sabina5156 komentáře u knih
Kolem této knihy je velké množství "pravděpodobně", to je důležité si uvědomit. Někteří historici se domnívají, že kniha byla napsaná podstatně později a autorů je celá řada, v závěru to může být pouze kompilací jejich děl. Nemění to samozřejmě nic na hloubce jednotlivých částí "rukověti" ale přisuzovat toto dílo jednomu autorovy nemusí být úplně ideální. Kniha je postavená na několika kapitolách, které odrážejí lidské chování v různých situacích, podstatně zajímavější by tedy bylo, kdyby dílo dala dohromady řada autorů po dobu několika desítek let (popř. století). Každopádně, řada myšlenek v knize je hluboká a lze ji aplikovat na každý aspekt společenského života. Lze ji zařadit mezi knihy s názvem "jak se stát úspěšným" - to znamená, určitou motivační hodnotu to má, myšlenky jsou hluboké a inteligentní ale jsou Vám k ničemu, pakliže k tomu nedojdete sám.
Dílo, které se zapsalo do historie tím, jakým způsobem vykresluje narušenou mysl hlavního protagonisty. Humbert Humbert je ve své podstatě dobrý člověk. Nenechte se mýlit touto pochybnou tezí, je dobrým sousedem, přítelem i známým. Je to také člověk, který má jednoho démona, jenž mu brání v racionálním uvažování. Pedofilii. Jeho realita je zkreslená a každý náznak z okolí si přebírá ku vlastnímu výkladu. Tento povahový rys jej přivede k dívce jménem Dolores, které začne přezdívat Lolita. Dívka je dvanáctiletá studentka, která má ráda na tomto světě vše, co odpovídá jejímu věku, ničím se nevymyká svému okolí ani svým vrstevnicím. Humbert Humbert to ovšem vidí jinak a je přesvědčen o tom, že jej dívka svádí. Každá věta, každá stránka je popisem jeho narušené mysli, která si vytvořila vlastní realitu. Nejedná se o glorifikaci pedofilie ani sexualizování mladých dívek, jedná se o rozbor psychologické podstaty této poruchy, nemoci, chcete-li. Vladimir Nabokov se dokázal vcítit do Humberta Humberta geniálním způsobem, který neměl za cíl to, abychom jej pochopili či dokonce litovali - ale abychom o něm přemýšleli. Nabokov se několikrát vyjádřil tak, že s vydáním knihy velmi dlouho otálel. Obával se jejího nepochopení, k čemuž v závěru došlo. To, jakým způsobem byla kniha přijata a interpretována již není problém jejího autora ale zvrácenosti lidské mysli, která Lolitu sexualizovala a v závěru z ní udělala dvanáctiletou svůdnici využívající muže. Opakovaný vzorec, do kterého Vladimir Nabokov žádné číslo nikdy nedosadil. Doporučuji dokument "Lolita, nepochopená fantazie", který i mě pomohl k určité názorové ucelenosti ohledně této knihy.
Biografie jedné z neprogresivnějších návrhářek všech dob, která se svým nápadem a odvahou vyrovná začátkům Coco Chanel. Tahle zrzavá děva si zachovala praktickou stránku i v dobách, kdy se u ní v ateliéru střídala punková smetánka své doby. Její smysl pro pop kulturu a zároveň odvaha šokovat z ní udělala ikonu. Biografie nám věrně líčí nelehké začátky ale zároveň touhu jít proti nalinkované budoucnosti. Vzpoura, kterou v sobě Vivienne Westwoodová měla, ji přivedla až na největší přehlídková mola. Zaslouží si obdiv nejen za svou schopnost riskovat ale také za svou neuvěřitelnou pracovitost, kdy se nenechala strhnout svým okolím, které představovalo absolutní protipól její pragmatičnosti. Spojovala je kreativita a nadhled, který Vivienne zužitkovala ve svém podnikání. Kniha je poměrně obsáhlá a místy nezajímavá, je v ní ale celá řada úchvatných fotografií i dialogů s touto návrhářkou, které vnesou světlo do její osobnosti. V závěru velmi čtivá a inspirativní.
