Reetri
přečtené 2
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
„A víš, že tě máme s tatínkem moc rádi!? - „..... Vím...“ Ale to teplo lásky nějak nepřichází . Naopak tak málo láskyplna až to bolí. Jen samá osamělost, těžkost, smutek a nepochopení. S autorkou se setkávám opět po mnoha letech. Její Já jsem hlad mě tenkrát absolutně dostal a jiné tomu není ani v tomto případě. Přijde mi neuvěřitelné, jak se dospělý člověk dokáže takto moc vcítit do duše a prožívání dospívající holky. Já bych téměř zapomněla. Jako by od té doby uběhlo nejmíň sto padesát let. Ale díky autorčinému velmi sugestivnímu podání jsem se dvanáctiletou během čtení opět snadno stala. Smutný příběh a ještě smutnější představa, že to jakékoliv dítě zažívá.... celý text
