richard7959 komentáře u knih
Zatím bez hodnocení. Nicméně po nějakých 100 stranách lze konstatovat, že pan prof. PhDr. Jaroslav Čechura po svém díle "Kronika jednoho šílenství" pokračuje v docela kontroverzní práci. Hodně těžko se věří například tvrzení, že Boblig určitě studoval na vídeňské univerzitě právo, protože o tom sám pan inkvizitor píše v dopisech a osobních denících nebo že ho tak oslovují autority. Navíc když doklady o Bobligově studiu chybí a jsou nedohledatelné.
A já se ptám: Jak může studovaný historik docházet k závěrům na základě pouhých deníkových záznamů? Kdybych o sobě napsal, že jsem astronaut a za sto let můj deník nějaký vědec našel a zrovna se o moji osobu zajímal, bylo by od vědeckého pracovníka správné, aby věřil mé z žádných dalších zdrojů ověřitelné informaci (mému slovu, mému vychloubání) a napsal, že richard7959 byl v roce 2024 ve vesmíru, i když k tomu nemá žádné podporující materiály? Ne! Může maximálně tvrdit, že nějaký richard7959 v roce 2024 napsal, že letěl v raketoplánu, ale nemůže si ověřit, zda je to pravdivé.
Pan Čechura si je prostě jistý, že Boblig měl první vzdělání na základě Bobligova slova. Stejně jako jeho teorie, že v Losinách a v Šumperku skutečně operovala nějaká sekta, protože se k tomu obvinění (údajně bez tortury, což nelze z dostupných pramenů dokázat ani vyvrátit, protože jednoduše nevíme, co se dělo za plentou oficiálních spisů) přiznávali. Tohle mi prostě nepřijde jako zdravý vědecký přístup.
A to na závěr musím poznamenat, že nejsem zastánce dogmatu o neomylnosti Kaplického nebo režiséra Vávry, kteří si ten obraz nakreslily tak nějak podle svého subjektivního a politického přesvědčení.
Nemůžu si pomoct, ale za mě prostě plný počet hvězd. Zpočátku jsem se tomuto Kingově románu o strašidelném autu vyhýbal jako čert posvěcenému kříži. Auta mě nezajímala a hlavně mě nezajímaly příběhy s nimi, dokonce i z pera nejslavnějšího spisovatele všech dob. Ale nakonec jsem se k četbě Christiny odhodlal a musím se kát za svůj předchozí skepticismus. Tohle je Stephen King ve skvělé formě. Je jedno, jak moc ten příběh vyznívá béčkově a lacině, protože pokud je napsaný zručně a budí emoce, tak je to prostě příběh do puntíku skvělý. Nikdy bych nevěřil, že se Christina zařadí mezi mé TOP od mistra hororu z Maine, ale je to tak.
Kniha je takový delší žurnalistický článek s prvky beletrie. Popsáno je jen to nejdůležitější, žádné zbytečné zastávky. Bohužel samotný příběh, který je vydáván za popis skutečných událostí, spíš působí komicky než děsivě. Je to prostě příběh jedné rodinky, kde matka nepracuje a otec/otčím podniká a topí se v dluzích a občas si zaskočí do nálevny, přesto si dovolí na splátky koupit veliký dům. Tihle dva protagonisté ve finanční tísni ztrácejí nervy. Děti zlobí, chlápek řve, ženská hysterčí. Někde na okraji příběhu se loudá katolický kněz, co má chřipku a divné tušení. Za jasný důkaz strašení je tu vydáváno každé vrznutí nábytku či nějaké fantasmagorie psychicky zdeptaných a vyčerpaných rodičů. Tamhle jsem viděl kozlí hlavu, jinde zase létala moucha, tuhle někde protíká voda a včera dokonce po vnější římse domu přeběhla kočka. Nejdříve je nám předkládáno, jak Lutzovi neměli před nastěhováním do domu DeFeových žádné problémy a o pár stránek dál je zase řečeno, že děcka chtěly zdrhnout z domu už kdysi dávno a že finanční problémy se s rodinou táhnou stejně jako jejich neochota řešit problémy jakýmkoli jiným způsobem, než sedět na zadku a zkoušet se z domu někomu dovolat, i když telefonní linka v tuhých mrazech prosincového roku 1975 nečekaně nefunguje, jak má. Skepticismus je zde opravdu na místě. Důvěryhodnost celého příběhu ještě podkopávají jakési údajně pravdivé legendy a osobnosti, které nikdy neexistovali nebo jsou nedohledatelné.
