Saxofonista
přečtené 363
Americká idyla
2009,
Philip Roth
Na tuhle knihu jsem se těšil, ale ... Jak to napsat? No, paralelně s touhle knihou jsem četl "Náboženství a svoboda" a "Velké partnerství" od Jonathana Sackse. A přestože by se zdálo, že by to mělo být naopak, tak větší potěšení jsem měl z toho Sackse a od Rotha jsem přebíhal k Sacksovi. Asi mi na Rothově zpracování té "americké tragédie" vadilo, že připomínalo člověka, který šlápne do hovna a místo aby z něj vystoupil, tak v něm ještě přešlapuje. Chápu, že to je tou inspirací klasickými díly o "americké tragédii", ale já na to asi dnes už nejsem naladěný.... celý text
V rajské zahradě trpkých plodů
2004,
Monika Zgustová
Já tak trochu nevím, proč je v anotacích knihy tak zdůrazňováno, že je založena na autorčiných rozpravách s Hrabalem, resp. na tom, že "čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění", když většina obsahu této jeho knihy je celkem známa z jeho vlastního díla (hlavně z trilogie Městečko u vody a z trilogie Svatby v domě).... celý text
Na šábes se nevraždí
2015,
Petr Eidler
Eidler by měl při psaní občas požádat o konzultaci lékaře, občas mu tam něco trochu ujede.
Modlitba za Owena Meanyho
1999,
John Irving
Nejlepší Irving, jakého jsem četl. Kultovního Garpa jsem četl asi moc pozdě, Hotel New Hampshire byla podařená truchlogroteska, ale vlastně bez přesahu, Pravidla moštárny už byla opravdu silným románem se skutečnými emocemi, ale zatím stále pozemskými. (Záměrně vynechávám ty další Svobody medvědům, Třetí ruky nebo Syny cirkusu, které si dokonce už ani nepamatuji). Ale Owen už má všechno, i tu probuzenou spiritualitu. Pravda, Irvingův styl, v něčem inspirovaný Dickensem, je už dnes možná (aspoň pro některé) trochu rozvláčný, ale v roce 1989 to tak ještě nikomu nepřipadalo. Co se to s námi za těch 34 let stalo?... celý text
Smrt konvertity
2018,
Petr Eidler
Takový ten detektivkový průměr. Není to ani jemně intelektuální záležitost s přesahy do Talmudu jako u Harryho Kemelmana ani alternativní realita s prvky dystopie a konspirací Michaela Chabona (Židovský policejní klub), i když je pravda, že Eidler učinil Prahu trošku alternativní tím, že některá jména pozměnil ve smyslu roztomilého mírného významového posunu (vrchní pražský rabín Gestein, domov pro seniory Halochem). Je to prostě klasická detektivka, navíc s několika chybami (problematika vody v plicích a utopení, případně autorova vlastní záměna Otty a Eduarda, v jednom odstavci, kdy se sám do toho rodokmenu zapletl, i gramaticky je to občas divné). Mimochodem, řekl bych, že z Milana autor udělal omylem strýce Jiřího, i když by to měl být jeho bratranec, ale musel bych to ověřit, jenže v epubu se mi to hledat nechce.... celý text
P jako pivo
2009,
Tom Robbins
Ne že by se mi to nelíbilo, ale nemůžu se ubránit srovnávání s "normálním" Robbinsem. (Uznávám, že použití termínu "normální" je v souvislosti s Robbinsem poněkud diskutabilní).... celý text
Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé
2004,
Tom Robbins
