Sitting-Bull
přečtené 2430
Matematika zločinu
2020,
Magdaléna Sodomková
Téma velmi zajímavé, bohužel zpracování mi příliš nesedlo, stejně tak způsob podání, což v mém hodnocení ubírá tu jednu hvězdičku.
Dárce
2013,
Lois Lowry
Krásná kniha s hlubokou myšlenkou. V mém vydání na konci byl proslov L.L. u příležitosti předání Newberyho ceny a věc, která mě naprosto dostala, bylo, když popsala pět dopisů od čtenářů a pět způsobů pochopení příběhu a toho, jak si každý z nich do toho promítal něco ze sebe. Jako já... Jako když jsem já v knize viděla důsledky toho, když za nás v něčem rozhoduje "moudrá strana a vláda", protože my se přeci nemůžeme rozhodnout, ono je lepší se přizpůsobit pravidlům, protože ten, kdo je psal, je myslel dobře. A začíná to nejen centrálně plánovaným hospodářstvím, které jsme si ve východním bloku už vyzkoušeli, ale třeba i u malých jablek a banánů, které jsou zahnuté moc a nebo zahnuté málo, aby šly na pulty obchodů. Prostě začíná to tam, kde nám kdokoliv bere svobodu volby (a s ní samozřejmě i odpovědnout za naši volbu). Byť jen svobodu volby koupit si "ty špatné" banány.... celý text
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
2013,
Timothy Snyder
Těžká, přetěžká knížka. Děsívá obsahem a děsivá tím, jak moc se dá pozměnit historie, aby z ní někdo vyšel lepší, než by objektivně vyjít měl. A taky tím, co vše se dá třeba ve školních osnovách "zamést pod koberec". A nejen tam... Jak žalostně málo toho víme... Doporučuji audioknihu, čtení bylo u této knížky velmi obtížné.... celý text
Naštěstí (ne)máme mléko
2015,
Neil Gaiman
Dokonalá kniha s úžasnými ilustracemi. Jedna z "must-have" v papírové knihovně, zejména kvůli ilustracím. Je to rychlovka a jednohubka, ale jednohubka, ke které se budu vracet a kterou si zas a znovu vychutnám. Skvěle jsme se bavili jak se čtyřletým, tak desetiletým synem, mimo jiné i proto, že jakousi kouzelnou konvergencí i my máme strejdu Čudlíka a nové názvy věcí u nás vznikají na denním pořádku, i když ne tak kouzelné, jako leto-kulo-lido-noš a tvrdo-chlupo-mokro-bílo-křusy. :-)... celý text
Společnost nevolnosti
2007,
Václav Bělohradský
Přestože jsem měla (a mám) V. Bělohradského spojeného s Právem, které není Rudé jen názvem, ale jinak zůstalo stejně komunistické, jako za starých časů (či snad ještě víc), knihu jsem otevřela. Chtěla jsem si knihu poslechnout, aby mi pomohla pochopit "co na tom socializmu a komunizmu ti lidi vidí". Nejsem socialista, nejsem komunista a kniha mě zcela přesvědčila o tom, že jimi nikdy nebudu. Přesto musím říci, že V. Bělohradský je inteligentní člověk, s jehož eseji se dobře polemizuje a které mě nutily přemýšlet a zdůvodňovat si a hledat, jak co vidím já a v čem s ním nesouhlasím a proč. V první čtvrtině knihy jsem byla překvapena, jak hluboce mě některé jeho pohledy zasáhly a jak moc s některými jeho myšlenkami souzním. Do reality mě ale navrátily zbylé tři čtvrtiny knihy, se kterými prostě souhlasit nemohu a ač nutí k zamyšlení a hledání toho, proč to mám já jinak, jsou prostě v některých částech přiliš demagogické a příliš zahleděné do svých myšlenek "zlého západu". Jedna myšlenka za všechny: "Nemůžeme srovnávat komunizmus a nacizmus. Nacizmus je zlo, kdežto komunizmus je odložené dobro." Myšlenka děsivá v její upřímné prostotě a nepotřebě něco víc zdůvodňovat a vysvětlovat. Prostě nacizmus je zlo, kdežto komunizmus dobro. Tečka. Basta. Konec... Hmm, jsem vděčná za to, že v tom předlistopadovém "dobru" nežiji, jsem vděčná za to, že to "dobro", co likvidovalo kulaky, soukromé vlastnictví, institut rodiny či třeba ty, co s ním nesouhlasili, jako politické vězně a MUKLy, tu už není. Tož tak.... celý text
