sumcicka přečtené 715

Gejša 2006, Arthur Golden

Kniha ve mně, bohužel, nezanechala trvalejší dojem.

Pohřbeni v oblacích 2014, Amanda Padoan

Tato kniha mi velmi připomínala Peklo blízko nebe Jona Krakauera. Zaprvé tím, jak velmi čtivě je napsaná. Za druhé velkým množstvím postav, ve kterých je mnohdy nesnadné se orientovat (pomáhá jejich přehledný výčet na začátku knihy). A za třetí také podobností obou příběhů o tragických osudech horolezců a šerpů při pokusech o zdolání obou osmitisícovek. Obě tragédie byly totiž zapříčiněny skutečnostmi, jimž bylo možno se vyhnout - o zdolání vrcholu se v jeden den pokoušelo příliš mnoho horolezců, kteří s sebou neměli potřebné množství kyslíku a horolezeckých lan, a v neposlední řadě nezačali sestupovat včas. Pokud je jako nejzazší hodina, kdy je nutno začít sestupovat, určena druhá odpolední a ještě v šest někteří stoupají k vrcholu... Zajímalo by mě, jestli sami horolezci v takovém okamžiku věří, že se dostanou v pořádku dolů... Jejich touhu po zdolání nejvyšší/nejzrádnější hory na světě pochopit dokážu, jejich ochotu obětovat tomu svůj život již nikoli. Ač mě tedy kniha zaujala svou čtivostí, strhujícím dějem a množstvím informací, které se čtenář dozvěděl (o různých skupinách šerpů, jejich životě i každodenní realitě horolezců), zároveň jsem se nedokázala ubránit pocitu frustrace pramenící z toho, že k této tragédii podle mě vůbec nemuselo dojít.... celý text

Bratrstvo neohrožených 2002, Stephen Edward Ambrose

I přes velmi zajímavý děj a dobrý autorův styl psaní za mě jen tři hvězdy. Především díky způsobu, jakým je kniha napsaná - velmi mě rušily přímé řeči účastníků, které se v textu často vyskytovaly, navíc v uvozovkách. Mnohem více by se mi líbilo, kdyby jejich zážitky autor místo přímé citace pouze parafrázoval. Vyprávění by tak mnohem lépe plynulo.... celý text

Útěk do divočiny 2007, Jon Krakauer

Na vandru s Reflexem VI. 2011, Jan Zvelebil

Deník 1938–1945 2012, Helga Hošková-Weissová

Deník má dvě pomyslné části - první psala atorka během svého pobytu v Terezíně, druhou (popisující zážitky z Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu) pak napsala zpětně po svém návratu do Prahy. Ze stylu psaní je přitom velmi dobře patrné, jak pobyt v koncentračních táborech autorku ovlivnil. Zápisky z Terezína jsou zápisky dítěte, plného naděje a touhy do života. Druhou část pak psala již "dospělá žena", přičemž ve stylu psaní je patrná prožitá hrůza. Deník je doplněn obrázky s tematikou koncentračních táborů, jejichž autorkou je paní Helga, které jsou samy o sobě jsou silnou výpovědí.... celý text

Do půlnoci času dost 2008, Ctibor Rybár

Dopis Alexandrovi 2010, Renata Laxová

Velmi zajímavý příběh druhé světové války, židovského holokaustu, komunismu v Československu a emigrace vyprávěný očima jednoho z "wintonových dětí". Oceňuji, že kniha se nesoustředí pouze na osudy hlavní hrdinky, ale popisuje i životy jejích blízkých, díky čemuž si čtenář může vytvořit komplexnější obrázek nejen o klíčových událostech 20. století, ale i o neobyčejných životech obyčejných lidí.... celý text