Nemám moc co dodat. Snad jen, že i když Nefernefer předpokládá, že zatímco "Parfém" je spíš pro ženy, tak "Invalidé" pro muže, tak mi to tak nepřipadá. Nedovedu říct, která z těch dvou knih se mi více líbila. Snad je to tím, že ženy si často neuvědomují, že i mužský pohlavní pud je řízen tím, jak ženská voní (to že si chlapi myslí, že správný chlap má bejt cejtit kozlovinou, to je věc jiná - a když se to vezme ve vztahu k "Parfému", tak ne zcela neopodstatněná). Ale jednu drobnou výtku bych asi měl: připadá mi, že "československá (nebo česká, teď přesně nevím) napodobenina jeepu" je vzácný Robbinsův faktografický omyl - i přes nějaké to pátrání se mi nepodařilo najít, že by se něco takového u nás dělalo, naopak naše armáda jako taková vozidla používala ruské GAZy nebo UAZy (přitom nemyslím, vzhledem k jiným zmínkám o Čechách, že by Robbins patřil mezi ty prostomyslnější Američany, kteří si myslí, že Československo/Česko je v Rusku nebo Sovětském svazu).... celý text
Židovský policejní klub
2008,
Michael Chabon
Na rozdíl od časově nejbližších předkomentátorů mi kniha nepřipadala ani nudná, roztříštěná, zamotaná, nezajímavá či špatně čitelná, natož aby mi vadilo, že "nepatří tam ani tam" (jinak řečeno, že má přesah, což ji samo o sobě podle mě naopak činí zajímavější než literaturu čistě se držící daného žánru). Oceňuji tu alegorii Distriktu Sitka jako Izraele, který vznikl sice jinde než v "Palestině", ale projevuje se stejnými charakteristikami (od nepochopitelného vlivu těch nejpošukanějších haredim na cokoli v Sitce, přes agenty tajných služeb utržené ze řetězu, po infiltraci indiánských území). Roztomilé bylo také připomenutí pošahanosti některých WASP evangelikálů, kteří věří tomu, že když přemluví Židy, aby zničili Al-Aksá a vystavěli Třetí chrám, tak přivolají Mesiáše (přičemž i v reálu má tahle jurodivost zastoupení v americké politice). Zvláštním bonusem je pak pro mě to, že ten samý den, kdy jsem knihu dočetl, jsem se dočetl ve zprávách, že Rusové útočí na Verbove. Jedinou výtku mám nikoli k autorovi, ale k překladateli a editorovi. Kdyby místo zbytečného doslovu vybavili knihu slovníčkem použitých jidiš výrazů, udělali by líp. Já sice leccos z jidiš znám, ale jednak přece jen tolik ne (a jidiš slovník, s výjimkou Rostenova "Jidiš pro radost" u nás neexistuje, přičemž googlení je peklo, protože anglická transkripce bývá jiná než česká), jednak autor pro svou alternativní historii vytvořil některé umělé jidiš výrazy či neologismy (např. šolem nebo shoyfer), které se samozřejmě hledají ještě hůř.... celý text
Výkřik techniky
2017,
Thomas Pynchon
Jak jsem toho plný, nejsem schopen smysluplného komentáře. Snad jen: Jak tohle kurva mohl napsat někdy po sedmdesátce? Já tou dobou budu prdět do hlíny nebo potřebovat nějakou asistentku, aby mě dovedla na záchod a řekla mi kdo jsem. A on je schopný napsat tohle. Pizděc!... celý text
Odpoutané obrazy
2013,
Kateřina Svatoňová
Interpretace občas poněkud "na sílu". Některé citace invalidní (když jsem hledal podle odkazu oporu pro dané tvrzení, nenašel jsem ji tam, ani něco, co by se vzdáleněji tématu týkalo).... celý text
Horoskop orloje
1987,
Lawrence Ferlinghetti (p)
