stilgar1 stilgar1 přečtené 482

☰ menu

Nadace na hranicích

Nadace na hranicích 1992, Isaac Asimov
4 z 5

Asimovův pokus o navázání na původní trilogii Nadace, který vychází téměř 30 let po původní nadaci (v originále r. 1982) nedopadl vůbec špatně. Původní série nabídla vizi vzdálené budoucnosti, v níž lidstvo, rozprostřené po celé Galaxii, muselo čelit obrovské krizi. V ústředí nestála žádná postava - šlo o monitorování dějin lidstva v určitém časovém úseku (cca 400 let), sestavené z řady různých příběhů. Dvě nové knihy autora k problému přistupují jinak - zaměřují se na několik ústředních postav, které se snaží rozplést záhady, které stojí v pozadí celé Galaktické krize. Oproti předchozím dílům se autor mnohem silněji zamýšlí nad postavením lidstva v kosmu a reflektuje své vlastní politicko-sociální názory. Ústředním problémem je přitom rozpor mezi individualismem a jednotou, který je řešen v až příliš dlouhých a občas i nudných debatách při cestách vesmírech. Všechno se to ostatně odráží i v samotné struktuře díla a v jeho rozsahu. Celý tento autorův počin chápu částečně i jako pokus o propojení jeho několika předchozích děl do jednoho komplexního celku, takže rozhodně doporučuji přečíst si např. sérii o robotech s postavou Eliáše B. či Konec věčnosti.... celý text


Pozitronový muž

Pozitronový muž 1998, Isaac Asimov
5 z 5

Pozitronový muž je pozoruhodné dílo. Do jisté míry lze totiž říci, že dokáže být úspěšné tam, kde selhávají mnohé odborné studie zabývající se podobným tématem. Ústředním cílem tohoto díla je nejspíš ukázat čtenáři, že člověk je svou podstatou organický mechanismus se sklony k iracionalitě, které plynou z jeho nepopíratelné nedokonalosti. Činí tak však nepřímo, skrze vykreslení života (ano, opravdu života) jednoho robota, který 200 let své existence věnuje jedinému cíli - stát se člověkem. Mnozí tomuto dílu nejspíš musí vyčítat plochý naturalismus a zatvrzelý ateismus, avšak Asimov je natolik přesvědčivý, že žádná z námitek prostě neuspěje. Z toho jasně plyne: lidé zcela opačného smýšlení, oddáni (slepé) víře v existenci duše a všeho, co s ní souvisí, by toto dílo číst neměli. Je pravděpodobné, že je nesmírně rozruší (čímž samozřejmě netvrdím, že víra opačná, tedy v neexistenci duše, slepá není...).... celý text