Očista. Neuvěřitelně nezáživné čtení plné plytkých postav, které prožívají od reality odtržené životní příběhy. A to i na tehdejší dobu. Je to velice složitá doba na pochopení kvality toho díla, jelikož já ji neviděla. Um používání jazyka a schopnost obrazotvornosti ji jistou kvalitu dodávají, pakliže si dílo uložíme do 19. století, jedná se o hodnotný spisovatelský počin, který obohatil kulturní svět tehdejší doby. Jen doufám, že nikoho nenapadne dávat toto dílo do povinné četby, nebo nutit někoho tuto knihu číst - je to totiž univerzální způsob, jak někoho odradit od četby.
Nikomu samozřejmě nenahradí příběh samotný. Kniha je určená především pro fanoušky 1984, které toto universum zajímá. Komiks je krásně zpracovaný, vizuálně je to pohlazení pro duši. Příběh samotný je samozřejmě velmi okrájený a ochuzený o velké množství hlubokých myšlenek - nicméně nelze ani nic jiného očekávat. Doporučuji, je to krásná kniha do sbírky Orwella.
Úplně prvně je nutné říct, že původní ideologie komunismu je samozřejmě zcela odlišná od té, kterou známe později. Marx popisuje několik jeho fází a my máme dokonce historickou zkušenost s jeho jednou podobou (tedy socialismus), samozřejmě, že celá jeho představa je zcela utopická a to si každý levicově smýšlející jedinec musí připustit. Komunismus ve své pravé podstatě totiž zcela eliminuje faktor lidskosti, který se odvíjí od každé emoce člověka - primárně je ale založen na nejjednodušším aspektu našich povah, tedy egu. Neexistuje tedy možnost, že by tento utopický idealismus v reálném světě fungoval. Ovšem, pro chudobou ničené carské Rusko se jednalo o jedinou alternativu, která přicházela v úvahu. Byla bych také velmi ráda, aby lidé přestali tvrdit, že Husité byli komunisti - samozřejmě je to obrovský nesmysl a jedná se o součást propagandy, kterou se snažili komunisté rozšířit (Jan Žižka 1955 je toho dokonalým příkladem). Kniha je zajímavá pro pochopení toho obrovského nesmyslu, že to komunisté mysleli dobře, samozřejmě to pro ně byla jen dokonalá iluze, kterou chtěli někomu předložit. Definice tohoto režimu se i dle Marxe totiž vůbec nezakládá na jakýchkoli restriktivních opatřeních, segregačních nebo utlačování obecně. Jedná se o dobrovolný a vědomí konsenzus obyvatel, který může fungovat pouze ve velmi útlé skupině obyvatel, přičemž i tato skupina potřebuje mít svou jednu autoritu.
Velice povrchní popis událostí století minulého. Jednoduchá kniha, která má spíše povzbudit potencionální budoucího intelektuála k rozvoji myšlenek ohledně našeho světa. Je to ale stále velice povrchní zdroj informací, který nic podstatného neříká. Čte se snadno a rychle a doporučuji především dětem a...podobně.
Velice věcná kniha, která má výpovědní hodnotu z hlediska dokumentárního. Spíše než nad samotným vznikem nacismu a jeho pojetí se zabývá jeho definováním, určením místa, času i prostoru a postupným rozšířením. Já bych si dovolila zde několik paralel, které autor velmi dobře načrtl, nicméně z nějakého důvodu nedokončil. Paralela nacismu jako extrémního pravicového směru je dvojčetem extrémní levice, zároveň je ale založená na základech každého náboženství i každého radikálního směru. Nacismus se v Německu šířil lavinovou rychlostí z několika důvodů. 1) Německo procházelo ekonomickou krizí a zároveň mezinárodním ponížením v podobě Výmarské Republiky, kdy toto ponížení zažíval na denním pořádku každý obyvatel Německa - miliarda marek v kolečku na cestě pro chleba 2) První světová válka se dotkla celé Evropy, nejen Německa, frustrace panovala i z mezinárodních vztahů 3) Pracovní síla a obnovení hospodářství a průmyslu v Německu šlo velmi těžce, primárně z toho důvodu, že v první světové válce bylo zabito cca 8 milionů Němců 4) Válečné reparace samozřejmě. Následně se Německé obyvatelstvo pomalu vzpamatovalo z těchto poválečných událostí aby rokem 1929 vypukla největší hospodářská krize (pocházející z Wall street), i tento moment předznamenal budoucnost tohoto státu. V každé nelehké době jsou nejpopulárnější jednoduchá řešení. A každá ideologie ve své podstatě je jednoduchá a úderná. Kniha je skvělá jako věcný zdroj informací.
