Sirtlan
přečtené 51
Lea
2012,
Pascal Mercier (p)
Kniha o beznaději, o neštěstí, o cestě bez možnosti šťastného konce... Snad jsem nepochopila myšlenku té knihy, ale jediné, co ve mně vzbudila byl rezignovaný pocit smutku a patina melancholie v patře. Musela jsem se na ni hodně soustředit a to, že jsem ji vůbec dočetla považuju za malý zázrak, dost mě to psychicky dupalo. Bylo to hořké, nechutnalo mi to, ale mělo to své kouzlo. Jen mě vtáhli do světa, kde se mi nelíbilo a se kterým vnitřně nesouhlasím. Příliš se mi nelíbilo, jak je to napsané. Styl luční kobylka řekla bych. Nápad dvou mužů s vlastními příběhy, posluchače a vypravěče je zajímavý, ale připadal mi trochu neuměle zpracovaný. Za přečtení to snad stálo, ale moc nevěřím, že bych někdy cítila potřebu se k tomu vrátit.... celý text
