SteveP1
přečtené 219
Jako zabít ptáčka
2009,
Harper Lee
Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.... celý text
Nespěchejte do rakve
2013,
Tomáš Kašpar
Stručná a výstižná kniha, kterou by si měl přečíst asi každý, zvláště lidé naivní, kteří si stále myslí, že cílem farmaceutického průmyslu je vyrábět léky, které léčí nebo dokonce vyléčí a že jednou z priorit tohoto systému, ve kterém žijeme, je i naše zdraví a starost o ně. Pravdou je, že zdravý člověk je pro farmaceutické koncerny noční můrou, zdravý člověk není "zákazník" a je tedy k ničemu, a pokud by ještě k tomu nedejbože ubývalo nemocných, kam bychom došli. Bohužel spousta lidí, pacientů, hlavně těch starších, toto stále nedovede pochopit a tak věří lékařům každé slovo a nechají se sebou mnohdy zdatně manipulovat. Vždyť je dnes už naprosto běžné, že se nám tvrdí, že většina nemocí, např. těch tzv. civilizačních, je nevyléčitelných, musíme si prý na život s ními zvyknout a brát celý život "léky", u starších lidí je to ještě jednodušší, jejich neduhy jsou důsledkem stáří..Tím nechci lékaře házet do jednoho pytle a nějak je napadat, mnohých si vážím stejně jako autor knihy,chci jen illustrovat, že jsou bohužel součástí tohoto systému a mají tedy k dispozici jen takové prostředky k léčení, které jsou jim dány k dispozici, a o jejichž vlastnostech, skutečných účincích a kvalitě většinou sami moc nevědí a vlastně ani vědět nemohou.Takže lidé poslušně polykají spousty léků, které mnohdy nejenže neléčí a nijak nepomáhají, ale naopak (zvláště když jich sypeme do sebe více naráz) ještě škodí, vedlejších účinků léků na příbalovém letáku (a to jen těch přiznaných!) najdeme většinou tolik, a tak strašných, že je to alarmující a je na pováženou, zda nám taková "léčba" za to riziko stojí a neohrozí nás spíš na životě. A tak je našim pacientům hůře a hůře, protože příčina nemoci zůstává, jen se potlačují její příznaky, klíny se vytloukají klínem, z vedlejších účinků léků se nám objevují nové neduhy a tak se předepisují léky další, případně se předepíše i lék na na vedlejší účinky léků již užívaných atd. takže nám pacientů vesele přibývá, místo aby jich, (přes obrovský pokrok lékařské vědy, jak je nám neustále omíláno), ubývalo. Zvláštní, že ? No a když už utrácíte spoustu peněz za léky, tak už pak většinou musíte někde šetřit, a to třeba na kvalitních potravinách, ovoci a zelenině a mají vás konečně tam, kde vás chtějí mít..Co se týká chemoterapie, v knize zmíněné, můžu zase jen s autorem souhlasit, osobně mi několik lékařů potvrdilo, že tudy cesta ke zdraví určitě nevede a že by na chemu nikdy nešli a ani svým rodinným příslušníkům by ji nikdy nepovolili...Alarmující je i zmínka o celosvětové snaze farmaceutických koncernů a lobby (a vlastně i EÚ) vymýtit užívání léčivých bylin a nejrůznějších přírodních preparátů apod. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí a přesvědčíte se o tom, jak tenhle systém vlastně funguje a že není všechno takové, jak se nám oficiálně předkládá..A tak snad kniha přispěje hlavně k tomu, aby se každý čtenář zamyslel a hlavně používal v první řadě osvědčený selský rozum. A pokud budete i nadále o pravdivosti informací v knize uveřejněných pochybovat, položte si jednoduchou otázku : Znám nějakého lékaře, který někoho skutečně vyléčil ?... celý text
Moje nejmilejší kočičí historky
2004,
James Herriot (p)
Povinná četba pro milovníky koček. Milé příběhy ze života našich miláčků vyprávěné nezaměnitelným a kouzelným stylem autora, který dovede zahřát u srdce.V každém příběhu cítíme obrovskou lidskost, dobrotu a laskavost autora, a samozřejmě jeho ryzí a nevšední lásku ke zvířatům. Knížečku je velmi vhodné mít po ruce zvláště v období deprese nebo špatné nálady. Je nádherně, lehce napsaná a navíc je provázena půvabnými ilustracemi. Prostě pohlazení po duši.... celý text
Jistě, pane ministře 1
2002,
Jonathan Lynn
I když tenhle přívlastek nepoužívám příliš často a zrovna rád, zde je to na místě. Stejně jako televizní seriál GENIÁLNÍ.