Simply.el
přečtené 10
Věřit znovu
2019,
Mona Kasten
Na této sérii se mi líbí, že autorka pracuje s tématem utváření nových vztahů navzdory pochmurné minulosti. Píše nijak komplikovaným jazykem. Je to naprosto oddechové čtení bez nějakých velkých filozofických myšlenek (mimo Spencerův postoj k životu). Dawn si mě asi nejvíce získala tím, že i když se jí zhroutil svět, který si naplánovala, tak se zvedla a šla dál (nakonec). Navíc jsem naprosto chápala její obavy z kritiky okolí ohledně jejího "přivýdělku". Myslím, že tohle prožíváme ve větší či menší míře všichni. Občas mi postoje Dawn přišly lehce hysterické, ale beru to tak, že každý se se smutkem a ztrátou vypořádává jinak. V tomto ohledu jsem obdivovala Spencerovu trpělivost a divila se, že do stolu neprásknul dříve. Spencer, i přes to, co se mu stalo bral život s lehkostí a řídil se mottem "Každý den je nový začátek" a toho kluka si prostě nejde neoblíbit. Ať si říká, kdo chce, co chce, ale mně přišly "sexuální scény" jako něco, co do té knihy prostě patří a postavu Dawn to výrazně dokreslovalo, vždyť přeci jen ona psala knihy s lechtivou tématikou. Nevím, zda to byl autorčin úmysl takto propojit Dawn s knihou, nebo je to pouze náhoda. Já doufám v to první a jako literární tah mi to přijde úžasné. Navíc mám dojem, že autorka si pohrála i s jazykem hlavní hrdinky/vypravěčky. Na Dawninu stylu mluvy je zřejmé, že slovní zásoba je jiná a trochu květnatější, což vzhledem k její vášni k literatuře a psaní je zcela pochopitelné a opět je osobnost hlavní hrdinky o něco více reálná, a to je za mě, jen další plus. Nepřijde mi příhodné porovnávat jednotlivé knihy série, už jen proto, že každý román vypráví někdo jiný s jiným životním příběhem, ač se tyto postavy scházejí u jednoho stolu :).... celý text
Láska ve světě lichých ponožek
2020,
Marie Vareille
První stránky knihy mě celkem zděsily, jelikož de facto pojednavaly o ženě trpící psychickými problémy. Postupem času se, ale ukazalo, že je "pouze" lapena v pasi nekončící sebetrýzně. Pozoruhodné bylo, že jsem se občas v hlavni hrdince poznávala a myslím, že to tak ucítí i jiní, protože každý v nestabilní době, stresu atd. snaží najít pevné body, ať už je to srovnané prádlo nebo snaha zabránit zklamání. Je to ten typ knihy, která ve Vás zanechá emoce a s hlavni hrdinkou soucítíte. Název knihy ji automaticky řadí mezi literaturu zahrnujici ten typický kýč romantiky, ale název nevypovídá nic o jejím obsahu. Romantiky se autorka dotýká pouze okrajově. Zde opravdu platí, nesoudit knihu podle obalu. Skrývá v sobě velmi emotivní příběh, který se ani zdaleka nepodobá nějaké brakové literatuře. Musím také ocenit autorky/překladatelky? slovní zásobu a použité obraty. Člověk se obohatí i po češtinařské stránce. Ta hra se slovy v tomto typu žánru mě mile překvapila. Též musím ocenit, že se nejedná o posloupný příběh, ale děj se odehrává na dvou úrovních, a to formou přítomného vyprávění a úryvků z deníku, což cely příběh dokonale dokresluje. Na konci knihy jsem si připadala celkem zmatená, protože mi přišlo, že najednou vše bylo ukončeno na pár poslednich stranách, ačkoli se na předchozích listech autorka příběhu věnovala s velikou pečlivostí, a to je asi jediná slabina knihy, lehce odflinknutý konec. Takže možná jsme všichni vlastně liché ponožky, ať už v páru nebo hledající tu druhou podobnou část.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Příběh je neuvěřitelně silný, který ve Vas zanechá spousty emocí. V knize je něco, co se Vás dotkne. Rozhodně neni chybou si knihu pořídit a ani ztratou času ji přečíst. Žij svuj život odvážně. Nespokojuj se s málem. Proste žij.... celý text
Mám tě ráda, nemám tě ráda
2020,
Jo Watson
Kniha me nijak nenadchla, sáhla jsem po ní jen kvuli dobremu hodnoceni, ale tomu bohužel neodpovídá. Děj se odehrává prakticky pouze v kanceláři. Chápu, že workoholik se moc často dále nedostane a sekretářka by mu měla být k ruce, ale zaráží mě, že nikde není vidět, jak na sobě Poppy jako herečka pracuje/pracovala, přeci nemůže být dobrá mávnutím proutku a jedna role z člověka herce neudělá? Absolutně nevyužitý potenciál prostředí, jak z pohledu jednotlivych částí děje, tak co do listinné dotace (cca 400 stran). Sáhodlouhé popisy ve stylu ,,on je úžasný a ona je úžasná", proč ne, ale v tom případě by kniha neměla být řazena do sekce pro náročné ženy. Vlastně mi to ani nepřišlo vtipné. Poppy někdy snad ani nepřemýšlela jen vykrádala seriál, kde hrála. Autorka si rozhodne dala práci s vykreslením postavy Ryana, na Poppy nějak zapomněla, coz je smutné, když je kniha v podstatě jen o nich dvou. Musím ocenit, že je kniha napsána z pohledu Poppy (ich forma) a Ryana (er forma), takže to knize dodává trochu hravosti a neotřelosti. Jinak ve mě nic nezanechala, žádný hřejivý pocit, žádné představy, žádné emoce, prostě nic a lze asi shnout jedním slovem - nijaká.... celý text
