schacco
přečtené 395
Já, Poutník
2014,
Terry Hayes
Místy dobře napsaná, chvílemi strhující, ovšem celkově nedobrá kniha. Nemůžu uvěřit, že autorem je Angličan. Jeho národnost jsem si dohledal až po přečtení knihy a asi půl hodiny kroutil nechápavě hlavou. Kniha už totiž nemůže být více "americká". Pak jsem si přečetl, že autor - ač Angličan - žil dlouhá léta v USA, což mě trochu uklidnilo. Servírované dílo je přesolené tunami klišé, přeplácané žánrovými evergreeny a okořeněné lehkou americkou povýšeností. Postavy jsou buď nedotažené nebo (jako hlavní postava) překombinované až k nevěrohodnosti. Kniha se měla stát spíše filmovým scénářem; z něj se pak mohla natočit báječná akční podívaná.... celý text
Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra
2011,
Martin Janeček
Kniha, která nesnese ta úplně nejpřísnější vědecká (objektivní) historická kriteria a je v podstatě protiislámským pamfletem. Drží se historických fakt, většinou je ovšem vysvětluje poměrně jednostranně z pozice židovsko-katolické. Nicméně, v základních bodech silně rezonuje s pocity poučeného čtenáře. Některé myšlenkové konstrukty jsou natolik vystihující, že je čtenář nucen souhlasně kývat hlavou, některé natolik odvážné, že se neubrání úsměvu. Mezi ty úsměvné patří např.: "...zrod marxistické ideologie je spjat s vyhnanstvím Izraele mezi národy. Otec Karla Marxe, syn velkého rabína města Trevíru v Porýní, konvertoval ke křesťanství, očividně kvůli kariéře. Syn Karel nebyl schopen se s tím vyrovnat jinak, než že si vytvořil svůj vlastní systém, jakési nové náboženství, napodobeninu hebrejského mesianismu, od kterého ale odloučil to podstatné, víru v jediného Boha. Kdyby v té době židovský národ mohl žít ve své vlasti, v zemi Izrael, tak by se nic takového nestalo a miliony obětí marxistické ideologie mohly být ušetřeny". nebo "Historikové dokazují, že Balfourovo prohlášení (o závazku pomoci vytvořit židovský stát) by bylo mohlo být uveřejněno daleko dříve, kdyby v tom nebránili určití velmi vysoce postavení britští Židé, kteří se obávali, že úspěch sionismu by mohl podkopat jejich pozice v britské společnosti. Především baron Edwin Samuel Montagu, který byl ministrem zbrojního průmyslu v r. 1916 a poté od 1917 do 1922 státním tajemníkem pro Indii ve vládě Lloyda George. Kdyby Balfourova deklarace byla uveřejněna dříve, možná by se historie 20. století odehrála zcela jinak. Může se zdát nesmyslné spekulovat o tom, co by bylo, kdyby se nestalo to, co se skutečně stalo. Je snad ale možné si představit, že první světová válka by skončila rychleji. Miliony ruských Židů by možná dorazily do Izraele už tehdy. Cařihrad by byl navrácen křesťanům. Turecká část Arménie, kterou mírová smlouva v Sčvres přenechávala Arménům, by jim mohla skutečně zůstat. Velká říjnová revoluce by se možná neuskutečnila a my všichni jsme si mohli ušetřit komunistický útlak. A když víme, jak strach z komunismu ovlivnil historii, můžeme si myslet, že bez Říjnové revoluce by se třeba Hitler vůbec nedostal k moci."... celý text
Továrna na absolutno
1969,
Karel Čapek
Tohle není román. To je satirická nábožensko-politicko-ekonomická studie. Na první pohled roztříštěné dílo, které Čapek psal ve formě fejetonů, skrývá silné poselství, obzvlášť aktuální v dnešní době. Tato kniha je navíc důkazem, jak blízko měl mnohdy Čapek k Haškovi.... celý text
Život, vesmír a vůbec
2002,
Douglas Adams
Třetí část z pětidílné trilogie zatím nejslabší. Přesto je zde několik originálních humorných prvků a jako hyperparodie to stále funguje.
Nová civilizace
2001,
Alvin Toffler
Kniha, která oproti předcházejícím dílům autorské dvojice nepřináší nic moc nového. Z velké části je to kompilace. Nové kapitoly nejsou v ničem přínosné. Obecně k Tofflerovým: hlavní teoretický rámec tří civilizačních vln je nepochybně zajímavý, nicméně konkrétní aplikace teorie na jednotlivé oblasti života často pokulhávají.... celý text
Bude válka v Evropě?