Manželovo tajemství 2014, Liane Moriarty

Pocity z knihy jedním slovem: FRUSTRACE! Pocity z knihy mnoha slovy (SPOILERY): 1) rozvleklý úvod - 150 stran polemiky na téma otevřít/neotevřít (Hamlet se rozhodl rychleji a to stál před mnohem složitější otázkou); 2) tři hlavní hrdinky - jedna otravnější než druhá; 3) jedna z nich - Tess - je pro příběh naprosto postradatelná! Celá její třetina knihy měla za cíl pouze dostat konkrétní postavu na konkrétní místo v konkrétním čase, což by šlo udělat jistě i bez přidávání další blbky, která dělá v reálném světě naprosto neuvěřitelná rozhodnutí (nastěhovat si do baráku manželovu milenku a hrát si na spokojenou rodinku ve třech - proč ne!?); 4) když už jsme u neuvěřitelných rozhodnutí - pár dalších příkladů: (a) nenávidím domnělého vraha své dcery tak, že se ho pokusím zabít, ale na následující straně skutečného vraha své dcery nechám jen tak jít - prostě proto (vždyť už to má v životě i tak dost těžké - COŽE?!); (b) zjistím, že můj manžel je vrah - co udělám? NIC - bude to tak přece nejlepší pro naše DĚTI!!; (c) jsem vrah, co s tím? Odepřu si sex s manželkou.... 5) epilog - snůška pro příběh nijak podstatných informací typu "co by se stalo, kdyby" toho nejtěžšího kalibru (autorka měla nejspíš v počítači několik dalších možných scénářů a bylo jí líto je jen tak smazat) - otázka: Co by se stalo, kdyby nedošlo k nehodě? odpověď: Dcera by se bývala stala tenisovým zázrakem - to nevadí, že v životě nedržela raketu v ruce... - otázka: Co by se stalo, kdyby postava, na jejíž smrti je založen celý příběh, nezemřela? odpověď: Tato kniha by nikdy nevznikla? Kéž by! - otázka: Co by se stalo, kdybych tuhle knihu nikdy nečetla? odpověď: NIC... (A co jako měla znamenat ta reklama na Tupperware?!)... celý text

Zbožňuju Vánoce 2014, Lindsey Kelk

Tak tomuto žánru jsem už asi definitivně odrostla - příběh mě naprosto nezaujal, hrdinka mi připadala otravná a být jejím manželem, tak už podávám žádost o rozvod. Nebýt chřipky, nikdy bych to nedočetla... celý text

Vzpřímeně stát a zoufale věřit v zázrak 2013, Lenka Šedová

Jedinečné dílo, shrnující zážitky několika žen v období holokaustu, přičemž zkušenosti každé z nich jsou dostatečně odlišné na to, aby si kniha udržela pozornost čtenáře. Jelikož se (většinou) jedná o výňatky z delších textů, může kniha posloužit jako odrazový můstek k dalším osudům hrdinek/autorek jednotlivých příběhů. Oceňuji také to, že jsem se dozvěděla po kom je pojmenována ulice Berkova v Brně - příběh Ivany Berkové ve mně také zanechal nejsilnější dojem.... celý text

Poslední aristokratka 2013, Evžen Boček

Jako u Staříka udělala marketingová masáž své a já jsem, opět, čekala víc než jsem nakonec dostala - prvoplánový absurdní humor, který se snaží z čtenáře vytlouct smích za každou cenu, není můj styl. Další díl vynechám... celý text

Ve čtrnácti sám v Osvětimi 2009, Tomáš Radil

Knih s tématem holocaustu jsem přečetla dost, nicméně tato patří k těm "nejlepším" - tím míněno nejsilnějším, nejčtivějším a obsahujícím nejvíce informací. Je z ní patrné, že autor je člověk s velkou životní moudrostí a literárním talentem. Ten se projevil hned v první části knihy, která je věnována autorovu dětství v tehdejším maďarském Parkanu (dnešní slovenské Štúrovo). Jako bych tam byla, jako bych znala autorovy prarodiče a každý den s ním jezdila přes most s výhledem na ostřihomskou katedrálu do školy. I přes to, že omezení vůči Židům byla již v této době v platnosti, situace v Maďarsku nebyla před okupací Německem zdaleka tak špatná jako v jiných zemích - to spolu s autorovým stylem vyprávění tvoří téměř idilycký obraz jeho dětství. O to děsivěji vyznívá druhá část knihy popisující autorovo přežívání v soukolí vyhlazovacího stroje fungujícího s pověstnou německou precizností. Hrůzy každodenního "života" v koncentráku (Osvětim a Březinka), kdy o smrti mohla rozhodnout špatná nálada strážného z řad SS, to že jste měli špatné boty, nebo jedna fotbalová branka, jsou prokládány drobnými filozofickými úvahami o dobru, zlu a lidské povaze. I zde se projevuje autorův vypravěčský talent, díky němuž mi nezbylo než knihu několikrát odložit a rozdýchat. Neméně sugestivní je pak i třetí, závěrečná část knihy, popisující autorovu cestu z koncentračního tábora zpět domů - lidé, kteří se snaží pomoci (chudí Poláci, sovětští vojáci), ale i takoví, kteří jsou zklamáni a naštváni, že autor - Žid - válku přežil a nyní se vrací zpět do vlasti (scéna s maďarskou průvodčí mi přišla téměř až neuvěřitelná). Ano, kniha je místy až příliš rozvláčně popisná a některé filozofické úvahy se opakují, ale i přes to bych ji doporučila k přečtení každému, aby se nikdy nezapomnělo... (V případě, že téměř osm set stran je pro vás nepřekonatelný problém, doporučuji alespoň rozhovor s autorem v Hydeparku České televize - http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/31.1.2014/)... celý text

