sagasir
přečtené 1206
Má sestra je sériový vrah
2019,
Oyinkan Braithwaite
Buďte rádi za vaši normální sestru, protože jiná by mohla být třeba sériový vrah Velice milé překvapení letošního knižního roku. Tahle knížka vás něčím zaujme (názvem, obálkou, popisem děje, autorkou z Nigerie), ale přesto od ní nečekáte, kdo ví co. O to víc pak po jejím přečtení budete příjemně překvapeni. Za prvé chválím nakladatelství Host, že se vůbec rozhodlo vydat toto dílo. Přece jenom knih od afrických autorů u nás moc nevychází a určitě je to škoda. Takže za tohle velké díky. Samotný příběh stránku po stránce rychle a příjemně běží. Nicméně knihu budete mít rychle přečtenou. Má totiž jen 216 stran. Nutno podotknout, že rodinka z tohoto dílka je tedy pěkně vyvedená. Otec tyran, matka upřednostňující jednu ze sester a celkově taková nemastná a neslaná, Ayoola vražedkyně a Korede jediná taková nejnormálnější a mezi tím tak nějak pendlující. Když tu byla zmínka o otci obou sester, tak pasáže s ním dodávaly knize na vážnosti a jakési temnotě. Což rozhodně kvituji a jeho postavu si rozhodně neoblíbíte. Naopak si oblíbíte postavu Korede a budete jí přát to nejlepší. Pak vás možná stejně jako mě na konci překvapí, že nezkusí štěstí s jistým mužem. Nebo že by se bála, že i on nakonec podlehne kouzlu její sestry a i on skončí s kudlou v zádech? Kdo ví. Víme naopak, že děj knihy se odehrává v Lagosu, hlavním městě Nigerie a je trochu škoda, že autorka nám z něj neukázala a nepopsala více. Myslím, že by to mohlo být zajímavé. Zajímavé je celkově chování daných postav. Kolik mužů ještě musí zemřít, než se něco změní. Jak moc Korede miluje svou sestru a jak moc si to její sestra uvědomuje a mohl bych pokračovat. V samotném ději nechybí ani pár vtipných pasáží. Suma sumárum se jedná o jedno velké a milé knižní překvapení letošního roku, ale to už jsem psal. Nepsal jsem však kolik této knize uděluji procent a tak tady to máte. Knize Má sestra je sériový vrah uděluji krásných 90 %. Do 100 % my tam chybělo víc popisu Lagosu a vadila mi občasná nelogičnost chování postav. Na závěr tak už jenom, že čtení této knihy vám vřele doporučuju jako tiché poděkování, že vaše sestra je normální. Jiná by totiž mohla být jako Ayoola sériovým vrahem.... celý text
Kanibal z Nine Elms
2019,
Robert Bryndza
Druhá Fosterová z toho zatím není, ale člověk nikdy neví Veleoblíbený Bryndza nám tentokrát nenabídl další případ s Erikou Fosterovou, ale naopak první případ nové hrdinky Kate Marshallové. Ta není rozhodně druhou Erikou a ani bychom to nechtěli. Není jí zatím co se oblíbenosti týče a trochu se bojím, že tahle hrdinka bude u čtenářů vždycky až ta druhá. Nicméně i ona má co nabídnout a vlastně i celá kniha. Případ jako takový je zajímavý, nenudí, jen konec mně přišel takový rychlý, náhlý a v určité části za mě i snad trošku přitažený za vlasy. Bohužel v textu najdete pár typických klišé pro tento žánr, což je za mě docela na škodu, ale přežijete to. Rozsahem kniha zase nijak nevyčnívá a tak vás čeká 450 stran. Do postav není problém se vžít,oblíbit si je a nebo naopak některé jako vrah si vaše sympatie asi nezískají. Za mě je zde nejlepší postava asistent hlavní hrdinky. Ten pak s ní zažije i jeden docela vtipný moment. Takže i nějaký ten vtip tu najdeme a za to dávám body navíc. Čtení vám rychle utíká, protože samotné kapitoly nejsou nikterak