PWM přečtené 87

Vysoké sázky 1980, Dick Francis (p)

Knihy Dicka Francise milovala moje babička. Koneckonců milovala spoustu zvláštních knih. Kdo by vůbec chtěl psát detektivky o koních? A kdo by to chtěl opravdu číst? Copak se v dostihovém prostředí může dít tolik věcí, aby o tom mělo smysl psát detektivku? Že by někomu v Ascottu ukradli klobouk..? A bude detektivem alespoň kůň? A pak už jednou nebylo po čem sáhnout a objevily se Vysoké sázky. A s nimi i poznání, že knihu vůbec nepsal kůň, ale že má navíc spád jako pořádná steeplechase, skvělého hrdinu, milostný příběh, spoustu akce i různých překážek, které je nutné překonat. Pro mě osobně skvělé překvapení a rozhodně jen první kniha Dicka Francise v řadě. Ale co se divím, moje báječná babička prostě vždycky věděla, co je skvělé…... celý text

Lupiči nedobytných pokladen 2015, * antologie

S překotným vydáváním dalších a dalších knih mnohé starší knihy mizí v zapomenutí a s nimi jsou zapomenuti i jejich autoři, kteří neměli to štěstí být zařazeni mezi klasiky. Je skvělé, že je jejich dílo připomínáno alespoň v těchto antologiích. Proto zejména první povídky od pozapomenutých autorů prvopočátků české detektivky jsou velice zajímavé a zaslouží si přečíst. Tento konkrétní výbor si dal za cíl obsáhnout velice široké téma a kvůli tomu klouže jen po povrchu problematiky. Jistě k tomu nemalou měrou přidává i neobvykle malý rozsah knihy. Jistě by bylo zajímavější věnovat delší výbor samotným počátkům detektivky někdy do počátku dvacátých let, nicméně je otázkou, zda by tato kniha stále byla ještě prodejná…... celý text

Tři jízdenky do Dobrodružství 2000, Gerald Durrell

Ačkoli se rozhodně nejedná o nejlepší knihu Geralda Durrella, je to milá a laskavá kniha plná humoru a lásky ke světu a všemu živému. Útlá knížečka se čte jedním dechem a báječně se hodí na proslunění kdejakého deštivého dne.... celý text

Synnøve ze Slunečného návrší 1981, Bjørnstjerne Bjørnson

Příjemná a čtivá kniha se zajímavým, záměrně jednoduchým jazykem. Je třeba přiznat, že autorova myšlenka, že dobro a vytrvalé úsilí o spravedlivou věc mají být po zásluze odměněny je krásná. Nicméně jsou nám čas i místo děje vyprávění natolik vzdálené, že postavy se marně snaží vzbudit jakékoli city sympatie. Jsou tam a vyprávějí svůj trošičku archaický příběh plný krásných popisů úžasné severské přírody. Nic jiného ve mně ale kniha asi nezanechala…... celý text

Tajná Čína 1965, Egon Erwin Kisch

Jsem si vědom komunistického přesvědčení Kische i jeho schopnosti nacházet a odkývat mnoho špatného. Jsem si samozřejmě i plně vědom roku, kdy kniha vznikla i za jaké situace Kisch Čínu navštívil i co se právě dělo v Evropě. Přesto v této knize porušil své slavné krédo „Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska.“ Tajná Čína je totiž výrazně tendenční a plná stanovisek. Ve skutečnosti je natolik tendenční a tak plná stanovisek, až se téměř nedá číst. Některé reportáže jsou ale samozřejmě povedené, čtivé a zajímavé. Zbytek bohužel působí spíše jen jako „agitka“.Neznamená to, že by se jednalo o lež, pouze o selektivní interpretaci faků…... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2017, J. K. Rowling (p)

