richard7959
přečtené 181
Hora mrtvých
2020,
Jeremy Bates
Jeremy Bates je prostě zabiják. Vždy dokáže krásně vystihnout atmosféru nějakého děsivého a legendami opředeného místa - v Hoře mrtvých (ještě k tomu špatný překlad, protože Kholat Syakhl znamená Mrtvá hora, protože tam nic neroste a ne že tam někdo umírá) zasadil do děje celkem sympatické postavy -, aby nakonec tuhle dobře vytuněnou atmošku pohřbil pod nánosem blbostí, které vždy na závěr svých románů autor na čtenáře vychrchlá. 75 % knihy je opravdu skvělých a rychle odsejpá. Autor dobře nastudoval podklady, mapy a dobře pracuje s mísením pravdy s fikcí. Místy je strach z neznámého opravdu hmatatelný. Bohužel zbylých 25 % je opravdu úsměvných a úplně ničí to, co bylo celou dobu budováno. Stejně tak tomu bylo i v Lese sebevrahů. Je sympatické, že se autor snaží záhady řešit většinou nejlogičtější cestou, ale tady si asi fakt pořádně přihnul.... celý text
Rudá galerie
2020,
Tiffany Reisz
,,Umění dokáže být nebezpečné." Asi to byly úmorné abstinenční roky plné cudnosti při studiích teologie, během kterých možná autorka z nedostatku něhy zešílela, kdoví? Začátek knihy ucházející i přes klišé tajemného starosvětského cizince a nestálé hlavní hrdinky (nic nového pod sluncem v erotickém žánru), pár zdařilých odkazů na filozofii života a filozofii umění a jejich vzájemné ovlivňování, pár lehkých alegorií, snaha o tajemno (velmi úsměvná) a perverzní erotika, kdy se autorka snaží přesně o to, co nastiňuje skrze hlavní postavy příběhu: posouvat hranice. Bohužel postupem času se děj mění v monotónní břečku stále opakující se slov, rádoby dramatau, závěrečná peripetie neurazí ani nepotěší a ten konec? Konec se nese v duchu absolutní ztráty kontroly, kdy se nebezpečné umění (v tomto smyslu umění literatury) mění v parodii a absolutní dehonestaci ženského pohlaví (ne, opravdu nejsem fanoušek feminismu, ale kvůli takovým knihám se občas nedivím, že se feministky vztekají).... celý text
Duchové rodiny Folcroftů
2020,
Darcy Coates
Kratší a svižnější počtení. Nenadchlo jako Ashburn, nezklamalo jako nesmyslné a patetické Carrow. Panty a dveře tu zase vrzají a vrzají v každém pátém odstavci (nevím, jestli je to překladem nebo autorka kdykoliv má příležitost, miluje zdůrazňování toho, že dveře klapou a vrzají v pantech). Začátek příběhu zajímavý, postavy sympatické a uvěřitelné, popisy tajemného prostředí malebné - je z toho cítit nostalgie a sem tam příběh lehce zahraje na znepokojivou strunu hororového žánru. Konec knihy už tradičně úsměvně přehnaný, v tomto díle u uspěchaný, stále se ve finále jede podle stejného vzroce, objevují se nesrovnalosti v ději atd atd. Slabých 60 %.... celý text
Rituál
2020,
Adam Nevill
Severské lesy, člověk vs prastaré zlo a... metal? Více jak polovina knihy je opravdu atmosférická. Parta kamarádů z Anglie ztracená v hlubokých švédských lesích, kam lidská noha vkročí jen málokdy, tedy alespoň podle autora. Hledání cesty zpět do civilizace se ale stává druhotným problémem, protože v lesích číhá něco děsivého, něco co má hlad. Autor čtenáři předkládá postavy přesně tak, jak to vidí právě on ze svého nadhledu. Tenhle je sympoš, tenhle blb, tenhle ještě větší blb a tenhle trochu ujde. Nějak se tu vytrácí prostor pro vlastní úsudek čtenáře, ale vesměs to zážitek nijak nekazí. V příběhu