, každé povolání má takový svůj soubor vtipů a narážek, které často znají i lidé mimo profesi. Autorovi se zdařile podařilo laické veřejnosti přiblížit, s čím se vlastně takový doktor nebo sestra každodenně v práci setkává. S pacienty je to občas jako s boj s větrnými mlýny. Velmi dobře také znázorňuje ztrátu iluzí mladých mediků, kteří přijdou do práce plni elánu a za chvíli už si ani nevzpomenou, kdy naposledy spali. Občas nevybíravým způsobem koketuje s nejrůznějšími nemocemi či předsudky a představami, které veřejnost o lékařském povolání má. A občas z některých stripů pod tou maskou vtipu čiší hořkost reality. Dává nám jednoduše možnost nahlédnout pod pokličku tohoto nelehkého a obdivuhodného povolání. Na první pohled by si člověk řekl, jak jeden obrázek chlapa za stolem s modrým pozadím proložený místy obrázkem zdravotní sestry může někoho ještě pořád bavit, natož jak tyhle obrázky může někdo vydat knižně. Pan primář je ovšem skutečně zábavný a troufnu si tvrdit, že nudit se u něj nebude nikdo. V neposlední řadě musím zmínit profesionální zpracování, kterým je brněnské nakladatelství Backstage Books již proslulé. Atypický formát perfektně sloužící svému účelu, desky z příjemného materiálu a kvalitní papír i tisk uvnitř jsou rozhodně obrovským plusem, který jistě spousta čtenářů ocení.... celý text

Učytelskej 2021, Jaroslav Konvička

První část knihy se zaměřuje především na začátky jeho učitelování. Nejprve je plný energie a nadšení, těší se, že předá svým žákům ze sebe to nejlepší. Že jeho hodiny budou zábavné. Pak ovšem zjistí, že žáci ani zdaleka nejsou tak lačni po znalostech a to, co si pro ně Čenda připravil, je vlastně vůbec nezajímá. Co je ale zajímá je to, jak mu co nejvíc znepříjemnit život, udělat si z něj srandu, a nebo se vzájemně neustále hádat. Ovšem nejen děti jsou problém. Za dětmi totiž stojí jejich naštvání rodiče, kteří přeci nejlépe vědí, jak má taková správná výuka vypadat. V druhé části knihy se dozvídáme detaily z Čendova života, setkáváme se s jeho rodinou, dozvídáme se, proč se vlastně stal učitelem, jak ho vnímá jeho okolí. Prožíváme s ním také jeho vztahy se ženami, se kterými to taky nemá jednoduché. No považte, nevědět, kde je Aljaška? To je seriózní důvod k rozchodu. Ke konci knihy se pak také objevuje tématika politická a i nám všem dobře známá nejmenovaná nemoc. Dostává se nám také epilogu, ve kterém se dozvídáme, jak to s Čendou dopadlo. Já jako učitelka jsem se ve spoustě situací, se kterými se hlavní hrdina setkal, viděla. Taky jsem se s nima setkala. Taky jsem se tak cítila. Jsou dny, kdy jsem ráda, že jsem učitelka, a mám pocit, že to všechno má smysl. Ale pak je velká spousta dnů, kdy si říkám, proč to vlastně dělám. Jestli to mám zapotřebí. České školství je velice specifickou institucí a není vůbec snadné v něm pracovat. Musíte se podřídit spoustě nařízení, držet se plánů, snažit se zavděčit žákům, rodičům, vedení. A věřte, že to opravdu není lehké. Jsem moc ráda, že autor tuhle knihu napsal. Takřka se všemi jeho názory jsem se ztotožnila. Jsem ráda, že prostřednictvím ní může spousta lidí zjistit, co je vlastně školství zač, jak to v něm chodí, a že to učitelé ani zdaleka nemají tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí. Styl vyprávění je příjemný, spousta historek je opravdu vtipných a člověk se u nich dobře pobaví. Na druhou stranu se ovšem rozhodně nejedná o humorné dílo, na naopak. Postupem času z něj při čtení začněte cítit hořkou pachuť života, naší společnosti, předsudků a stereotypů. Myslím, že je to takové příjemné zamyšlení nad naší společností, nad tím, jak se k sobě lidé chovají. A že třeba může někomu otevřít oči a pomoct mu si uvědomit, že není na škodu jít za svými sny, i když je to zrovna možná proti proudu, že se vyplatí stát za svými názory, i když jsou třeba odlišné od těch většinových,a že není špatné dělat věci jinak, lépe. Také si myslím, že by si tuhle knihu měli přečíst všichni, kteří se do školství chystají. Otevře jim to oči a budou vědět, co je čeká. Mám pocit, že spousta studentů pedagogiky má své ideály, které se ale obvykle moc neslučují s tím, jaké je být učitelem v realitě. A ano, možná by to některé z nich odradilo. Ale aspoň by pak třeba neutekli z každodenní "bitvy," kterou učitelé za katedrou svádí s vědomím, že to opravdu není něco, co by chtěli dělat. Samotný závěr knihy je pěkně vyvedený, až idealistický. To, jestli já osobně věřím, že je něco takového možné, je vedlejší. Kéž by bylo. Pak by u nás možná bylo líp. Třeba se toho jednou dočkáme.... celý text