Nafouknutá bublina. Na tomhle se pár lidí pěkně napakovalo. Aneb jak z jedné rodinné tragédie vytřískat nějaké love.
Skutečně nestranná, na informace vyčerpávající, z různých úhlů vědeckých disciplín pojatá kniha, prosta všech politicky zkreslených nesmyslů. Na čarodějnictví je zde nahlíženo jako na skutečný fenomén spjatý s historií lidstva. Nejsou tu žádné unáhlené závěry, pouze teorie a hypotézy, které tyto teorie podporují. Nečekejte univerzální pravdu jako v pojetí marxisty Bedřicha Šindeláře, který se tématem čarodějnictví také zabýval, ale který za vším viděl spiknutí Západu, katolíků a zlé buržoazie a východisko u Lenina. Behringerova monografie je skutečné vědecké dílo a rozhodně stojí za přečtení.
Zkuste tuhle starší monografii srovnat s dílem německého historika Wolfganga Behringera (Čarodějnictví - globální historie) a uvidíte ten rozdíl. Zatímco Behringer skutečně využívá poznatků moderních vědních disciplín (antropologie, sociologie, historie) a čtenáři vysvětluje problematiku fenoménu "čarodějnictví" a "honů na čarodějnice" v širší a objektivní perspektivě, pan Šindelář se svojí rudou knížkou v náprsní kapse, vyzbrojen učením Karla Marxe, rozvádí své fantastické teorie o vyspělosti východní části Evropy, kde se naplno brojí proti zatuchlému kapitalistickému imperialismu. Není se čemu divit, že starší generace čtenářů, která vyrůstala na těchto propagandistických knihách, má tak nesmyslně zkreslené představy o této problematice. Tam, kde se Behringer snaží krotit nadutá a politicky zabarvená vyjádření, tam proletář Šindelář varuje před zlem prolezlou římskokatolickou církví a jejímu takřka stoprocentnímu podílu v honech na čarodějnice, o ostudě Západu, která se stydí za tento černý puntík v jinak skvělé historii, a o tom, jak Husité vlastně zachránili české země od zlořádu inkvizice (zato ale vypálili spoustu kostelů, pořádali plenitelské jízdy za hranice a u nás vyrabovali, co se dalo).
Dávám 2 hvězdičky za dodržení historických faktů a pár zajímavostí, které autor vyštrachal z archívů. Bohužel tato fakta si autor rudě dobarvuje svým subjektivním viděním světa. Některé odstavce z knihy by se měly vystavovat jako příklady odporné politické agendy - v tomto případě agendy komunistů. Když vidím to vysoké hodnocení, až mi jde mráz po zádech.
Něco ze života mistra Stephena Kinga podáno tou nejvtipnější a nejpřátelštější formou + nějaké ty rady pro začínající spisovatele.
Stále kvalitní dílo od mistra hororu. Tohle však patří k těm slabším. Explicitně násilné, nabušené skvělými a vtipnými hláškami, ale na druhou stranu béčkové a laciné, což se vzhledem k době, kdy tohle dílo vzniklo, dá jednoduše omluvit. Mezi největší slabiny - jak už to tak u Stephena Kinga bývá - patří konec, který je znovu tak nějak prosviští vzduchem jako splašený pták (v tomto případě vrabec), napětí zmizí s rychlým sledem událostí a máme tu konec. Kniha jako náhled ke starším Kingovkám rozhodně dobrá.
Je skvělé, že se konečně někdo pustil do podrobného zkoumání pramenů, které se zachovaly z dob honu na čarodějnice v Losinách, Šumperku a okolí. Čtenář má tak možnost nahlédnout za oponu a prostudovat několik přeložených opisů z výslechů obviněných žen "čarodějnic". Autor nás velmi umně provází touto historií, bohužel i přes jeho studovanost a autoritu historického kritika se nemůžu nějak vzpamatovat z jeho teorií POZOR SPOILER o nějaké konspirační sektě, která v těchto místech v tehdejších dobách fungovala. Nejsem sice historik, ale věřit tomu, že když je v pramenech uvedeno, že většina výpovědí nebyla vynucena torturou, dá se proto na tuto informaci spolehnout a neděly se nějaké neoficiální nekalosti v zákulisí mimo záznam. KONEC SPOILERU. Až na tuhle kontroverzi jde o jistě vyčerpávající dílo plné zajímavých informací a jen dále přiživuje záhadu a tajemství kolem čarodějnických procesů na severu Moravy.