zaujmou prvky, které kniha čtenáři slibuje - temné hvozdy, pohanské tématiky, prvky survival hororu a strach z neznámého. Poslední čtvrtina knihy však příběh pohřbívá nebo možná snad i paroduje. Nechci spoilerovat, ale snad neuškodí, když pouze zmíním, že ta hillbilly metalistická vložka byla na mě až moc ujetá - kdyby tam nebyla, příběhu to neuškodí. Jak už tu někdo v komentářích psal, film na motivy této knihy si se samotným finále poradil mnohem lépe. 75 % knihy dobrých, zbytek prapodivný, úplný závěr jsem si i tak dokázal užít. Rituál je dílko, které stojí za pozornost, i kdyby člověk měl číst jen tu první půlku a zbytek si raději domyslet. Kdo se chce pobavit absurdností závěru, nikdo ho nedrží zpátky.... celý text
Přízraky domu Carrowů
2020,
Darcy Coates
Veliké zklamání. Duch domu Ashburnů o třídu lepší (Craven zase o třídu horší) než Přízraky v Carrow. Začátek vypadal slibně, i nápad měl veliký potenciál, ale závěr knihy všechno kazí - naivní, sentimentální, pohádkový. Doslova se koncem musí člověk prokousávat zatímco si klepe na čelo. Vlastně nemá ani žádný hlubší smysl, jako by si autorka do poslední chvíle nebyla jistá, jakou zápletku nakonec použije. Postavy krajně nesympatické až na jednu dvě výjimky a to je ještě dané tím, že jim autorka nevěnuje moc pozornosti, takže je nemůže čtenáři dostatečně znechutit. Jazyk sice čtivý, ale docela omezený (jen fráze "dveře zaskřípěly v pantech" se tu objevuje asi 50 x). Co se týče obsáhlosti žánru, nenašel jsem bohužel ani jednu kapitolu, u které bych cítil podobné znepokojení nebo napětí jako u Ashburnů. Velice slabé tři hvězdy.... celý text
Démonologové
2020,
Gerald Brittle
Hrozně jsem se těšil, až to konečně přeloží. Trpělivost se vyplatila. Příběhy Warrenů popsané v knize působí uvěřitelněji, než popcornové filmy v kině. Hlavním tématem je strach z neznámého, z něčeho, co nelze dobře popsat a vysvětlit. Žádné čarodějnice skákající ze skříní nebo bledé jeptišky se žraločím chrupem. Kapitoly jsou dobře rozvržené; vyprávění o případech proložené menšími odchylkami, kde Ed a Lorraine vysvětlují jejich osobní definici nadpřirozena (duchové, démoni), filozofii, náboženskou důležitost v jejich postupech atd. Vše vychází z jejich vlastních zkušeností za desetiletí zkoumání nadpřirozena. Některé kapitoly jsou opravdu velmi znepokojivé.... celý text
Les sebevrahů
2017,
Jeremy Bates
Banda vypatlanců (bohužel to nejde napsat slušněji) se vydává do strašidelného Lesa sebevrahů v Japonsku, aby všem ukázala svoji stupiditu (těžko říct, jestli autor chtěl účelně napsat tyto postavy takto stupidně nebo se marně snažil o nějaký sympatický popis, kdoví?). Přednosti románu jsou bezpochyby reálie spojené se samotným lesem a japonskou kulturou (legendy, pověsti, mýty, jazyk, kodexy, střet kultur atd.). To vše je skvělé a troufám si tvrdit, že autor nevynechal ani to nejmenší z děsivé aury Aokigahary Jukai. Některé pasáže knihy jsou napínavé i přes jejich bezbarvý popis (někdy děj přeskakuje jako špatně sestříhaný film s nízkým rozpočtem). Popisy lesa, tajemných představ či naturalismů spojené s nepříjemnostmi přirozenými i nadpřirozenými ujdou. Tím ale pozitiva končí a dostáváme se k negativům, které zahrnují již zmíněné stupidní postavy bez charakteru (přesně tak si asi představujete tuctové Američany na dobrodružné