Sisssi
přečtené 716
Černá voda
2013,
Kerstin Ekman
Fajn, ale na nejlepší švédskou detektivku mi to připadá přece jen průměrné. Nejvíce mě oslovovaly pasáže o ničení krajiny, zbytečně masivním kácení lesů a neobyčejně prozíravé vidění honby za imitací starých dobrých časů, která je tak moderní i u nás, přičemž jsou tito "lovci" tak zoufale mimo.... celý text
Mimi & Líza: Záhada vianočného svetla
2018,
Katarína Kerekesová
Moc hezky udělané, stejně jako oba přechozí díly.
Lapači prachu
2017,
Lucie Faulerová
Nejvýraznějším rysem je překotné psaní a opakování motivů. Dobré. Tak se mi zdá, že Hůlová má "mladší sestru".
Něco mezi tím
2018,
Melissa de la Cruz
Zklamání. Černobílé, plné klišé a stereotypů, rovněž překlad místy pokulhává. Nepochopila jsem, zač Jasmine a ostatní obdrželi tak prestižní ocenění. Ona sama má sice skvělé známky, chodí si povídat s pacienty a věnuje se sportu, ale to mi připadá trochu málo. Jak může podobné ocenění dostat někdo, kdo ještě na konci střední školy neví, kam se bude dál ubírat, případně někdo, kdo se při návštěvě kapitolu ptá, kdo že je to tam na té fresce, bohové? Váženě? K čemu celý ten humbuk s vlastenectvím, když nakonec nepoznáme George Washington? Jasmininu otázku "Slyšeli jste někdy o Rose Parksové?" jsem brala jako jasnou ironii, ale po bozích v kapitolu si nejsem jistá. Hrdinka mi připadá spíš jako holka, která to má vydřené, ale žádný velký talent nebo nějaké zvláštní nadání. Pár set nejlepších studentů v zemi si představuji opravdu jinak. K romanci s Roycem se nevyjadřuji, to je jen takový červenoknihovní efekt, aby to holky víc bavilo. Opravdu je nutné, aby bylo všechno popsáno tak růžově? Když Jasmine veřejně řekne, že je tu její rodina ilegálně, všichni ji podporují, všichni ji litují, každý je ochotný jí být oporou, to jen hloupý systém a pár politiků je proti ní. Opravdu? Takhle jednoduše skutečný život skutečně nefunguje. Bohužel je nespravedlivý a mnohdy právě ti nejlepší ztroskotají, protože nemají štěstí, ostré lokty nebo ty správné známé. Pokud tohle mělo být poučné pro dospívající, tak není. Škoda, dobrý nápad, špatná realizace.... celý text
Nepouštěj se mé ruky
2018,
Michel Bussi
Předvídatelné. Autor si opět nemohl odpustit svou obvyklou dávku patosu - manželé, kteří se ocucávají i v době, kdy jim jde o život a jeden z nich je samý puchýř a spálenina, to mi připadá opravdu jako rekvizita červené knihovny. Podobně slaďounký byl i konec Černých leknínů, kde stará Fanette najednou získá novou chuť do života, když k ní přijde její dřívější láska, případně happyendová scéna v porodnici, s jakou jsme se setkali ve Vážce. Další přeceňovaný autor.... celý text