Harry Pottera čtu rád a s chutí. Nicméně opravdu nemohu napsat, že knihy považuji za vyloženě dobré a už vůbec bych si to netroufal tvrdit o Rowlingové jakožto spisovatelce… Přesto je ale Ohnivý pohár v sérii mimořádně povedený. Zatím mám tedy přečteno pouze 6 dílů, ale ohnivý pohár je, z mého pohledu, nejpropracovanější a nejkvalitnější z doposud přečtených knih série. V postatě celé vyprávění dává smysl, postavy jednají téměř logicky a oproti předchozím dílům výrazně získávají na plastičnosti. Již od začátku knihy jsou k nalezení bezmála „detektivní“ náznaky, ze kterých je možné vyvozovat, že je „něco špatně“. Nicméně nejsou jednoznačné a tak úspěšně svádí z cesty… Skvělé je poměrně široké spektrum různých „záporáků“, kteří mají odlišné motivace a cíle a různým způsobem ovlivňují děj. Navíc je zde výborné členění jednotlivých postav téměř ve stylu různého „přesvědčení“ někdy z dávnověku Dračího doupěte… Především hlavní záporná postava knihy je pojata opravdu skvěle, s uvěřitelnou a propracovanou motivací i jednáním. Už si zvykám, že Rowlingová má ráda vyprávění a detektivní dedukci ve stylu slečny Marplové (koneckonců, pokud vím, sama snad i nějaké detektivky napsala) a příliš neholduje „akci“. Proto mě ani nepřekvapuje, že hlavní akční momenty jsou opět převyprávěny jen nedbale a povrchně a navíc samozřejmě málo uvěřitelně. Knize ale ani jen-aby-se-neřeklo souboj s dračicí ani naprosto-šíleně-neuvěřitelný souboj s nejmocnějším nejneschopnějším kouzelníkem všech dob a jeho kamarilou ve skutečnosti nijak podstatně neubírají na působivosti. Je mi líto přetrvávajících nelogičností v propojení kouzelného a mudlovského světa. Velmi mě mrzí, že ani v této rozsáhlé knize autorka nenašla místečko na vysvětlení, proč kouzelníci tak málo vědí o mudlovském světě. Zejména s ohledem na to, že jen málokdo je „čistokrevný“ a většina z nich tak vyrůstala v běžném světě a navíc obrovské množství kouzelníků bydlí ve velkých městech, jako obyčejní lidé…záhada… Dlouhé knize by samozřejmě prospělo drobné proškrtání, například právě závěrečné setkání s Voldemortem by bylo dobré zkrátit či zcela vyškrtnout. Kdykoli je tato postava jen jménem a tím, o kom se nemluví, je dostatečně děsivá a nahání hrůzu, jakmile se objeví na scéně, je to obvykle úsměvné. Dodnes mi není jasné, zda ho v této části knhy autorka zesměšnila omylem, nebo zcela záměrně ve stylu Boba Saint-Clare v Muži z Acapulca… Celkově vzato: je to velmi povedená kniha, dost možná nejlepší z celé série. Výrazně předčila má očekávání a zaslouží si snad i čtyři hvězdičky…... celý text

Pláň Tortilla 2007, John Steinbeck

Moc hezky napsaná kniha o lidech, jejichž volbou byl útěk před problémy, o lidech o nichž si rádi přečtete, nahlédnete do jejich světa, pokusíte se porozumět jejich hodnotám a filozofii, ale přitom stále budete děkovat Bohu, že je nemáte za sousedy… Ačkoli děj může, zejména kvůli proslulosti Hroznů hněvu, svádět k dojmu, že se odehrává za krize, z čehož vyplývá všeobecný “marast“, je děj ve skutečnosti zasazen více než desetiletí před ní do poválečného optimismu a konjunktury a stav, do kterého se hrdinové dostávají je vpravdě jejich vlastní volbou. Vlastně je to úchvatný beatnický román, až na tu malou drobnost, že vnikl dávno před beat generation… Vydání z roku 1960 má sice možná maličko slabší překlad, je ale obohacené o nádherné ilustrace Radima Maláta a navíc ještě i krásnou vnitřní stranu přebalu s ilustracemi Zdenka Seydla…... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Před hodnocením jednotlivých dílů této série každý raději přečtu dvakrát. Samozřejmě s ohledem na „mánii“ okolo knihy mám vždy vysoká očekávání, která jsou kvůli spisovatelské úrovni Rowlingové obvykle zklamávána. Nechci knihám proto křivdit a hodnotit zbytečně nízko a raději čtu dvakrát, abych se zbavil prvotního zklamání. Nevím, zda si na Rowlingovou zvykám, nebo se opravdu postupně zlepšuje, nicméně tento díl je opravdu velmi podstatně lepší, než předcházející knihy. Přestože jsou postavy stále poněkud „nijaké“ a ploché a svět naprosto neuvěřitelnou slupkou na povrchu postrádající jakékoli „vnitřnosti“, je děj podstatě zajímavější a propracovanější. Opět jej sice trápí překotné vyprávění klíčových událostí, nekonzistence a nevěrohodnost některých událostí, rozhodnutí a jednání, přesto je vyprávěn podstatně lépe, čtivěji a zábavněji a již by jej nebylo možné zredukovat na několik málo stránek, jak tomu bylo u předchozích dílů. Dost k tomu zřejmě přispívá téměř absolutní absence nejmocnějšího nejneschopnějšího kouzelníka všech dob, jehož obvyklý prostor je zde vyplněn jinými postavami a je dána šance i jiným událostem, které pomáhají rozvíjet děj celé série. Celkově vzato: hezká kniha, která by klidně mohla úspěšně existovat i nezávisle jako samostatná pohádka.... celý text

