Set123 Online Set123 přečtené 788

☰ menu

Šedý věštec

Šedý věštec 2012, C. L. Werner

Po čtení Ztracených příběhů jsem neodolal a rozhodl jsem se přečíst si nejprve Zabíječe skavenů a poté se vrátit, po čtyřech letech! k trilogii o Thanquolovu géniu! Ježiš jak rád já tohle mám. Neexistují knihy Warhammeru, které bych měl raději než tuto trilogii. Skaveni patří k důvodům, proč mám svět Warhammeru tak moc rád. Jsou naprosto absurdní, jsou všechno – jen ne lidé. Andělé a démoni jsou krajnostmi lidských vlastností, člověk v sobě má tu anděla, tu démona, zatímco tito v sobě mají jen díl člověka. Skaveni ne, skaveni jsou přímým opakem člověka. Všechno co člověk má a cítí, skaveni nemají a necítí. Co by „zdravý“ člověk nikdy nemohl v sobě mít a cítit, to skaveni mají. U žádné jiné rasy (snad krom nacistů, to je taková rasa sama o sobě) nenajdete schopnost „zachichotat se“ nad svými druhy, kteří právě v nekonečných bolestech umírají v důsledku experimentu, který jste na nich podnikli. To je prostě natolik famózně zvrácené! A tato zvrácenost (u které si spíše i já sám nalhávám, že je opakem lidství, nikoliv jeho inherentní součástí), dokáže být svou absurditou strašně zábavná. Možná proto donekonečna čteme právě knihy o koncentračních táborech a podobných lahodách. Podivejte, upřímně, věta „Kratch se zrádně odmítl nechat sežrat aby jeho nadřízení mohli uniknout!“ je naprosto geniální a opět, zcela skvěle odráží psychologii skavenů. Pro upřímnost dodám ještě mou oblíbenou citaci ze Zabíječe skavenů: „Thanquol byl v pokušení ho pro jeho drzost smést. Skaveni měli jeden dobrý starý zvyk, zabít posla který přinesl špatnou zprávu, aby se nedostala na veřejnost.“. Prostě geniální zvrácenost! Čili je to celkem raritní zážitek a navíc je to zábava. Co víc, u všech čertů, bychom mohli chtít? Osobně mám nadto rád Wernera. Kdovíjaký spisovatel to není, ale na rozdíl od Kingů, Longů a podobných, kteří jsou líní napsat větu složitou, on se snaží. Používá rozvitý syntax, takže čtení má alespoň náznak estetického požitku, minimálně oproti Kingovi (v jeho pozdějších Zabíječích, první knihy jsou jistě napsané velice dobře) a Longovi. Pokud někomu dělá problém pochopit větu skládající se z jedné věty hlavní a dvou vět vedlejších, chápu, že knihu neocení a bude ji považovat za literárně příliš složitou. Ale opakuji, literárně estetickou se kniha zdá být pouze v kontrastu ostatních knih Warhammeru. Jinak je to stále týž brak, to nemohu popírat. Jinak, nemohu si pomoci, ale zdá se, že co je fantastického na Thanquolovi a jeho scénách, je do velké míry vyváženo nudností scén s lidmi – pašeráky a spol. Pokud něco, jsou jejich scény nudné a otravné. Zajímavé je, že to Wernerovi vydrží i v dalších dílech. Úplně to samé je to s Chrámem hada a ne nepodobné i s Thanquolovou zkázou, akorát tam jsou místo lidí trpaslíci. Nevím čim to je, jestli jsou lidé nudní pouze vedle skavenů, nebo Werner dokáže mistrovsky pracovat jen se skaveny… Ale což, krysáci jsou pro mě natolik zábavní, že jsem toto ochotný autorovi odpustit.... celý text


Tulák ve stínech

Tulák ve stínech 2011, Alexej Pechov

Tuto knihu jsem náhodou odhalil v naší knihovně a trvalo mi docela dlouho (asi dva roky), nežli jsem se dokopal k tom, se na ní vrhnout. Inu, čekal jsem dva roky a knihu jsem pak četl asi tři dny. Děj a hlavní postava mne do sebe vtáhly a já nemohl přestat číst. Pomalu vykreslovaný svět, krásné prostředí specifický humor a vykreslování mne ohromily a do této knih jsem se takřka zamiloval. Je pravda, že tuto knihu jsem četl jako první fantasy po poměrně dlouhé době (asi tři měsíce) a tak mne tento absťák nejspíše dosti ovlivnil, ale nemohu jinak, nežli dát 5 hvězd.... celý text