Ve stylu steampunk 2021, * antologie

Už na první pohled je patrné, že tohle není klasická kniha. Popsala bych ji jako něco mezi encyklopedií, příručkou a nezbytníkem pro každého milovníka steampunku. Na první pohled vypadá trochu jako povídkový sborník, ale není tomu tak. Všech 14 autorů do přispělo svou troškou do mlýna a vytvořilo dílko, které i úplnému laikovi a člověku, který o tomto uměleckém směru nikdy neslyšel, dokáže popsat, co je vlastně zač. O úvod do knihy a o vysvětlení těch nejzákladnějších principů a historických událostí se nepostaral nikdo jiný než krásná Petra Slováková, která je skutečnou znalkyní steampunku. Její outfity jsou opravdu dechberoucí, takže pokud ji ještě nesledujete, určitě mohu jen doporučit. Není ale jen krásná, je to i velmi talentovaná spisovatelka, která má na svém kontě kromě jiného i román právě ze steampunkového prostředí. Díky ní se tedy dozvídáme, že jak už samotný název napovídá, steampunk se inspiroval především 19. stoletím, neboli stoletím páry. Steampunk jako takový byl původně literárním směrem, zaměřujícím se především na viktoriánský svět, alternativní realitu či historickou fikcí. V průběhu času ovšem získal víc a víc fanoušků, kteří vytvořili množství subžánrů a dovolili steampunku proniknout také do dalších odvětví než jen literatury. I v našem českém prostředí má steampunk velkou základnu fanoušků a "vyznavačů," koneckonců o tom svědčí právě i tato kniha. A že jsou ohromně kreativní, o tom není pochyb! Dále se zde dozvíme, jak se ve stylu steampunku můžeme oblékat, jaké doplňky jsou vhodné a jaké nikoliv, jak mají dámy správně používat korzet, či jaký účes nejlépe podtrhne váš outfit. Velmi zajímavou je také kapitola o steampunku jako hudebním žánru. Věděli jste například, že máme českou steampunkovou kapelu jménem Clockwork animals? Můžete si o ní přečíst ve vyprávění její zakladatelky Martiny Bellovičové. Nejméně polovinu knihy pak tvoří návody na vytvoření nejrůznějších doplňků a ozdob, které jsou tak detailní a skvěle popsané, že nehrozí, že byste měli s výrobou problémy. Tedy možná až na výrobu steampunkových houslí, které jsou sice nádherné, ale hádám, že většině z nás se na půdě neválí staré housle. Knížku pak krásně uzavírá propojení steampunku a moderních technologií a také tipy a triky na to, jak tyto moderní technologie, jako třeba mobilní telefon, zapojit do vašeho outfitu.... celý text

