Sidonka3
přečtené 736
Revizor
2010,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
"Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!" = vynikající výrok, který je zároveň geniální pointou. Revizor je klasická divadelní hra, která to u mě vyhrává svojí srozumitelností a čitelností. Zábavná kritika společnosti, situace, které nemají daleko k absurdnosti a postavy ke karikaturám, asi nemá smysl rozebírat. Jasně, popisují běžnou denní realitu a lidské vlastnosti a je tudíž stále aktuální, neboť to tak u klasických děl obvykle bývá. Gogol své postavy nešetří, co jsem zatím četla, nemívají zrovna nejlepší vlastnosti. I přes uměleckou nadsázku si bohužel rovněž myslím, že taková je podstata naprosté většiny lidí. Ruku na srdce, spíš než ke světci a uspokojování obecního blaha míváme (někdo víc, jiný míň) blíž k zohledňování vlastního prospěchu, jenom si všichni pěkně a poctivě sáhněme do svědomí. (Jakkoli špatně se nám do zrcadla dívá a jak se to týká nás osobně, nakonec se nám špatně ta nepohodlná pravda a kritika poslouchá, to pak jednoho ten smích leckdy na konci představení přejde). Viděla jsem kdysi na divadle, pamatuju si, že tam hrál Josef Abrhám a jiná herecká esa. Ve vzpomínce kromě skvělého zážitku – herci i diváci si dialogy užívali - zůstávají ještě úžasné kulisy, které zdobily místnosti do nejmenších detailů, od ubrusů, různých látek, knih až po svícny, knihy a jiné detaily a věci, které do dané historické etapy patří, připomínají ji a pomáhají se snadno přenést do 19.století. Žádný dnes tak oblíbený minimalismus, jo, tyhle staré dobré časy a scény mi v dnešním divadle schází.... celý text
Racek
2005,
Anton Pavlovič Čechov
Jedna z nejoblíbenějších divadelních her, kterou jsem přečetla. Slyšela jsem i jako audioknihu. Tak teď ještě jít do divadla, jen kdyby to bylo ovšem možné, že ano? Živé divadlo mi už začíná docela scházet...... celý text
Jak je důležité míti Filipa
2005,
Oscar Wilde
Svižná komedie, která člověka rozptýlí, přivede ho na optimističtější myšlenky a zároveň má zajímavou myšlenkovou nadstavbu.
Lakomec
2008,
Molière (p)
Moliére je jeden z mých nejoblíbenějších dramatiků a Lakomec je asi moje nejoblíbenější M.hra. Snad i proto, že podobný charakter jsem měla ve své vlastní vzdálenější rodině a moje osobní zkušenost na tu Moliérovu fiktivní, nenasytnou postavu trošičku sedí. Některý člověk prostě vidí v hromadění majetku smysl své existence, i když ho už vůbec kvůli nadbytku nepotřebuje. Své asociální, amorální skutky si i dokáže zdůvodnit a nic s takovým člověkem nehne. Až na to, že můj známej hromadí peníze, majetky a obírá lidi pro svůj osobní prospěch beztrestně dál a už vzhledem k jeho věku mu ztráta bohatství ani nejbližší rodiny nehrozí. Každopádně alespoň jeho blízkým, případně obětem, může Moliérova trochu smutná taškařice alespoň v něčem pomoci.... celý text
Zaklínač – komplet 8 knih
2019,
Andrzej Sapkowski
Jo, je to dobrý. Neříkám, že je Zaklínač bezchybný, ale je magický, kouzelný, docela zábavný. (A to povídám jako necílovka, fantasy běžně nečtu). Já vím, že už svojí spokojenost vyjadřuji počtem hvězdiček, které jsem udělila, ale nějak jsem měla potřebu to ještě vyjádřit slovně. A kdoví proč mi ani tenhle komentář nepřijde úplně zbytečný. Taky jsem ráda, že v té současné záplavě západní literatury můžu vyzdvihnout i slovanského spisovatele. Což to je taky fajn, ne?... celý text
Jak jel Vítek do Prahy
1977,
Bohumil Říha
Čteno, nebo spíše posloucháno, už před pár desetiletími (bože, je to vůbec možné?), pocity mám přitom jako by to bylo včera. Příběh nám s bráchou četla máma ještě v době, kdy ani jeden z nás nechodil do školy. O to víc mi Vítkova samostatná jízda vlakem do Prahy přišla dobrodružnější a odvážnější! Pamatuju si, jak do Vítkova kupé postupně přicházeli různě staří lidé i osobnosti, jedni cestující byli družnější, až mi bylo líto, že už museli vystoupit a nejeli s hrdinou dál. Jiní chlapce ani neviděli (viz paní s peřinou, která ho omylem přikryla svým zavazadlem. :) "Proč jezdíš vlakem sám, když jsi tak malý? Není tě ani vidět," hněvala se cizí paní. "Já vyrostu," bránil se Vítek. :) Nyní se mi kniha dostala po letech do ruky a udivilo mě, jak je útlá. Kraťoučké kapitoly a povědomá obří písmena pro čtenáře z prvních tříd, do kterých se vešlo tolik drobných příběhů a zážitků! Jedna z mých oblíbených knih, možná těch nej, kterou jsem dala ještě v MŠ. :) Jediné co mi tehdy nešlo do hlavy, byly jinak hezké ilustrace od Borna. Ty zvláštní, dřevěné lavice a stěny ve vlaku, no kde to ten malíř vzal ? Naštěstí mi bylo vysvětleno, že takhle dřív vlaky vypadaly a záhada hlavolamu byla vyřešena. :D No jo, s dětmi je prostě občas docela legrace. :) Milé zamávání z nyní již dávné minulosti.... celý text