Ydris: kniha první

Ydris: kniha první 2017, Květoslav Hönig

Knihu jsem četl prakticky ihned po jejím vydání, natěšen na kvalitní české fantasy… Rozhodně nemohu tvrdit, že by kniha byla odpad, ale mé, možná až přehnaně vysoké očekávání zklamala. Její zasazení a základní myšlenka se mi zdála a doposud zdá vysoce potenciální, ale nejsem spokojen se způsobem, jakým se toho oba autoři chopily. Jedním ze základních bodů jejich propagace bylo to, že se bude jednat o naprosto originální myšlenku, s naprosto originálním dějem a že se rozhodně nebude jednat o standardní fantasy, což se (opět) rozhodně nekonalo. Zdálo se mi, že si tato kniha vypůjčila až nepříjemně mnoho od ságy Píseň ledu a ohně a abych byl zcela konkrétní, nadhodil bych příklad jisté podobnosti příběhu Aryi Stark z Písně a Acrel z Odkazu Tastedarů. Dalším bodem bylo to, že se zde neobjeví žádný OP mág, což nebylo tak úplně dodrženo v případě kněžky. Co se týká děje, nehodlám zde nic bližšího prozrazovat, ale tvrdím, že se autoři celou dobu jenom klidně houpali na hladině a čekali, až přijde vítr v podobě dalších čtyř dílů. Jinak řečeno, příběh byl celou dobu plochý a postavy nudné, což dle mého způsobila poměrně malý rozsah knihy. Jednalo se tedy vlastně pouze o takový úvod do světa. A mám-li být upřímný, jediná postava, která mne alespoň trochu zaujala, byl Wrael a jiná jména si již vlastně ani nepamatuji. Ilustrace se mi zdaleka nezdály až tak dokonalé, jak jsem podle tvrzení obou autorů očekával a slíbený rozvětvený a složitý svět se upřímně také moc nekonal. Mezi ta nejpozitivnější fakta se počítá primárně to, že toto je pouze začátek a se světem, do kterého mají nakročeno, se dá provést ještě veliká spousta věcí a tak jenom doufám, že to autoři nebudou dále kazit. Dalším kladem je obstojné jazykové zpracování, některé věty a použití slov, si však autoři mohli lépe rozvrhnout. Jak už jsem psal, nejedná se až o tolik tragický výtvor a tudíž hodnotím třemi hvězdami, konkrétně potom spíše tak 2.5 hvězdami. +Co se týká argumentů typu: Ale vždyť tohle je jejich prvotina, co by, jste čekali? Ano, je pravda že toto je jejich první dílo, ale to nemění nic na tom, že za něj požadují 300Kč. (Netvrdím, že se jedná o bůh ví jak ohromnou částku, ale za peníze očekávám kvalitu. Konec konců Zaklínač stojí obdobnou částku.)... celý text


Střet králů

Střet králů 2011, George R. R. Martin

Tuto knihu jsem četl dvakrát a dovoluji si ji hodnotit z právě tohoto důvodu. Přes to, že jsem Střet králů četl dvakrát, mohu s klidem na srdci tvrdit, že mne ani na okamžik nenudila a byl jsem schopen se vžít do všech postav a cítit s nimi, stejně tak, jako je nenávidět. Chápal jsem motivy jednotlivých charakterů a krásně navazující vyprávění, nepřerušené od prvního dílu ságy. Nemám, co bych dále psal, kniha se mi zdála bez mála dokonalá a každý milovník fantasy by si ji měl přečíst, i přes její abnormální tloušťku.... celý text


Hra o trůny

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Hru o trůny jsem měl šanci poprvé číst asi před pěti lety, následně podruhé před lety dvěma a v současné době poslouchám namluvenou audioknihu. Díky tomuto opakovanému prožití knihy si nyní dovoluji ji ohodnotit a nemohu jinak, nežli dát pět hvězd. I přes tloušťku knihy, která by mohla kdekoho odradit, nelze říci nic než to, že se jedná o dokonale propracovaný příběh s dokonale napsanými postavami, proloženými postupným odhalováním magie a historie svět, postav a intrik, které se v královstvích po léta nastřádaly do abnormálního množství. Každá postava se od sebe liší a není šance, že by byla jedna s druhou charakterově totožná. O tom svědčí i to, že mne některé postavy neuvěřitelně štvaly. Jedná se o jedno z nejlepších fantasy děl, které jsem kdy četl a tleskám panu Martinovi za snahu a úspěch jeho dnes již profláklého světa.... celý text


