Svatoslav
komentáře u knih
Železný plamen
Rebecca Yarros
Tentokrát nebylo výmluv a věděl jsem do čeho jdu. Musel jsem být tedy zákonitě přísnější a nad opisováním odjinud či stejnou strukturou příběhu nepřivírat nejedno oko. Nicméně Iron Flame mě spálil na popel jako Violetino vyprahlé libido. Zvraty místy očekávané, ale mistrně podané, že nemohu jinak a dát plnou palbu. Mé guilty pleasure a původně plánovaný hate read se změnil v čisté pleasure.
P.S. červená knihovna momenty jsou stále cringe AF.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Věděl jsem do čeho jdu.
Věděl jsem, že si autorka hodila cosplay Chefa se snahou o Michelin star ve svému oborou, a proto smíchala prověřené ingredience z cizích receptů.
Věděl jsem, že to bude postrádat originalitu.
Věděl jsem, že to bude místy hardcore červená knihovna.
Co jsem nevěděl a neočekával, s jakou rychlostí se mi to celé zažere pod kůži.
Návykové guilty pleasure par excellence.
P.S. Ti dráčci jsou zkrátka krásní všude a ve všem.
Kagen Prokletý (barevná obálka)
Jonathan Maberry
Úvodní stovka je nekompromisní nářez, který nenechá čtenáře vydechnout. Geniální práce s gradací, beznadějí a nekompromisním násilím. “Zbytek románu úvodu nedosahuje, avšak přesto servíruje jedno z nejlépe napsaných grimdark fantasy posledních let. Způsob, jakým Maberry staví vlastní mytologii na odkazu Lovecrafta je svěží a hravý. Jen ta dívčí linka mohla být mnohem kratší a ne tak okatě plnící daddy dreams.
P.S. Pokud je Gerald Mručoun, tak Kagen je Fňukna k zulíbání.
Sekáč
Terry Pratchett
Díly o mázích nikdy nebyly mým šálkem kávy. Ovšem cokoliv kolem Smrtě, jó, to je jiná kávová sedlina. Možná proto jsem ve finále rozčarován - až zklamán - ,že druhá Smrťova sólovka je ředěna děním v Ankhu. Pokud se Pratchett soustředí na dění kolem Vilíka a slečny Zahořalé, je to na plnou palbu. To by u toho nesměl být 2.5* zmatek z Neviditelné univerzity. Krleš!
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet... se nenachází rybníček, ale česká verze Blair Witch, variace na Kariku, moderní bestiář Šumavy a hrátky na found footage za socíku. Zní to zvláštně, ale díky suverénnímu stylu Klabouchové román drží kompaktně při sobě a dodá i uspokojivé finále. Což, přiznejme si, není v tomto žánru pravidlem.
Ač hype nemám rád, v tomhle případě je oprávněný. Ignis Fatuus je atmosférické, značně děsivé, mile gore a perfekcionisticky vypiplané dílko, za kterým musí být kvanta hodin rešeršní práce.
Jen se obávám, že při příští návštěvě kamarádky ze Sušice výlet do lesů nejspíš oželím.
Temné stránky
Petr Boček
Některé stránky by měly zůstat nepopsané, ať jsou sebe temnější. Alespoň to by se dalo tvrdit o druhé polovině knihy, která svým twistem hází veškerou úvodní snahu do hlubinné temnoty.
Autoři měli na zlatém podnose atmosférický námět. Usedlost Pohádka. Roubal. Found footage. Satanismus. Bohatě stačilo ingredience promíchat a mohl vzniknout chutný žánrový pokrm. Bohužel museli do původní receptury přidat vlastní ingredience a jak to dopadlo? Jirka Babica by mohl vyprávět.
Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
“Tohle je příběh jak z nějaké vykrádačky Kinga. Jen tedy oplácané českým bahnem."
A já jakožto zapřísáhlý kingofil musím souhlasit. Perfektně zvládnuté reálie, atmosféra hutná a plná rzi hřebů, které tnou pořádně hluboko. Koubek si zaslouží 100+1 hřeb za odvážný závěr k tomu.
Utonulý kraj
Emily Lloyd-Jones
Je mi líto, ale půjdu proti proudu. Jedná se o milou jednohubku s totožnou výstavbou příběhu jako v případě Kostischrán. Jen tentokrát uberte na tempu, originalitě a celkově zábavnosti. Standalone re-quels jsou prokleté.
Vzdorovití
Brandon Sanderson
Mé první setkání s Sandersonem nemohlo dopadnout lépe. Úmyslně jsem si vybral jeho vedlejší projekt, abych nejdříve okusil jeho talentu, než se pustím do vod Kosmíru. A dobře jsem udělal!
Skyward série je svěží odsýpající SF dobrodružství, které se s každým dílem mytologicky prohlubuje a nechává své postavy růst do fascinujících rovin (Spensa, Jorgen). Sladkou tečkou je žánrová variabilita jednotlivých dílů, která zvyšuje čtenářskou závislost a finále naláká na budoucí sequel sérii.
Dlouhé roky se mi navíc nestalo, aby finále uspokojivě uzavřelo většinu linek a sympaticky ponechalo mírně otevřená vrátka pro pokračování.
Obrovská spokojenost, nadšení, ale zároveň smutek. Budete mi nebeská letko chybět. Snad ne na dlouho.
