Sisssi
přečtené 716
Gender a pravěká společnost
2017,
Kamila Remišová-Věšínová
Jeden z oponentů se při obhajobě této práce podivoval nad tím, proč má autorka vůbec potřebu uvádět na pravou míru mýty o matriarchátu, protože v archeologických kruzích je to přece již dávno passé. Od napsání uběhlo již několik let, ale široká věřejnost potřebuje narovnávat pokřivený pohled na někdejší postavení ženy ještě víc, než v době vzniku. Kniha by měla být povinnou četbou pro všechny účastnice ženských kruhů, ekofeministky a další idealisty, kteří mají romantické a idealistické představy o minulosti ženské poloviny lidstva. Rovněž doporučuji autorčin článek Gender v archeologické interpretaci (http://slovoasmysl.ff.cuni.cz/node/422 - volně přístupné na netu).... celý text
Plodnost
2021,
Helena Máslová
Tak to je sádlo-máslo! Když jsem před lety narazila na pár autorčiných rozhovorů o bezmyšlenkovitém předepisování HA a jejích úskalích, v zásadě jsem s ní souhlasila. Rozvinutí do větší šíře a napsání knihy však tomuto tématu neprospělo, ba právě naopak - ukázalo se, že autorka je zdatná manipulátorka, která si vyzobává z různých oborů jen to, co se hodí pro obhájení jejího světonázoru, aniž by přiznávala také druhou stránku věci. Nemohu sympatizovat (a to hodnotím pouze ty části knihy, k nimž mám co říct - ty části, které se týkají proměn náhledu na plodnost v dějinách, zatímco k medicínským/chemickým/... záležitostem se nevyjadřuji, nejedná se o mé obory). Tolik polopravd, překrucování, zkratkovitosti a mnohdy i vyložených nesmyslů jsem nečekala. Bohužel, spousta čtenářů tuto knihu spolkne i s navijákem, aniž by se sama trochu zamyslela. Už jen to, že na obálce je Afrodita z Knidu předělaná na těhotnou ženu, dává nápovědu, že tady neůjde o seriózní zkoumání, ale o líbivou iluzi. Proč upravená Afrodita, vždyť by se našlo tolik historických ztvárnění těhotných žen. Ale což, obálka je druhotná záležitost, to nemusí být chyba autora, mohlo ji prosadit nakladatelství. Zmíním nejkřiklavější nedostatky: autorka trestuhodně motá dohromady plodnost a porodnost, má velmi idealizované představy o minulosti, ať už té vzdálené, nebo i modernější, neobtěžuje se uvádět zdroje přímých citací, poznámky a odkazy na prameny a literaturu se objevují jen občas, když se to autorce hodí a některé zdroje jsou uváděny nepřesně. Schválně si přečtěte jak Sedmero krkavců, tak i pohádku se stejným námětem u Grimmů (a také Babičku - že i myslivec může být voják se autorce asi nedoneslo, přitom myslivecké sbory byly součástí rakouské armády již od 18. století, tedy žádný archetyp myslivce u vojáka), uvidíte, že autorka si vyzobala jen to, co se jí hodilo a zamlčela to, co se neslučovalo s její osobní ideologií. Občas vám postačí i zcela obyčejná wikipedie, abyste zjistili, že s vámi autorka hraje nečistou hru (např. mluví o neexistujících dětech císaře Ferdinanda a Marie Anny, císařovnu Alžbětu uvádí bůhvíproč až pod nadpisem 20. století se spoustou dalších úsměvných nesmyslů - Alžběta se s neplodností nikdy neléčila, naopak, otěhotněla záhy po svatbě a ve dvaceti měla již za sebou 3 porody, pak se naopak snažila dělat vše pro to, aby z manželské ložnice prchla a další děti již neměla, výjimku učinila teprve v době uherské korunovace - takový pěkný příklad regulace porodnosti a strachu