sabina5156 přečtené 166

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Povinně jsme se učili na základní škole celou sbírku. Nemám to nikomu za zlé, dodnes si pamatuji "Zlatý kolovrátek" a jsem za to velmi ráda. Sbírka je tak krásně ponurá a temná, zároveň ale nesmírně poetická, že si ji beru k ruce každý deštivý nebo sychravý den podzimního období. Nemyslím, že měl Erben primárně za cíl čtenáře šokovat ale spíše vylíčit jeho vlastní vidění světa, které se v knize odráží. Pakliže bych chtěla rozumět psychologii a komplikovanosti lidské mentality hledala bych v knize něco, co Erben po cestě ztratil. Ideály a nevinnost - žádný strach. Jen výčitky. Nic to ale nemění na půvabu, který tato sbírka má.... celý text

Oliver Twist 1966, Charles Dickens

U Dickense je velká potíž v tom, že si uměl vyhrát se slovy. Jeho obrovská slovní zásoba mu bránila v jednoduchých popisech. Rozhodně byl mistrem vypravěčem, nicméně po "Nadějní vyhlídky" jsem si myslela, že žádnou další knihu od něho nepřečtu. Byla by to velká chyba a měla jsem začít Oliverem Twistem a poté pokračovat dál. I díky jeho způsobu vyprávění a popisu prostředí má kniha krásnou atmosféru, do příběhu se čtenář velmi rychle zabydlí. Osudy Olivera jsou dnes již tak známé jako samotný název knihy, za zmínku ale stejný charakteristika vedlejších postav, která krásně doplňuje Oliverovo smýšlení a jeho pohnutky. Neuvěřitelně rychle jsem se v příběhu zabydlela, na konci knihy mě mrzelo, že tahle naše společná ale krásná cesta s Oliverem končí - což je bohužel nevýhoda knih, nelze je přečíst podruhé se stejným dojmem a pocity, jako poprvé.... celý text

Staré pověsti české 2003, Alois Jirásek

Důležitá kniha od neuvěřitelného Aloise Jiráska. Kdo měl tu čest seznámit se s ním blíže tuší, jak geniálním spisovatelem byl. Vrcholem jeho životního díla je "Temno" ale právoplatně je nejznámější a nejčtenější z jeho knih právě tato. Jeho fascinace historií a umění ji přizpůsobit modernímu čtenáři (což tedy pro Temno příliš neplatí) je právě v této knize neuvěřitelné. Historie Českých zemí mě nikdy příliš nezajímala a jediným zdrojem, který z těchto mýtů, fikcí a legend mám pochází právě z tohoto národního pokladu.... celý text

Strašidlo cantervillské 2004, Oscar Wilde

Krásná pohádka, vtipná a laskavá. Strašidlo mi bylo sympatické od samého začátku stejně, jako celá rodina.

Obraz Doriana Graye 2005, Oscar Wilde

Nebojím se přiznat, že většina postav (až na Henryho) mě velice obtěžovala, včetně samotného Doriana. Kniha pojednává o našem vztahu k povrchnosti a naší přirozené přitažlivosti ke kráse, bez ohledu na to, kdo je jejím nositelem. Pojednává také ale o tom, že hodnota lásky není definována půvabem jedince, jelikož se přitažlivost s její hloubkou ztrácí - pakliže kromě své povrchní nicoty nemá žádné duševní bohatství. Kniha se mi velmi líbila ale obtěžoval mě vztah Doriana a Basila, který byl (průběžně) téměř zásadní pro vývoj děje. Myslím ale, že u pozdějším Wildovo děl se těmto zápletkám nelze vyhnout. Rozhodně doporučuji - kniha je velmi krátká, čtivá a má zajímavé postřehy.... celý text