Tvář válečné Anglie 1946, John Lehmann

Přestože chápu, proč kniha vyšla a do jisté míry i oceňuji kombinaci povídek od spisovatelů a spisovatelů-amatérů, přeci jen je třeba přiznat, že podobně jako u jiných tiskovin, se povídky neotiskovaly podle úrovně jejich kvality, ale podle jiných kritérií. Dnes, když tato kritéria ztratila důležitost, zbylo v knize, vedle několika zajímavých počinů, mnoho nepovedených pokusů stát se spisovatelem. Cením si ale všech těchto pokusů, proto jsem knihu neodhodil a poctivě dočetl až do úplného konce. A to i přes fakt, že se čtení táhlo jako kus žilovatého hovězího, který se marně snažíme rozžvýkat a dost možná, pokud bych vše měřil, byly by to asi jediná kniha, kterou trvalo déle přečíst, než napsat… Celkově vzato: i přes několik pěkných povídek knihu asi není třeba ani otvírat…... celý text

Dělníci moře 1969, Victor Hugo

Když pominu první část, tak nemohu říci, že by mi popisy připadaly zdlouhavé (ačkoli musím přiznat, že první část šla opravdu jen obtížně zdolat, zejména když se popis některých květin i živočichů zdá spíše jako sci-fi, neboť jejich tehdejší jména v dnešním slovníku ani neexistují…) Kniha je příjemně čtivá a napínavá. Některé pasáže jsou velice slibné, některé samozřejmě o něco slabší. Rušivé je velmi časté opakování a opakované vysvětlování téhož, které občas vyvolává dojem, že šotek některý text nechal vytisknout dvakrát. Mám pocit, že se při psaní mírně „ztrácel“ i autor a zapomínal, co již napsal a co ještě napsat chce. Děj je poměrně předpokládatelný, nedá se očekávat, že by hrdina díla dopadl „na jedničku“, je to přeci jen Hugo… V knize (vydání 1953) jsou velice hezké a hojné ilustrace. Kniha je to poměrně pěkná, vlastně nic ale nevybízí k opětovnému čtení a z mého pohledu je poněkud opomíjená celkem právem. Málokterý autor dokáže mít se svým jménem po takové době spojeno více knih a vedle Bídníků i Chrámu Matky Boží prostě zůstává stranou...... celý text

Mlčení plukovníka Brambla 1969, André Maurois

Útlá kniha, která se elegancí a grácií dokáže poukázat na tragičnost válek a jejich děsivou realitu – to vše téměř bez krve, s minimem akce a napětí. Žádné hory mrtvých. Žádný patos. Z přátelských rozhovorů pěti přátel se odvíjí anglický pohled na život, svět, morálku a čest a všichni společně ukazují, jak si zachovat lidskost i nelidském prostředí. To vše s jemným nevtíravým humorem a nadhledem. Shrnuto: Pro milovníky akce není, ale rozhodně stojí za přečtení... celý text