Jeden den 2011, David Nicholls

Podle hodnocení většiny ostatních čtenářů tipuju, že tuhle knihu jsem, opět, nějak nepobrala. Asi, pravděpodobně, protože buď jsem divná já, nebo všichni ostatní :) Příběh je ztělesněním největšího klišé ever - bohatý spratek a nudná šedá myš, které k sobě něco táhne. Co, to se čtenář nedozví - pravděpodobně osud s velkým O - alespoň ne v první třetině knihy. Zhruba tak dlouho mi totiž trvalo než jsem si uvědomila, že mi ani jeden z nich nepřijde dost zajímavý na to, aby mi záleželo na tom, jak to s ním/ní/nimi nakonec dopadne. A nezajímá mě to dodnes...... celý text

Dům ve Stecherově ulici 2006, Hubert Sigmund

Příběh o rodině, příběh o válce, příběh o lidech a o tom, že kabáty převlékali jak Němci, tak Češi. To vše vyprávěno poetickým stylem očima hlavního hrdiny - malého sudetského chlapce.... celý text

Ďáblova dílna 2007, Adolf Burger

Souhlasím s mane.n - od knihy jsem rozhodně čekala jiný přístup a více informací právě o práci v padělatelském komandu. Autor první část knihy popisuje obecně známá fakta o holokaustu, ketrá by byla relevantní, pokud by se kniha nejmenovala Ďáblova dílna. O ní samotné a o mužích, kteří zde pracovali, se však čtenář dozvídá až mnohem později, přičemž informace nejsou příliš obsáhlé. Kniha rozhodně mohla být zpracována lépe, bohužel.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Po všech těch oslavných ódách na tuto knihu pěných pro mě byl Stařík obrovským zklamáním. Absurdní "humor" knihy mě nudil a do čtení jsem se musela nutit. Nakonec jsem knihu odložila nedočtenou. Pro mě největší zklamání roku 2014.... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Příběh byl jako houba nacucaná emocemi a autor těch téměř čtyři sta stran nědělal nic jiného, než že tu houbu mačkal a mačkal, aby z ní vymáčkl ještě dojemnější a emotivnější zápletku...a já jsem mu to prostě nevěřila. I když normálně brečím skoro u všeho, musím říct, že u této knihy mi neukápla ani slza. Celý děj mi přišel tak prvoplánově vykonstruovaný právě jen za účelem ve čtenáři vyvolat emoce s velkým E, až mi to celý příběh úplně znechutilo a já jsem knihu dočetla jen se sebezapřením.... celý text

Cesta na severozápad 2010, Ctirad Mašín

I když ne se všemi činy bratří Mašínů a jejich společníků lze dle mého názoru souhlasit, přečetla jsem tuto knihu jedním dechem. Průběh jejich útěku za hranice tehdejšího komunistického Československa je popsán téměř beletristickým způsobem a čte se jako dobrodružný román. Rozhodně si o této problematice přečtu ještě něco dalšího, méně zaujatého (tedy ne z pera přímých účastníků či jejich příbuzných).... celý text

Dobrá škola 2010, Richard Yates

Vzdala jsem to na straně 136 ze 158. Ne, opravdu mě nezajímá, jak "to" dopadne, protože jsem nezaznamenala nic, co by se podobalo příběhu. Buď je ta knížka opravdu úplně o ničem, nebo prostě nemám na Yatese dostatečnou mentální kapacitu...... celý text