Počítání hvězd 2021, Mary Robinette Kowal

Už od prvních stránek vás příběh vtáhne a nepustí. Události mají rychlý spád a vy po chvíli zjistíte, že vám stránky mizí pod rukama. Zkraje jsem si myslela, že se bude větší část knihy odehrávat ve vesmíru, ale k mému překvapení tomu tak vůbec nebylo. A ve výsledku to bylo překvapení velmi příjemné, protože autorka si opravdu dává záležet na detailech, správnosti všech výpočtů a údajů, které při psaní dokonce konzultovala s příslušnými odborníky, dokonce i s astronauty! A to je za mě opravdu důležitá přidaná hodnota. Je skvělé vědět, že informace v knize nejsou jen náhodná data, ale reálné údaje. Elma je úžasně zajímavá postava. Je tak trochu geniální, protože už ve 14 chodila na univerzitu, kde studovala matematiku, aby se z ní mohla stát výpočtářka. Jak si jistě dovedete představit, v 50. letech nebylo úplně obvyklé, aby ženy takto studovaly. A také tato skutečnost stojí za jejími panickými atakami, kterými trpí, kdykoliv je pod drobnohledem lidí, především novinářů a fotografů. Jak jsem již zmiňovala, za války létala jako pilotka WASP, takže má v repertoáru spoustu zážitků z létání na různých typech letounů a velice ráda o nich mluví. Dokonce dochází do klubu, kde se s ostatními pilotkami vzájemně podporují. Je také Židovka, takže se dozvídáme alespoň trochu z židovských reálií, což je samo o sobě velice zajímavé. V neposlední řadě je to ohromně chytrá a odvážná žena, která touží cestovat do vesmíru. Ve zkratce má ráda spoustu věcí, které mám ráda já. Létání miluji, není nic krásnějšího než se prohánět mezi mraky. Vesmír a cestování do něj mě fascinuje. A čas od času trpím panickými atakami. Z Elmy tento fakt dělá ohromně lidskou a uvěřitelnou hrdinku. Nemám zrovna ve zvyku si oblibovat hlavní hrdinky, ale Elmě jsem fandila od začátku do konce. Velice se mi líbí také fakt, že její manžel, ač pracovně na vyšší pozici, ji zbožňuje a podporuje a vždy za ní rád zajde pro radu. Je pro ni tedy velkou oporou ve chvílích, kdy se cítí nejistá, potýká se s šikanou či diskriminací ze strany nejen mužů a pomáhá jí splnit si svůj sen. Velkou roli v celém příběhu rozhodně hraje i rodina, i když v tomto případě v trochu jiné formě než obvykle. Víc ale nechci prozrazovat, abych vás o něco nepřipravila. Důležité také je, že se kniha zaměřuje i na problematiku rasismu, jelikož spousta Elminých kamarádek se s ním bohužel musí potýkat. Musím říct, že nemám ráda hyperkorektnost dnešní doby a štve mě, jak v každém filmu či knize musí být zastoupená každá rasa, každé náboženství a podobně, ale tady mi to nevadilo. Naopak, bylo to velice nenucené a všem holkám jsem moc fandila. Moc pěkným detailem jsou také dobové titulky z novin, které doprovází začátek každé nové kapitoly. Je těžké popsat atmosféru celého příběhu. Jsou zde chvíle, které jsou smutné, napínavé, vtipné i romantické. Každý si zde přijde na své. A i když je hlavní postava žena, která bojuje o své postavení mezi muži, myslím, že se tento příběh bude rozhodně líbit i mužům. Konec knihy je velmi otevřený, protože na něj přímo navazuje další díl knihy, na který se už teď moc těším!... celý text