Zvláštní problém Františka S. 2003, Petr Šabach

Evangelium podle Houbaře… Po všech v poslední době přečtených knihách českých autorů by mě vůbec nenapadlo, že zde někdo ještě vůbec umí psát a dokáže napsat takhle skvělou knihu. Netuším, zda to byl Šabachův záměr, nebo jen náhodný omyl, ale je to výborná kniha a stojí za přečtení.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Otevíral jsem jí jak humoristickou knihu a parodii na Sci-fi, za kterou je Stopařův průvodce vydáván. Měl jsem matné povědomí o vogonské poezii a několika dalších detailech a s tím jsem do toho šel… Musím přiznat, že předsudky a očekávání jsou hrozná věc…zatmí naše oči i srdce a vidět vše v nezkaleném světle se nám podaří, jen když máme obrovské štěstí…. Já ho měl… Teprve po přečtení Stopaře (ve skutečnosti se obávám, že to bylo až po „Život, vesmír a vůbec“) mi došlo, že Adams vůbec nepsal humoristickou knihu, ve které se to hemží skvělými „frky“ a je to parodie na Sci-Fi „k popukání“, jako třeba filmoví „Space Balls“ apod. Adams je podle mého názoru spisovatel se spoustou skvělých nápadů, který si ale nevěří dost na to, aby se s nimi rozepisoval do klasické SF a tak jí ukryje do humoristického hávu a zamaskuje jízlivým humorem, vtipem a sarkasmem, čímž se kniha stává čtivou i pro ty, kdo by jinak po SF asi nesáhli. Humor se mu nedá odpárat a tak se v něm nápaditost a originalita knih tak trochu ztrácí. Myslím, že velmi dobře to ilustruje již sám fakt, že s dalšími knihami (musím přiznat, že jsem zatím četl jen první tři) humor do jisté míry vyčpívá (asi proto jsou další knihy maličko méně oblíbené) ale nápaditost a komplexnost myšlenek přibývá a knihy jsou proto méně „třeskuté“, ale ještě lepší SF. Celkově vzato: je to skvělá a netradiční Sci Fi plná nápadů a humoru.... celý text

Bojovníci se smrtí 1960, Paul de Kruif

Velice pěkná a poutavá kniha z historie mikrobiologie. Přestože pravděpodobně opravdu nedosahuje úrovně a věhlasu Lovců mikrobů, zejména první dvě části jsou mimořádně zajímavé a čtivé. Styl autorova vyprávění je tak strhující, že se kniha stává bezmála až dobrodružnou literaturou… Kapitoly ze „současnosti“ lékařství se již zabývají stále aktuálními problémy medicíny a jsou podstatně vážnější a o něco méně čtivé a zůstávají stále otevřené. I přes používaný jazyk se nezdá, že by kniha stárla a stávala se archaickou. Bude vždy zajímavá a lze ji jen a jen doporučit všem, kdo se zajímají o mikrobiologii, lékařství apod.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2002, J. K. Rowling (p)

Strašně moc by mě zajímalo, jakou knihou by se Harry Potter a Tajemná komnata stal, kdyby se toho namísto Rowlingové ujal nějaký spisovatel… Někde jsem četl, že lidé buď mají nápady, nebo umějí psát. Pro tuhle knihu (konec konců i pro předchozí díl) je to velice trefné. Na jednu stranu je o maličko lépe napsaná než Kámen mudrců, na druhou stranu je v podstatě její kopií - tedy celkem lineární příběh, otrocké plnění po sobě následujících úkolů a konec. Stále nechápu neochotu, nebo snad neschopnost, autorky klíčové události rozepsat na více než jen pár vět - například odbyté vyprávění závěrečné scény. Vždy mi to připadá, jako by autorka samou nervozitou ze sebe všechno vychrlila tak překotně, až jí není rozumět… Na druhou stranu je zajímavé, že mnohé vedlejší události jsou popsány velice obsáhle, ale s vtipem a velice zábavně. Například scény v Doupěti, které na děj (pravděpodobně) žádný vliv nemají a přitom jsou napsány lépe, než podstatnější části knihy. Rovněž jsou zde nové hezké nápady, např. deník. Celkově vzato je to ale čtivá a zábavná kniha, která potěší a stejně jako první díl baví děti a dává jim chuť číst – a za to dík!... celý text

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) 2007, Jerome Klapka Jerome

Tři muži ve člunu mají svůj věhlas a stalo se téměř povinností je přečíst, stejně jako téměř patří k dobrému tónu, mít je rád, ale co naplat, kniha už byla napsána před nějakým tím pátkem a je to z ní velmi znát… (Vydání Alois Srdce, 1929) Kniha je plná tak velice jemného anglického humoru a vytříbené satiry, že jej čtenáři zvyklí na novodobý „třeskutý“ humor mohou lehce přehlédnout. Komu se líbí „pecky“ typu „Rafťáci“ a podobné, pravděpodobně Tři muže ve člunu příliš neoslní. Humor i styl vyprávění prostě odpovídají době, kdy ještě existovaly společenské konvence a ne vše bylo možné udělat, či vyslovit. Jakmile knihu ale čteme s vědomím doby vzniku (1889), je s pokorou třeba uznat, že ačkoli popisuje svět, který již neexistuje, dobrodružství v místech, která by dnes již nikdo nepoznal, společnost, která již dávno vymřela, přes to všechno je stále neuvěřitelně aktuální a trefná a opravdu vtipná. Celkově vzato: Můžete jí klidně číst i v tramvaji: nebudete smíchy padat ze sedadla, ale budete se stále jemně a decentně uculovat…... celý text