Zabíječ skavenů

Zabíječ skavenů 2000, William King

Ale noták… uznejte… tohle je naprosto perfektní věc. William King je skvělý spisovatel (v kontextu Warhammeru) a jeho knihy jsou zábavné, „čtivé“ a jakkoliv jinak skvělé. Ale tahle, tahle je nejlepší. Nechápu ani jak je to vůbec možné, že dokážete takhle skvěle zachytit psychiku něčeho právě opačného člověku. Myšlení a morálku skavenů tu King zachytil bravurně a jedná se tak, myslím, o jediného zabíječe, kde Gotrek s Felixem hrají spíše vedlejší housle. Postupně, kapitolu po kapitole nám tu King demonstruje jednotlivé velké klany skavenů (Eshin, Moulder, Pestilens, Skryre) a jedná se tak vlastně o dílo sociálně deskriptivní, což je samo o sobě famózní. K tomu ale dostáváme skavení přísný individualismus (ze kterého brutálně vybočují Pestilens, ale z čeho ti nevybočují…), sobeckost, nestálost, zbabělost, ale rovněž stádovost, namyšlenost a podivuhodnou mazanost. Pomněte, plány skavenů nejsou většinou kdovíjak pomýlené, chybné. Naopak, bývají šikovné, chytré, jen jim to vždycky poserou… skaveni. Buď přímo hlavní činitelé, jejich podřízení, nebo jejich nadřízení. Pozor, ne Gotrek a Felix! Ani jednou! Vždycky skaveni. Chytří až hanba, ale prakticky neschopní, autodestruktivní. K tomu člověka musí nutně bavit jejich myšlenkové pochody: „zničit ve jménu velkého plánu a Třinácti – aha, náhodou zemřel můj podřízený, geniální a skvěle vycvičený skaven – ta líná pakáž chcípe – nastrčili mi je sem moji zrádní nadřízení!“, respektive, „postavím se jim hrdinně v boji – aha, toto není vhodná pozice, vyčkám – bude lepší takticky ustoupit, nejedná se o útěk, to ať vás ani nenapadne!“ To jak právě opační od člověka jsou si dovolím demonstrovat jednou kratičkou citací: „Thanquol byl v pokušení ho pro jeho drzost smést. Skaveni měli jeden dobrý starý zvyk, zabít posla který přinesl špatnou zprávu, aby se nedostala na veřejnost.“. Už jen to je, myslím, famózní. Nemusím se snad ani rozprávět o tom, jak právě Thanquola (který čtenáře musí neustále ohromovat svou ohromnou mocí a svou ohromnou neschopností ji použít) miluji a chtěl bych ho jako lišáckého domácího mazlíčka. Je to fantastická kniha, které se už žádný další zabíječ prostě nevyrovná, bože, jak já tohle miluju. Mimochodem, je tu už jeden můj starší komentář, z důvodu nějaké autenticity jsem se rozhodl jej zde ponechat, v zásadě jeho obsah považuji za pravdivý.... celý text


Thanquolova zkáza

Thanquolova zkáza 2017, C. L. Werner

Tak, a zase je konec. Ty tři knihy utekly, až hanba. I třetí díl trilogie je prostě skvělý. Samozřejmě se sourozencům velice podobá. Odkazy k nim jsou vlastě celkem silné, Tlaco řekne Scriverovi, aby ten řekl Klarakovi… Návaznost je tedy dost úzká. Samozřejmě se nám tu opakuje i fakt, že soukmenovci jsou většími nepřáteli než skuteční nepřátelé, že jeden klan intrikuje proti druhému a samozřejmě i to, že Thanquol by to všechno udělal prvotřídně, kdyby mu to každý nekazil. Drobný spoiler následuje. V souladu s předešlou knihou (méně pak tou první, ale také) je děj relativně komplikovaný. Není tomu tak, že by Thanquol šel s Kaskittem vykrást pokladnici klanu Smrt, děj se hned několikrát změní a postavy se přeorientují na jiné cíle. Zde snad více než v knize předešlé, je to skoro k neuvěření, že Thanquol nepošel prostě na vyčerpání. V předešlém díle klan Eshin, v prvním Morová rána, zde jsou hlavní ne/přátelé mechanici-čarodějové z klanu Skryre. To samozřejmě poněkud mění estetiku knihy, z morů jsme přešli k plačícím ostřím a od plačících ostří k vrhačům chaotitového ohně a ke Kouli zkázy. Když už jsme u toho, jestli Chrám hada očividně odkazoval na kolonizaci (gonocidu) Ameriky, Zkáza řeší taková témata jako je geopolitický význam atomových zbraní (očividně jen povrchně, ale motiv genocidy, či lépe destrukce se táhne celou knihou, právě tak je přímo zmíněný princip hrozby „vzájemně zaručeného zničení“, i to slavné „já bych to nepoužil, ale ten šílenec!...“), ale i poněkud zajímavější téma, řekl bych avantgardní, střet tradice a inovace, to se ostatně odráží i na Kostilamovi, až Eliotovské syntéze nového a starého. S tím je spojený i motiv golema, který v knize určitě též stojí za povšimnutí. Myslím, že tohle všechno dohromady dělá z knihy zajímavé počtení, připojíme-li k tomu i postavu Ikita Spára, která je velice poutavá, a hlášky Thanquola, který osočuje jiného Skavena z toho, že „má v hlavě něco v nepořádku“, nebo, jak ostatně níže cituje Miroslav, když zrádného šílence Spára nazývá "Dobrým-dobrým přítelem“ hned potom, co se ho pokusil upálit.... celý text