Starý dobrý King, který se v těch čerstvých dobách své kariéry s ničím nepáral. Žádné zdlouhavé popisy nebo zbytečné odbočky (i když i tak děj občas drhne, spousta jmen a spousta lidských příběhů). Někomu možná přijde úsměvné to čistě béčkové zpracování (ano, číst knihu je jako dívat se na nějaký Hammerovský film s ucházejícími filmovými efekty), ale ve té době to zřejmě letělo a nebylo to tak provařené jako dnes. Co se týče upírské tématiky, tak rozhodně jedna z těch povedenějších knih (Dracula od Stokera a The Strain od del Tora a Hogana podle mě lepší).
PS: Pro opravdové fajnšmekry doporučuji k tomuto románu ještě přečíst Kingovy povídky "Prokletí Jeruzálémské" a "Na dobrou noc" (obě ve sbírce "Noční směna") na dokreslení celé té upíří mytologie.
Po všech těch stereotypních, neustále se opakujících duchařinách tu máme konečně něco svěžího a originálního. Jakmile začnete číst, nemůžete přestat. Opravdu chcete zjistit, jaká záhada obestírá staré sídlo Allhallows Hall. Napínavý příběh ozvláštňují všechny pestré legendy, která jsou tak příznačné pro celý Devon. Měl bych pouze dvě drobné výtky: 1. závěr knihy odsýpá tak bleskurychle, jako by se autor snažil stihnout blížící se deadline, 2. ten čistě béčkový konec. Jinak rozhodně doporučuji. 8/10
Přečteno takřka za tři dny. Velice povedený, chytlavý a napínavý psychologický horor (nebo spíš drama?) o rodince, na kterou neblaze působí zlovolná síla děsivého domu. Kdo čeká čistou duchařinu, tak bude pravděpodobně zklamán. Kdo si libuje ve vytříbené atmosféře, psycho hrátkách a vypjatých situacích, ten by tuhle knihu rozhodně neměl přehlížet. Autor se umně soustředí na popis neviděného a bezejmenného nebezpečí, které je však citelné a všudypřítomné na každé stránce, a vyhýbá se přímým kontaktům se zlem. Možná právě tohle dělá knihu tak zajímavou - znepokojení, práce s představivostí, rodinné drama se zde nadřazuje prachobyčejnému a lacinému strašení.
Hodnocení: 80 %
Jak málo čtenáři stačí ke štěstí. Pár reálií z viktoriánské éry, nějaké ty dobové zvláštnosti, které si ruská spisovatelka zjistila na Wiki, a jednoduchá krimi zápletka a máme tu... no co vlastně? Znovu opakuji, že příběh se odehrává ve viktoriánské Anglii a autorka použije přirovnání: ,,Čepel se k němu blížila jako ve zpomaleném záběru". Třeba v příštím díle autorka opět překvapí a do 19. století vměstná další trefné příměry jako třeba ,,hučel jako vrtulník" nebo ,,tiše plul krajinou jako elektromobil". Dále tu máme čitelnou zápletku a "vraha", který dělá nesmyslná rozhodnutí, která nakonec vedou k jeho dopadení. V hlavní roli sympatický americký macho, rozený desperát, který se ztrácí v snobských anglických kulisách a jeden vesnický konstábl s pohnutou minulostí. Bohužel jen tyto postavy jakžtakž dynamicky vedou děj, zbytek je ale hrozná nuda a místy úsměvná a naivní slátanina. Ona by to možná i byla oddechovka, ale to by příběh opravdu nesměl být tak neuvěřitelně dětinský.
Mary Sharratt je opravdu úžasná spisovatelka. Celý román se četl jedním dechem, nenudil ani na vteřinu. Mluva, reálie, popisy té doby, to všechno měla skvěle nastudované. Opravdu jedinečné dílo.
Četba této knihy se nedá popsat jinak než prokousávání. Paradoxně mě víc bavila ona retrospektivní část, kdy se některé vedlejší postavy dozvídají o historii rodu Mayfairů. Linka s dvěma ústředními hrdiny krom samotného konce nudila. Hodně recenzentů upozorňuje, aby čtenář reflektoval fakt, že je to první díl z celé trilogie, takže se nemůže divit, že to má pomalý rozjezd. S tím souhlasím a rozhodně si chci minimálně přečíst ještě pokračování "Lasher". Nicméně na celých 267 stranách se toho tady opravdu moc neděje a to rozdělení na první, druhý a třetí díl spíš knize ubližuje.
