Sidonka3
přečtené 740
Revizor
2010,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
"Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!" = vynikající výrok, který je zároveň geniální pointou. Revizor je klasická divadelní hra, která to u mě vyhrává svojí srozumitelností a čitelností. Zábavná kritika společnosti, situace, které nemají daleko k absurdnosti a postavy ke karikaturám, asi nemá smysl rozebírat. Jasně, popisují běžnou denní realitu a lidské vlastnosti a je tudíž stále aktuální, neboť to tak u klasických děl obvykle bývá. Gogol své postavy nešetří, co jsem zatím četla, nemívají zrovna nejlepší vlastnosti. I přes uměleckou nadsázku si bohužel rovněž myslím, že taková je podstata naprosté většiny lidí. Ruku na srdce, spíš než ke světci a uspokojování obecního blaha míváme (někdo víc, jiný míň) blíž k zohledňování vlastního prospěchu, jenom si všichni pěkně a poctivě sáhněme do svědomí. (Jakkoli špatně se nám do zrcadla dívá a jak se to týká nás osobně, nakonec se nám špatně ta nepohodlná pravda a kritika poslouchá, to pak jednoho ten smích leckdy na konci představení přejde). Viděla jsem kdysi na divadle, pamatuju si, že tam hrál Josef Abrhám a jiná herecká esa. Ve vzpomínce kromě skvělého zážitku – herci i diváci si dialogy užívali - zůstávají ještě úžasné kulisy, které zdobily místnosti do nejmenších detailů, od ubrusů, různých látek, knih až po svícny, knihy a jiné detaily a věci, které do dané historické etapy patří, připomínají ji a pomáhají se snadno přenést do 19.století. Žádný dnes tak oblíbený minimalismus, jo, tyhle staré dobré časy a scény mi v dnešním divadle schází.... celý text
Racek
2005,
Anton Pavlovič Čechov
Jedna z nejoblíbenějších divadelních her, kterou jsem přečetla. Slyšela jsem i jako audioknihu. Tak teď ještě jít do divadla, jen kdyby to bylo ovšem možné, že ano? Živé divadlo mi už začíná docela scházet...... celý text
Jak je důležité míti Filipa
2005,
Oscar Wilde
Svižná komedie, která člověka rozptýlí, přivede ho na optimističtější myšlenky a zároveň má zajímavou myšlenkovou nadstavbu.
Lakomec
2008,
Molière (p)
Moliére je jeden z mých nejoblíbenějších dramatiků a Lakomec je asi moje nejoblíbenější M.hra. Snad i proto, že podobný charakter jsem měla ve své vlastní vzdálenější rodině a moje osobní zkušenost na tu Moliérovu fiktivní, nenasytnou postavu trošičku sedí. Některý člověk prostě vidí v hromadění majetku smysl své existence, i když ho už vůbec kvůli nadbytku nepotřebuje. Své asociální, amorální skutky si i dokáže zdůvodnit a nic s takovým člověkem nehne. Až na to, že můj známej hromadí peníze, majetky a obírá lidi pro svůj osobní prospěch beztrestně dál a už vzhledem k jeho věku mu ztráta bohatství ani nejbližší rodiny nehrozí. Každopádně alespoň jeho blízkým, případně obětem, může Moliérova trochu smutná taškařice alespoň v něčem pomoci.... celý text