Převozník 2021, Zuzana Pokorná

Atmosféra celého příběhu je naprosto neuvěřitelná. Jako by ji čtenář byl schopen vnímat skrze stránky...tu beznaděj a prázdnotu, to malé zrnko naděje někde v dálce. Byla jsem do děje vtažena takřka okamžitě a během prvních kapitol jsem až odmítala uvěřit tomu, že by tenhle příběh mohl být tak skvělý. Pořád jsem měla trochu obavu, že přijde něco, co mě zklame, co můj názor změní. Nepřišlo. Brilantní dějová linka, atmosféra, hluboce promyšlené postavy a jejich pohnutky provází čtenáře od začátku do konce. Každá z postav si nese své břímě, nikdo z nich není bezstarostný. Každý má důvod být ochoten vzdát se všeho a několik let riskovat i to poslední, co jim zbylo - holý život. Něco takového je člověk schopen udělat obvykle jen z hluboké lásky k někomu dalšímu. Ať už je to partner, děti, rodiče. Není to vždy snadné a naši hrdinové často pochybují. Pochybují, zda to, co dělají, má vůbec smysl. Jestli to za to všechno stojí. Jestli až se po letech znovu vrátí do normálního života ještě vůbec bude k čemu se vracet. Zda na ně někdo bude čekat. Postavy poznáváme postupně víc a víc, dostáváme se hlouběji do jejich minulosti, zjišťujeme, proč byli ochotni podstoupit něco tak složitého. Děj ubíhá závratným tempem a i když se prostředí děje takřka nemění, nejsou zde zbytečné, hluché pasáže. Vše, co je řečeno, má nějaký význam, něco se nám snaží ukázat, připravit na to, co přijde. Akce v podobě soubojů či fyzických střetů zde prakticky není, není však potřeba. Veškeré drama se bez ní obejde. A vy budete s každou další kapitolou toužit pochopit ty drobné detaily, které vám stále unikají mezi prsty, ty drobné souvislosti, které vás nevyhnutelně dovedou k rozuzlení celého příběhu. Celý příběh nutí čtenáře k přemýšlení nad tím, jak by se asi v takové situaci zachoval on sám a nutí ho také prožívat psychicky náročné situace spolu s hrdiny, což není vždy jednoduché. Já sama musím říct, že příběh měl poměrně velký dopad na mou psychiku a na konci mě dokonce dojal. A samotný konec? Už jsem měla sto chutí se rozzlobit nad tím, že autorka zapomněla některé věci dovysvětlit. Ale naštěstí vždy čtu poděkování na konci knihy, a tady jsem se díky němu dozvěděla, že pokračování už je na cestě. Mám pocit, že mezi čtenáři stále panuje názor, že velmi mladí autoři nemohou napsat stejně kvalitní knihu jako autoři s letitou praxí. Do jisté míry se se zkušenostmi psaní samozřejmě zlepšuje, ale já osobně si myslím, že pokud má autor talent, je úplně jedno, jestli mu je 15 nebo 50. A rozhodně si myslím, že by se čtenáři neměli nechat odradit věkem autora, případně si podle něj vytvářet předsudky. Kniha Převozník je toho rozhodně důkazem.... celý text

Etiketa domácí 2021, Daniel Šmíd

Zatímco první kniha Daniela Šmída, Smart Casual, byla průvodcem odívaní gentlemana, Etiketa domácí se věnuje neméně důležité stránce projevu - vystupování. Posloupnost je vlastně zcela logická. Při prvním setkání si prohlédneme danou osobu a teprve po zrakovém vjemu, který můžeme označit za první dojem, přechází naše pozornost na vystupování. Každý den s někým jednáme a je jedno, zda se jedná o pracovní jednání, rodinný život, či přátelské setkání. Vystupování, chování, jednání a vychování má svůj počátek již v útlém dětství. Přeci jen právě děti přejímají chování a jednání rodičů. Vytvoří si na základě pozorování, příkazů, či nařízení soubor jistých norem chování na základě výchovy. Rodiče a prarodiče, někdy i starší sourozenci, nám vštěpovali, jak se máme chovat při obědě, hlavně nemluvit s plnou pusou, nesrkat a nešoupat nohama. Zároveň nám bylo vštěpováno, že pokud potkáme někoho staršího, musíme jej s úsměvem pozdravit. Nesmím ani opomenout otevření dveří dámě či uvolnění místa v hromadné dopravě ženám či starším osobám. Ačkoliv nám milující rodiče předávali své zkušenosti v oblasti chování - etikety, nebyli nám schopni předat vše, neboť některé situace nemuseli zažít a pokud ano pak jen zcela ojediněle. A právě Etiketa domácí vás připraví na tyto ojedinělé, výjimečné situace…vlastně nejen na ně. Ve chvíli, kdy jsem si poprvé prohlédl Etiketu domácí, bylo mi zcela jasné, že je více než důstojným nástupcem již zmíněné Smart Casual. Nádherná vazba z úžasného materiálu, kvalitní papír a mnoho nádherných ilustrací jsou pomyslnou třešničkou na dortu etikety. Nyní mne prosím následujte, projdeme si jednotlivé kapitoly. Etiketa domácí své stránky otevírá jak jinak než v našich domovech a jejich obyvatelích. Knihu bych osobně rozdělil na dvě části. Ta první, domácí, vás postupně provede každou jednotlivou místností od vstupních dveří přes obývací pokoj, jídelnu až po půdu či sklep. Jakmile si projdete jednotlivé místnosti, seznámí vás s chování vůči jednotlivým obyvatelům, ale vůči vám samotným. Na chvíli bude i učitelem, neboť vám přináší klíčové informace, rady a doporučení, jak učit děti dobrým mravům a komunikovat s vaší rodinou. Druhá část, „exteriér,“ vás poté provede situacemi, které vás budou provázet mimo vaše obydlí. Jedná se například o práci z domu, já vím, já vím, ale jistě mi dáte za pravdu, tedy alespoň ti z vás, kteří pracují z pohodlí domova, že se jedná o jiný „domov“ než ten v němž relaxujete a trávíte volný čas. Podíváme se rovněž i za přáteli, na svatbu, smuteční obřad, hotel, restauraci, divadlo či nákupním dům. Pan Šmíd jistě myslel na každou možnou situaci, která může nastat, a snaží se nás na ni připravit. Na chvíli se tak vžil do role našich rodičů, vychovatelů, učitelů formou příjemnou, ba přímo uklidňující. Po celou dobu hovořil velice vyrovnaně, byť možná sem tam zvedl varovný prst, který nás ovšem neměl kárat, nýbrž dodat důležitosti slovům. Nebyly opomenuty například ani vzory dopisů, dětské hry či servis vína. Daniel Šmíd napsat opět úžasně čtivou knihu, rádce pro všední i nevšední situace. Hodnocení: 100%... celý text