Velký cirkus 1990, Pierre Henri Clostermann

Nechci jakkoli hodnotit mimořádnou odvahu, sílu a odhodlanost, kterou autor, stejně jako ostatní popisovaní letci museli projevit, ale pouze knihu jako takovou. Ta je čtivá, napínavá, strhující, brutální, syrová a opravdu se čte jedním dechem. Jenže poměrná „nabubřelost“ a především častá manipulace s fakty knize ubírají na autenticitě a důvěryhodnosti. V knize je tak výrazné množství nepřesností a tolik „autorské licence“, že to naneštěstí „shazuje“ i ostatní části knihy, které tím přestávají být uvěřitelné. Kniha je velice čtivá, napínavá a zajímavá a jistě bych jí doporučil přečíst, nicméně bych jí nebral jako literaturu faktu.... celý text

Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti 1947, Roark Bradford

Zábavné převyprávění klíčových událostí Starého Zákona překvapí neabrahámovským pojetím boha, který rozhodně není ani všemocný, ani vševědoucí a aby dosáhl svých cílů, může sice vůči světu činit zázraky, ale vůči lidem často jen hrát „tricky“. Kniha je napsaná jadrným „černošským“ nářečím, a přestože by jí bylo v některých kapitolách možné interpretovat jako „urážlivou“, je to přeci jen milé a vtipné vyprávění na jedno odpoledne.... celý text

Vynález proti sobě 1964, Josef Nesvadba

Vůbec netuším, proč jsem Nesvadbu dosud opomíjel. Kniha i v ní obsažené povídky jsou staré – ano, to je pravda. Postavy, děj i ladění jsou poplatné době vzniku – ano, i to je pravda. Některé náměty byly poté obsáhleji a často lákavěji zpracovány jinými autory – ano, i to je pravda. Jenže tohle všechno ve skutečnosti není tím, co je třeba „strhat“, ale naopak tím, co je třeba vyzdvihnout. Plně to ukazuje, jak jsou kniha i její autor famózní, jak i v šedém komunismu může vznikat skvělá SF literatura plná spousty nápadů. Ukazuje, jak ve zkratce a formátu krátkých povídek dokázal autor popsat mnohé problémy, aniž by bylo zapotřebí vytvářet zvláštní světy a psát celé romány. Nesvadba si většinou vystačil s ČSSR a pár soudruhy vědci, soudruhy piloty, soudruhy lékaři apod. Zatímco z podobného materiálu např. uznávaný Dietl stvořil paskvil typu „Okres na severu“, Nesvadba celou kulisu naplnil úžasnými nápady a tématy, které jsou ve skutečnosti aktuální dodnes. To vše navíc na pár stránkách, kde se nezabýval složitými popisy a „vatou“, ale šel vždy přímo k jádru tématu, zatímco jiní autoři potřebovali pro stejnou, často i slabší výpověď, mnohem více prostoru (například Nesvadbova povídka Poslední dobrodružství kapitána Nema (1960) vs. Lemův Návrat z hvězd atd.) Některé povídky jsou samozřejmě slabší, některé zcela mimořádně silné (Ostrov pirátů, Po stopách sněžného muže, Ztracená tvář, Blbec z Xeenemünde, Anděl posledního soudu) Celkově vzato: Mimořádně příjemné překvapení.... celý text

Rozvod po čínsku 2018, Frédéric Lenormand

Nechápu sám sebe. Po každém přečtení některé z knih Nových případů soudce Ti si říkám: „blbče, proč to kupuješ, vždyť je to knihu od knihy slabší!“ Rozvod po čínsku už vlastně není ani detektivka – spíše politický „thriller“ a téměř nic zde nepůsobí věrohodně – postavy, děj, prostředí, logika ani nic jiného. Kniha má několik zajímavých momentů ze vztahů císařské rodiny, ty jsou ale povětšinou až spíše v samém závěru knihy. Je pozoruhodné, že autor dokáže tak výrazně pokřivit nejen zobrazovaný svět i charakter postav, ale zvládne bez mrknutí oka i protiřečit sám sobě. Ve zkratce: Kniha je slabá i na Lenormanda... celý text