Kde jen začít, že? Velmi doporučuji si před touto knihou přečíst Hitler a Stalin: Paralelní životopisy. Kniha je obsáhlá ale především pak životem jednotlivých tyranů než jejich skutky ve válečné vřavě (respektive vojenskými rozhodnutími), tato kniha vedle toho odráží spíše přesah jejich rozhodnutí, která reálně znamenal brutální masakry, hladomory, koncentrační tábory, systematické vyvražďování, apartheid, segregace i počátek ekonomické krize. Na jedné straně máme vyprofilovaného fanatika, který bezmezně věří svému údělu, muže, který věří, že se vzdal všeho světského ve jménu vlastní ideologie, kterou si vytvořil na základě několika tyranských režimů i náboženství. Tento fanatik žije relativně aktivním životem ve Výmarské Republice, tedy Německu po první světové válce, kdy bylo určeno jediným viníkem jejího rozpoutání (dnes je tato historická událost otázkou i pro mnohé historiky, každopádně důsledky, které to pro Německo mělo jsou pro nás, jak věřím, ponaučením). Přesně v té době se začíná politicky angažovat, následuje puč, uvěznění, kariéra spisovatele, rok 1929 znamená největší krizi vůbec a to je šance pro Hitlera (ostatně tento prvek můžeme vidět na každém počátku totalitního režimu a vzestupu diktátora). A v tomto bodě nám začínají oba příběhy. U Stalina byla situace ještě podstatně složitější, nehledě na fakt, že první léta po Velké říjnové revoluci znamenaly zároveň léta velmi krvavá - a to i pro komunisty. Tento člověk ovšem fanatikem nikdy nebyl. Byl to dokonalý prototyp psychopata. A v tomto duchu vede celý svůj kariérní žebříček i vztahy, které navazuje v životě. Přesně v tom samém psychopatickém mínění, v jakém nechává odstranit své politické oponenty jedná i v masovém měřítku vlastního obyvatelstva. Proto nastávají krvavá léta i pro ruské a ukrajinské obyvatelstvo. Na bitevním poli se nám tak střetává příkladný fanatik a dokonalý psychopat, oba v dokonalé víře v sebe samé. Kniha nám nabízí ojedinělý vhled do těchto nepochopitelných událostí minulého století, které způsobily (v tomto případě) pouze dva muži, kteří si na samém počátku dokonce rozuměli. Knihu velmi doporučuji ale musím opět zmínit jejich Paralelní životopisy od Bullocka.
Na recitaci trochu jazykolam. Velmi aktuální, až téměř familiární na tehdejší dobu. Spíše nežli k víře samotné obrací se k morální autoritě nad námi, což může pro jedince znamenat cokoli. Jan Hus měl samozřejmě na mysli boha, nicméně je také důležité mít na paměti jiný jeho výrok: ,,Církev není prostřednictvím k bohu" A Bůh dle jeho soudu je stále pouze tím, koho si věřící jedinec jako boha představuje. Traktát každopádně není správným označením tohoto díla.