1934,
Hubert Renfro Knickerbocker
Zajímavá kniha amerického novináře H.R. Knickerbockera Bude válka v Evropě? Knickerbocker byl novinář, držitel Pulitzerovy ceny, žijící od roku 1922 v Evropě. Ve své novinářské činnosti se soustředil zejména na hitlerovské Německo. Pečlivě sledoval vzestup Adolfa Hitlera, se kterým uspořádal několik interview. Velmi dobře se znal taktéž s Churchillem, Mussolinim a množstvím dalších významných evropských politických činitelů. Pod vlivem narůstajícího zbrojení v Evropě, napsal Knickerbocker v roce 1934 knihu s výmluvným názvem Will War Come in Europe?, která byla přeložena do češtiny, kde v Nakladatelství Julia Kittla nást. vyšla pod názvem Bude válka v Evropě? Autor v ní stručně a dostatečně přehledně hodnotí situaci v mnoha možných potencionálních ohniscích konfliktu a zpovídá množství tehdejších politiků. Evropské země dělí do jednotlivých táborů. Rozeznává tábor francouzský (Francie, Polsko, Jugoslávie, Československo, Rumunsko a Belgie), německý (Německo, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko), italský (Itálie), anglický (Velká Británie) a tábor neutrálů (Švýcarsko, Holandsko, Španělsko, skandinávské a baltské státy). Sovětské Rusko považuje za zemi, "která žije příliš ve strachu a obavách před Japonskem, než aby byla pro Evropu něčím víc než velkým mocenským činitelem budoucnosti a hrozbou, o které Francie doufá, že by jí mohla držet v šachu Německo." Knickerbocker píše: "Co naplnilo Evropu panickým strachem, je jméno Hitlerovo. Ani jeden mezinárodní vztah v Evropě nezůstal týž jako v době, kdy Hitler ještě nebyl kancléřem. Potud se zdá, že mínění světa potvrzuje úsudek, že Hitler znamená válku; na mnoha evropských místech panuje vysilující společný strach. Je to strach před tím, že by válka, až přijde odkudkoli, strhla všechny národy do svého víru a že by zničila civilizaci Západu. Amerika si nemůže dovolit, aby vůči tomuto rozšířenému mínění Evropy zůstala lhostejná." Ne nevýznamná část knihy je věnována názorům tehdejšího československého prezidenta T. G. Masaryka a ministra zahraniční Evarda Beneše. Masaryk je podle Knickerbockera "Washingtonem Československa, doslovně otcem své země. Dnes cítí jeho národ, jeho dítě, že je Hitlerovým pangermanismem více ohrožen než kterýkoli jiný stát." "Území Československa je položeno tak nešťastně, že by se motorisovaná německá a maďarská vojska ve čtyřech hodinách setkala ve středu Československa a že by mohla zemi rozdělit ve dvě poloviny. Češi prohlašují, že mají pouze minoritu, čítající 119 000 maďarských státních občanů. Maďarsko však tvrdí, že jde o více než jeden milion, a Maďaři jsou pokud možno ještě žádostivější "územní revise" než Němci." Autor kapitolu o Československu uzavírá: "Československo má ze všech spojeneckých zemí nejnepříznivější vojensky-zeměpisnou polohu. Dnes má pětašedesát milionů hitlerovských sousedů. Zítra může tento počet, stane-li se Rakousko hitlerovským, stoupnout na dvaasedmdesát milionů. Československo má ve svých vlastních hranicích tři miliony bojovných Němců, z nichž mnozí volají po sloučení s říší. Má za sousedy Maďarsko, jež nyní vede nový divoký propagační útok za znovuzískání Slovenska. Ale Československo má své vzájemné obranné smlouvy s Francií, Rumunskem a Jugoslavií. Má nejmenší, ale nejlépe vyzbrojenou armádu ze všech zemí Malé dohody. Má Škodovy závody, největší zbrojovku ve Střední Evropě. A konečně má Beneše. On má pro udržení míru větší cenu než vojsko. Ale on sám odhaduje skutečné možnosti války a míru na padesát procent." Jak vidno, Edvard Beneš americkému novináři imponoval. Je škoda, že se Beneš o čtyři roky později, v rozhodující chvíli, zachoval více jako chytrý než jako statečný státník. V závěru knihy Knickerbocker shrnuje názory politiků: Čs. president Masaryk: "Války nebude, protože není peněz." Čs. ministr zahraničí Beneš : "Vyhlídky pro válku a proti ní v nejbližších pěti letech jsou stejně velké." Maďarský říšský správce, admirál Horthy: "Války nebude. Risiko je příliš velké." Generál Camille Walch, štrasburský vojenský guvernér: "Nejsem již optimistický." Jihoslovanský král Alexandr: "Na Balkánu se válka nezačne." Bulharský král Boris: "Válka se zdá pravdě nepodobná, dokud bude míti moc v rukou generace, která prodělal poslední válku." Rakouský kancléř Dollfuss: "Mír Evropy závisí na nezávislosti Rakouska." Otto Habsburský: "Mír Evropy závisí na nezávislosti Rakouska." Francouzský ministr letectví, generál Joseph Denain: "Radujeme se z každého nového letadla, které vybuduje Anglie." Francouzský ministr zahraničí Louis Barthou: "Před rokem jsem napsal, že v roce 1934 nemůže dojíti k válce. Dnes bych již nemohl projeviti tento názor." Maďarský ministerský předseda Julius Gömbös: "Zda bude deset let mír? Neřekl jsem to sice výslovně, ale doufám v to z plného srdce." Mussolini: "Mír na deset let." Winston Churchill: "Obávám se onoho dne. Není daleko vzdálen. Jsme od něho odděleni snad jen jedním rokem, snad jen osmnácti měsíci." A Knickerbockerův názor? "Karty jsou rozděleny tak, že všechno svědčí proti trvalému míru, nelze-li dosáhnouti omezení zbrojení."... celý text