Mein Kampf 2000, Adolf Hitler

Dle mého názoru, knihu samotnou nelze hodnotit jako relevantní literární dílo. Nejenže se jedná o dílo psané rukou narcistního sociopata, který v knize otiskl své pokřivené vidění světa a společnosti, ale také se jedná o cílenou propagandu zvrácené ideologie. Kniha jako taková je plná zajímavých postřehů z tehdejší společnosti, která byla postižena poválečným děním osudu Výmarské republiky. Nacházíme se mezi koncem první světové války a hospodářskou krizí, která byla jedním z faktorů, které rozpoutaly světovou válku druhou. Hitler v knize zmiňuje, jaký dopad všechny tyto tragické mezníky měly na smýšlení německého národa. Zajímavé je, jakým způsobem využívá faktů a domněnek. Jediné jeho tvrzení není čistá pravda ani skutečnost. Je to důkaz neskutečné demagogie, kterou Hitler při psaní knihy projevil. Manipulace s jakoukoli informací, kterou nám předkládá je téměř hmatatelná. Jedno tvrzení podloží vlastní domněnkou a na základě toho si vytvoří novou skutečnost, kterou si lidé tehdejšího poválečného světa (samozřejmě i s ohledem na dobu) neměli jak ověřit. Každopádně, ač se jedná o dílo vyšinutého fanatika, je to stále velmi zajímavé svědectví o společnosti postihnuté válkou a světovou politikou - primárně tím, jak se k viníkovi ostatní země postavily. To je myslím jedno velké ponaučení, které z tehdejší situace plyne - nikoli z knihy. Jelikož nebýt té situace, lidé jako byl Adolf Hitler by nedostali nikdy prostor.... celý text

Malý princ 2014, Antoine de Saint-Exupéry

Jedno z nejlepších literárních počinů vůbec. Taková životní moudrost shrnutá na necelých sto stranách, která obsahuje definici lásky, smutku i věčného bloudění za neexistencí smyslu života.... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

Hodně, hodně vyčerpávající čtení, to primárně psychicky. Ač velmi dobře napsané a důležité dílo. Přála jsem si, aby kniha co nejrychleji skončila. Kniha hraje hodně na emoci a útočí na správná místa, o dojemné a smutné momenty není nouze. Mě to přišlo jako příliš zbytečné trápení se nad knihou - nicméně to nebude chyba tohoto díla ale spíše mého rozpoložení, které jsem v ten čas měla. Znovu už bych si ji nepřečetla, určitě jsem ale za tuto zkušenost ráda.... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Dojemná a sentimentální kniha, která nás posune o století zpět. Do světa klidného a tichého, který měl svou nezaměnitelnou poezii a krásu. Svět, do kterého vstupujeme je nebezpečný z jiného pohledu, člověk se v něm snadno ztratí. V překrásných parcích a barevných zahradách, krásných látkách a vůních všude ve vzduchu - ale také v politikaření a překupování lidských bytostí jako kusů masa na trhu. Svět zloby a nepřátelství, vzájemné rivality a v bolestných představách o tom, že jednou zakopneme a už nebudeme schopni se znovu zvednout. Tohle je realita, kterou naše malá Gejša, která v očích nosí celý oceán, žije každý den. A my jsme vlečeni do jejího příběhu s takovou naléhavostí, že tomu nelze odolat. Kniha má i větší přesah než pouze osud jedné krásné dívky, nechává nás nahlédnout do osudů těch, kterým se život rozpadl pod rukama, těch, kteří přišli o všechen klid, který už nikdy nedostali zpět.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Tak, prvně, každému, kdo řekne, že "Velký Gatsby je prostě nejlepší kniha na světě"...bych doporučila, aby si přečetl "Něžná je noc" a poté se vrátil zpět ke Gatsbymu. Ne, teď opravdu. Já vím, že mi asi něco velkého uteklo, o něco jsem přišla - možná centrum kreativity nebo smysl pro humor...ale mě ta kniha tolik nebavila. Příběh mi přišel o ničem, postavy nijaké, ač je to velice krátká kniha mám pocit, že jsem ji četla měsíce. Příběh mi ani nedával žádný prostor pro soucit s jednotlivými postavami ani pro mou představivost.... celý text

Snídaně u Tiffanyho 2009, Truman Capote

Hrozně by mě zajímalo, zda ti, kteří viděli film jen tuší, jak strašně moc daleko je od knihy. Kniha pojednává o smutném osudu krásné dívky, která místo toho, aby žila v přítomnosti, ohlíží se stále zpět. Bezpochyby je o lásce, ale o jiné, než kterou nám Hollywood prezentuje. Krásné dílo, jednoduchá novela, která chtěla něco předat a nechala na naší odpovědnosti to, co my si odneseme.... celý text

Dita Saxová 2007, Arnošt Lustig

Jak přemýšlet nad světem, který našemu utrpení nerozumí...Jak být soucitný k těm, kteří zlo využívají aniž by museli. Jak přestat srovnávat, porovnávat, vzpomínat...přemýšlet. Kolik životů touha pomoci ve skutečnosti stála. S nadějí a bez přemýšlení jsem si tuto knihu přečetla po "Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou", z toho díla jsem byla unešená. Z touhy po posledním vzdoru za cenu, že bude skutečně poslední - nebo s vědomím posledního vzdoru? Ale Dita, to je příběh jiný. Smutný. Příběh a svědectví o tomhle světě, který má v sobě soucitu sice hodně...ale jen na velmi krátkou dobu, za kterou se lidská duše nestihne vyléčit. Otázka je, zda vůbec někdy. Kromě knih od Lustiga doporučuji také dokument: Arnošt Lustig - devět životů. Odpoví to na mnohé otázky.... celý text