výpravě), kde si ani hlavní postava nezískala moje sympatie, tudíž mi bylo úplně jedno, co se s ní stane (docela důležitý aspekt literatury, která má udržet Vaši pozornost), zapletené dialogy stejně stupidního charakteru, nesmyslné výplně příběhu ve formě vzpomínek na tragédie z minulosti, které ve výsledku nijak nesouvisí s rozuzlením děje, jednoduchý autorův jazyk a slovní zásoba. Knihu hodnotím jako čistý průměr 60 %. Kdyby alespoň byly do příběhu zakomponovány alespoň trochu sympatické postavy s uvěřitelným pohnutým osudem nebo aspoň racionálním uvažováním, určitě by se dalo diskutovat o nadprůměru. Ale bohužel. Veliká škoda a promarněný potenciál. A ten konec? Krásný příklad, jak se horor může zvrhnout v komedii.... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Zápory knihy jsou překlad (za to autorka ale nemůže) a určitá naivní dětinskost, kterou autorka do příběhu vkládá, což hodně podrývá atmosféru děje. Vesměs je ale Duch domu Ashburnů zajímavý svým neotřelým (přesto jednoduchým) příběhem, který rychle odsýpá a nenudí. Jedna dvě kapitoly naprosto skvělé a napínavé, zbytek spíš průměrný. 7/10 PS: V porovnání s ostatními dosud přeloženými díly Coatesové zcela nejlepší kniha.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Naprostá dokonalost. Mistrovské dílo. Je až s podivem, jak autor zvládl nastudovat všechny reálie z tehdejší doby. Jako by v tam Simmons vážně s těmi námořníky byl. Neuvěřitelné.... celý text
Prach a stín
2016,
Lyndsay Faye
Četlo se to jedna báseň. Autorka stejně jako Latham (Sherlock a Rudá věž) skvěle porozuměli tématu a zprostředkovávají další skvělé dobrodružství nejslavnějšího soukromého detektiva Anglie a jeho věrného přítele Dr. Watsona.... celý text
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
Naprostá klasika. Žádné dobrodružství jako Dracula či Frankenstein, ale velice poutavé dílo. Skvěle na rozbor. Doporučuji pro milovníky viktoriánské Anglie.
Pytel kostí
2000,
Stephen King
Asi moje třetí nejoblíbenější kniha od Kinga. Hned po Osvícení a TO. Je tam hodně emocí, které opravdu berou za srdce. Hlavní postava Mike Noonan se vyrovnává se smrtí manželky a zažívá další strasti života, které jsou s takovými tragédiemi spojené. A aby toho nebylo málo, tak mu jeho už tak dost strastiplnou cestu životem zkříží zlo - lidské i nelidské -, před kterým není úkrytu. Opravdová bezmoc a zmar. Čtenář se do poslední kapitoly modlí za aspoň trochu šťastný konec, ale i Stephena Kinga jeden nikdy neví... Napětí by se dalo krájet a čtenář těžko od stránek odvrací oči. Přečteno cca za pár dní a téměř jedním dechem. Navíc mi byl tento román skvělou oporou v těžké životní situaci - pokud by kniha mohla být vnímavým přítelem, tak pro mě je to právě Pytel kostí. Velice děkuji autorovi za to, že tohle dílo existuje. Není to nejlepší kniha, jakou King napsal (ani zdaleka), ale pro mě navždy zůstane tou mému srdci nejbližší.... celý text
Noc oživlých mrtvol
2018,
* antologie
Nutno podotknout, že se kniha skládá z povídek asi 19 autorů a každý z nich má svůj osobitý styl. Knihu ještě nemám dočtenou celou, ale zatím převažují dobré povídky (Sue, Rychlovka, Pokojná zem, John Doe, Vesmírný rozklad, Křivý zub) nad těmi špatnými (Zatáčka mrtvého muže, Rána z milosti, Poslední a nejlepší den Jimmyho Jaye Baxtera)...... celý text