dlouhé. Napětí tu je tak akorát a dále se mi líbilo, že Kate dá nakonec vrahovi ochutnat tzv. jeho vlastní medicínu. Kdo četl chápe, kdo ne ať si knihu přečte a pak pochopí. Na jednu stranu by člověk řekl, že už musí být Bryndza vypsaný a tak jeho nová série bude pecka. Na druhou stranu jedná se o úplně nové postavy, příběh atd. a to pak asi můžete být vypsaní jakkoliv. Přes tohle všechno hlavní hrdinka a její další případy a životní příhody rozhodně potenciál mají a své čtenáře si taky najde. Za mě však zatím vede Erika a její případy, ale jak jsem psal u Kate, tak tady jsme se s ní teprve seznámili a teď je na ní a autorovi nám dokázat co dovedou. Zklamán z knihy nejsem, ale přece jenom jsem asi čekal větší pecku. To už je však úděl těch úspěšných, že se to nové od nich očekává jen v té nejlepší kvalitě. Takže nechme se překvapit a počkejme si na další případ Kate Marshallové a snad nás příjemně překvapí. Také jsem docela zvědavý, jak nám tyto své hrdinky bude Bryndza nabízet. Jestli je bude střídat, nebo dá nějakou na chvíli takříkajíc k ledu a pak nám ji znovu nabídne. No uvidíme a vy níže uvidíte hodnocení této knihy a to je 75 %.... celý text
Životní terno
2019,
Fredrik Backman
Životní terno ani omylem I mistr tesař se někdy utne. Bohužel tady se tedy utnul pořádně. Rozhodně touto knihou s autorem nezačínejte, jelikož by vás to akorát odradilo od jeho dalšího čtení a to by byla věčná škoda. Já jen doufám, že tohle byla výjimka v jeho tvorbě a další kniha bude zase ten starý dobrý fenomenální Fredrik Backman. Myslím, že toto dílko si své čtenáře najde, protože prostě slavný autor jej napsal, ale stejně pořád se za mě jedná o zbytečnou knihu. To je to hlavní mínus u mě. Nedokážu totiž říct smysl této knihy. Možná jsem špatný čtenář, ale mně prostě uniká. Na navázání vztahu s postavami vám moc času nezbývá, protože kniha je rozsahem opravdu kratičká. Konkrétně 100 stran, ale to není nějaký velký problém. Problém je jak jsem psal v tom, že nějak postrádám pointu daného příběhu, který vlastně i docela nudí. Měl by ve čtenáři vyvolat nějaké emoce. No bohužel se nestalo, tedy kromě zmatenosti. To si však myslím, že autor nezamýšlel. Abych však nebyl jen za neustálého škarohlída, tak kniha má i své tři pozitiva. Za prvé se jedná o onen zmíněný krátký rozsah, takže se nemusíte bát, že čtením Životní terna strávíte nějaké dlouhé chvíle, ale naopak do hodiny můžete sáhnout po jiné knize. Druhým pozitivem je opět hezky udělaná obálka knihy a třetím pozitivem jsou pak doprovodné hezky zpracované ilustrace v textu. Tím však pozitiva končí i když vlastně ne. Ještě jedno pozitivum tato kniha má a to, že po jejím přečtení ji máte za sebou a můžete se začíst do nějaké jiné. Jak se říká, že chybami se člověk učí, tak snad to bude pravda a z této za mě chyby se pan spisovatel Backman poučí a jeho další kniha popřípadě knihy už budou opět ve stylu těch jeho předešlých a pokud budou stejně tak dobré, tak to bude více než dobré. Životní terno je kniha, se kterou se bohužel žádné terno nedostavuje a ač velmi nerad tak knize uděluju 40 % a to jen za ta pozitiva vypsaná výše. I přes tuto hodně negativní recenzi se stále její autor řadí mezi mé nejoblíbenější autory a jak se tvrdí, že chybovat je lidské, tak něco na tom bude a vy Backmana vezměte případně na milost, protože jeho ostatní díla jsou skvostná.... celý text