sabina5156 přečtené 166

Božská komedie 1952, Dante Alighieri

Toto dílo se nedá normálně hodnotit. Nelze se na něho dívat z perspektivy jedince, který se narodil na počátku milénia a vyrůstá ve 21. století. Tehdejší náklonost ke všemocnému náboženství a neochvějná víra v boha dala vzniknout tomuto mistrovskému kousku, který je zásadním dílem nejtemnějšího středověku. Oproti tomu je nutné zdůraznit, že ve 14. století bylo napsáno také velkolepé dílo "Dekameron", který má absolutně odlišný rytmus a náboženské prvky jsou podstatně přirozenější - v závěru to samotné víře dává větší důraz a váhu. Každopádně je to jeden ze zásadních literárních mezníků, které nelze opomíjet. Dante byl s takto rozsáhlým dílem géniem své doby, jenž dokázal velmi originálním způsobem spojit prvky antiky a povznést dílo vycházející z doby temna za hranice tehdy poznaného. A také nedoporučuji číst pro zábavu (pokud nemáte IQ 150+)...je to nelehké čtení a užitečné je pouze pro doplnění vzdělání - a jako potrava ega.... celý text

Omerta 2000, Mario Puzo

Rozhodně horší kniha než například "Sedm katů z Mnichova", kterou považuji za jednu z největších zklamání od Maria. Každopádně, nejedná se o klasickou gangsterku, na kterou jsme od tohoto spisovatele zvyklí. Velkodušných mužských postav nacházíme více, autoritářství FBI je všudypřítomné a dává pocit "boha" nad námi. Příběh není příliš dobře koncipován a charaktery postav jsou plytké. Místy to vypadalo jakoby dostal Mario honorář pouze za to, že něco napíše.... celý text

Blázni umírají 1989, Mario Puzo

Ocitáme se v Las Vegas, malé planetě ležící v Nevadě, kam se sjíždějí lidé přesně proto, proč jiní berou drogy. Ve městě, které nikdy nespí, není nouze o krásné ženy a peníze kolem Vás doslova létají vzduchem se na realitu a smutek z běžného dne zapomene velice rychle. Barová stolička, Martini na pultu a krásné ruce obtočené kolem stopky. Muži v oblecích a žetony na zeleném povrchu herních stolů. Krásný hotel a saténové povlečení, povlečení a revolver. Hotelový pokoj, v němž si právě jeden velmi okouzlující muž vystřelil mozek z hlavy. Bez vysvětlení, bez smutku a s takovou samozřejmostí, s jakou dal hodinu před tím tuzér krásné volavce na baru. Tohle je svět, který nám Mario představuje na necelých 400 stranách. Bohužel ale hlavní postava Johna mi přišla natolik nesympatická, že ač několik pasáží doslova volalo po soucitu s ním - já v jeho příběhu byla absolutně nezúčastněná.... celý text

Poslední kmotr 2004, Mario Puzo

Příběh se poněkud hroutí jelikož prostor dostaly postavy, které si jej příliš nezasloužily. Na druhou stranu, Michael - ač s chladnokrevností sobě vlastní, zůstává nepřemožen emocemi. Nacházíme se v příběhu v poslední etapě, kdy se mu vkrade otázka, co vše po cestě vlastně ztratil. Až nyní začíná počítat ztráty a některých lituje více, než jiných. Kniha se v žádném případě nevyrovná předešlým knihám, není tolik procítěná a Michael není tím, koho jsme stihli poznat. Styl psaní si Mario zachoval, ačkoli je na knize cítit, že místy pospíchal.... celý text

Kmotr 2003, Mario Puzo

Jedna z knih, kterou jsem četla až po shlédnutí filmu a knihu jednoznačně hodnotím jako lepší počin. Román nám představuje jednu z pěti rodin New Yorského organizovaného zločinu, která podléhá pevné vládě Vita C. Ačkoli se z mého pohledu jedná o značné romantizování si mafie z poloviny minulého století, příběhu to neubližuje. Kniha má oproti filmu samozřejmě značné výhody. Příběh je v podstatě nevyčerpatelný, jelikož se nám v knize představí řada zajímavých a méně zajímavých postav, které ale sehrají důležité role. Charaktery v knize procházejí různými životními situacemi, které je postupně mění, v knize je to mnohem pochopitelnější a pozvolnější než ve filmu - což zde hraje zásadní roli, jelikož první díl je především o dramatické změně hlavní postavy - tedy nejmladšího bratra Michaela. Kniha je čtivá, krásná a především jednoznačná. Se čtenářem si nehraje - pakliže chce něco říct, řekne to a nenechává příliš prostoru pro představivost, což je u podobné tématiky (subjektivní názor) velmi důležité.... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Příběh vyprávěný z pohledu zdánlivě němého indiána (náčelníka), kterému do života vstoupil muž, který v sobě nosil doposud nevídanou svobodu a vzdor. Vyjma Billyho, Radchedové, Bromdena a McMurphyho jsou charaktery dalších postav popsány jen velmi povrchně. Příběh to ale nijak nepoškodí, jelikož to naopak zdůrazňuje jedinečnost charakteru McMurphyho, který je v knize popsán mnohem komplikovaněji, než ve filmovém provedení. Prostředí psychiatrické léčebny je dokreslováno atmosférou jednotlivých pasáží, což oceňuji, jelikož by mi tam prvek strohého popisu neseděl - ostatně, prostředí samo o sobě v knize žádnou roli nehraje, atmosféra ano. Dílo se snaží zachytit boj, který za život svede aspoň jednou každý z nás. Boj se sebou samotným. A personál psychiatrické léčebny jsou nebezpečné mantinely, které si nastavujeme sami.... celý text