Cytonik
Brandon Sanderson
Je fascinující, jak Sanderson dovede skákat mezi žánry a zůstat konzistentně kvalitní. Půjdu proti proudu a naopak úvodní dobrodružnou čtvrtinu příběhu vyzdvihnu. Sanderson odhaluje nové prostředí, umně buduje podhoubí pro budoucí zúčtování a k tomu má charakter Spensy poprvé možnost oddechu, sebereflexe a rozvoje. Už jen za tento krok si Sandy zaslouží uznalé pokývnutí, neboť zvolnit v takto rozjeté sérii a zároveň zodpovědět klíčové otázky chce um. Obecně nižší hodnocení v tomto případě nechápu a je mi ho líto. Takhle skvěle vystavěné šestákové dobrodrůžo se v mainstreamu totiž moc nevidí.
Nebeská letka
Brandon Sanderson
Zůstává otázkou do jaké míry se Sanderson na tvorbě podílel či dohlížel. Tak či tak to na výsledku není znát. Tempo, překvapivé zvraty a prohlubování mytologie dovede okouzlit i v kratším formátu novely. Nicméně ruku na srdce. Nebýt to součástí série, tak vynechám. Vše bylo doposud ve stínu Spensy. O to překvapivější, že série dovede dodat komplexnost dříve méně zajímavým charakterům a komorní příběh vystřelit k hvězdným mastodontům epiky ala Star Wars.
Sunreach ***
ReDawn *****
Evershore ****
Výhled na hvězdy
Brandon Sanderson
Vstup do neznámých vod hrdince otevřel nečekaně komplexní svět, kde o roztodivné tvary, barvy, pohlaví či “exotické kultury není nouze. Oproti jedničce značný světelný krok vpřed co se originality týče. Unikátní záporná síla, politické hašteření a nekonečná paleta nových ras nabízí do budoucna mnohé. Jestli tohle je Sandyho oddychovka, tak se “bojím Kosmíru.
Vzhůru k obloze
Brandon Sanderson
Mé historicky první setkání se Sandersonem nedopadlo vůbec špatně. Skyward je po celou dobu čtení solidní relax young adult variací na Top Gun s tahem na silné 3. To by nesměla přiletět závěrečná třetina se silou krellského orkánu a veškerou tří hvězdnou pohodu rozmetat. Závěrečný twist slibuje mnohé a já se nemohu dočkat, co následující části z tohohle universe poodhalí. Hvězdná čtyřka jako vyšitá!
Ruiny
Scott Smith
Třetí žánrové zklamání v řadě. Přitom tentokrát se mělo - dle obecného hodnocení - jednat o tutovku.
Vzpomínám si, když Ruiny před 18 lety vyšly. Béčková senzace s odvážným body horror podložím a hystericky jednajícími postavami. Co víc si od braku přát? Tempo!
Prakticky neexistující dynamika dělá z Ruin těžko stravitelné sousto. Sousto na které nikdy nezapomenete a zůstane vám po něm trpká chuť na patře po promarněném potenciálu.
Šarlatová evangelia
Clive Barker
Vzpomínáte si na kauzu s freskou Ježíše u španělské Zaragozy? Přesně tak působí Evangelia v porovnání s Hellbound Heart. Která verze fresky - ehm, Pinheada - se vám líbí více nechám čistě na vás.
Druhý dech
Daniel Krásný
Je mi to strašně líto, protože žánrových debutů je v našem rybníčku poskrovnu a Danielovy recenze mám rád. Bohužel Druhý dech je debut plný popadaných much.
Jasně, dalo by se tomu vytknout, že se dalo přitlačit na atmosféře, proškrtat úvodních šedesát stran a drasticky omezit popkulturní reference (to bylo místy cringe AF). Nicméně v rámci debutu by to bylo možné prominout.
Co se omluvit nedá je uspěchané rozuzlení, které vzhledem k poctivě budované zápletce působí jako pěst na oko. Věřím, že Daniel chytí druhý dech a v druhém románu si vše sedne.
Červotoč
Layla Martínez
Nenávist. Zloba. Odpor. Komplexní historie jedné španělské rodiny v poněkud náročnějším stylistickém kabátku.
Knihkupectví & kostní prach
Travis Baldree
Latéčko okouzlení vyprchalo a zůstal pouze lehký závan originality debutu. Prequel bohužel nedosahuje kvalit svého předchůdce - ač se stále čte lehce -postrádá jiskru. Místy Baldree připomíná Dana Browna. Rutinér s osvědčenou šablonou, jen tentokrát ověnčenou jinými pentlemi. Až třetí počin ukáže opravdové pisatelské kvality.
Převozník
Justin Cronin
Nechat čtenáře opít rohlíkem, to je přesně Croninův styl. Co na tom, že anotace láká na něco úplně jiného, než je výsledné dílo. Převozníkovi nelze upřít čtivost, co ale musím vytknout je mdlý výluh žánru. Prakticky žádný motiv není originální a okatě poukazuje na slavnější žánrové kolegy nebo je sprostě vykrádá. O sofistikované pointě si může nechat jen zdát, o plochosti postav se nadarmo rozepisovat. Převozník je ekvivalent žehlící literatury. Vypnete hlavu, přečtete, pobavíte se a stejně rychle zapomenete (ehm, modří vědí).
Lenochod Jimmy & jeho backup band
Pavel Bareš
Co napsat o knize, která stojí podobně jako filmy Davida Finchera na nečekaném zvratu? Méně je někdy více.
Pokud by se Pavel vykašlal na zvrat s velkým Z, tak by udělal možná lépe. Síla Lenochoda tkví v psychologii a vztazích mezi postavami, což byla Pavlova doména od začátku kariéry. Obdobně jako v Metě i zde generační výpověď tne doživého, vše ostatní je bohužel krapet navíc a kazí výsledný dojem.
