sowatson
přečtené 127
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Poctivá kniha - když ji po dočtení držím v rukou, cítím, že v ní autorka nechala spoustu dřiny. Z hlediska řemesla není co vytknout. Díky bezchybnému stylu se můžu plně ponořit do příběhu. V ŠK jsou v centru ženské postavy a jejich touhy, s chlapy jsou spíš jen problémy. Víc než příběh ve mně rezonují lidské pravdy jakoby vykutané na světlo. Pravdy o životě, o člověku a přírodě, o vztazích, historii, o Bohu... Spousta silných momentů. Úplnou recenzi mám na blogu "Proč je to bestseller?" (viz záložka Recenze).... celý text
Trhlina
2017,
Jozef Karika
Trhlina mě dostala. Pár dnů po dočtení jsem zhlédl i její poměrně věrnou filmovou adaptaci, a ta celý zážitek ještě prohloubila. Takže když budu hodnotit dílo celkově, je podle mě úplně zbytečné řešit, jestli je to „pravda, nebo fikce“. Podstatný je ten prožitek, ta úzkost, ten strach. V dobrém hororu nemusí téct potoky krve. Karika v Trhlině perfektně ovládá ono postupné „utahování šroubu“ a mě osobně snad nejvíc vyděsil jeden nenápadný internetový příspěvek s domečkem v poslední třetině. Kdo četl, ví :) Jozefu Karikovi patří můj velký obdiv, protože když dokáže takhle děsit čtenáře, musí stejné strachy v sobě nejprve zpracovat, než je hodí na papír. To chce kýbl odvahy. Trhlina je pro mě pravdivější v mnohem hlubším smyslu, než jestli se to stalo, nebo ne. Procházka po lese už nikdy nebude jako dřív. Díky za ten nezapomenutelný čtenářský zážitek. Podrobněji své dojmy z knihy rozebírám na blogu „Proč je to bestseller?“ - viz Recenze.... celý text
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
Pětihvězdičkovým hodnocením tady na DK dost šetřím, ale dlouho jsem nečetl knihu, která by si ho zasloužila víc. Zamávala na mě z poličky zřejmě v ten pravý čas :) Crouch Temnou hmotu utáhl do posledního šroubku, žádná věta není zbytečná. Zpracování cestování mnohovesmírem je uvěřitelné, byť za současného stavu poznání nereálné. Zatím :) Je to v podstatě chladný, mužský a vědecký román, má však momenty, které trhají srdce na kusy. Líbila se mi literární technika střídání toho, co si Jason myslí, a naprostého opaku, který nakonec řekne nahlas. Během čtení mi připadalo, že za bezesných nocí přemýšlíme s autorem o tomtéž: Co by mě potkalo na cestách, kterými jsem nešel? Co jsem pod tou nahodilou slupkou událostí, které říkáme život, SKUTEČNĚ já? Ještě jednou – tleskám (vestoje!) za skvělý román a mám nového oblíbeného autora.... celý text
Nulorožec
2018,
Petr Stančík
Kdo si oblíbil Stančíkův styl v Pérákovi, Mlýnu na mumie či Andělím vejci, nebude zklamán. Prvočtenáře způsob vyprávění možná trochu zarazí, ale je třeba přistoupit na autorova pravidla hry a užít si tu jízdu imaginace, vycházející ze znalostí všech možných i nemožných věd i pavěd. Výjimečné na tomto románu v rámci Stančíkova díla je, že se odehrává v čiré současnosti, byť s odbočkami do časů Goetha, takže obsahuje pro mě cenné komentáře k hledání smyslu v této nepřehledné době. Ve zkratce: skvělé, nadsazené až absurdní nápady; občasná samoúčelná zabřednutí do přílišných podrobností; lidské závěrečné poselství, s nímž souzním a splývám jak Lavabo na hladině černého jezera, hledaje zlatou tečku :)... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Pro mě jsou Tiché roky čtenářsky nejpřístupnější knihou Aleny Mornštajnové. Jednoduchý styl zve k začtení, působí vzdušně - jako ti origami ptáčci na obálce. Kapitoly otce Svatopluka a dcery Bohdany se pravidelně střídají a předávají si první a poslední věty, jako si hudební nástroje předávají motivy ve vážné hudbě, kterou Svatopluk tolik miluje. Mně víc sedělo pomalejší tempo dceřina vyprávění, přišlo mi psychologicky prokreslenější. Kronika Svatoplukova života a rodiny byla příliš letem světem - v tomto ohledu sedí přirovnání k Hartlovi v komentářích uživatelů Svatoslav a salamandrina. Druhá půlka knihy přinese dvě velká překvapení. A Bohdanina "komplikovaná" povaha poněkud komplikuje celkovou interpretaci. No, nesluší se spoilerovat :) Více v článku na blogu: Proč je to bestseller? (viz Recenze)... celý text