Velmi zajímavá kniha, ve které je víceméně detailně rozebráno, proč pro náš národ Masaryk představuje to, co představuje. Seznamujeme se s jeho životem a velmi zajímavými myšlenkami, které je schopen rozvést tak, aby každá z nich měla určitý přesah. Samozřejmě, že spousta věcí, která neodmyslitelně patřila k životu T.G.M nejsou v knize vůbec zmíněny, ačkoli byly velmi důležité pro jeho názorový vývoj. Kniha je součást kultu osobnosti T.G.M nicméně není na škodu zmínit, že byly a opět budou doby, kdy bude potřeba mít takové morální majáky v naší historii.
Já jsem se do této knihy neměla vůbec pouštět, nejsem věřící a k náboženství zaujímám relativně kritický pohled. Navzdory tomu jsem se rozhodla, že si přečtu knihu, která vyzdvihuje padlé hrdiny náboženství. Zprvu chci říct několik věcí, než přejdu k objektivnímu hodnocení této knihy. Jsem přesvědčena o tom, že mučednický post je velmi oblíbeným symbolem jakékoli ideologie, jelikož vylepšuje obraz veřejného mínění. Každé náboženství funguje na klasických principech jakékoli ideologie. Je vystavěno na nějakém základu, který má silný motiv a na počátku proběhl nějaký krvavý převrat. Víceméně se stačí podívat na dokumenty, které vysvětlují principy sektářství, což ve své podstatě každá víra byla. V momentě, kdy lidská bytost povýší duševní existenci nad fyzickou - a je tomu tak pouze díky víře, je jednoduché nalézt argument téměř pro jakýkoli čin. Není tomu jinak ani v historii křesťanství, kdy pojem "kruciáty" souvisí s Vatikánem stejně těsně, jako pojem "pálení čarodějnic". Nehledě na fakt, že svým vlivem a bohatstvím ovlivnilo náboženství kulturu po celém světě, není ani náhodou, že ve stejné míře se v jeho jménu děla ta nejhorší zvěrstva. Jsem tedy přesvědčena, že učinit hrdinský krok je vždy otázka víry, víry v to, že existuje něco většího než jsme my. Pakliže ale najdeme tuto víru jinde, než ve víře v posmrtný život, nabývá náš hrdinský čin většího významu. Míním tím především ty hrdiny, kteří činili hrdinské kroky primárně z nesobeckého hlediska, kdy byli schopni absolutně eliminovat vlastní ego ve prospěch někoho jiného. Dokonalým příkladem je Milada Horáková, kterou já osobně považuji za největšího mučedníka v naší historii. Tuto knihu velmi poškozuje fakt, že je zaměřená na mučedníky z kruhu náboženského. Je velice nekritická a neobjektivní. Funguje na klasické potřebě vystavět kult osobnosti a na základě klasického vzorce dosazovat jiná jména a jiné okolnosti, základ ale zůstává stejný. V závěru, dle mého názoru, nezáleží na víře člověka ale vždy na jeho charakteru.
Relativně objektivně a kvalitně zmapovaná cesta národa Československého a Českého do bodu, ve kterém stojíme nyní. Autor se pokusil zachytit důležité mezníky v naší historii, které formovaly náš postupný vývoj k době totalitní až po znovunalezení demokracie v naší zemi. Zaměřuje se především na umělecké spektrum, které se snažilo motivovat názorový proud intelektuální společnosti k větší hrdosti, odvaze i schopnosti sebereflexe. V rámci politické kritiky se jedná o relativně neobjektivní hodnocení, které klouže po povrchu. Kniha je každopádně velice dobrá, osnova musela být propracovaná a udržení si názorové neutrality chtělo velké množství sebereflexe.