EXOToulky světem : 30 let zážitků ze 100 zemí 2021, Julius Lukeš

Už při prvním doteku jsem věděla, že EXOToulky budou něco speciálního. Povrch obálky mi ihned evokoval povrch cestovního pasu. Po otevření jako první spatříte krásnou mapu světa, která je, stejně jako všechny ostatní ilustrace v knize, vytvořena technikou linorytu doprovázeného akvarelem. Zkraje jsem si myslela, že půjde o klasický cestopis, kde bude autor popisovat svou cestu z bodu A do bodu B v různých zemích světa, jak podtitul knihy napovídá. Jak jsem se spletla! Pan Lukeš měl to štěstí, které by si jistě přála mít spousta z nás - narodil se totiž do cestovatelské rodiny. Už od útlého dětství tak měl šanci poznávat svět, navštěvovat ta nejroztodivnější místa na naší planetě a prožívat dobrodružství, která často hraničí až s šílenstvím. :) Tahle kniha není obyčejným cestopisem. Je totiž výběrem toho úplně nejlepšího, nejzajímavějšího, nejnebezpečnějšího, nejděsivějšího a nejvtipnějšího, co autor za 30 let svého života zažil. Celá kniha je rozdělena do 6 sekcí podle tipů zážitků. Nevěřili byste, kolikrát autor balancoval na hraně života a smrti. Kolikrát mu hrozilo nebezpečí. Co všechno dokázal sníst. Na jakých bizarních místech se ocitl. Jaké zvláštní lidi potkal. Vzhledem k tomu, že se jedná skutečně o výběr toho nejlepšího, čtenář prakticky nemá šanci se nudit. Jedno dobrodružství stíhá druhé, někdy Julius cestuje sám, někdy s rodiči, někdy s přáteli. Každá kapitola je označena názvy států, ve kterých se příhoda odehrála a skoro v každé kapitole na nás také čeká zajímavý zeměpisný či politický fakt, který zase o kousek rozšíří naše čtenářské obzory. Dozvídáme se například jak autor bojoval o život po střetu s nejjedovatější medúzou na světě, jak se probudil s obří kocovinou na japonském chodníku, jak vyrazil pitvat ploštice na Kubu nebo jak se z něj z hodiny na hodinu stal milionář. (A pak zase z hodiny na hodinu obyčejný člověk.) Opravdu mě potěšilo, že se jedná převážně o zážitky ze zemí mimo Evropskou unii, jelikož exotika mě vždy lákala a mohla jsem se do ní zatím podívat alespoň skrze stránky téhle knihy. Styl psaní je velice příjemný, není vulgární a přesto je vtipný. Autor čtenáře nikam netlačí, jen nenuceným způsobem předává své historky, které jsou psané krásným, květnatým jazykem. A ať už se potácí od jednoho průšvihu k druhému nebo bojuje o holý život, zachovává neuvěřitelně pozitivní náboj, který protkává celou knihu. Poslední třešničkou na "dortu" je 14 úkolů, které čtenáři v průběhu čtení mohou prostřednictvím mobilní aplikace řešit a sbírat za ně body. Z této knihy se pro mne opravdu stala srdeční záležitost a jedná se o jednu z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. Nemohu jinak než všem ze srdce doporučit!... celý text