Škoda že se mi tato kniha nedostala do ruky již na začátku 90. let, kdy jsem ještě skoro žádné autory v ní obsažené příliš neznal (protože skoro nebylo odkud). Byl bych z ní jistě nadšenější než dnes, kdy mi výběr básní některých autorů nepřipadá zase tak úplně reprezentativní (což je ovšem hodně subjektivní). Objektivně mi ale vadí třeba absence datace jednotlivých básní - nejsem totiž schopen pak posoudit vývoj autora v čase. Třeba Carl Sandburg - jeho básně v rámci knihy jevily sestupnou tendenci a není mi jasné, jestli to odpovídá jeho skutečnému časovému vývoji. Dopustím se jisté neomalenosti a trošku se otřu i o překlad Jana Zábrany (což se dnes považuje za drzost): například jsem nepochopil, proč v Nezabiješ Kennetha Rexrotha je ponechán v originále sv. Štěpán (tedy Stephen), ale ostatní svatí jsou přeloženi do češtiny. Kvůli této anomálii mi došlo, že jde o sv. Štěpána až se zpožděním. Též si myslím, že ani za Zábrany se "bombardérům" neříkalo "bombarďáky" - chvíli jsem sice přemýšlel, jestli tím nemyslí spodky, ale to do kontextu opravdu nesedělo. A pak tam byla ještě jedna věc, která dost měnila smysl verše, ale tu už jsem zapomněl. Příjemným překvapením pro mě byli oba Kennethové (Rexroth i Patchen), druhý jmenovaný kromě jiného i proto, že jsem díky tomuto výboru zjistil, odkud mají Zuby Nehty ten text o Bílých ptácích. Příjemně též překvapila Diane di Prima. Naopak určité zklamání představoval Ezra Pound (na to, jak ho adorují fašounci na Délském potápěči), ale možná to bylo jen výběrem básní. A dozajista bylo zklamáním, jak byl ve výboru odbyt jeden z mých oblíbenců - Richard Brautigan.... celý text
V žabím pyžamu
2015,
Tom Robbins
Příběh byl zase vynikající, takže nakonec srážím jen jednu hvězdu (i když původně jsem chtěl dvě) za ten nechutný experiment. Použití "du formy" je nešťastné samo o sobě, navíc (v mém případě) když jde o ženský rod - mezi těch málo věcí, kterými jsem si ve svém životě kurva jistý, je moje pohlaví, gender a orientace (i když mám vlasy na ramena), takže mi dost vadí, když mě autor oslovuje jako ženu. A navíc zrovna takovou ultrapindu - není to pinda jen proto, že je to burzovní makléřka (což je v mých očích povolání natolik ohavné, že se mu odporností vyrovná jen právník), ale i kvůli všemu ostatnímu, co si myslí a dělá. No a to použití přítomného, případně i pseudobudoucího času, který také vyjadřuje spíše přítomnost, též trochu dřelo, experiment neexperiment.... celý text
Hubené nohy a všechno ostatní
2007,
Tom Robbins
Tradičně výborný příběh i jeho podání. Zejména ta hypotéza s Palesem je vynikající (mimochodem, trochu jsem googlil a dokonce našel i zmínku o této Robbinsově teorii v jedné "studii", jejíž autor ji odkládá jako neprůkaznou a odvolává se na nějakého odborníka, který dokládá, že "Palestina" je odvozená od tehdejších, tedy skutečných "Palestinců" čili Pelištejců alias Filištínů. Argument jak noha. Ještě by chybělo, aby dodal, že Palestinci se odvozují od Palestiny a byla by to vskutku neprůstřelná vědecká teorie). Takže si jen neodpustím pár drobností: Jak Robbins proboha přišel na takovou pitomost, že průměrné ženské srdce váží 2,5 kg? Nebo je to chyba překladatele při převodu do metrického systému? Nebylo by to vyloučené, protože (i když je obecně překlad pěkný) ten (nebo ta, teď nevím) používá to dnes maligně bující dvojité stupňování ("méně hloupější"), Kristova noho! Na druhou stranu musím překladatele pochválit za ten vtípek (nebo generační pomrknutí) s dybbukem a držením se zuby nehty, tedy s odkazem na Dybbuk a Zuby nehty.... celý text