Já myslím, že autor knihy si na počátku vytvořil osnovu, a začal tím, co je faktické a nemá na to ucelený pohled. Jakmile se dostáváme do nitra lidského příběhu, začíná nám autor předkládat ve větší míře vlastní teorie a myšlenky o tom, co formovalo lidstvo do podoby, v jaké jej známe dnes. Některé jeho poznámky či teorie jsou skutečně zajímavé a podnětné k jakékoli diskuzi. Jiné pokulhávají na jeho přílišné zaujatosti nějakým konkrétním tématem. Dostáváme se postupně do komplexnějšího obrazu autora o lidstvu a jeho původu. Kniha nám nabízí pohled na uměle vytvořené iluze, kterých se lidstvo uměle drží, nabízí nám pohled na naše zákony i naší potřebu "věřit". Kniha je místy poněkud nepřehledná, některé vzorce jeho teorií se opakují ale svědčí to spíše o autorově zaujatosti. Každopádně, za realizací podobného počinu stojí jistě neuvěřitelná práce, nejen na knize samotné ale také na ukotvenosti vlastních názorů. Doporučuji minimálně jako zdroj velmi podmětných myšlenek a úvah. Jako jinou alternativu podstaty této knihy doporučuji také film "Pozemšťan".
Velmi nesnadná kniha a věřím, že primárně pro rodiče. Knihu bych doporučila i dětem školního věku, jedná se o velmi zajímavě pojaté dílo, které by jim krutost tehdejší segregace, diskriminace a v poslední fázi vraždění mohlo přiblížit citlivým způsobem. Kniha je velice krátká, je možné ji přečíst během jednoho dopoledne. V porovnání s velkým množstvím jiných příběhů, které pojednávají o hrůzách koncentračních táborů je kniha relativně citlivě vyprávěná. K příběhu - děj je velmi známý, popisuje stěhování rodiny německého důstojníka do domu, který je v bezprostřední blízkosti koncentračnímu táboru. Rodinu tvoří čtyři členové, přičemž naším nejdůležitějším protagonistou je dobrodružný a zvídavý Bruno, kterému v novém příbytku začne velmi brzy chybět kamarád. I z toho důvodu začne bloudit po zdejší krajině, kde nachází velmi zvláštně vypadající plot a za ním velmi zvláštně vypadajícího hocha. A tak se zrodí přátelství. Kniha nám vysvětluje pojetí války dětskýma očima, krutost, kterou v sobě děti nemají a jejich neschopnost segregace na základě vnitřního rozdílu. Jejich mentalita v rámci diskriminace připomíná spíše nabarvené ptáče, které potřebuje patrný rozdíl proto, aby si našlo omluvu svého jednání. Bruno tak ve své čistotě naváže přátelství s židovským chlapcem a společně poznají skutečnou pravdu o světě, v němž žijí. Závěr je dle mého názoru nedokončený jelikož emoce si má čtenář představit sám - respektive se o to pokusit. Knihu doporučuji, stejně tak i dětem 10+.
Jedna z mála knih, která se mi nelíbila tolik jako film. Každopádně, kniha je jedním z absolutních klenotů světové literatury, která se snaží věrně vysvětlit podstatu rovnováhy v člověku. Nalezení středu, pochopení temnoty v nás a snaha o povzbuzení světla. Autor se zabývá životem moravského obchodníka, kterému v žilách proudila německá krev. Oscar Schindler svým přičiněním a svou aktivitou za druhé světové války zachránil více jak 1200 židovských pracovníků ze své továrny. Jeho úmysl zaměstnávat tyto pracovníky byl jasný v podstatě od začátku. V knize je relativně věrně zachycen způsob, kterým se vyvíjela Schindlerova touha pomoci, laskavost a postupná činění větších a větších kroků. Jeho úloha byla velmi nesnadná a nejprve bylo nutné, aby uvěřil vlastním lžím - primárně proto, aby jeho lžím uvěřili i jeho nepřátelé. Dílo je velmi dojemné, krásně napsané. Zabývá se tou bezmeznou šedí, kterou v sobě máme. Tím, že nikdo z nás není bezelstný ani v něm není pouze zlo. První část hodnotím jako nejkvalitnější, četla se mi velmi lehce a působila na mou obrazotvornost.