Pokud k této knize čtenář přistupuje jako k "Young Adult" románu, tak by se daly odpustit ony historické prohřešky. Píše se rok 1888, děj je zasazen do rumunského Sedmihradska (Transylvánie), kde byli lidé tou dobrou mnohem prostší a pověrčivější než kdekoli na západě. Přesto tu máme feminismus, porušování konvencí a jakousi moderní hrdost z těchto přestupků (homosexualita, společenské faux pas atd.), forenzní vědy a hlavní hrdiny, které spojuje osvícenecké myšlení 21. století. Skutečně zvláštní patvar, který budí dojem, že se zde jedná o nějaké cestování v čase. Bije to do očí víc než ztotožňování hradu Bran s Vladem Tepešem (Drákulou), i když v neexistují žádné průkazné prameny, že v tom hradě někdy byl. Ostatně je známo, že hrad Bran maximálně posloužil Stokerovi (který mimochodem svůj nejslavnější román napsal až asi osm let po událostech v této knize, což absurdnost příběhu ještě zvyšuje) jako inspirace. Ale jinak je Bran v dnešní době jen atrakcí se suvenýry, žádná historická památka spojená s valašským knížetem.
Sečteno podtrženo; kdyby se tento román tvářil seriózně, byl by to maximálně strašidelný a úsměvný mišmaš. Naštěstí je tam TA nálepka "Young Adult", takže by klidně bylo možné, aby ke konci 19. stol. přiletěla naše hrdiny do Rumunska zachránit bojová helikoptéra s americkými výsadkáři. Žádný seriózní historický román se špetkou nadpřirozena či detektivní příběh z té doby. Je to prostě dobře napsaná, zábavná fantazie pro mládež, která se nebojí překročit hranice a vnést trochu toho "modernismu" do časů "uhlazených límečků, upnutých korzetů, buřinek a dobře upravených kotlet".
Scotland Yard, založený v roce 1829, vyšetřuje vraždu v Londýně už v roce 1666 a ještě k tomu v City, kde Metropolitní policie neměla nikdy v historii Anglie žádnou pravomoc? Nedělá tohle z historického románu spíš historickou sci-fi?
Po dlouhé době kniha, která dokázala po všech těch klišé provařených konceptech zaujmout. Josh Malerman dostal skvělý nápad; vymyslet originální příběh a přizpůsobit jeho jedinečnost k vlastnímu stylu psaní. Kniha se odehrává především "za zavřenýma očima", takže se autor nemusí nijak zvlášť crcat s podrobnými popisy - o ně tu v zásadě nejde, tématem je nezaměnitelná hrůza z neznámého (asi nejsilnější ze všech lidských strachů). Děj tak rychle odsýpá, je svižný, napínavý, zajímavý, a to způsobem, že čtenář se chce dozvědět víc a víc a těžko se mu kniha odkládá. Vše postupně graduje do strhujícího finále. Tahle kniha je skutečně sui generis v hororovém žánru. Ano, daly by se textu vytknout jeho zkratkovitost a vágní popis, ale k ústřednímu tématu knihy, kdy se hlavní hrdinové musí s nebezpečím popasovat se zakrytýma očima, by se to ani nehodilo.
Když dočtu dobrou knihu, vždy se mě zmocní smutek, jako kdybych opouštěl rodný domov. U téhle knihy byl pocit o to intenzivnější. Skvěle propracované postavy, dechberoucí příběh, spousta zvratů a... co to tady budu rozepisovat, prostě strhující detektivka zasazená do dob, kdy byly čarodějnické procesy ze Salemu ještě čerstvé. Když k tomu přidám i vytříbený jazyk spisovatele, je to dokonalost sama. Menší výtku bych měl k vyobrazení puritánské společnosti, která jistě měla své stinné stránky - potlačené pudy, závislost na Bibli, nejasný výklad práva -, ale tak explicitně prohnilá a špinavá jistě nebyla, a pokud ano, tak to dobře skrývala, což se ve Fount Royal neděje. Ale to je pouze hnidopišství z mé strany. Jinak ale parádní záležitost. 9/10
Doufám, že pokračování je už na cestě.
Rychle to odsýpá. Autorka nezahlcuje čtenáře zdlouhavými popisy, jde rovnou k věci (jestli je to klad, nebo ne, to už záleží na vkusu každého člověka). Hlavní příběhová linka celkem průhledná od samého začátku, ta druhá, vedlejší, je mnohem zajímavější a na konci knihy skvěle graduje. 7/10
Takové doplnění původní knihy. Místo nových odhalení tu spíš máme nové klepy a odkazy na současná probíhající bádání.