Přestaň se bát 2021, Iveta Svobodová

Musím říct, že návrat k Lubošovi byl jako návrat domů. V Podivném přátelství mi ohromně přirostl k srdci. Každý další případ nám přidává nové dílky do skládačky jeho života, protože jak v Přestaň se bát, tak i v předchozí knize, se případy odehrávají v různých obdobích Lubošova života. Potkáváme se s ním jako s mladíkem, mužem v nejlepších letech či důchodcem (s čímž se odmítá smířit). Je to akční muž, který si nenechá nic ujít, je hlučný, je ho všude plno a ne každý ho má úplně v lásce, ale to jsou právě vlastnosti, díky kterým se dokáže čtenářům dostat pod kůži. Lubanovi prostě nejde nefandit. Nejlepší pro mě na celém systému psaní paní Svobodové je to, že ve většině případů figurují jeho známí a rodina, což přidává na napětí a celistvosti. Stejně je to s jeho kolegyní Kamilou, jejíž život také postupně sledujeme - v této knize se dozvídáme víc o jejím vztahu s manželem, kterého potkala při práci na jednom ze svých úplně prvních případů, seznámíme se také s její dcerkou Andulkou, Lubošovou kmotřenkou. Okruh přátel a známých se v průběhu všech případů rozrůstá a nabaluje a je to vskutku kouzelné. Ukazuje nám to sílu rodiny a přátelství a také potřebu toho mít někoho, na koho se můžete spolehnout, a o koho se můžete opřít. Co se týče jednotlivých případů, i tady to pro mě bylo podobně jako u Podivného přátelství - první případ byl sice fajn, ale až tak moc mě nezaujal. Druhý případ začal nabírat na obrátkách a já toužila víc a víc vědět, jak to celé dopadne. A poslední případ...tak tam už se stránky otáčely samy. Mám pocit, jako by paní Iveta schválně nechávala vždy to největší napětí na konec knihy, i když je složena z několika různých případů. Styl vyprávění je opět velmi osobitý, nicméně už jsem z předchozí knihy věděla, co mám čekat, a tedy mi nepřipadal tak neobvyklý, jako minule. Možná se vám kniha bude zkraje trochu hůř číst, než se zorientujete v tom, kdo zrovna mluví, či kde se daná věc odehrává, po chvíli si však zvyknete a budete si moct tuhle parádní jízdu užít. Nicméně bych však doporučila začít nejprve Podivným přátelstvím, pokud jste ho ještě nečetli, jinak budete možná lehce zmateni z toho, kdo je kdo. Já rozhodně mohu knihu jen a jen doporučit. Teď už mi zbývá jen pořídit si Misionáře, ve kterém také figuruje Luboš, a nebo čekat, jestli paní Svobodová napíše nějaké další příběhy právě s ním.... celý text