Údolí včel 1997, Vladimír Körner

Ke knize jsem se dostala skrze Markétu Lazarovou. Údolí včel je ovšem ještě o stupeň kvalitnější film i kniha. Ač se příběh odehrává v období hlubokého středověku, z příběhu je cítit teplo a naděje. Čte se velice dobře. Mě osobně děj zaujal, jelikož náboženská tématika (především pak kritika) jsou mi velice blízké. Touha jedince osvobodit se z okovů náboženstvím svázané společnosti. Člověk vychováván přísnou mantrou jediného boha se rozhodne, že jeho svoboda a vůle mají svou hodnotu, za kterou je ochoten bojovat.... celý text

Kladivo na čarodějnice 2007, Václav Kaplický

Doufám, že jsem to ještě u žádné knihy nenapsala ale: Nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Vůbec se Zuzaně nedivím, že ze srdce nejvíc milovala děkana Lautnera, protože já též. Kniha se odehrává na přelomu 17. a 18 století někde v oblasti Velkých Losin, což je oblast pod polskými hranicemi. Je špatná doba a ti nejchudší si neušetří vůbec nic, ti bohatší mají sami příliš málo. A co taková žebračka, která v životě poznala jen ten malý svět pod schody kostela a pár svých věrných přítelkyň, které se nemají o nic lépe, než ona sama. Problém nastane, když jedné z nich onemocnění stračena a samozřejmě, jediným osvědčeným lékem je posvěcená hostie. No, situace se nám poněkud zamotá a vzhledem k tomu, že jsme ještě neměli tu skvostnou zkušenost z Východním blokem a vším, co nám rok 1948 přinesl (vrátím se k tomu, protože i to je pro krásu knihy důležité), byla tahle země zkrátka plná pánbíčkářů (než je socani poslali do gulagů). Někde kousek blíž k Šumperku si žila hraběnka, ne moc chytrá paní - nutno zdůraznit, a ta toužila po nějaké zábavě. Slovo dalo slovo a nejznámější inkvizitor naší země nás poctil svou návštěvou. To, že nejzajímavější část knihy začíná zde asi zdůrazňovat nemusím...Některé postavy jsou napsány propracovaně, velmi uvěřitelně. Tahle kniha v sobě nese obrovské poučení a zároveň připomínku toho, co je důležité. Kniha upadla v nemilost v období 50. let minulého století, primárně z toho důvodu, že našim drahým soudruhům připadalo až nápadné, jak se čarodějnické procesy podobají jejich oblíbené činnosti - monstrprocesům. Ale i to je forma sebereflexe, že?...... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Přečetla jsem si tuto knihu až letos. Jsem milovníkem filmu (1992), tudíž jsem předpokládala, že mě bude kniha bavit minimálně stejně, jako film. Celý příběh se odehrává formou dopisů a jazykem, který je typický pro britské smýšlení. Postrádá hlubší popis pocitů jednotlivých postav. Vyjma začátku a konce (což je s ohledem na rozsah děje nepatrné) mě kniha nebavila. Na základě mého subjektivního názoru byl spisovatel velmi dobrý co se týče vykonstruování příběhu, smyslu pro pořádek a pro organizaci. Postrádá to ovšem gradaci, která by měla fungovat na základě emocí, příběh je v tomto ohledu ale mnohem prázdnější, než by se mohlo zdát. Ovšem, některé knihy jsou důležité pro budoucí spisovatele, jako průkopníci. Draculu jsem postavila na stejnou úroveň jako snímek "Občan Kane" , především pak proto, že obě tyto díla mají svou nezaměnitelnou hodnotu pro každého, kdo přišel po nich. Se vší odvahou vyjít po cestě dosud nevyšlapané. Nicméně, jakým způsobem Bram Stoker přistupoval k tématice "Upíra" a zda tušil, jak zásadní fenomén se z toho stane...to je na zváženou.... celý text