Opět se setkávám s jedním z nejambicióznějších a nejhloupějších diktátorů minulého století. Mussolini na rozdíl od Hitlera i Stalina pocházel z relativně dobře situované rodiny, oproti výše uvedeným měl také jedinečnou možnost studovat. Mussolini v sobě ale také intenzivně probouzel pocity výjimečnosti, které shledával pouze ve své existenci, nikoli ve svým schopnostech. Předpokládám, že jediný z našeho výše uvedeného tria, kdo nedisponoval touto chorobnou představou o "Vyvoleném" byl Stalin (vysvětlení jinde). Benito Mussolini se vlivem několika událostí po přechodu do nového tisíciletí stává novinářem, především pak v politicky orientovaných informačních listech. Itálie se (na základě relativně klasického vzorce) nenachází v ekonomicky optimální pozici a běžný obyvatel tak zažívá obrovskou chudobu. Tyto situace samozřejmě nahrávají radikálním a extremistickým hlasům, čehož náš egocentrický antagonista využil výborně. Pozadí událostí po vzestupu černých košil již známe. Benito se místy ztrácí z historického dohledu, jelikož válečná vřava v srdci Evropy přeřve fašistické hlasy z Itálie. Kniha nám nepopisuje pouze vztah Benita k Itálii a postupný zrod jeho extremistických myšlenek (v podstatě počátkem útěku do Švýcarska), zabývá se i jeho následným vztahem k Hitlerovi, jeho vlastní pojetí války i jeho postupné vyhasnutí jako kultu, osobnosti i vůdce. Kniha je velmi čtivá, relativně detailní a založená na snadno ověřitelných informacích. Pakliže má někdo zájem o tohoto fanatika, doporučuji.
Velmi dobře zpracovaná kniha, která nás přesouvá do událostí roku 1942. Bitvu o Stalingrad líčí věcně ale zabývá se spíše jednotlivými fázemi a míněním vojáků. Kniha je výborným důkazem toho, že válka má největší dopad na obyčejného člověka, který postupně získává absolutně střízlivý a skutečný pohled na válečnou vřavu. Popisuje události, které předznamenaly krvavé masakry, přičemž si má obrazotvornost vytváří představu mlýnku na maso.
Kniha je hodně útlá, připomíná spíše encyklopedii válečných mezníků. Je vodná spíše jako zdroj povrchních informací o jednotlivých bitvách a zároveň nám ani nepřibližuje politické okolnosti. Ve své knihovně ji vnímám jako sběratelský kousek pro doplnění si válečné literatury založené na faktech, nikoli ale jako zdroj vědomostí o bojové strategii - jak se kniha tváří.
Pro pochopení Maxima Peškova je důležité se nejprve seznámit s jeho životem, tuto možnost kniha příliš nenabízí. Jelikož jsem se s tímto spisovatelem v minulosti setkala několikrát, vím, že idealizování si jeho názorů a vyzdvihování této persony ruské literatury z počátku minulého století není na místě. Respektive, není na místě v takové míře, v jaké jej autor této knihy popisuje. Maxim Gorkij se narodil více než deset let před Stalinem, narodil se do velmi chudé rodiny i oblasti a již od samého začátku jeho život střídalo jedno trauma vedle druhého. V tehdejším carském Rusku byl jeho život zcela průměrným standardem doby. Všechny události, které jej čekaly do roku 1914 byly příčinou jeho postupné radikalizace - a to především literární, za kterou byl několikrát oceňován, kritizován, vyhoštěn a přizván zpět. Tento člověk si také dopisoval s velkými státníky, mezi které patřil také Masaryk. Jeho literární díla nelze hodnotit jako díla prvotřídního bolševika, který přispěl k levicové propagandě. Doba, ve které žil absolutně přispívala levicovému smýšlení a Mikuláš II. svými postoji k literátům obracejícím se myšlenkově proti monarchii nepřispíval. Jeho dílo bohužel předznamenalo obrovský kult osobnosti, který ze sebe nechal udělat. Navzdory několika kritickým pohledům na revolucionáře i komunistické utopické myšlenky se nakonec stává jedním z představitelů propagandy té doby. V závěru, kniha je pouze vlhkým snem komunistických propagandistů, kteří potřebovali vytvářet nesmyslné kulty osobnosti. Vlivem informační chudoby tehdejší doby nebylo možné si tyto informace ověřit nebo si vytvořit kritický pohled.