ze ztráty krásy v důsledku opakovaných těhotenství už v 19. století a autorka si ho takhle sama pokřiví, mimochodem, Rudolf byl prý nemanželský :-); u dětí posledního vládnoucího císařského páru píše, že se rodily v intervalu 2-3 roky, což je rovněž snadno vyvratitelný nesmysl, stejně jako dvacetiletá neplodnost Polyxeny z Lobkovic (syn se narodil cca 6 let po svatbě). Zcela mimo mé chápání je však především zkratkovité scvrknutí dějin jen na šlechtické rody, jako by šlechta, měšťanstvo i venkovské obyvatelstvo (ještě dále rozdělené do několika stupňů) mělo zcela stejné problémy, zvyky, strategie a porodnost jako urozené/panovnické rody. Zvláště scvrknout renesanci jen na syfilis je směšné, škoda, že si pisatelka nepřečetla třeba Malé dějiny brambor, to by zase za všechno mohly brambory... O tom, jaký vliv měla průmyslová revoluce, potažmo 19. století celkově, na sňatkový věk a proměny porodnosti, naopak vůbec nemluví, ale drží se jakýchsi zkratkovitých iluzí o tom, jak dívce na venkově stačila jedna sezóna tancovaček a šlechtičně/měšťance jedna sezóna plesů... Ať si žije dál ve svých iluzích. Historická demografie se téhle vědě říká a její výsledky jsou bez problémů dostupné, jen by se asi nehodily paní Máslové do krámu. Pakliže považuje za tak důležité porozumění minulosti, musí onu minulost předkládat v poněkud širší podobě, než jen v mezích dnes tolik moderního bláznění po ezo/přírodním životě, který ale se skutečnou přírodou nemá moc do činění (podobné je to třeba se "slovanskými výšivkami"). Takto by se dalo pokračovat dlouho. V závěru autorka píše, že dnes přeceňujeme detaily a podceňujeme souvistlosti. Asi ano, sama její kniha je toho hezkým důkazem. Souhlasím však s jejím názorem, že se dnes víra v sebe sama a ve své neomezené možnosti (dokážu všechno, co si zamanu) stala novým náboženstvím a neumíme se smířit s prohrou a poddat se tomu, co nám život přináší.... celý text
To nejlepší z archeologické sbírky Františka Vildomce
2013,
Vladimír Podborský
Krásný katalog, díky němuž si čtenář udělá představu o keramické produkci kultury s MMK.
Ariadna
2021,
Jennifer Saint
Obálka je vskutku nádherná, zpracování příběhu však bohužel pokulhává. Vyprávět příběhy z řecké mytologie z pohledu žen se stává novou módou. Bohužel autorky vždy sklouznou k zjednodušenému, černobílému pohledu na oddělený svět žen, utlačovaných chudinek, mezi nimiž se čas od času objeví pár silných výjimek, a svět násilných a brutálních mužů, kterým jde jen o slávu, moc a zotročování. Opravdu si ještě dnes někdo myslí, že svět funguje či fungoval tak černobíle? Opravdu si někdo myslí, že všem mužům vyhovuje válka? Autorky zpravidla bohužel postrádají hlubší vhled do mužské psychologie.... celý text
Rudý měsíc
2011,
Miranda Gray
Kniha o hře na život v souladu s přírodou a přirozeností. Ano, o hře, protože o nic jiného než o dětinskou hru tu nejde. Krásně to ukazuje dnešní přístup k životu od zdi ke zdi - ženy do sebe léta cpou hormony, aby se menstruace zbavily a pak otočí o 180 stupňů a hrají si na přírodní bytosti. Směšné. O skutečném vnímání menstruace v dávných dobách toho mnoho nevíme, to je jen iluze dnešních "přírodních žen". Ve skutečnosti měly pro častá těhotenství a kratší dobu dožití daleko méně příležitostí takto měsíc po měsíci zkoumat svůj cyklus.... celý text
