Svatoslav
přečtené 723
Hladové hry
2010,
Dan Simmons
Stephen King má své Prokletí Salemu, Bram Stoker svého Draculu a Dan Simmons Hladové hry. Každý z uvedených autorů ve svém díle stanovil v upírském světě jistá pravidla, která se od těch ostatních liší. Přičemž právě Hladové hry jsou tím nejodlišnějším, co na poli krvesajů můžeme najít. Veškerá zaběhnutá schémata jsou smetena ze stolu takovou razancí, že i Bram Stoker by nevěřícně kroutil hlavou. Simmonsovi upíři totiž vůbec nepijí krev, ale živí se zabíjením lidí pomocí psychické manipulace. Žijí mezi námi, vypadají stejně jako každý člověk, ale přeci jsou jiní. Znáte podivný pocit, když vám z ničeho nic běží mráz po zádech? Co když se právě nějaký upír nabourává do vašeho systému a tiše zabydluje v mozku? Hladové hry jsou především rozsáhlý román o pomstě muže, který díky upírským rozmarům přišel ve druhé světové válce o rodinu a přátele. Autor v (téměř) tisícistránkové bichli prolíná několik dějových linií, až je občas těžké se v nich orientovat. Na povrch vyplouvají nově nabyté skutečnosti. Vyhlazování Židů bylo spíše zábavou lidí vlastnících tzv. „Schopnost.“ Psychičtí upíři mistrně ovládali kohokoli, stačilo otevřít pověstná vrátka v hlavě oběti. Hranice mezi fikcí a historií je zbořena, v imaginaci Dana Simmonse je možné vše. Čím mi ale mistr udělal ohromnou radost, jsou nezapomenutelné záporné postavy. Někdy v budoucnu bych si docela rád od autora přečetl článek, ve kterém popisuje tvorbu takových legendárních záporáků. V prvé řadě bych chtěl vyzdvihnout geniální antihrdinku Melanii Fullerovou, při jejímž posledním monologu mě pokaždé zamrazí. Silná žena užívající si svého života do chvíle, kdy ji její přátelé hodí přes palubu, a je pouze na ní, jak se zachová. Bude smutně sedět v koutě, nebo zatne zuby a vtrhne do ringu? Melanie Fullerová by se mohla s klidem řadit mezi prvotřídní femme fatale každého dobrého noir filmu. S tím rozdílem, že Melanie není krásná, zato nepředvídatelná a plná intrik. Kniha není horor, ale spíše dramatický thriller s prvky hororu a sci-fi. To vše okořeňte kriminální linkou, která se postupem stránek rozroste v daleko víc, než byste na začátku tušili. Mistrně zvládnuté akční scény jsou už jen třešničkou na již tak dokonalém dortu. Děj má spád a graduje rychlostí světla. Ač najdeme několik hluchých míst, po přečtení akční sekvence trvající dvě stě stran na nějaké hluché místo zapomenete. Jedinou výtku bych viděl v novém překladu, ač je kvalitnější než překlad původní, stále má spoustu zbytečně kostrbatých míst. Pokud chcete vědět, jak vypadá román plný moře záporných postav s několika kladnými rybkami, neváhejte! O to více, zdali vás zájímá upír bez tesáků a krve. Shrnuto, podtrženo, Hladové hry se právem řadí mezi legendy žánru. Obrovská škoda, že tento klenot upíří tématiky je u nás tolik opomíjený. Snad se to s novým vydáním změní.... celý text
Inkarceron
2011,
Catherine Fisher
Catherine Fisherové se povedlo to, co se nedaří některým spisovatelům dlouhá léta. Pomocí mistrné hry se slovy napsala tak epickou a sympatickou úvodní kapitolu trilogie. Na poli 363 stran stačila popsat mytologii rozsáhlých světů, zkritizovat režimy a postupující techniku. Některé linie postupně uzavřela, ale ty hlavní nechala otevřené. Myslím si, že šokující závěr zůstane v hlavě všem čtenářům ještě hodně dlouho. Bohužel na Sapphique si budeme muset ještě chvíli počkat. Už teď je ale jisté, že se nám tu klube nezapomenutelné dílo. Jinými slovy – pohodové čtení, které se těžko hledá.... celý text