Ve skrytu stínů 2021, Bianca Iosivoni

Musím říct, že začátek příběhu mě neskutečně chytl. Hodně mi připomněl Cassandru Clare a její lovce stínů. Byla jsem do děje vtažena až po uši a nemohla jsem se dočkat, co bude dál. Zhruba v polovině knihy jsem ale došla do bodu, kdy mě dějová linka začala trochu nudit. Jako by se prvotní náboj někam vytratil. Akce sice bylo v průběhu celé knihy dost, ale tak nějak mi připadalo, že se opakovalo pořád to samé dokola - tréning, boj, nepřítel, zranění, ošetřování, Roxy a Shaw. Po chvíli už to prostě nebylo ono, a tak mi celkem dlouho trvalo, než jsem se tímhle "hluchým" prostředkem prokousala. Ke konci knihy se konečně objevil hlavní záporný hrdina a opět se začalo dít něco zajímavého, došlo ke změně prostředí a objevily se nové postavy. Jelikož se jedná o první díl poměrně rozsáhlé série, je konec dosti otevřený a předpokládám, že druhý díl na něj plynule navazuje. Příběh je vyprávěn v ich formě a dostává se nám kapitol z Roxyina i Shawova úhlu pohledu. Romantická linka mezi nimi a je milá, díky střídání úhlu pohledu víme, co se kterému z nich honí hlavou, ale nijak zvlášť mě neoslovila. Prakticky celou dobu popírali, že je to k tomu druhému přitahuje, a když už k něčemu došlo, zase se stáhli a přemýšleli nad tím, jestli to vlastně chtějí. Ve výsledku ale v tomto díle skoro k ničemu nedošlo, a to mě trochu mrzelo. Vzhledem k tomu že tahle knížka spadá do kategorie New Adult, čekala jsem něco trochu peprnějšího. V knize je opravdu velké množství vedlejších postav a celkový systém lovecké hierarchie je dobře propracovaný. Vzadu v knize se nám dostává rejstříku se všemi postavami, jejich věkem, speciálními schopnostmi a zařazením. Přiznávám, že bez tohoto rejstříku bych se asi neobešla, neboť i na konci knihy jsem si některé postavy stále pletla a nebyla jsem si jistá, kdo je kdo. Celkově bych tedy své dojmy shrnula jako spíše pozitivní až neutrální. Myslím, že by neuškodilo, kdyby některé (dle mého názoru) zbytečné pasáže byly zkrácené, a kdyby byla romantická linka více rozpracovaná, čehož se nám možná dostane v následujících dílech. Druhý díl si nejspíš přečíst chtít budu a podle jeho kvality se uvidí, jestli za to bude stát i zbytek série. :) Hodnocení: 70%... celý text

Můj pes Joe a tanec šamanů 2021, Jan Mašata

Musím říci, že příběh Alana a Joea je moc krásný a dojemný. Nečekala jsem, že ve mě vyvolá až takové emoce, přeci jen jsem si říkala, že je to poměrně krátká kniha, takže v ní nejspíš nebude dostatek prostoru pro vybudování vztahu k postavám a příběhu jako takovému. Naštěstí jsem se ale mýlila a pan autor dokázal skutečně vykreslit důvěryhodný příběh a uvěřitelné postavy, ke kterým si čtenář chtě nechtě svůj vztah vytvoří. I navzdory všem nepřízním osudu zůstává většina z postav pozitivní a příběh je tedy spíš odpočinkovým čtením než dramatem. Děj rychle ubíhá a i když se vlastně většina z něj odehrává na statku, pořád se něco děje. Stále se dozvídáme nové a nové klíčové údaje o postavách a jejich minulosti. Autor často problematiku "nakousne" a vrátí se k ní až o něco později, jako by testoval pozornost čtenářů, zda jsou schopni si fakta spojit a události propojit. Akci jako takovou tady příliš nehledejte, vše je spíše na rovině vztahové a psychické, na rovině životních osudů a zkušeností. Kniha je členěna do kapitol, některé kapitoly jsou z pohledu Alana, některé jsou z pohledu ostatních postav, aby čtenář mohl nahlédnout do pozadí příběhu - jinými slovy, aby věděl o trochu víc než hlavní hrdina, aby byl tak trochu "napřed." Celá knížka je pak doprovázena vkusnými a moc povedenými ilustracemi, které pěkně dokreslují atmosféru, která je na jednu stranu velmi uvolněná, ale na druhou stranu nad ní visí temný závoj. Jediné mínus, které ovšem není ani tak chybou autora, je poměrně častý výskyt chyb v textu, a to třeba i v záměně jmen hrdinů. Ve výsledku je délka příběhu tak akorát. Není ani příliš krátký, ani příliš dlouhý. Nicméně bych si o téhle partičce hrdinů s radostí přečetla i něco více. :) Vřele doporučuji všem, kteří rádi čtou o nevšedních mazlíčcích a lidech zkoušených osudem, kteří se i navzdory všemu špatnému dívají na svět pozitivně.... celý text