Misery 2019, Stephen King

Raději bych v noci v parku potkala naráz Michaela Myerse, Jasona Voorheese, Freddyho Kruegera než jednu Annie. Jednu dobře stavěnou, usměvavou a laskavou ženu, která je čirou náhodou posedlá fiktivní postavou, do které se identifikuje. Stephen King dokázal brilantně vystavět charakter absolutně choré mysli a nebál se ani nevídané dávky brutálního násilí. Knihu lze přečíst jedním dechem ačkoli pro některé pasáže je dobrá sklenka červeného, hodně zemitého vína a červené malboro do ruky druhé. Příběh plynul zcela přirozeně a dostala jsem se do stavu, kdy jsem měla husí kůži jen při představě kroků za dveřmi.... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane Vera Felscherinow

Tak v sobotu ráno bych začala "120 dnů Sodomy" a k večeru bych to možná okořenila "My děti ze stanice ZOO", v neděli bych si pouštěla dokola jen "Gloomy Sunday" a doufala bych, že se dožiji pondělního rána. Takhle si asi představuji smrtící koktejl lidské psychiky a ztráty veškerých ideálů o světě, které jsme si stihli vytvořit. Knihu jsem četla třikrát. Jednou jako někdo, kdo neměl šanci ji pochopit, podruhé jako někdo, kdo ji chápat nechtěl a nyní. Jsem fanoušek popkultury 70. let v Anglii, narazila jsem na seriál popisující vznik skupiny Sex Pistols (doporučuji: Pistol 2021), některé scény mi připomněly právě "My děti ze stanice ZOO", film nemá s knihou příliš společného. V knize jde o potřebu šokovat (ač na základě skutečných událostí), filmu se to příliš nepodařilo. Každopádně, já doufám, že už nikdy znovu nebudu mít potřebu se k tomuto dílu vracet. Jistě, že je tato tématika důležitá. Při správném pochopení ale není nutno se u toho trápit vícekrát.... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

Schopnost adaptovat se, je jedna ze základních podmínek přežití. A Král Krysa o tom ví nejlépe ze všech. Ještě jsem nezažila aby mě v jedné knize rozčilovalo takové množství postav. Jedná se o příběh, který se odehrává v polovině minulého století v zajateckém táboře. Kniha věrně popisuje prostředí ale i poměry. Mezi všemi zajatci, kteří trpí hladem, nemocemi a nespavostí je jeden, který má krásné hodinky, bílé ponožky, vyžehlenou košili a chodí s úsměvem na tváři. Jedná se o charismatickou postavu takzvaného Kinga (jméno). Nedá se říct, že by byl jakýmkoli způsobem zlý či podlý (když jsem se o této knize učila, aniž bych ji četla měla jsem z učitelova popisu pocit, že je King čistě záporná postava). Jedná se ale o poměrně čestného člověka, který věří v loajalitu a přátelství. Dělá to nejlepší, co může a má také, jako všichni ostatní, obavy z toho, co bude zítra - akorát úplně jinak. Zatímco se jeho kolegové zajatci a přátelé obávají, že další den nepřežijí a těší ze shledání se svou rodinou, ze svobody a dobrého jídla...King se obává, že další den bude tím, kdy tenhle systém, který si vybudoval - postavení vlivu a moci skončí...skončí tím, že skončí i válka. Kniha je jedna z těch nejlepších, které jsem kdy četla. Dotýká se zásadních otázek a několika zajímavých psychologických efektů. Konec je vygradován k dokonalosti.... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Jak to jen napsat, abych vzdala dostatečný hold této krásné knize, poklonila se před ní ale zároveň vyslovila sama sobě dostatečně hlasitý slib "Už nikdy znovu"? Pevně doufám, že období všech Malých žen, Rozumů s citem spojených a dalších knih z Anglického venkova v 18. století mám za sebou. Všechny se vzájemně kopírují ale každá se snaží poukázat na jiný druh temperamentu a jiného povahového rysu u hlavní postavy. Což má za cíl určitou identifikaci čtenáře s jeho napsanou hrdinkou. Funguje to na stejné bázi jako většina románových příběhů dnešní doby - samozřejmě až na jeden podstatný fakt. V 18. století tuto knihu napsala žena, která neměla právo volit a pakliže se do určitého věku nevdala, byla automaticky odepsaná. Kniha má samozřejmě velkou historickou hodnotu, povzbuzovala ženy k tomu, aby nepřemýšleli pouze nad materiální hodnotou a zajištěním ale i nad svou duševní hodnotou - a na tom, jak vidí sebe. Tehdy to skutečně zásadní bylo a i tehdy se to bohužel dostalo jen promile ženám do rukou.... celý text

Povídání o pejskovi a kočičce 1956, Josef Čapek

Nesmazatelně krásný pocit ve mě nechala pohádka o noční košilce, celá ilustrace a jednoduchost příběhů, která bohatě stačí.